obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915292 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389840 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Válečné srdce - II ::

 autor vanísek publikováno: 09.11.2015, 23:35  
Tak další kapitola je zde! :3 Doufám, že se bude líbit.
 

Ráno se probudím ve své komnatě. Nevím, jak jsem se sem dostala, ale vím, co mi Nicholas hovořil. Poslední den, který mohu strávit s Tisem. Dojdu ke skříni a za stejného času jako vždy se oblékám do jezdeckého oblečení. Než vyjdu ven, provedu ranní hygienu a napíši Leoně vzkaz. Pak svižným krokem scházím do stáje. Stejně jak včera, veškerou perlou stáje je můj Tis. Popadnu sedlo a přidělám ho k Tisovi. Otevřu těžká vrata. Vyhoupnu se třmeny na Tise. Pobídnu ho prvně ke chůzi. Když skoro neslyšně vyjdeme ze stáje, přejdu na trysk.
Jedeme po dlouhé zelené louce. Vítr mi čechrá vlasy. Pustím otěže a roztáhnu ruce. Vnímám paprsky vycházejícího slunce a chladný vítr dávající mi dostatečnou svobodu. Když nastane menší zídka, znovu chytnu otěže a pobídnu Tise ke skoku. Můj velký šampión ladně, ale přeci rychle přeskočí zídku a pokračuje. Dojedeme až na mýtinku v lese. Já slezu z koně a nevšimnu si uvolněného třmene. Tis se začne spokojeně krmit trávou a já si lehnu do měkkého mechu.
"Dnes naposledy. Naposled podnikáme tuto vyjížďku." Tis frkne.
"Chápu. Vypadám jak blázen. Mluvím tu s koněm, ale ty mi rozumíš. Kéž bych poznala matku. Ta by mi určitě rozuměla stejně jak ty a Leona. Tak moc mi chybí. Otec o ni vůbec nemluví a tak mě tíží otázka, zda jsem po ní," vzdychnu. Pak spokojeně ležím a dívám se na modrou oblohu bez mračen. Blízko mě praskne větvička. Normálně bych tomu nevěnovala pozornost, ale přeci jen jsem tu proti vůli otce. Může to být nějaký otcův vyslanec.
Doběhnu k Tisovi a položím nohu na třmen. Silně se chytím, ale když se vyhupuji, padám k zemi. Tedy ne doslova. Chytnou mě silné mužské paže, kdy se můj pohled střetne s oceánovou modří. Taková byla barva mého zachránce. Ovšem, když si uvědomím, kdo mě drží, ihned beru má slova zpět.
"Moc vám děkuji, ale neuškodilo by, kdybych spadla. Poučila bych se ze svých chyb," odseknu a postavím se na nohy. Otočím se ke Kapitánovi zády. Upevním třmen.
"To ano, ale můj instinkt byl rychlejší."
"Ano váš instinkt, Kapitáne. Vím, co myslíte, ale nechtějte, abych se i já řídila svým instinktem."
"Vy znáte mé jméno?"
"Jistě. Promiňte, ale musím již jet," ukončím rozhovor. Vyhoupnu se na koně a tryskem odjedu. Cestu si neužívám a soustředím se jen na rychlost. Za chvíli jsem zpět ve stáji. Seskočím z koně. Vrátím ho na své místo, spolu se sedadlem. Běžím rychle k sobě do pokoje, kde se konečně cítím v bezpečí.
"Jak bylo na projížďce?" zeptá se Leona, jakmile zavřu dveře.
"Ani se neptej. Potkala jsem Kapitána."
"Viděl tě? Jak dlouho?"
"Jo viděl. Asi tak na minutu, než jsem se vzpamatovala. Pak jsem odjela."
"Dobře. Běž se nasnídat. Já ti zatím připravím oblečení. Budeš muset vyrazit. Čím déle tam budeš, tím je možnost, že si tě někdo všimne."
"Moc děkuji, že mi tak pomáháš."
"Není zač a už utíkej," usměje se. Já znovu vyrazím, ale tentokrát do jídelny.
V jídelně naštěstí nikdo nebyl. Zasednu ke stolu a začnu jíst. Po chvíli jsem plná a odejdu zpět do pokoje. Tam už na mě čeká mužské oblečení.
"Vlasy ti zřejmě stříhat budu až před odjezdem, co? Teď ti je sepnu a schovám pod čepici."
"Výborně! Jsi prostě dokonalá," zasměju se a shodím ze sebe jezdecké oblečení. Svá prsa svážu zkráceným prostěradlem. Naštěstí má ňadra nikdy nebyla tolik vyvinutá a to mi užitečné. Obléknu se do klučičího, kdy poté přejdu k zrcadlu. Prohlédnu se a musím se usmát. Hrozně mi to sluší a já se cítím normálně. Sednu si na židličku, kdy Lea češe mé vlasy. Výsledek byl famózní.
"Tobě ani nemusím maskovat obličej. Ty jizvy tě dělají tolik klučičí," zasměje se.
"To je účel," zasměju se též.
"Tak už pojď. Jsem domluvená, že odvedu Tise k zápisu."
"Opravdu?" vypísknu.
"Ano," přikývne.
"Oh, moc díky," povyskočím a vyjdu. Leona se mě snaží dohnat, ale její těhotenství ji moc nepomáhá. Ve stáji vyvedu Tise ven a netrpělivě přešlapuji venku. Leona se konečně dobelhá a pomalu to rozdýchává. Usměju se a tentokrát pomalým krokem vyjdeme.
Konečně jsme na místě. Všude je plno lidí a koní. Tahle válka bude velká. Nemůžu uvěřit, že budu její součástí. Opatrně přejdu do řady s koňmi. Když se dostanu na řadu, můj úsměv povadne. Seděl tam Kapitán James Frey. Skloním hlavu a Leone spustí:
"Dobrý den Kapitáne," usměje se.
"Dobrý den Leono. Co vás sem přivádí?"
"Odvádím Tise. Koně princezny."
"Ovšem! Úplně jsem zapomněl, že mi to Nicholas říkal."
"Vy se znáte s Nicholasem?" ujede mi chraplavým hlasem.
"Jistě je to můj dlouholetý přítel. A ty jsi kdo?" změří si mě.
"Olivie...r,“ zakoktám.
"Tady Olivier je můj dlouholetý přítel. Nechcete ho v armádě?" vloží se do toho Leona. Vděčně se na ni podívám.
"Ale jistě. Vždy se nám hodí ruka navíc. Tak jak si tě mám zapsat?"
"Olivier Higlendon. A prosím dávejte na Artise pozor. Je to princeznin nejoblíbenější kůň. Sama ho vychovávala, kdy byl ještě hříbě. Záleží ji na něm, protože je to ten nejrychlejší a nejkrásnější kůň," rozkecám se.
"Chápu Oliviere. Slibuji, že se o Tise postarám. Vím o jeho schopnostech. Bude to můj osobní kůň a budu se o něj starat," usměje se na mě.
"Moc děkuji."
"Dobře mám vás oba dva zapsané. Jelikož vojáci nastupují dříve, uvidíme se znovu ve středu. Tise prosím odveď támhle," ohlédne se a ukáže, do dály. Já kývnu a Tise odvedu. Leona ještě zůstane a povídá si s Jamesem. Znuděně vzdychnu a vyrazím k zámku. Budu si tu moct užít jen jeden den. Už aby to bylo. Chci být jak vzduch a rozplynout se. Utéct kamkoliv aniž by mě někdo hlídal, nebo abych měla nějaké omezení.
Byla taková i moje matka? Jak se jmenovala? Jak vypadala? Jaká byla? Ten pocit mi svíral žaludek. Tep se mi zrychlil. V klidné uličce uslyším kroky. Zrychlím krok, až se objevím u vyšší zídky. Zakleju. Ustoupím dozadu. Rozběhnu se a vyskočím. Rukama se chytnu a vymrším přes zídku. Při přehupu z druhé strany se neudržím a skončím na tvrdé zemi. Všimnu si hluboké jizvy na ruce. Zakleju. Pak si všimnu překvapivého faktu. Jsem přímo před zdmi mého pokoje. Pokrčím rameny a vyjdu ke dveřím.


 celkové hodnocení autora: 71.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 09.11.2015, 23:39:31 Odpovědět 
   Bylo by možná dobře pro lepší čtivost (a možnost k nadýchnutí) mezi jednotlivými celky odsadit řádku (když to neděláš odsazením prvního řádku odstavce)
 čuk 09.11.2015, 23:34:43 Odpovědět 
   Hezky napsáno, s detaily nebrzícími děj a zajímavými zvraty - a přitom i dost psychologie.V dobrém spisovném jazyce mi vadí slovo: rozkecávám se.
Uvažuji nad sklonováním jmena Tis. Nesedi mi výraz Tise, myslím, že by mělo být Tisa (př. na Tisa).( za mých mladých let by to bylo podle vzoru "pán"(- hrad - muž - stroj. Podívej se na to.
 ze dne 10.11.2015, 14:51:15  
   vanísek: Moc děkuji, hrozně mě to těší! Na skloňování se mrknu. Ono nevím, zda to skloňovat podle angličtiny. (Přeci jenom Artis české jméno není) Nevím kde jsem to slyšela, možná od učitelky. Rozhodně tomu přiblížím pozornost a opravím předepsané části. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Dva života - Ka...
Trenz
VI
Marek Dunovský
obr
obr obr obr
obr

Chuť šípových žabek
Mab
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr