obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Podzimní setkání ::

Příspěvek je součásti workshopu: Neobvyklé setkání
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Literární jednohubky!
 redaktor Šíma publikováno: 02.12.2015, 21:49  
Krátký textík... Šotkům zdar.
 

Slunce viselo nízko nad obzorem. Na nebi zářily první hvězdy. Byl chladný večer. Vítr si pohrával se spadaným listím, občas shodil na zem další pestrobarevný lístek, na kterém nebylo nic napsané, snad jen odkaz na to, že je pokročilý podzim, a že se blíží zimní čas. Stála nedaleko plotu a usmívala se.

„Tak vidíš,“ řekla, „stejně je po mém.“

Nečekala na odpověď. Prohrábla si dlouhé havraní vlasy a upravila si baret, přeci jen foukal studený vítr, který si hrál nejen s pramínky jejích vlasů. Přešlápla z nohy na nohu a nadechla se.

„Vlastně se od naší poslední návštěvy nic nezměnilo.“

Neodpověděl. Ale bylo jí jasné, že všechno ví a chápe. Nemusel přikyvovat. Ani kdyby chtěl, znal ji moc dobře na to, aby jej v ničem nepřekvapila. Takřka v ničem…

„Je mi líto, že jsme se tehdy tak pohádali!“ řekla se smutným úsměvem.

Ano, ta hádka byla naprosto zbytečná, stejně tak to, co následovalo. Ale čas nikdo nevrátí. Co se stalo se už neodestane.

„Já vím, že máš na všechno svůj vlastní názor a nechci ti jej vyvracet...“ pokrčila rameny.

Nastala krátká pauza ticha. Jen vítr ševelil v korunách stromů a tu a tam poslal k zemi další nepodepsané psaníčko podzimu.

„Stejně si to budu celý život vyčítat...“ pokývala hlavou.

Okolo ní prošlo několik lidí. Něco si polohlasně povídali. Nevnímala je, vlastně jí bylo jedno o čem mluví.

„Tak vidíš, dopadlo to přesně tak jak jsi říkal, ale takový je už život!“

Znovu nastalo souhlasné mlčení. Vlastně měl vždy pravdu. Málokdy se mýlil a také si málokdy přiznal, že se mýlí.

„Budeme se stěhovat, myslím, že budeš mít radost, že opustíme ten starý zatuchlý dům a… Taky život v maloměstě není pro nás to pravé. Tvrdí to i Milan s Markétou, Pavla také byla pro, říkala, že je už nejvyšší čas něco s tím udělat!“

Slunce zmizelo za obzorem. Vítr se na okamžik utišil, aby po chvíli znovu hvízdal v korunách stromů. Bylo docela větrno a ona si přitáhla kabát blíže k tělu.

„Budu muset pomalu jít… Jsem ráda, žes mě vyslyšel...“

Sehnula se, aby zapálila několik svíček. Kus od ní stál Milan s Markétou a Pavlou, nechali jí chvilku soukromí, aby si s ním mohla promluvit o samotě. Pak položili kytice na hrob vedle zapálených svíček a ještě chvíli postáli u pomníku.

„Chybíš nám, vždy nám budeš chybět, ale neboj se, nezapomeneme na tebe. Nestěhujeme se přeci na konec světa, jen do vedlejšího města, snad ti to nebude vadit!“

Vítr poslušně zahučel mezi hroby a zakymácel s plameny svíček. Stmívalo se. Hřbitov byl plný lidí, kteří rozsvěcovali svíčky svým blízkým. Na nebi za tu chvíli přibylo hvězd. Možná jedna z nich patřila jemu, kdo ví, která z nich to byla.

„Odpočívej v pokoji,“ řekla smutně a na okamžik se znovu mírně usmála.

Věděla, že se rád usmíval. Usmíval se i na kulaté fotografii. Dotkla se jí a pak pokynula svým blízkým. Zvolna odcházeli k hřbitovní bráně. Na okamžik se všichni naráz ještě naposledy otočili s vědomím, že se sem ještě vrátí. Byl podzim, čas dušiček a setkávání s těmi, kteří překročili onen pomyslný most mezi dvěma světy.

Co na tom, že mrtví nemohli odpovídat živým? Láska přeci přetrvá věky a ani smrt ji nespálí...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 01.07.2018, 19:25:14 Odpovědět 
   Smutné, ale svým způsobem milé.
 ze dne 01.07.2018, 21:13:27  
   Šíma: Díky.
 Eva Glgan 02.12.2016, 21:42:55 Odpovědět 
   Taky si chodím povídat...
 ze dne 02.12.2016, 22:18:19  
   Šíma: Zdravím, ono to člověka trochu uklidní, a také si "popovídá s blízkým, který již odešel "na druhou stranu". Snad se mi příběh povedl (dosti výstižně).

Děkuji za zastavení a komentík.
 retro47 02.12.2016, 19:45:52 Odpovědět 
   Myslím, že povídka tohoto typu musí obsahovat nějaké tajemství... Stejně nevíme, kdo jsme, a kam jdeme. Poslední věta je pravdivá v celém rozsahu... Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti...
 ze dne 02.12.2016, 19:51:51  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář.
 aegitalos 27.01.2016, 20:22:57 Odpovědět 
   Smútok nám unáša dušu. Je to pekné.
Ale strašne smutné!
 ze dne 27.01.2016, 20:25:08  
   Šíma: Je to smutné... Dík za zastavení.
 čuk 12.12.2015, 20:34:59 Odpovědět 
   Souhlasím s Nat. Ale ono tajemno s náznaky se mi naopak líbí. Vidím u pozůstalé spíš ironii. A poslední diskutabilní větu beru jako úlitbu Dušičkám (možná že i ona je poněkud ironická). Oceňuji atmosféru a práci s detaily.
 ze dne 13.12.2015, 17:22:27  
   Šíma: Díky čuku.
 Dědek 10.12.2015, 16:44:04 Odpovědět 
   Bezva minipovídka, Šimčo.
 ze dne 12.12.2015, 18:34:57  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík.
 Nat Danielová 06.12.2015, 21:37:45 Odpovědět 
   Hezký večer, konečně se dostávám k tomu, abych si přečetla všechna dílka.
Začínám u Tvého. Že jde o setkání živé člověka s neživým, to mi bylo jasné od začátku. Ta atmosféra byla popsána velmi dobře. Žena řekla „Tak vidíš, stejně je po mém.“ - přišlo mi, že je skoro ráda, že je mrtvý. Potom ta věta, že si to bude vyčítat - u té mě napadlo, že ho snad zabila ona.
Potom - Dopadlo to tak, jak jsi říkal - to mne zaskočilo, co říkal, co předvídal? Že ho zabije? Tam se mi to míchá.
A nakonec - láska přetrvá věky a ani smrt ji nespálí - takže ho nemohla zabít, když tam je ta láska.
Pro ženu je to setkání vzpomínkové, ale já jako čtenář jsem trochu zmatena, protože neznám jejich historii. Co se stalo, proč umřel. Pro mne je to takové prázdné. Atmosféra popsaná hezky, ale obsah mne moc neoslovil.
 ze dne 07.12.2015, 12:35:38  
   Šíma: Děkuji za zastavení, obsáhlý komentář a kritiku.
 maja52 04.12.2015, 13:50:24 Odpovědět 
   Ráda jsem se zastavila a začetla. Minipovídka se mi moc líbí. Zdravím.
 ze dne 05.12.2015, 14:30:56  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentík.
 Pelion 02.12.2015, 23:57:50 Odpovědět 
   Zdravím.

Taková podobná setkání také absolvuji a vždy nakrmím svůj smutek. Je to součást života. Nezvykneš si, ale musíš se naučit s tím žít...
Fajn napsané. Jenom... zbytečný vykřičník:
„Je mi líto, že jsme se tehdy tak pohádali!“ řekla se smutným úsměvem.

A potom... vysvětli mi, prosím, ten samotný úvod textu.
Je podzim, dušičky, slunce visí nad obzorem, hvězdy (první) září a přitom je večer... Pelion
 ze dne 03.12.2015, 13:07:12  
   Šíma: Zdravím a děkuji za zastavení a komentík. Ten úvod jsem možná krapet přepískl, ale třeba když slunce chystá se zapadnout, možná nějaká hvězda vykoukne! ;-)
 Svetla 02.12.2015, 22:37:27 Odpovědět 
   Evokuje to ve mně 19. století. Ten hřbitov jsem tušila od začátku, pomohlo mi mlčení a také to, že je to text Šímy, tudíž jsem tušila dopředu, že tam bude nějaká šímovina.

Hezky napsáno.
 ze dne 03.12.2015, 13:07:57  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík. Ano, šlo o pokus o šímovinu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
III. kapitola
Eryalin
Is spring, hypo...
Black Oleander
Posel smrti VI:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr