obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 390999 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: VÝPRODEJ ::

 autor Tilda publikováno: 27.10.2015, 9:02  
Chovejme se k sobě i věcem kolem nás pěkně nebo...
 

VÝPRODEJ

Hollovi vlastnili obchod s domácími elektrospotřebiči snad odjakživa. I syn Frank, (narodil se pozdě a jako jediné dítě obchodníka na malém městě) ani chvíli neuvažoval o jiném způsobu obživy. Po studiu na střední škole s dobrým, i když ne omračujícím prospěchem, tak nějak vyplynulo, že univerzita by byla ztráta času. Frank začal vypomáhat ve skladu, později, když pronikl hlouběji do chodu prodejny a seznámil se s jednotlivými produkty, stal se asistentem prodeje. Byl šikovný, upovídaný a srdečný. Milým přístupem, úsměvem a vstřícností, se brzy stal oblíbeným i u zákazníků. A ti se na oplátku vraceli: obchodu se dařilo a rodiče, teď už na prahu důchodového věku, byli právem spokojení. Frank pokračoval ve vyjeté stopě vzorného mladého muže - i ve vztazích byl za „slušňáka“. Po několika krátkých romancích se opravdu a vážně zamiloval do dívky o dva roky mladší.
Ema se přistěhovala ze vzdálenějšího okresu. Ona, její mladší sestra Hilda a máma Pegg následovaly otce a manžela Grega- nyní nového šerifa Frankova městečka. Pro ženy nebylo stěhování ničím neobvyklým - celkem se už zabydlovali ve třech domech, ve dvou státech. Byly zvyklé a uměly se snadno přizpůsobit.
Skoro by se dalo říct, že v tom našly určité kouzlo: nový dům, hádky o pokoje, zkoumání a překvapování, nová škola a spolužáci. Nové lásky a přátelství. Jenom to vybalování… FuuuJ!
Ale i to se dalo přežít. Holky, od sebe pouhý rok, držely spolu za každých okolností. Jedna druhou kryly, při různých a nepovolených aktivitách a z táty policisty neměly žádný oprávněný strach. Máma držela při nich a o to to měla hlava rodiny těžší. Ale snažil se, nevzdával to a děvčata, když přešla jejich telecí léta, dávala mu za pravdu. Vzduté hladiny se uklidnily, jeho ženské přestaly být kousavé jako armádní deka a žili si spolu pohromadě moc hezky.
Frank si musel projít nezbytným martiriem „proklepávání“, sondování i zkoušek, aby obstál: povedlo se mu to a za pár neděl už tábořil s Gregem u řeky na pořádné chlapské jízdě.
Hilda je zásobila takovou hromadou jídla, že jim připadalo jako rouhačství, pokoušet se lovit ryby k večeři. Raději polehávali u ohniště a otevírali se jeden druhému. Stali se přáteli a cítili se jako otec se synem. Na dálku z nich byla cítit ta milá změna, že jejich tři ženy, nervózně přešlapující ve dveřích s úlevou vydechly. Večer jeli všichni do kina a na dobrou večeři, aby ten vydařený víkend nějak završili.
Po roce a půl si mladí řekli „ano“ a po krátkých líbánkách začali dospělý život jako majitelé obchodu. Frankovi rodiče odešli na penzi společně a odstěhovali se na jih, k matčině sestře. Staré kosti se lépe prohřívají u teplého moře, než ve vlhkém a studenějším vnitrozemí. Spousta párů ve zralém věku „táhla“ na jih jako migrující ptáci.
Obchodu se dařilo skvěle. Frank do podnikání vnesl nové, mladé smýšlení a Ema, ještě než poprvé otěhotněla, pomáhala s účetnictvím. Na její uvolněné místo nastoupila náhradní síla a Ema po nějaké době do obchodu zavítala skoro denně s miminkem v pyšné náruči.
A až tehdy, po skoro pěti letech, začaly potíže s nahromaděným zbožím. Jako by se kdosi nebo cosi domluvilo, regály ve skladu začínají pojednou žalovat skřípěním a prohýbáním, nánosem prachu na krabicích a bednách se spotřebiči, které nikdo nechce. Měsíční a později roční vyúčtování, se nekulatí pěknou sumou, ale ježí se upomínkami a nezaplacenými fakturami.
Možná za to mohla nová, málo zkušená Irena – dívka, co nahradila Emu? Nebo chybně založené faktury, neúplné skladové položky, chyby v přeceňování, dvakrát uhrazené nebo naopak neuhrazené pohledávky?
Frank tou dobou ležel v nemocnici s akutním zánětem slepého střeva. Aby obchod ustál první těžkou zkoušku, jmenoval svým zástupcem Hildu (právě ukončila studia na fakultě Ekonomiky a byla bez peněz i vyhlídky na dobré místo), v dobré víře, že je studovaná, chytrá a spolehlivá.
Nechal jí volnou ruku: znali se natolik dobře, aby nezaváhal. Hilda, po pečlivém prozkoumání situace udělala jedinou správnou věc: Na vybrané druhy zboží – ležáky, loňské a starší produkty, zboží bez originálních obalů, atp. vyhlásila výprodej. Všechny ceny šly dolů v rozmezí pětadvaceti až padesáti procent. „To nás postaví na nohy! To je to, po čem lidi půjdou – značková elektronika za polovic. Prvotřídní zboží s cenou a garancí, kterou jinde nenajdou!“
Do půlnoci měla přeceněno, utříděno a vyřešeno. (Zprávu zanese Gregovi do nemocnice zítra ráno, aby ji zpečetil svým šéfovským podpisem…) Hilda na sebe byla pyšná a usínala s pocitem, že z ní jednou bude skvělá manažerka.

Ve skladu, kde se na vymezeném prostoru vrší velká hromada zboží do výprodeje je mrtvolné ticho. Žádné hlodavce tu nemají, zabezpečení formou kamerového systému zapomněl poslední odcházející a přidanou hromadou třídění udřený skladník Jim, zapnout. Nic tu nelupá, netiká… Jen částečky prachu, zvířené přeskupováním nadlouho usazených krabic padají k zemi a mísí se s její špínou, zapadají do prohlubinek v otiscích podrážek tenisek Convers a pracovních bot všech velikostí.
V hromadě beden, krabic a palet se něco pohne. Hranaté tvary se ve tmě sunou a kupí, až se uprostřed nich udělá prázdný, kruhový prostor. V něm, jako mluvčí, stojí sušička MIELE: nemá obal, vrátili ji nespokojení zájemci a protože je z té dražší sorty výrobků, má i právo ostatní řídit. S odporem setřese něco špíny z displeje a krátce zabliká.
„ Sešli jsme se zde a v takovém neuceleném seskupení proto, že to oni tak chtějí. Opovržlivě, bez ladu a skladu, nahrnuli nás z našich utěšených polic, regálů a palet sem, na potupnou hromadu, kterou zítra, POD CENOU! nabídnou zákazníkům. Těm, kteří si nás nekoupili za sumu, která nám právem náleží: těm, kteří nás míjeli bez povšimnutí, s nosy vysoko nahoru a nenamáhali se nás pohladit po bocích, znalecky mlasknout nebo se aspoň usmát! I v továrně si nás vážili víc: i když jsme si byli všichni podobní, chovali se k nám uctivě – a s láskou! A tomu má být od zítra konec. A to my nechceme!“ Dvířka sušičky naposledy plácnou a zavřou se. Všichni pokyvují, jestli se to tak dá nazvat - kymácejí se, klapají dvířky nebo máchají šňůrami a anténami jedním souhlasným směrem. Blikají diodami a senzory, i když nejsou zapojeni v síti, cvakají spínači, minutkami a časovači.
Sušička se opět ujímá slova: „ zítra jim ukážeme, čeho jsme schopni. Budeme se bránit našemu nezaslouženému ponížení a potrestáme hříšníky! Pouze však ty, kteří si naši pomstu zaslouží… Vybírejte proto uvážlivě a spravedlivě!“ Všechny přístroje na souhlas divoce, dlouze a bojovně blikají, cvakají a hučí. Potom je až do rána klid.

Kolem osmé se začínají trousit první „ frontoví bojovníci“. Starci, které vyslal pracovně vytížený zbytek rodiny, převlečené movité ženy v domácnosti, aby na sobě nedaly znát finanční situaci, hodně potřebných chudáků, zvědavci a supi (ti rádi vytrhnou kořist jinému, jen aby jej na rozzuřily a o zboží ani moc nestojí). Čekají a bez reptání skoro dvě hodiny, než se krám otevře. Hladový, mnohohlavý had se souká s vyhlídkou chutného sousta do útrob odchodu. Ještě je v klidu: ale jak se zavřou dveře za patami posledního zákazníka, vypuká šílenství. Řada se rozpadá, do uliček vybíhají naháněči a chmatají hladově a beze smyslu po všem, označeném červenou cedulí „VÝPRODEJ“.
Fény, grily, mikrovlnné trouby, ledničky a mrazničky, pračky, sušičky, velkoplošná televize i stereo soupravy. Domácí kino, multifunkční roboty, žehličky i kulmy. Házejí bez milosti do nákupních vozíků, opřekot běží do front k pokladnám, vyklápějí do hladovým tlam kufrů aut, aby znova křečkovali u regálů. Dokud nemají dost, dokud kreditní kartu nevyplivne znechucená terminál. Potom jedou domů, v srdci pocit blaženosti, který vyvane s prvním vybalováním v kuchyni nebo obýváku.
Alice, dobře situovaná panička na mateřské dovolené, která vyrvala drobné, křehce vyhlížející studentce z košíku kulmu, ještě než ji stihla zaplatit, se spokojeně ráchá ve vaně a oplachuje olejovou péči z bohaté hřívy vlasů. Fouká bionickým fénem dohladka. „ Ještě pořádnou dávku vyhlazovacího krému!“ Ujistí se a napatlá silnou vrstvu, než zapne novou, napolovic zlevněnou kulmu.
Odděluje pramínky, hřebenem, aby docílila perfektního vyžehlení. Kulma je nastavená: „ jdeme na to, zlatíčko!“
První prameny jdou snadno a žena si pochvaluje, jak dobře koupila. Potom ale se vlasy začnou zacuchávat, namotávají se a neposlouchají hřeben - potom ani vyplašené hrabání prsty rukou. Cpou se samy na kulmu, pálí se a trhají, tahají a rvou se na ježaté, čpící nitě. Kulma už sama, bez Aliciny pomoci, bere její vizáž do „svých rukou“. Výsledkem celého zkrášlovacího procesu je holohlavá, popálená a bolestí zmučená žena, ležící v slzách na mramorové podlaze. (Nekonečná léčba v popáleninovém centru zhltne většinu jejího majetku.) Kulma, hotová, a pomstěná, zaprská a spálenými obvody se ukončí.
Dalším „ZORRO mstitelem“ je parní žehlicí systém, špička mezi jemu podobnými, prodaný za nízkou cenu, protože obal je porušený, naoko chudobnému podnikateli: aniž by byl uveden do provozu nebo zapojen do zásuvky, jeho žehlička propálí hromadu prádla na prkně a způsobí požár celého technického patra v nákladné vile. Spící obyvatelé vyváznou jen tak tak. Systém zahyne hrdinskou smrtí v ohni.
High - Tech chladnička se zabudovanou mrazničkou, uvězní uvnitř sebe nočního labužníka Toma, když se snaží i přes objemné břicho, dosáhnout na tyčku italského salámu až vzadu v regálu. Už ji má… Skoro ji drží s vítězným úsměvem: něco jej nacpe dovnitř a západka dveří se uzamkne. Mrazící systém utichá, až když dotluče nenasytovo srdce. Potom umírá i spotřebič.
Rozměrná 3D televize vcucne náruživého diváka porna Eugena, přímo do pletence lesklých těl, kde se udusí, aniž by „ ochutnal“, spoře oděný pouze 3D brýlemi. Obrazovka vybuchne a šrapnely skla jsou jejím posledním vydechnutím.
Stereo souprava japonské výroby, kterou si chtěl umanutý hráč počítačových her vylepšit zvuk u akční bojové hry, mu vyjde velkoryse vstříc. Vybuchuje tak intenzivním zvukem v obřích sluchátkách, že mu s ostrým praskotem pukají oba ušní bubínky, v očích popraskají cévky a bělmo mění svou obvyklou barvu už trvale na růžovou. Následné zhoršení zraku skoro na hranici slepoty je bonusem…

Všechny výprodejové trháky dobrovolně zemřou, když se pomstí těm, kteří si „koledovali“. A ti, kteří si zakoupili právem, kteří jsou čestní a váží si věcí, užívají jejich služeb bez problémů.

Grega po návratu z nemocnice neobvinili. Nebylo z čeho. A ne, neměl neprůstřelné alibi kvůli tchánovi šerifovi. Vše bylo čestné a podle zákona.
Zákazníci, ti, kterých se to týkalo, nezacházeli podle šetření kompetentních úřadů se spotřebiči podle návodu: škodu si způsobili sami, vlastní neopatrností a nepozorností. Obchod se vzpamatoval, věřitelé stáhli ocasy, objednávky se kryly, účetnictví, pod vedením Hildy nemělo chybu a zaprášeného a nechtěného zboží skoro nezbylo.
A to je konec!


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 27.10.2015, 13:18:42 Odpovědět 
   Divím se, že spotřebiče nepotrestaly také Hildu, která to všechno zpuntkovala. Bylo to hezké, ale něco mi tam chybělo. Víc vtipu nebo víc hororových scén.
 Šíma 27.10.2015, 11:42:52 Odpovědět 
   Zdravím.

Na mne příběh působil jako moderní pohádka o vzpouře elektrospotřebičů, důvod revolty však není příliš výrazný (snad že nebyly nakupovány a ležely nečinně ve skladě, pouze ve výprodeji za sníženou cenu). Věci zde pak ožívají "a zlým lidem" (jak je vybírají?) pak působí neplechu a lumpárny. Není zde na poměrně krátký rozsah povídky příliš postav a zhuštěný děj (popisy rodinných událostí)? Také by to chtělo dát rozlumpačené elektronice nějaký pořádný a pádný motiv (proč se bouřit, už perex napovídá, proč to asi přístroje udělaly, ale není to málo?).

Hezký den.
 čuk 27.10.2015, 9:01:36 Odpovědět 
   Zprvu velmi přesvědčivě líčená rodinná idylka úspěšných malopodnikatelů. Vzpoura věcí není novým motivem. Pohnutky k tomu zde nejsou příliš výrazné, ani výběr komu se budou mstít a komu ne. Jejich "morální" stránka ublíženosti je dost pochybná, jsou naduté a malicherné. Věci jsou spíš rozmrzelými diktátorkami a inkvizitorkami, myslím, že nemají pravdu, prostě jsou dotýkavé a jako nezvaní soudci nebezpeční. Člověk se nemůže být jist před jejich vrtochy, i věci mohou zblbnout s určitou demagogií a zveličovaným pocitem křivdy. Lidé jsou tentokrát v trablech nevinně. Ano bojme se věcí, mohou nás terorizovat, jak se jim zamane, a leccos se může zamést pod koberec. Psáno přiléhavě, tentokrát s větší stručností, hrůza je menší, černokroniková (snad větší při domýšlení, že si nemůžeme být s věcmi jistí a nevíme, co se jim zamane a co je popudí- a přitom ony nehledí na samodestrukci). Text se mi zdá nevyvážený. Konec je výrazný, ale přece jenom vzat příliš hopem.
 ze dne 27.10.2015, 10:54:08  
   Tilda: Ahoj Čuku,
souhlasím... bylo ty spíše myšleno, jako legrace. Tak trochu na odlehčení Tvé mučené duše "Plyšáky"... Nic víc bych v tom nehledala. A asi ještě upravím, pokud bude součástí sbírky. Díky, T.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Sharome 8.
Amemmaita
Mé "S"...
Lobelka
Neživot
Markolsen
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr