obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915378 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390442 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: SKLÁDKA ::

 autor Tilda publikováno: 05.02.2016, 20:07  
Ničení planety člověkem se tak, či onak, obrátí proti němu...Nenávidím odpad!!!
 

SKLÁDKA

Malé městečko kdesi, uprostřed ničeho. Daleko od úřednických šanonů, vyhlášek a předpisů, nařízení a územních rozhodnutí. Na míle vzdálené od ekologických hnutí, geologických šetření a ostřížích očí ochránců životního prostředí.

Mammon, tak se jmenuje. Vzniklo tak nějak náhodou, koncem devatenáctého století a z původního dvoutisícového počtu obyvatel se vyhouplo mezi menší městečka s téměř dvacetitisíci dušemi.
Starosta se obvykle volí na pět let, ale ten současný, Bill Seth, úspěšně funguje již třetí volební období. Mammon, disponuje několika základními a středními školami, městskou nemocnicí Svatého Bartoloměje, papírnou, autolakovnou, výkonnou vodárnou, zásobující pitnou vodou pětinu státu, kasárnami a domovem pro přestárlé „Sun Rise“… A skládkou.
Náměstí s kašnou a památníkem prvních skautů je malebně obkrouženo pěkně udržovaným parkem, kam místní rádi chodí relaxovat. Třeba si odskočit o pauze na oběd, s dětmi nebo pejsky na procházky i na romantické schůzky.
Mammon je bezpečné místo k životu a místní policejní stanice je často bez práce. Prostě idylka…

Harold Ness současný správce městské skládky, pupkatý, zrzavý a věčně zamračený, nikdy nepátral, jak jeho stávající působiště vzniklo. Ví jen, že ne zrovna legální cestou. Že neexistují žádné plány, či nákresy rozmístění jednotlivých odpadních jam. Není ani určeno, jaké množství a jakého materiálu zatím skládka pojmula. Neexistují rozbory okolní půdy a ani výzkum dopadu uvolňovaných zplodin při spalování na ovzduší. (Za dobu svého působení neměl ani jednu kontrolu, pomineme-li občasnou zajížďku starosty, ovšem ze zcela zjištných důvodů.) Tak nějak záhadně se tato agenda starostově úřadu vyhýbá a tím nepostihuje hromadou papírování ani Harolda. Je za to vděčný, i když moc nechápe, jak to může tak dlouhou dobu všem, kterých se to týká, procházet... Možná za to mohou starostovy příliš dlouhé prsty, ještě protažené léty jeho působení v úřadě. Ale, rozumějte, kdo by se v tom chtěl vrtat!

Skládka je, řekněme to přímo – „načerno“… Harold má slušný příjem, klouzavou pracovní dobu a bokem takové sumičky, že by se jeden divil. Samo sebou se tím v hospodě nechlubí. Naoko se tváří jako skromný správce, ale pěkné konto má v bance mimo okres. A utěšeně, rok od roku tučnější. Těší se, že až odejde do zaslouženého důchodu, zmizí na Floridu a sbohem Mammone!!
Ale teď, v sotva padesáti letech, myslí na zcela jiné věci. Teď, v sotva padesáti letech, už neřeší možné etické, ekologické a občanské otázky. Neřeší fakt, že je něco hodně "špatného na státě dánském..."
Večer dojede náklaďák z autolakovny – musí převzít dodávku a brzo ráno dvě várky z papírny. Hospoda pro dnešek utrum!
Nessova skládka, jak se jí začalo po čase říkat, měla svá tajemství. Mezi ně patřily nepovolené vyvážky ne zrovna košer materiálu: netříděný a o to více nebezpečný odpad z nemocnice. (Stávalo se, sice zřídka, ale stávalo, že nefungovala spalovna v suterénu kliniky a patogeny bohaté, biologické zbraně končily, plně nabité a k dispozici, tady. I to, co bylo potřeba utajit a zamlčet). Chemikálie z papírny, či zdravotnický materiál z domova důchodců v těsném závěsu ani zdaleka nepokulhávaly. Město ve svém rozpočtu vždycky tak nějak zapomnělo na likvidaci nebezpečného odpadu, který se vyvážel do vzdáleného Townu a v kase na tuto státem nařízenou činnost nezbývalo, ať se rozpočet škrtil nebo naopak dopoval daněmi bohatých občanů města. Jako vždycky se problém řešil na místě. Jako vždycky beze svědků. Jako vždycky LEVNĚ!
Harold mlčel jako hrob, (přece nebude sám proti sobě) starosta neviděl a neslyšel a všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Zdálo…

Harold čeká ve svém domku na skládce. Nenudí se: má tu přenosné rádio i maličkou televizi, takže mu neunikne žádný důležitý sportovní zápas ani losování jackpotu s milionem dolarů, hromadu náležitě odrbaných časopisů (ne zrovna komiksy, jak je zřejmé z jeho jemně načrtnuté nátury) i pohodlnou palandu. V maličké chladničce čeká vždy připravený paklík piv, vychlazených tak akorát a pár sendvičů, pokud dostane hlad.
Kolem dvaadvacáté se ozve klakson a správce s hekáním otvírá automatickou závoru. Mávne na řidiče, jen zběžně zpoza okna, aniž by se mu ústa zkřivila aspoň náznakem úsměvu, počká zhruba dvacet minut a bez kontroly opět zavírá za koncovými světly náklaďáku.
"Tak, to by bylo – zítra přibude slušný štůsek bankovek!" Mne si spokojeně ruce hamižník a na odrbaném skútru odjíždí do domku v pěkné okrajové čtvrti. Doma jej nikdo nečeká. Nemá psa, kočku ani kanára, sklesle si hovícího v kleci. Nevlastní zmatečně trhaným pohybem plující rybičku z Amazonie ani želvu, na zimu uloženou v lednici k hibernaci. Je svobodný, sám sobě pánem a úplně spokojený, s tím, jak to je. Nikdo mu nekecá do života, do nepořádku na stole v kuchyni a haldám nemytého nádobí ve dřezu. Žádná vzácná „polovička“ nehudrá kvůli zapáchající toaletě, ušmudlané vaně nebo nekřiví s nechutí pusu nad zapomenutými spodky a fuseklemi pod postelí a nečeká s nataženou dlaní na otevřenou peněženku…

A pokud má „potřebu“ ženské blízkosti, umí si poradit! Ne, že by rozhazoval bez rozmyslu: i tady má plán za kolik a jak často se společensky "povyrazí"... Většinou si vyžádá jednu slečnu, sotva dvacetiletou brunetku Idu, na kterou je zvyklý. Dívka studuje náročnou školu a stipendium jí uniklo jenom o kousek. Proto si "přivydělává"...
Chudák děvče, když se mu jí zachce: zapírá se, předstírá nevolnost, nečekaný měsíční cyklus, zdravotní problémy nebo jenom hloupou návštěvu zubaře, ale vyjde z toho souboje poražená na hlavu. I když důvody nesčetných výmluv jsou zřejmé a snad i pochopitelné, i když ostatní dívky ji soucitně poklepávají po ramenou a tisknou účastně ruku. Harold není zrovna krasavec, potrpící si na hygienu, o technikách milování raději nemluvě. Jako by mu smrad ze skládky prosakoval všemi póry…A jeho občasné a o to podivnější chutě... Hnus! Nepomůže ani dvojnásobná cena a nepomůže ani nekonečná sprcha nebo vana horké vody s tlustou krustou aromatické pěny. Marná je zuřivě vykouřená mentolová cigareta, stejně jako plná láhev vodky na usnutí a vytěsnění všeho. Nu, kdo chce kam, pomožme mu tam...
Šéfová je bohužel na své ovečky tvrdá a nestrpí žádné výmluvy. Ida si slibuje, že do konce roku vydrží a skončí. Už žádné "objednávky do domu", většinou taxíkem k hnusákovi Haroldovi! Udělá tlustou čáru za minulostí a raději se udře u dřezu v baru nebo kavárně přes ulici, než dále provozovat tuhle gymnastiku. Sice pěkně placenou, ale to je tak všechno...


Skládka osaměla. S večerem se relativní ticho, jako protiklad hřmotu nákladních aut, buldozerů a hamižného křiku racků a vran, mění. Na haldách odpadu se objevují houfy krys a jejich dovádivé i svárlivé pištění se nese daleko široko. Pod tisíci praciček se přeskupují hromady a nánosy. To co bylo skryto, vystupuje na povrch, mísí se a prolíná. Skládka se mění jako Atakamská poušť, jejíž duny sochá neklidný vítr a po každé noci je tu nová, panenská krajina.
Vznikají další, nečekané substance, koktejly a matérie, jaké by příroda sama nikdy nevytvořila.
Však na krysách je to znát. Jsou větší, než jejich obyčejné příbuzné z městské kanalizace hluboko pod povrchem nebo od kontejnerů, těch "rohů hojnosti" všech tvorů bez domova. Mají vyvinutější mozek, silnější chrup, i kožich hustší a tmavší. Zato nechutně lysé a dlouhé ocasy svítí holou, sytě růžovou kůží a při pohybu nepříjemně šustí po zemi, když se táhnou za zavalitým, už od pohledu odpudivým tělem hlodavčího mutanta. Skoro výstražný je ten zvuk a silně připomíná chřestění jedovatého plaza před útokem...
Díky tomuto početnému obyvatelstvu se skládka stává o to více nebezpečnou. Cedule „Vstup zakázán“, „Vstup na vlastní nebezpečí“, „Vstup pod pokutou sto dolarů“ - byly pro zvídavé děcko Holmesových, Kirka, jako pozvánka. Až po jeho úraze s trvalými následky, se začaly i ostatní děti místu obloukem vyhýbat.
Kirk zhruba před pěti lety, v nerozumném věku deseti, přelezl večer plot a chtěl si na skládce hrát na Bobříka odvahy. Chtěl odtud něco přinést, aby mu kluci uvěřili. Nějaký talisman, cokoliv, co mu pomůže, aby se stal vůdcem party. Po ničem jiném netouží… Neberou ho, ať se snaží, jak chce. Že rozbil výlohu krámku? "A co jako..." Že ukradl paklík žvýkaček na benzince nebo střílel prakem do sklepních okýnek základky ? " To by sved každej, kámo a nedělal by s tím tolik řečí... To chce něco fajnovýho: zkus zapřemejšlet, místo toho čučkaření!"
Šel do sebe a přemýšlel a dumal, jak mu ostatní kluci radili...

S baterkou, kterou vzal tajně v tátově garáži, si svítí pod nohy, aby nezapadl do nějaké zrádné díry, když kolem deváté večer přelezl unavené oplocení skládky.
Odraz tisíců zeleně zářících oček, náhle otočených jeho směrem, jej vyděsí. Ale ne natolik, aby vzal do zaječích. „Jenom krysy! Přece se neleknu nějakých přerostlých pitomých myší. Jsem větší, než ony. Dupnu a utečou zpátky do děr… Zvednu drn, kus cihly nebo šutr a rozmáznu některou jako džem na chleba..." Ušklíbne se a otřese při té nehezké představě a sám ví, že tohle by neudělal. Neubližuje ničemu živému, na to žaludek nemá…

Krysy však pochopily jeho přítomnost jinak. A hlavně – nelekly se člověka, jak si malý nerozuma myslel. Pro ně byl vetřelcem, který jde po JEJICH potravě! Po důrazném, pronikavém vypísknutí jejich královny se v celých koordinovaných skupinách vrhly na cizáka. Jejich válečnou strategii by i Napoleon obdivoval... Bleskurychle šplhaly po nohavicích s protivným pištěním, aby se mohly zakousnout. Visely mu na nohou jak hrozny hněvu, když s řevem utíkal, klopýtal, padal a zase se v panice zvedal.
Dostal se k pletivu a ony, pěchota, jízda, celá ta krvavá kavalerie, postupně odpadávaly, fousky od krve a tlamičky chtivě rozšklebené. Na zemi se s vřeštěním, krysám nepodobným, vrhaly jedna na druhou, tím sladkým měďnatým pachem zmámené a lačné hryzat do všeho.
Jen s vypětím sil se Kirkovi podařilo překonat plot, jenž jej dělil od jisté smrti. Jen s vypětím sil se dobelhal domů, naštěstí jen asi půl kilometru vzdáleného. Cestu si nepamatuje a nepamatuje si ani, co se mu vlastně přihodilo. Šok jej obral o minulé události a uložil v bezvědomí na verandu, sotva zabušil na spojovací dveře...

Kousance, které chlapec utržil hlavně na dolních končetinách, byly hluboké a mnohočetné. Po několika týdnech neúspěšného boje s neidentifikovatelnou formou otravy krve, mu musely být obě nohy amputovány vysoko nad koleny. (Sbohem fotbale, košíková nebo bojová umění. Sbohem úspěšná umístění v závodním plavání, downhillové kolo se svými flipy a adrenalinovým sjezdem po horských hřbetech, divoké pokusy na skejtu nebo dovádění na serfařském prkně ve vlnách Pacifiku, chlapské jízdy na motorce mezi státy a dobrodružství při kempování v divočině...) Nic z toho už Kirk nezkusí, ničím takovým neohromí dívku...
Nehledě k traumatu, kterým si, ubožák prošel, je ještě s podivem, že neskončil v ústavu pro duševně choré.
Jeho mozek to nevzdal tak, jako křehké kosti, svaly a vazy. Kirk dohnal všechno zpoždění, způsobené dlouhým pobytem v nemocnici. O rok dříve se dostal na střední školu. Zatím má vyznamenání a chce ve svém úsilí nepolevovat a pokračovat dále na univerzitu: chce se stát biologem. Chce být uznávaným odborníkem na savce, hlavně hlodavce a bojovat s využitím nejmodernějších vědeckých poznatků proti jejich nekontrolovanému přemnožování, šíření nemocí i jiným negativním vlivům na lidskou populaci. Jeho handicap mu není žádnou překážkou, ba spíše jej žene kupředu víc, než zvykem u normálního zdravého vrstevníka.



Víme, že každá, i řízená a státem přísně kontrolovaná SKLÁDKA, někdy trošku doutná, kouří a hoří. Vespodu, v hloubce. Proto na povrch vedou potrubí na odvětrávání, odvod tepla i vznětlivých plynů. Přístroje, pravidelně rozmístěné, snímají a vyhodnocují podpovrchové klima, aby nedošlo k nehodě.
Na první pohled nechutná oblast plná odpadu, je promyšleným a organizovaným systémem, dokonale synchronizovaným a tedy bezpečným.
Na Haroldově skládce to taky kouřilo, doutnalo a zahřívalo se. Ale tady žádné regulátory ochlazování a větrání moc nefungovaly. Mnohé senzory byly jenom čínské atrapy, aby navenek vše působilo tak, jak má, pokud by zvědavé oko úřadů zapátralo jejím směrem. Zde vládl chaos a Harold byl jeho věrným nohsledem a přisluhovačem. A ten hrůzný mišmaš všech možných i nemožných kombinací materiálů, způsobil, že nebylo v ničí moci zastavit to, co už se dávno, dávno rozjelo po své vlastní, ničivé ose.

Mísením a prolínáním jedů z patologie, operačních i porodních sálů, chemikálií z papírny a lakovny i „obyčejného“ lidského odpadu, vznikala poznenáhlu podivná sloučenina. Nově zrozená matérie převzala ty nejhorší prvky jednotlivých komponentů, aby je ještě „vylepšila“.

Dnes byly krysy velice neklidné, skoro to vypadalo, že před něčím utíkají. K plotu okolo mířila obrovská masa leskle černých těl, jako obří létající koberec, vznášející se nízko nad zemí. Pištivé překřikování a krvavý lesk přemnoha oček, ještě zvýrazňovalo monstróznost toho všeho.
Opravdu prchaly – pod náporem masy těl už tak chatrný plot povolil, uhnívající kůly se vyvrátily z rozměklé půdy a nefunkční pletivo zadupaly desetitisíce nožek do bahna kolem. Během několika minut bylo po všem a divné ticho. Jenom chvíli se nedělo nic.
Neočekávaně se skládka v nejvyšším místě, skoro uprostřed pozemku, podivně propadla s mlaskavým, nechutným zvukem a následným otřesem. Jako by se hromady marastu vsákly pod zem. Nastalý klid je relativní. Po pár minutách se pohnula i půda okolo - správcův domek se nečekaně noří do vzniklé jámy, jako Cheerios do mléka, stejně jako dva buldozery a nakladač, ještě naložený starou lednicí a pračkou z odpolední vyvážky. Ani to ještě není konec…
Díry, vznikající náhodně na mnoha místech najednou a které pohltily veškerý odpad, dříve se strmící na obřích hromadách, se začínají plnit hmotou. Pářící se materie kypí, bublá, vaří se a hutní, čím víc odpadků pohltí, jako by skládka sama svou kulinářskou premiérou - omáčkou Puttanesca, soutěžila o michellinskou hvězdu. Začíná se i vybarvovat. Ta tam je pestrobarevnost a rozmanitost. Břečka, mutující z mnoha ingrediencí, nabývá jedovatě zeleného, fosforeskujícího odstínu.

A vylévá se ze svého porodního sálu naokolo. Skládka jako taková přestává existovat a kam oko dohlédne, leží ohavné bublající jezero. Břehy je ovšem nesvazují a ode dna přibývá pořád víc hmoty.
Jako by měla metamorfovaná skládka nějaký instinkt, natahuje se a smršťuje, vyvěrá a vsakuje. Je živá se vším všudy a dává to velice okatě najevo… Během hodiny míří na město. Spící město. Nic netušící město. Nikým neviděná, všudypřítomná a smrtící. Valí se údolím, Mammon sotva pět kilometrů vzdálený, jako chutné menu, ležící na obřím talíři: krůta s nádivkou na Den díkuvzdání se zeleninovou oblohou parku, plná vitamínů a stopových prvků… Nic živé nemá šanci, kudy proteče, zůstává pruh holé, vyleptané a spečené půdy.
Krysy, které s takovým nadšením z nabyté svobody neurvale parazitovaly na nešťastných a plačících obyvatelích lesa, si volnosti dlouho neužily…

Řeka - skládka je na předměstí. Paradoxně se nejprve uvítá se svým správcem. Ve spánku, jako milenka obtéká mužovo tělo ve směšném pyžamu s králíčky, na hrudi se zmačkaným loňským vydáním prémiového čísla Playboy. A ve vteřině je pozře aniž by zběžně zalistovala...
Lidé umírají většinou v milosrdném nevědomí a možná je to pro ně lepší. Někteří v postelích, jiní, méně šťastní, na lavičce v parku nebo pod mostním obloukem. Skládce je to jedno, chutnají všichni stejně dobře.
Našlo se pár bdících. Před smrtí se stihli jen krátce pomodlit nebo bezhlavě běžet. Marně, to věděli. Ale instinkt přežití je nutil do běhu, klusu i trysku, ke kličkování a hloupému ukrývání do děr, kontejnerů nebo postelí: až je bodalo v upocených bocích a u srdcí s nejvyšším možným tepovým intervalem. A bolelo to o to víc - potom, když je "dostihla", jako soupeř v zápase, ve kterém jde o všechno. Skládka se sytila svými strůjci, dárci a SPONZORY a o to více se rozrůstala. Mammon se stává minulostí - po kvetoucím městečku zbývá rozrytá, mrtvá zem. I jeho pyšná maloměstská urbanistika, včetně památníku se sochou na náměstí mizí, leptaná, rozpouštěná a strávená. Naposled se ode dna vynoří kynoucí a nabádavá ruka skauta, toho pionýra a hrdiny…

Kirk, čistě náhodně tou dobou na státní výběrové soutěži mladých biologů, přežil. Možná si už vybral svůj díl bolesti... Ida, k uzoufání zhnusená sama sebou, se zrovna "věnovala" klientovi v hala bala zaparkovaném vozu, poblíž lesní odbočky. Když si je skládka našla a vybrala jako bonbón z načančané krabice, byli zrovna v „nejlepším“… I v té poslední minutě života stačili pocítit podivné ulehčení: ona proto, že už nemusí dál zahazovat a pošlapávat svou důstojnost, on proto, že nebude muset před manželkou tajit ten úlet, zatím první v jeho jinak spokojeném vztahu. Na pouhou vteřinku se stanou dvěma okurkami v láku, uvěznění uvnitř po okraj naplněné kabiny. A rázem se rozplynou: člověčí šumivé vitamínové tablety nebo tolik módní želatinové tobolky pro snadné polykání.
(S postupným uvolňováním a vstřebáváním léčivé látky si v tomto případě nikdo hlavu neláme.)

Zelená smrt se plazí krajinou, pojídá a roste, až naráží na velký kaňon, navazující na obrovský jeskynní komplex. Tam v této přírodní katedrále mizí. Mizí pod zem, aby si odpočala a přeskládala se. Mizí pod zem, aby se ukryla před zvídavými zraky možných, vědecky zdatných a tedy potenciálně nebezpečných protivníků. Chvíli bude trávit a modelovat, přeskupovat svoje molekuly, atomy, protony a neutrony, částice a DNA…?!
ABY S NOVOU SILOU I HLADEM POKRAČOVALA VE SVÉ POUTI…


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 05.02.2016, 20:03:19 Odpovědět 
   Vynalezla jsi další způsob apokalypsy v důsledku nekontrolované skládky.Neznámé chemické reakce jsou zde možné, podpořené hmotnostním efektem (viz třeba samovzněcování uhlí). Opět barvitě vypravuješ příběh, s mnoha detaily, které text "přizdobují" byť nejsou nutné. Mnohdy mám dojem, že některé detaily jsou až příliš podrobné, že ses nechala unést psaním. Naopak mi chybí podrobnější zkoumání hrůznosti té masy, její struktury. Abych řekl pravdu, text mě příliš nepřekvapil, chybí mi důmyslnější zápletky. Čte se však velmi dobře, líbí se mi, že ona hmota se vlastně stala krysařem. Nejsem dnes nijak ve formě, takže dvojka bude možná přísná, ae také se někdy musí dát.
 ze dne 06.02.2016, 13:48:22  
   Tilda: Nemám psát z mobilu... Potom vyjdou nesmysly. Jenom opakuji, že si velice vážím tvého názoru i toho, že skoro vždycky "uhodíš hřebíček na hlavičku". Tohle je jeden z prvních pokusů a já jej chtěla doladit a sama jsem cítila, že to bylo asi moc... A chemii jsem na škole nerada, tak proto ta stručná charakteristika materiálu pažravého... T.
 ze dne 05.02.2016, 22:25:31  
   Tilda: Děkuji a moc si vážím tvého nàzoru! T.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Vánoce naruby a...
Malina
Kapitola trinás...
Copacabana
Děvčátko
Borek
obr
obr obr obr
obr

Bílá...
Zidarine Zydar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr