obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915541 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5772 autorů a 391736 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ticho před bouří, ticho po bouři ::

 autor Centurio publikováno: 02.11.2015, 7:22  
Z dosud nevydané sbírky Písně hvězdných poutí (Milníky hudby v čase a prostoru) (© 2015)
 

Harmonie košatých stromů větrem prozařuje melodií temnou a pevnou,
vítězná je jako tětiva luku po vystřelení šípu chvějící se očekáváním srdce,
než zasáhne střed terče,
a přesto v pomlkách váhá jako by vychutnávala ono „těšení se“
na cíl své touhy, snad i lásky,
i když cíl je nakonec zasažen šípem a tětiva zůstává napjata na luku,
aby se znovu těšila, jak vymrští další šíp k cíli,
stejně nedosažitelnému jako ten předchozí,
však stejně nadějnému a stejně žádostivému.
Tětiva zpívá píseň šípů.

Rytmus taktu prvního zabušení srdce do tmy
velkým třeskem světla počátku stvoření světa
samotným slovem živého Boha,
proměňujícího ubožáky v požehnané, bezdomovce v dědice králů,
avšak úspěšné v bezcílné a bohaté v mentálně beznadějné.
Rytmus vrnícího mláděte v rukách faraonovy dcery,
ještě než na hladině zátoky zahlédla košík s Mojžíšem,
to Leonard Cohen si ladí kytaru,
aby David mohl pokoušen strachem o budoucnost svého lidu,
zapět své cizoložné Alelluja nad krásou Bat-šeby,
aby alespoň na chvíli zapomenul na své přetěžké vyvolení.

Jsou to „jenom“ písně, nic víc,
když odezní, nezbude nic,
když ale zpívají – plně a nadšeně,
svobodu vítají doma z plných plic.

Ticho před bouří je nahromaděné napětím hudby mezi oblaky a zemí
slibující otevření přehrad dynamických symfonií,
umocněných sebevědomím basových bicích hromů
násobených silným dozvukem akustiky lesů, hor a měst.
Ticho před bouří však není pouhou generální pomlkou
v hradbě zvuků posílených efekty dalších smyslů
jako je mírné ochlazení,
poryvy lehkého vánku,
setmění a probleskování světla zpoza mraků,
nárůst záporných iontů ve vzduchu společně oproti sníženému tlaku.
Ale i v této prapomlce najde se hudba:
vlaštovky švitořící při nízkém letu blízko nad zemí,
šumění větví stromů lesa v poryvech větru,
praskání suchých větviček, které nevydrží ten nápor,
smích dětí na mezi u louky, postižených dobrou náladou z uvolnění,
jež ticho před bouří nabízí sníženým tlakem a oteplením.
A pak to začne: někdy z dálky, jindy přímo od nás nebo poblíž:
vznešená toccata nebeských varhan se rozléhá v nepravidelném
rytmu divokých návalů staccat.
A v tom cítíš, jak k tobě vzhlížejí dvě vyplašené dětské oči,
a ty jaksi bezděky, středně silně,
však dostatečně pevným hlasem
na nevyřčenou, však víc než zřetelnou otázku odpovídáš:
„Neboj se, synku, tady jsme v bezpečí.“
a sám přitom přemýšlíš,
do jaké míry si přeješ, aby tebe takto někdo ujistil
a do jaké míry budeš hájit život
této své naděje, budoucnosti, lásky.

Ale co teprve po bouři,
to je hudba
světel, stínů, duhy, sluneční záře a příjemně vlhkého vzduchu,
zpěvu osvěžených ptáků vítajících nový mír mračen.

Tenké hlásky paprsků hvězdné záře
jako smích dětí lehce šumí tmou noční oblohy.
Pootevřené okno, březnová noc,
manželské lože, hudba je všude kolem
a stále cosi naznačuje,
přitom jemně napovídá,
 
Nenásilně připomíná,
jako víla babička,
milostiplný větřík, který vnímáš jen když se zastavíš a ztišíš.
Hudba, která je zde pořád a ty o ní víš,
ale slyšíš ji také jen tehdy,
když v noci u tebe dojde k prozření bolestí srdce,
soucitu lidskosti nejen nad sebou samým,
ale i nad všemi kolem, všemi kolem.
Jsme zranitelní
a proto smíme někdy zaslechnout hudbu.

Jsme slabí
a proto někdy vnímáme hudby dech.

Jsme chudí
a proto někdy slyšíme hudbu v její bohatosti.

Jsme malí
a proto někdy vnímáme hudbu v jejím důstojném majestátu velikosti.
a proto vnímáme někdy hudbu v nádheře harmonických posloupností nadpozemského řádu


 celkové hodnocení autora: 94.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 02.11.2015, 7:21:26 Odpovědět 
   V básni slyším nepatetickou, zjemnělou ódu na hudbu, (a nejen na hudbu), začínala při zrodu světa, zní stále, o lásce, osvícení, radosti, žalu. Jak by byla božská, mnohým i neslyšná všeobecně a všem, nejlépe slyšitelná chudým a slabým, citově zraňovaným. Je nejen zvukovou kulisou, ale darem a osvícením. Človek je těšen, ale i zraňován a hudba utěšuje (ale někdy i rozdírá). Je společnicí odkudsi, snad z nebe danou, snad Bohem. A při jejich zvucích se odvíjí lidský život, hudba se s ním proplétá, až symbolicky. A člověk sám ji vytváří, v písních. V básni se hudbou navozuje pohoda a pocit, že nejsme sami. Psáno bohatě a velmi citlivě i útěšlivě. Duchovnost prolíná reálnem, je jakýmsi stupněm k esoterice.
Pozitivní, radost dávající báseň psaná kultivovaně.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Bylinkářka - čá...
Lenka
Tajomstvo ríše ...
marika01
obr
obr obr obr
obr

Nekropotence38
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr