obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Kalich života - Dohoda ::

 autor Trenz publikováno: 23.10.2015, 18:32  
 

Kapitola čtvrtá
Dohoda

Jason ucítil, jak mu po zádech stéká vlažná voda a někdo mu jemně otírá rány. Ruce měl ztuhlé, a když se s nimi pokusil pohnout, uvědomil si, že je spoutaný.
„Jsi vzhůru,“ uslyšel hlas mladé ženy. Otevřel oči a spatřil něco málo přes dvacet let starou, asi o půl hlavy menší dívku s tmavě hnědýma očima. Byla štíhlá a oblečená do pohodlných domácích kalhot a jednobarevného trička. Vlasy měla svázané v culíku.
„Kde to jsem?“ zeptal se, překvapen, jak chraplavě jeho hlas zní. Snažil se vzpomenout, co se stalo, ale všechno to bylo mlhavé.
„U nás doma. Táta tě sem donesl ještě s jednou ženou, s níž si teď povídá nahoře.“
„A ty jsi?“
„Laura. Jsem jeho dcera. Ty jsi Strážce?“
Mohl zapírat, ale nemyslel si, že by to mělo smysl.
„Ano, jsem.“
Laura trochu ustoupila, aby si prohlédla rány.
„Většina ran je zahojená. Za pár dní nebude nic znát.“
„Jsem vězeň?“
Laura se zatvářila rozpačitě.
„O tomhle by sis spíš měl promluvit s otcem.“
„Tvůj otec chce získat Kalich, ale beze mě to nedokáže. Je to v deníku. Až si ho přečteš, najdeš tam všechny potřebné informace včetně té, že k otevření toho místa je potřeba krev nesmrtelného, anděla, démona a člověka a já jsem jediný, který to splňuje.“
„Ty jsi tohle všechno dohromady?“
„Ano. I kdyby tvůj otec přesvědčil ke spolupráci démonku a anděla, žádného nesmrtelného už nenajde. Já jsem poslední nositel nesmrtelné krve.“
„A ty bys byl ochoten nám pomoct?“
„Pověz mi něco o své sestře.“
Laura překvapeně zamrkala.
„Jak víš o Lin?“
„Tvůj otec se zmínil, že má smrtelně nemocnou dceru a ty na to nevypadáš.“
„Lindsey, je jí šestnáct a má leukémii ve stádiu, kdy už se nedá léčit. Bere léky, ale pomalu ji to zabíjí. Táta věří, že ji Kalich vyléčí.“
„Pošli mi sem svého otce, Lauro. Myslím, že budeme schopni nalézt společnou řeč.“
„Řeknu mu to,“ přikývla a odešla.
Jason vyzkoušel pouta, ale nepodařilo se mu osvobodit se. Mohl Lauru přesvědčit, aby ho osvobodila, ale snažil se své schopnosti nezneužívat, neboť v takových případech zářil jako maják uprostřed hluboké noci. Přesto mu nebylo jasné, jak ho Slídiči našli. Doteď se jim vyhýbal úspěšně. Museli sledovat tu démonku. Ale proč? Co to jen řekli?
„Vydej nám ho. Vydej nám Strážce a vše ti bude odpuštěno.“
Mohla ho omráčit, když se je snažil zahnat, ale to neudělala. Sice mu ani nepomohla, ale nedivil se, že z nich měla hrůzu. Slídiči byli jedni z nejhorších a nejnebezpečnějších přisluhovačů pekla. Kdyby ten lovec nezasáhl, neskončilo by to pro něj dobře. Mučili by ho, dokud by jim jeho démonská část neřekla, kam Kalich ukryl. Před tisíc šest set lety přísahal, že Kalich ochrání. Ale zachránit pomocí něj něčí život se přece nerovnalo porušení přísahy. Jen ta cena za použití byla příliš vysoká.

Laura otce našla v pokoji Lindsey. Seděl u její postele, držel ji za ruku a poslouchal pípání přístrojů. Lékaři jim sdělili, že jí zbývá maximálně pár týdnů života a ona je nechtěla strávit v nemocnici. Při své výšce sto šedesáti centimetrů vážila sotva čtyřicet kilo, byla bledá s propadlýma očima a vlasy měla ostříhané na ježka. Vždy se rychle unavila, ale díky kyslíkovým brýlím se jí lépe dýchalo.
„Tati.“ Počkala, až k ní otočí hlavu. „Ten Strážce s tebou chce mluvit.“ Jonathon se nepohnul. „Zůstanu s Lindsey, kdyby něco potřebovala. Mám s sebou ten deník a poznámky si můžu dělat tady. Vidíš. Přinesla jsem si i blok s tužkou.“ Všechny tři věci mu ukázala, jako kdyby se bála, že jí neuvěří.
Nakonec Jonathon pustil Lindseyinu ruku, políbil ji na čelo a vstal.
„Jsi hodné děvče, Lauro. Mrzí mě, že nejsem dost dobrým otcem.“
„Ale tati. To není pravda a ty to víš. Tohle není práce démonů. Nemohl jsi udělat víc, než jsi udělal.“
Odevzdaně si povzdechl.
„Stále doufám, že dostanu ještě jednu šanci.“ Podíval se na deník.
„Já vím, tati. Hned se do toho pustím.“ Políbila ho na tvář a šla se posadit na uvolněnou židli. Jonathon tam ještě chvíli stál, jako kdyby chtěl ještě něco říct, ale nakonec beze slova odešel.
„Tátu to trápí, víš? To že kvůli mně nemáš normální život,“ promluvila Lindsey slabě. Laura se na ni podívala. Tmavě hnědé oči se na ni unaveně ale odhodlaně dívaly.
„Není to ničí vina. Ani tvoje a ani táty, že jsem si místo bujarých večírků vybrala rodinu. Bylo to moje rozhodnutí. Když začalo být jasné, že léčba nezabírá, věděla jsem, že táta udělá cokoliv, aby našel alternativu. Vysokou studuju dálkově, odpoledne pracuju v bistru a volný čas trávím lovením démonů. Co jiného by si holka mohla přát?“ prohlásila Laura zvesela, ale Lindsey byla o její sedm let mladší sestra a nedala se ošálit. Věděla, že ji mrzí, že nemůže trávit čas se svými vrstevníky. Jít do kina, na piknik či jen posedět v knihovně či v kavárně a studovat se svými přáteli. Lindsey věděla, že Laura obětovala víc, než jí říkala. Ale také věděla, že nemá cenu jí to rozmlouvat.
„Co to máš?“
„Tohle?“ Laura zvedla deník. „Táta našel Strážce Kalichu. Pamatuješ, jak jsem ti o něm říkala? Tohle je jeho deník. Jeho rozluštění nám poskytne informace, které nás ke Kalichu dovedou.“
„Dobře. Nechám tě pracovat,“ zašeptala Lindsey a zavřela oči. Lauře se na okamžik zatajil dech, ale pravidelné pípání přístrojů ji ujistilo, že její šestnáctiletá sestra stále žije. Otevřela deník a pustila se do překladu.

Jonathon sešel do sklepení se sklenicí vody. Všiml si, že se rány na hrudi již zahojily. Přistoupil k Jasonovi, který otevřel oči, když ho uslyšel přicházet.
„Prý se mnou chceš mluvit,“ promluvil Jonathon a dal Jasonovi napít.
„Děkuju. Ano. Jsem ochotný vám pomoct se získáním Kalichu.“
„Co tak najednou? Ve škole ses mě snažil zastavit.“
„Zachránil jsi mě. Dlužím ti to.“
Jonathon nad jeho slovy přemýšlel. Mohl mu věřit. Byl to Strážce. Co o něm vlastně věděl? Uvědomil si, že moc ne. Většina informací, které získal, pocházela z legend, které se o Strážci zmiňovaly jako o muži, kterému v těle koluje krev tří nadpřirozených bytostí. Říkalo se, že je velmi starý a jediné, co se o jeho vzhledu vědělo, bylo, že má tetování s andělskými a démonskými symboly, které od něj měly obě strany držet v bezpečné vzdálenosti.
„Co mi můžeš říct o těch tvorech ve škole?“
„Nazývají se Slídiči. Jsou schopni vystopovat démona na míle daleko. Disponují mocí, která jim umožňuje ovládat temnotu. Kdybys nezasáhl, už bych tu nebyl.“
„Můžu ti věřit?“
„Jak jsem řekl. Dlužím ti. Pomůžu ti získat Kalich, pokud mi ho poté, co ho tvá dcera použije k uzdravení, navrátíš.“
„To ti můžu slíbit.“
„Pak mi můžeš věřit.“ Přikývl Jason. Jonathon ho odpoutal.
„Pojď se mnou. Seženu ti něco na sebe. Takhle polonahý nemůžeš chodit v domě, kde jsou dospívající dívky.“
Jason si pomyslel, že Laura je už dospělá, ale rozhodl se o tom pomlčet a beze slov následoval lovce do jeho ložnice.

Slunce se chýlilo ke konci své dnešní cesty, když se Jonathon, Eliza a Jason sešli v jídelně, aby prodiskutovali plán.
„Kde přesně se Kalich nachází?“ otázal se Jonathon.
„Přece si nemyslíš, že ti to řekne,“ ušklíbla se Eliza.
„Ticho, démonko!“
„Mám jméno,“ odvětila Eliza uraženě.
„Má pravdu, lovče. Neřeknu ti to.“
„Proč ne? Bez tebe ho stejně nemůžu získat.“
„Nevím, kde přesně se nachází.“
Jonathon se zamračil.
„Jak to myslíš?“
„Máš před prahem a okny sůl?“
„Ano. Proč se…“ Jonathon svou otázku již nedokončil. Něco narazilo do dveří a otřáslo jimi.
„Co to sakra…?!“ Ani tentokrát Jonathon nedokončil svou otázku, neboť okna zařinčela, avšak nerozbila se.
Uslyšeli někoho sbíhat ze schodů.
„Tati. Co se děje?“ Laura vběhla do obýváku. Dům se otřásl v základech.
„Co je to?!“ Jonathon se obrátil na Jasona a Elizu. Ti si vyměnili pohledy.
„Co? Co je to?“
„Démoni. Jak nás tady našli?“
„Stejně jako ve škole. A teď navíc vědí, že jsem s tebou.“
„Jak mě ale mohli najít?“ Nechápala Eliza. „Mám nové tělo.“
„Ty si vážně myslíš, že by Lucifer nechal své démony jen tak potulovat bez dozoru? Neznačkuje si těla, která jeho démoni ovládnou. Značkuje si démony jako takové. Vaši podstatu.“
„Já nejsem dobytek!“ ohradila se Eliza rozhořčeně. Jason se hořce zasmál.
„Obávám se, že to přesně pro něj jsi. Jen kus dobytka v jeho stádu.“
Dům se znovu otřásl.
„Co budeme dělat?“
„Kouzlo!“ vyhrkla Laura, aniž by nad tím přemýšlela. „Mám babiččin grimoár. Jistě tam bude kouzlo, které tě ukryje před Luciferem. Půjdu se po něm podívat.“
„Doufejme, že nám do té doby nespadne dům na hlavu,“ poznamenala Eliza, když se začala drolit omítka ze stropu a stěn.
Laura se vrátila o pár minut později. Nesla si s sebou tlustou knížku v měkké vazbě z devatenáctého století.
„Grimoár je předáván z generace na generaci. Mamka k magii nikdy netíhla, ale babička mi říkávala, že já jsem k ní měla sklony už od malička.“ Začala s ní listovat, dokud nenašla, co hledala. „Potřebuju ohnivzdornou misku, kopr, křen a pelyněk.“
„Přinesu ti to.“ Nabídl se Jonathon a odspěchal do kuchyně.
„Nechci zpochybňovat tvé předky, ale jsi si jistá, že to bude fungovat?“ otázala se Eliza.
„Oheň je jeden z nejsilnějších živlů, pokud čarodějka žádá o ochranu. Kopr, křen a pelyněk vyhánějí zlo. Pokusím se soustředit na ty venku, abych ti neublížila.“
„Hm, pokusíš. No stejně nemám na výběr…“
Jonathon se vrátil s potřebnými věcmi. Navíc přinesl sirky a hmoždíř. Všiml si, že se na zdech objevují první trhliny. Frekvence útoků se zvýšila. Jako kdyby démoni vytušili, že se něco děje.
Laura rozdrtila pelyněk a kopr a obojí přisypala do ohnivzdorné misky k již nastrouhanému křenu. Poté škrtla sirkou a obsah zapálila. Když vyšlehl plamen, začala odříkávat kouzlo: „Kouzlo v ohni utkané kolem mne ať vyvstane a obklopí mne září svou jako stěnou ochrannou. Nikdo tu zeď neprostoupí. Nikdo skrze ni neprojde. Nikdo v ní skulinu nenajde."
Oheň se uhasil a z misky stoupal jen kouř.
„Rychle. Musíte se toho nadechnout.“
Eliza a Jason přistoupili a vdechli výpary bylinek. Oba se rozkašlali. Eliza padla na kolena a snažila se nadechnout. Laura natočila sklenici vody a podala ji démonce. Eliza se napila a tlak na hrudi povolil.
„Poslouchejte,“ promluvil Jonathon.
„Nic neslyším,“ odvětila Laura.
„Jsou pryč,“ řekla Eliza nahlas, co všem bylo jasné. „Fungovalo to.“
„Dobrá práce, Lauro.“ Jonathon ji objal. „Sbalím si pár věcí a vyrazíme.“
„To nepůjde,“ ozval se Jason. Všimli si, že stojí u grimoáru.
„Proč?!“
„Protože tvá dcera je s námi teď spjata,“ sdělil mu Jason klidně.
„Co tím myslíš? Lauro?“ Tázavě se obrátil na svou dceru.
„Nikdy bys s tím nesouhlasil, kdybych ti o tom řekla.“
„Cos udělala?“
„Tvá dcera je s námi provázána. Kouzlo bude fungovat jen do té doby, dokud bude s námi.“
„Je to pravda?“
Mlčky přikývla.
„Uvědomuješ si, že jestli to tvá babička zjistí, rozcupuje mě na kousky?“
„Jinak to nešlo, tati. Budu v pořádku. Stejně je lepší, když tu s Lindsey zůstaneš ty.“
„Je to kvůli tomu? Myslíš si, že mi na tobě záleží míň?“
„Samozřejmě že ne. Myslela jsem, kdyby se jí něco stalo, budeš schopen ji rychleji dostat do nemocnice.“
Jonathon nad jejími slovy krátce přemýšlel a uvědomil si, že má pravdu. Nenáviděl to, ale bylo to tak. Laura byla jejich vymodlené dítě. S Reginou se o dítě bezúspěšně snažili šest let. Prožili dva potraty v druhém a třetím měsíci a jedno mimoděložní těhotenství. Zrovna začínali uvažovat o umělém oplodnění, když mu Regina ukázala dvě čárky. Bylo jim oběma krátce po třicítce, když se jim narodila dcera. O sedm let později se narodila Lindsey, a když jí byly tři a Lauře deset, Regina zemřela na rakovinu děložního hrdla. Nebyl si jistý, jak by je zvládl vychovat, kdyby mu nepomohla jeho matka.
„Kde je ten deník?“ otázal se Jason a přerušil tím jeho myšlenky.
„Nechala jsem ho v pokoji Lindsey. Hned ho donesu.“
„V pořádku. Dojdu si pro něj sám. A můj batoh? Nechali jste ho ve škole?“
„Ne, zůstal v autě,“ odpověděla pohotově Eliza. Jason jen přikývl a zamířil nahoru. Démonka se vytratila do obývacího pokoje.
„Bude to nebezpečné, Lauro.“
„Já vím, tati.“
„Jestli to děláš jen kvůli Lindsey…“
„Dělám to pro rodinu, tati. To jste mě s babičkou učili. Rodina nadevše.“
Jonathon Lauru k sobě Lauru pevně přitiskl.
„Mám tě rád, zlatíčko.“
„Taky tě mám ráda.“
Stáli v objetí, dokud k nim Eliza nepřišla a neupozornila je, že by měli vyrazit na cestu. Jonathon ji pouštěl jen neochotně, ale věděl, že jiná možnost není. Laura ho políbila na tvář a zaběhla nahoru, aby si sbalila nejnutnější.
Cestou do svého pokoje, nahlédla do sestřina a spatřila Jasona stát u postele s deníkem v ruce. Druhou ruku položil na Lindseyino čelo a Laura viděla, jak se jí do obličeje vrací barva. Poté nechal ruku klesnout podél těla a otočil se k Lauře.
„Nemohu ji uzdravit zcela, ale můžu jí poskytnout víc času. Bude se teď pár dní cítit lépe.“
„Děkuju.“
„Tvůj otec mi pomohl. Já mu jen oplácím laskavost.“
Pousmála se.
„I tak děkuju.“
Jason pokývl a Laura zašla do svého pokoje, aby si sbalila. Vzala si jen to nejnutnější. Nějaké náhradní oblečení, peníze a grimoár. Jakmile si sbalila, šla se rozloučit se sestrou. Ta spala a Laura se rozhodla ji nebudit. Místo toho ji jen políbila na tvář a sešla dolů. Tam se rozloučila s tátou, naposledy ho objala a vyšla ven, přičemž setřela sůl, aby Eliza mohla odejít.
„Tak zatím, lovče,“ rozloučila se démonka s Jonathonem a následovala mladou čarodějku.
„Vím, že mi nemůžeš nic slíbit, ale pokus se na Lauru dohlédnout, Strážce.“
„Udělám, co bude v mých silách.“
„Děkuju.“
Jason přikývl a opustil dům. Jonathon se za nimi díval, dokud nenastoupili do auta a neodjeli.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 23.10.2015, 18:31:25 Odpovědět 
   Grimoár = magická kniha s kouzly.
Kdo nastoupil do auta a odjel? Jason Strážce a Laura čarodějka, že? Démonka Eliza zůstala s Jonatonem. Nějak se mi ty postavy pletou, proto si je zde opakuji pro příště, je to tak, ano?
Psáno čtivě. Docela zajímavé dělení postů mezi postavami: ale já fantasy nečtu, proto komentuji jen od boku.
Ale chybka se vloudila: "tisíc šesti set léty."
 ze dne 23.10.2015, 20:30:44  
   Trenz: Jason, Laura a Eliza odjeli. Za upozornění děkuji.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Dopis k narozen...
Domčuška@liasPoppy
Starenka
Beduín
Sedm životů - D...
Element
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr