obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Kalich života - Cesta do Blacksburgu ::

 autor Trenz publikováno: 03.11.2015, 8:25  
 

Kapitola šestá
Cesta do Blacksburgu

Tentokrát řídil Jason. Eliza seděla na sedadle spolujezdce a Laura měla zadní sedadla pro sebe. Zrovna projížděli kolem ukazatele na kostel, který se nacházel tři míle před nimi, když se Lauře udělalo zle od žaludku, rozostřilo se jí vidění a v uších jí začalo šumět.
„Jasone. Není mi dobře. Mohl bys zastavit?“ požádala ho Laura. Jason zastavil u krajnice. Laura otevřela dveře a vysoukala se z auta. Se zavřenýma očima se zády opřela o auto a snažila se nadechnout, ale šlo to jen ztěžka. Měla dojem, že na ni Jason mluví, ale nerozuměla mu ani slovo. Ačkoliv věděla, že má zavřené oči, spatřila před sebou vnitřek kostela. Viděla kněze, který klečel před oltářem a modlil se. Viděla postavu s dýkou, která se k němu plížila jako temný stín. Postava zvedla dýku a zabodla ji knězi do zad.
„Ne!“ vykřikla Laura a byla by se zhroutila na zem, kdyby ji Jason nezachytil. Laura otevřela oči podlité krví a omámeně se zeptala: „Co se stalo?“
„To by nás zajímalo taky,“ ozvala se Eliza.
„Už mě můžeš pustit, Jasone,“ promluvila Laura, překvapena, jak slabě její hlas zní. Strážce ji opatrně postavil a bedlivě sledoval, jestli se na těch roztřesených nohou udrží.
„Myslím, že to byla vize,“ sdělila jim nejistě.
„Neřekla jsi nám, že máš vize,“ upozornil ji na ten mírný nedostatek informovanosti Jason, avšak nezněl vyčítavě.
„Doteď jsem je neměla v bdělém stavu. Přicházely ke mně jen ve spánku. Právě díky vizím táta věděl, že má hledat deník ve třídě, kde jsi učil historii. Teď si myslím, že o ten deník vůbec nešlo, ale že se mi ty vize snažily říct, že tam potká tebe. Ostatně v deníku se stejně nepíše, kde se Kalich nachází.“
„A co se tam teda píše?“ otázala se Eliza zvědavě.
„Zážitky z cest,“ odvětila Laura neurčitě a ani nelhala. To, že se v něm Jason zmiňoval o svém osobním životě, démonka vědět nemusela.
„Co jsi viděla v té vizi?“ zeptal se jí Jason.
„Kostel. Myslím, že to je ten, na který upozorňoval ukazatel. Zavraždili tam kněze.“
Eliza protočila oči.
„Proč by nás měla zajímat smrt nějakého kněze?“
„Já nevím, Elizo.“ Přiznala Laura. „Ale nejspíš je důležité, abychom tomu zabránili. Jinak bych tu vizi neměla.“
„A co když ji seslali ti pánbíčkáři, aby tak nalákali Jasona do pasti? Démoni nepochybně nejsou jediní, kdo po něm touží. Pro anděly musí být ohavnost sama.“
„Děkuju za připomenutí.“
Eliza se na něj zářivě usmála.
„Nemáš zač.“
Jason se rozhodoval, jestli riskovat a jet do toho kostela, nebo se vyhnout potenciálnímu nebezpečí a pokračovat v cestě. Za svůj život potkal mnoho čarodějek a všechny do jedné ho přesvědčily, že ignorovat vize se nevyplácí.
„Pojedeme se tam podívat.“
„Zbláznil ses?“ Vyjela na něj Eliza.
„Cestuju s démonkou, což nejspíš znamená, že ano.“
„Ha, ha. Moc vtipné. Neříkej, že jsem tě nevarovala, až ti bude chtít nějaký andělíček useknout hlavu.“
„Nebudu,“ ujistil ji a nasedl do auta. Laura následovala jeho příkladu a Elize nezbylo nic jiného, než se k nim připojit. Za chvíli už sjížděli na cestu ke kostelu.
Trvalo další tři minuty, než tam dorazili. Vystoupili a zamířili k němu. Eliza se u vchodu zastavila.
„Pokud nepřicházíš se špatnými úmysly, můžeš vstoupit,“ sdělil jí Jason. Eliza po něm loupla očima a překročila práh. Po zádech jí přeběhlo mravenčení a měla nutkání vypadnout, ale překonala to a po chvíli už se cítila stejně jako před kostelem.
Zatímco Jason a Laura zamířili k sakristii, Eliza se porozhlédla po kostele. Když žila jako člověk, chodívala do kostela často a modlila se, aby jí seslal movitého muže. Byla ironie, že její prosby vyslyšel démon. Tento kostel tu nestál dlouho. Maximálně pár desítek let, neboť necítila dostatek utrpení, které se od věřících nashromáždí, když je kostel starší přes století. Prohlížela si obrazy, až došla k tomu nad oltářem. Zamrkala, aby se ujistila, že ji nešálí zrak. Byla si takřka jistá, že anděl na obraze vypadá jako ten student, který jí pomáhal dostat Jasona do jeho bytu.
„Mimochodem. Jmenuju se Michael.“ Vzpomněla si, jak se jí představil.
„Archanděl Michael? To jako vážně?“ pronesla nahlas, jako kdyby čekala, že se tu zjeví. Nic se však nestalo. „Tolik ke zdvořilosti,“ zamumlala a posadila se do modlitební lavice.

Strážce a lovkyně našli kněze v malé kapličce, která byla součástí kostela a kde probíhaly svatby. Klečel na klekátku a modlil se.
„Otče,“ oslovila ho Laura tiše, aby ho nevylekala. Kněz dokončil modlitbu, vstal a otočil se k nim čelem. Byl to postarší muž s pár kily navíc, vlasy pokryté šedinami, ale oči měl bystré jako mladík.
„Ano, dcero? Co pro tebe mohu udělat?“
Najednou Laura nevěděla, co říct. Naštěstí Jason zareagoval pohotově.
„Přišli jsme vás varovat, otče. V poslední době do kostelu pronikají vandalové, ničí vybavení a napadají kněze.“
„Některým není nic svaté,“ povzdechl si kněz.
„Bohužel, otče.“
„Děkuji, že jste mě varovali. Bůh vám žehnej, děti.“
Jason potlačil ušklíbnutí a s Laurou opustil kapli.
„To je vše? Nic jiného udělat nemůžeme?“ otázala se Laura šeptem. Přesto její zklamání vyznělo zřetelně. Jason pokrčil rameny.
„Pokud mu nechceš říct, že tě zasáhla boží prozřetelnost a tím mu říct o své vizi, nemůžeme dělat nic jiného. Je mi to líto.“
„Jo, to mně taky,“ zamumlala Laura a odpojila se od Jasona. Potřebovala být chvíli sama.
Jason se připojil k Elize, která stále hleděla na obraz archanděla.
„Michael tě zaujal?“ podivil se.
„Jen se snažím přijít na to, proč chtěl, abych tě našla.“ Přemítala nahlas.
„Opravdu? To chtěl?“ Pro Jasona to bylo zajímavé zjištění. Michael byl jediný, který ho nepovažoval za ohavnost. Byl jediný, jemuž Jason věřil a cítil se s ním v bezpečí. Ne že by chodili na pivo nebo spolu klábosili na lavičce v parku, ale Jason ho vídal na svých hodinách stejně jako dělníka v docích, statkáře či hostinského. Vždycky se snažil držet poblíž a dohlížet na něj.
„Připadá mi divné, že by ho namalovali takhle mladého,“ přemítala Eliza nahlas.
„Nenamalovali. Vidíš ho takhle, protože jsi na něj narazila v této podobě. Já ho vidím jako dospělého majestátního muže.“ Když nic neřekla, oslovil ji jménem, aby upoutal její pozornost. Podívala se na něj. „Proč chceš Kalich?“
„Aby mě Lucifer omilostnil, byť jsem nevinná.“ Rozšířily se jí oči. „Proč jsem ti teď řekla pravdu?“
„Protože démoni nemůžou v kostele lhát.“
„A neřekl jsi mi to, protože…“
„Protože jsem chtěl upřímnou odpověď.“
„A co s ní budeš dělat?“ vyzvídala.
„Napadlo tě, že bys Kalich získala pro sebe? Mohla by ses stát člověkem. Vymanit se z Luciferovy nadvlády. Nikdy by se tě žádný démon nemohl dotknout. Nikdy by tě nenašli. Stala by ses neviditelnou pro všechno nadpřirozené.“
Eliza se zamračila. Věděla, že tohle všechno by jí Kalich umožnil, ale nikdy nad tím nepřemýšlela.
„Proč mi o tom vůbec říkáš?“
Jason pokrčil rameny.
„Mám pro to své důvody.“
„Aha. Takže já musím mluvit pravdu, protože jsem démonka, ale ty ne, i když je v tobě taky kousek démona?“
„U mě se to pře s tou lidskou stránkou, která je v tomhle případě silnější,“ vysvětlil jí.
Eliza se ušklíbla.
„Můj lidský život byl strašný. Proč bych se k němu chtěla vracet?“
„Už je jiná doba. Dnes už se ženy nemusí tolik prodávat jako v minulosti.“
Eliza si ho podezíravě změřila.
„Jak víš, že jsem se prodávala?“
„Nevím. Prostě mě to napadlo.“
Pravdou bylo, že opravdu nevěděl, proč to řekl. Znovu si vybavil chvíli, kdy se nad ním démonka sklonila poprvé a on na ten krátký okamžik zahlédl dívku, kterou tolik miloval. Eliza nevypadala, že by mu to věřila, ale než se stihla začít přít, uslyšeli výkřik.
„Laura,“ napadlo Jasona okamžitě a hned se tím směrem, odkud výkřik vyšel, rozeběhl.
„Bláznivý strážce,“ zamumlala Eliza a pomalým krokem se vydala za Jasonem.
Jakmile Jason doběhl na místo, spatřil Lauru a za ní kněze, jenž jí držel nůž u hrdla.
„Co to děláte, otče?“ otázal se ho Jason klidně, aby ho nevyplašil.
„Je to ďáblova milenka! Čarodějnice! Shoří v pekle!“
Jason se podíval na Lauru. Snažila se být statečná a nebrečet, ale několik vyděšených slz jí steklo po tváři. Jason se ji pokusil uklidnit pohledem.
„O čem to mluvíte, otče?“
„Copak vy to nevidíte?! To znamení?! Měl jsem to hned vědět!“
„Jaké znamení?“
Kněz zjevně viděl něco, co se nacházelo pouze v jeho mysli. Ale kdy se to stalo? Když od něj odcházeli, zdál se naprosto v pořádku. Kněz lehce přitlačil a na kůži se objevily krůpěje krve. Mezitím k nim dorazila Eliza.
„Je to zrůda! Musím ji zabít!“ vykřikl a chystal se Lauře podříznout hrdlo, avšak než k tomu došlo, vzduch protnula vržená dýka, která se knězi zabodla do zad. Ten překvapením upustil nůž, přičemž uvolnil Lauru ze svého sevření. Ta toho okamžitě využila a odskočila od něj do bezpečné vzdálenosti. Kněz se sesunul na zem. Všichni tři uviděli Alistaira.
„Vidím, že jsem dorazil včas,“ poznamenal.
„Až podezřele dobré načasovaní.“ Eliza si neodpustila rýpnutí.
Alistair se jí podíval do očí a Eliza překvapeně zamrkala. Okamžitě poznala, že to není člověk, ale žádné nebezpečí z nich nevyčetla.
„Děkuju. Zachránil jste mi život. Vůbec nechápu, co se stalo. Když jsme s Jasonem od kněze odcházeli, zdál se být úplně v pořádku. Stála jsem u kazatelny a najednou byl u mě a držel mi nůž pod krkem.“
„Kdybychom nebyli v kostele, řekla bych, že ho posedl démon. Ale možná mu jen přeskočilo. Duševní nemoc se nevyhýbá ani kněžím.“
„Jo, možná to tak opravdu bylo,“ prohodil Jason zamyšleně a pak se podíval na Alistaira.
„Sledoval jste nás?“
„Ano,“ přiznal.
„Proč?“
„Jsem zvědavý na spolupráci démonky, lovkyně a strážce.“
„Vy víte, kdo jsme?“ otázala se překvapeně Laura.
„Poznal jsem to okamžitě.“
„Což nás přivádí k otázce, kdo jste vy.“ Zajímalo Elizu.
„Obchodník s dušemi.“
„Obchodník s dušemi? Co to znamená?“ Laura si nevzpomínala, že by o tom někdy slyšela.
„To znamená, že nám leze do zelí,“ odpověděla démonka za něj, nicméně Lauře to k porozumění příliš nepomohlo.
„Zatímco démoni ti dají deset let života a to, co chceš výměnou za tvou duši, já ti poskytnu, po čem nejvíc toužíš, ale zemřeš hned a jdeš přímo do nebe. Proto jsou mé služby využívány jen z nezištných důvodů.“
Eliza se ušklíbla.
„Ještě že je většina lidí sobecká a myslí jen na sebe.“
Jason to přešel a místo toho řekl: „Měli bychom odsud vypadnout, než sem přijdou věřící a najdou nás nad tělem kněze.“
„Počkej. Nemyslíš snad vážně, aby šel tenhle obchodníček s námi? Nemůžeš mu věřit. Pracuje pro ty nahoře.“
„Nemůžu věřit ani tobě, a přesto tu jsi,“ opáčil jí Jason klidně. „Nejprve mi pomohl pohřbít vrátného a teď zachránil Lauru. To z něj dělá důvěryhodnější osobu než z tebe.“
Eliza se zatvářila kysele, ale dál už se nehádala.
Alistair vytáhl dýku, zabalil ji do plátna, které vytáhl z kapsy u kalhot a dýku uložil do vnitřní kapsy saka.
„Pojďme,“ vyzval je Jason. Laura se ještě jednou s lítostí v očích podívala na mrtvého kněze, přičemž ji napadlo, jestli by zemřel, kdyby se sem nevydali.
„Nemá smysl se tím trápit,“ řekl Alistair, jako kdyby jí četl myšlenky. „Co se stalo, stalo se.“ Byla to chladná slova, ale pravdivá. Všichni čtyři odešli. Nasedli do auta a pokračovali v cestě do Blacksburgu.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 03.11.2015, 8:24:14 Odpovědět 
   Postavy se docela dobře vyklubávají, text obsahuje mnoho nuancí a spojů přirozena a nadpřirozena. Epizoda s knězem se mi líbí, snad jeho postata bude dále účinkovat, třeba přeměněna, i v dalším. Text má potřebné napětí, dějové i prolínánám identit postav. "Cestovní próza" s docela dychtivým očekáváním odhalení tajemství Kalicha.U dialogů mohlo být o něco víc uvozovacích vět, které vyřčené zjasňují a probarvují, a umožní dokreslit postavy a jejich pocity.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Dopis k narozen...
Domčuška@liasPoppy
Starenka
Beduín
Sedm životů - D...
Element
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr