obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915379 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390445 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kalich života - Ukrytá vzpomínka ::

 autor Trenz publikováno: 11.11.2015, 23:28  
 

Kapitola sedmá
Ukrytá vzpomínka

Na město se snášel soumrak, když Jason zaparkoval kousek od domu, v němž jeho dlouholetá přítelkyně bydlela, vystoupil a zamířil ke dveřím. Ostatní ho následovali k viktoriánské stavbě. Dům měl zastřešenou verandu s houpací lavičkou pro dvě osoby, dvě barokní okna na každé straně a jedno půdní. Střecha směřovala do špičky a jeden roh měl tvar malé rotundy.
Strážce zazvonil a čekal, až mu Miriam přijde otevřít. Vzpomínal na chvíli, kdy se poznali. Tenkrát žil v Praze pár týdnů jako host jednoho profesora na Karlově univerzitě. Musel sice předstírat, že je Němec z východní části, ale po patnácti letech strávených v Německu, kde pracoval pod různými identitami jako profesor historie, mu to problém nedělalo. Bylo 17. listopadu 1989, když studenti vyšli do ulic, aby protestovali proti režimu. Jason šel s nimi, protože chtěl být u toho. Za ta staletí se naučil rozpoznat, kdy přichází velká událost. Možná by se nic nezměnilo. Možná by to byla jen poklidná demonstrace, kdyby vládní složky nezasáhly. Aby zamezily pohybu demonstrantů, uzavřely několik ulic a po půl deváté je začaly rozhánět násilím. Tehdy osmnáctiletá Miriam by schytala několik ran obuškem, kdyby ji Jason nezaštítil svým tělem. Později toho večera se probral u ní doma, kam ho odnesli její dva kamarádi. Ptala se ho, proč ji ochránil, když ji vůbec nezná, a on jí odpověděl, že ví o jejích schopnostech. Zpočátku zapírala, ale nakonec to přiznala. Pochopila, že jí nechce ani ublížit, ani se jí vysmívat.
Dveře se otevřely a oni spatřili ženu mezi čtyřicítkou a padesátkou. Světle hnědé vlasy měla ostříhané na mikádo a tmavě hnědé oči se jí rozzářily, když spatřila Jasona. Výškou mu dosahovala sotva po ramena, ale objala ho a Jason jí objetí opětoval. Když se pustili, pozvala je dál. Ustoupila ode dveří, aby mohli projít a poté za nimi zavřela. Dovedla je do obývacího pokoje, který byl rovněž vybaven viktoriánským nábytkem. Nechala je usadit se v čalouněných křeslech a poté jim přinesla čaj a sušenky, aby zahnali největší hlad, než jim udělá pořádnou večeři. Jason se po chvíli zvedl a i s hrnkem horkého čaje šel za Miriam do kuchyně. Ta se na něj usmála a přiložila si prst ke rtům. Jason ucítil pnutí v uších a vzápětí ticho. Nahlédl do obýváku a viděl, že se spolu Eliza a Laura baví, ale neslyšel ani slovo. Tázavě se na čarodějku podíval.
„Nechtěla jsem, aby poslouchaly,“ vysvětlila mu. Mlčky přikývl a upil čaje.
„Proč chceš, abych ti vrátila vzpomínku na místo, kam jsi ukryl Kalich?“ zeptala se ho zpříma a nezdržovala se tlacháním typu ‚Dlouho jsme se neviděli, Jak se máš? Cos celou dobu dělal?‘
„Protože jsem Lauře slíbil, že ji k němu zavedu.“
„Proč?“
„Její sestra umírá.“
„Něco jí dlužíš?“
„Její otec mě zachránil před Slídiči.“
Miriam se ostře nadechla.
„Jsem v pořádku.“
„Jak tě našli?“¨
„Nenašli. Přišli si pro Elizu a já jsem byl ve špatný čas na špatném místě. Naštěstí Jonathon na tom správném.“
„Dobrá. Rozumím tvým pohnutkám. Ví to děvče, co to obnáší?“
„Pochybuju.“
„Tys jí to ještě neřekl?!“ otázala se ho přísně. Jason věděl, že ji to naštve, ale neubránil se úsměvu.
„Já nejsem tvůj osmiletý žák, abys mě takhle plísnila, Miriam.“
„Ne, to nejsi. Ale výchovný pohlavek by sis taky občas zasloužil.“
„To je tady zakázané,“ odtušil s dalším úsměvem.
„Jo a pak to má nějak vypadat,“ utrousila rozmrzele, ale pak se z toho oklepala a začala připravovat večeři.
„Není jiná možnost, než využití Kalichu?“
Jason upil čaje, než odpověděl: „Duši zaprodat nechce. Jinak by to už dávno udělala. Nebo přinejmenším její otec ano. Zřejmě se jim démoni opravdu hnusí.“
„Ale přesto s vámi jedna démonka cestuje. Proč vlastně?“
„Michael ji ke mně zavedl.“
„Proč?“
„Já nevím. Nevidím archandělům do hlavy.“
Miriam nespokojeně mlaskla.
„Neříkej mi, že nemáš ani nejmenší tušení.“
„Někoho mi připomíná.“
„Koho?“
„Žiju přes šestnáct století. Myslíš, že si pamatuju každou tvář?“
Čarodějka ustala v krájení masa a podívala se Jasonovi do obličeje.
„Jsem si jistá, že si pamatuješ ty, které jsi miloval.“
„Proč si myslíš…“
Pokrčila rameny.
„Ženský instinkt.“
„Když jsem Elizu poprvé uviděl, připomněla mi dívku ze sedmnáctého století.“
„Co když je to ona? Říkal jsi, že se upsala ďáblu. Co když se z ní stala démonka?“
„Proč by ji ale Michael poslal za mnou?“ Jakmile tu otázku vyslovil, vzpomněl si na rozhovor, který vedl s Elizou. Řekl jí, že by se mohla osvobodit o Lucifera. Tohle Michael chtěl? Ale z jakého důvodu? Těžko mu na srdci leželo blaho jedné, kdysi dávno, nevinné duše.
Miriam na to neměla odpověď, a proto se vrátila k vaření. Jason znovu ucítil pnutí v uších a náhle slyšel, o čem si Eliza a Laura povídají. Eliza jí zrovna vyprávěla, jaký byl život ve viktoriánské době. Dopil čaj a šel se k nim posadit. V tu chvíli ho Laura požádala, aby jí řekl, jaké to bylo pro něj v porovnání s ostatními obdobími. Po zbytek večera si Jason od jejích zvídavých otázek neodpočinul a krátce po půlnoci šli spát. Miriam jim řekla, že na navrácení vzpomínky budou ona i strážce potřebovat hodně síly. Eliza si povšimla, s jakým vděkem se na hostitelku Jason podíval a ani se mu nedivila. Pravdou bylo, že i jí šla z Lauřiných otázek hlava kolem. Ona a lovkyně dostaly pokoj pro hosty, zatímco Jason a Alistair mohli spát v pokoji jejího již dvacetiletého syna, který v současnosti studoval práva na Harvardu. O otci dítěte se nic nedozvěděla, ale jelikož nikde neviděla jeho fotografie, domyslela si, že je buď neznámý, nebo za moc nestál a nikdo na něj nechce vzpomínat.

Ráno vstal Jason jako první a připravil všem snídani. Poté vyšel ven, aby přivítal podzimní ráno. Na lavičku si rozložil hřejivou deku. Posadil se na ni a sledoval východ slunce. Viděl jich už tolik, a přesto mu každý připadal jedinečný. Moc dobře si každý den uvědomoval, že to může být ten poslední. Nikdo z předešlých Strážců nežil tak dlouho. Ostatně všichni byli lidé. On měl za otce napůl anděla a napůl nesmrtelného a matka byla zčásti démonka a zčásti člověk. Vychovávali ho oba, neboť jejich láska byla silnější než rozdílnost a nenávist k druhu. Avšak andělé je pronásledovali tak dlouho, až je nakonec dostihli a zabili. Tehdy dorostl do věku, kdy se mohl učit začít psát a číst, když jeho rodiče zjistili, že nebezpečí je příliš blízko, než aby se dalo ignorovat. Uprosili druida, aby ho skryl kouzlem, které ani andělé neprohlédnou. Naštěstí ho to ochránilo i před tím, aby se stal svědkem jejich vraždy.
K Jasonovi si přisedla Miriam.
„Děkuju za snídani. Ostatní ještě spí.“
„To jsem rád.“
Miriam se pousmála.
„Nejsi zvyklý na dlouhodobou společnost, že?“
Jason zavrtěl hlavou.
„A co Luke? Jak mu to jde na Harvardu?“
„Učí se dobře a našel si tam pár přátel. Dokonce jsem zaslechla i něco o přítelkyni.“
„Stále se ptá na svého otce?“
„Už ne tolik jako dřív. Chápe, že o tom nerada mluvím.“
Jason jen přikývl.
„Jeho otcem jsi mohl být ty. Víš přece, že jsem tě před dvaadvaceti lety milovala.“
„Nikdy bych to nemohl svému dítěti udělat. Kdybych náhodou zemřel, starost o Kalich by připadla jemu. Takové břímě by neměl nést.“
„Ale ty ho neseš.“
„Ano. A u mě to taky skončí.“
Miriam změnila téma.
„Vím, že se ptám zbytečně, ale opravdu to chceš? Jakmile ti tu vzpomínku vrátím, nepůjde to vzít zpět. Budeš se muset skrývat, což v dnešní době není úplně nejjednodušší.“
„Jsem si toho plně vědom,“ odvětil jí zcela vážně a po chvíli dodal: „Možná už to ani nebude potřeba.“
„Co tím myslíš?“¨
„Oighrig mi jednou řekl, že Strážcova povinnost skončí ve chvíli, kdy bude Kalich použitý k očištění duše.“
„Myslíš, že proto Michael přivedl Elizu k tobě?“
Než stihl odpovědět, na verandu vyšla Eliza.
„Měli bychom si pohnout. Sice nás nemůžou najít démoni, ale Lucifer využívá i lidské noshledy. Nechceme přece, aby nás vystopovali k Miriam, že ne?“
„Ne, Elizo. To skutečně nechceme,“ odtušil Jason a vstal. Miriam následovala jeho příkladu a společně se vrátili do domu.
Nádobí již bylo umyté a uklizené. Alistair a Laura seděli v kuchyni na židlích.
„Lauro. Můžu tě požádat o donesení židle s opěradly z Lukeova pokoje?“
„Hned jsem zpět.“ Vstala a zamířila ke schodům.
„A ty, Alistaire. Mohl bys ze sklepa přinést provazy? Jsou pověšené na háku vlevo u dveří.“
„Dojdu tam,“ řekl zcela vážně a šel tam.
„Elizo. Zatáhni žaluzie.“
„Co se děje? Chystáme se Jasona mučit? Budeš se zase svlékat?“ Zamrkala na něj.
„Tohle je vážná věc, démonko. Navrácení vzpomínky je velmi bolestivé a vzhledem k tomu, čí krev v Jasonovi koluje, bude pro všechny bezpečnější, když ho spoutáme.“
„Můžu u toho být?“ zeptala se s nadějí v hlase. „Ráda bych viděla tvou démonskou stránku.“
„Raději ne,“ usoudil Jason.
„Proč ne? Co když se něco zvrtne, ty se dostaneš z provazů a tady čarodějku rozsápeš dřív, než ti tu vzpomínku vrátí? Pokud se přeměníš, já tě zvládnu.“
Jason váhal. Představa, že by ho někdo viděl v jeho démonské podobě, se mu nelíbila, avšak věděl, že pokud by se proměnil, démonka by měla být schopná ho zastavit.
„Dobrá. Můžeš u toho být,“ svolil.
Alistair a Laura se vrátili a Miriam jim vysvětlila, oč se jedná, přičemž je požádala, aby se šli projít do města. Laura vypadala, že je za tu nabídku i ráda a řekla, že aspoň zavolá otci, aby zjistila, jak se Lindsey daří. Alistair jen chápavě přikývl a krátce na to odešli. Jason se posadil na židli a Miriam ho k ní připoutala. Eliza mezitím zatáhla žaluzie.
„Utáhni je pořádně, čarodějko. Jestli se opravdu promění, mohlo by to být ošklivé.“
Miriam ji ignorovala a zamumlala několik slov. Provazy se utáhly. Eliza se ušklíbla.
„Připraven?“ zeptala se ho.
„Ano.“
„Dobře. Předem se omlouvám za bolest.“
Jen přikývl, zatnul zuby a zavřel oči.
Miriam se postavila za něj a položila mu dva prsty na spánky. Zavřela oči a začala mumlat kouzlo. Eliza slovům nerozuměla, ale cítila, jak jí naskočila husí kůže. Jason se začal třást a škubat provazy. Čarodějka nepřestávala s mumláním a židle se začala nebezpečně kymácet. Jason otevřel oči a démonka viděla, jak jeho bělmo zrudlo, a zornice se rozšířila. Na prstech mu vyrostly dlouhé černé drápy a jeho kůže začala získávat rudou barvu.
„Jsi krásný,“ sdělila mu Eliza. Vrhl po ní nenávistný pohled. „Já nejsem tvůj nepřítel. Nechápu, proč se schováváš za lidskou slupkou,“ pokračovala.
Zalomcoval provazy. Eliza byla v pokušení ho pustit. Ještě nikdy se necítila nikým tak přitahována jako Jasonem v jeho démonské podobě. Nejraději by zapomněla na Kalich, Lucifera i celé peklo, aby mohla po zbytek života s tímto démonem obcovat, ale překonala to. Chytla Jasona za zápěstí a podívala se mu do rudých očí.
„Tohle zvládneš, Jasone, Jsi dost silný.“ Náhle v jeho očích zahlédla své pravé já. Záblesk minulosti. Podobu sedmnáctileté dívky, která se v 17. století živila jako prostitutka, dokud za ní nepřišel démon a nenabídl jí život v luxusu výměnou za její duši. To znamenalo, že ji přece jen znal. Když se poprvé setkali, hlesl její jméno. Ale jak ji mohl poznat?
Jasonovi se navrátil lidský vzhled. Miriam otevřela oči a spustila ruce, ale s rozvázáním ještě vyčkávala. Chtěla mít jistotu, že se Jason znovu nezmění.
„Tak co? Už víš, kam jsi Kalich schoval?“ otázala se ho netrpělivě. Najednou chtěla, aby to celé bylo za ní a ona se mohla vrátit k upisování duší. To byla jistá půda pod nohama. Nevěděla, jestli se chce s Jasonem zaplétat víc, než už byla. Jason se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. Ještě si nebyl zcela jistý svým sebeovládáním.
„Ano, Elizo. Už vím, kde je.“
„Podělíš se?“
„Ukryl jsem ho do katakomb pod katolickým kostelem v Norfolku v Nebrasce.“
„To je zhruba den cesty, že?“
Jason přikývl a promluvil k Miriam: „Už jsem v pořádku. Můžeš mě rozvázat.“
Čarodějka tak učinila. Vstal a protáhl se.
„Půjdu to říct ostatním. Odpoledne vyrazíme.“
„Vím, jak ses na něj dívala, když byl v kůži démona,“ promluvila Miriam k Elize, když Jason vyšel na verandu.
„Jak bys to mohla vidět, když jsi měla zavřené oči a mumlala to své kouzlo?“
Miriam se pousmála.
„Oči nejsou jediný prostředek, kterým se dá pohlížet na svět.“
Démonka se na ni podívala s pochybami, ale nevyvracela jí to. O magii nic moc nevěděla a ani netoužila po demonstraci.
„Je pro něj těžké být tím, čím je, i bez toho, aby mu někdo říkal, jakou stranu si má vybrat.“
„Ale proč si vybral zrovna tu lidskou? Tu nejslabší ze všech?“
„Protože lidi mu ublížit nemůžou. Ne tolik jako andělé nebo démoni.“
„Jistě. Andílci jsou maniakální vrazi, kteří opovrhují vším, co není čisté, ale démoni by ho…“ Eliza nedokončila větu, protože si vzpomněla na Slídiče a otřásla se jen při pouhé myšlence na ně. „Aha. Chápu.“
Jason, Alistair a Laura se vrátili dovnitř.
„Udělám vám oběd. Co bych byla za hostitelku, kdybych vás nechala odjet s prázdným žaludkem?“
„To od tebe je milé, Miriam. Já mezitím zajdu do obchodu,“ sdělil jim Jason a úmyslně se vyhýbal pohledu na Elizu. Než se Eliza mohla nabídnout, že půjde s ním, aby si spolu mohli promluvit, Alistair ji předběhl a řekl: „Půjdu s tebou. Dva unesou víc.“
Jason vděčně přikývl a oba odešli.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 11.11.2015, 23:27:24 Odpovědět 
   Děj má docela spád a dobré detaily, je čtivý. Nevím, jestli je to textem nebo mou zapomnětlivostí, prosím mohla bys v úvodu další části stručně popsat, kdo jekdo, z koho pochází, jaké má vlastnosti, v co se může proměnit. Možná, že to pomůže čtenářům. Proč se dějí a jak se setkali? Mám z těch kombinaci docela mišmaš, ale rád bych měl z četby větší požitek při jejich porozumění.
 ze dne 12.11.2015, 20:12:14  
   Trenz: Určitě se o to můžu pokusit:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Ty správný koco...
Lišák
Triptych života
Adam Axl Rose
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Štěně
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr