obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Moje nejoblíbenější místo ::

 autor pilot Dodo publikováno: 10.11.2015, 22:15  
Líčení.
 

"Pitvěn, Spěchuš, Zužes! Jdeme!" Trio grítských šílenců mi málem podrazilo nohy v dychtivosti občůrat co nejrychleji naši zahradu, až se mi jejich hnědomodře žíhaná srst rozmazala v jeden jediný abstraktní obraz. Buris by nevěřil, jakou rychlost dokáží vyvinout na třech nohách, když my občas ztratíme rovnováhu na svých čtyřech. Rychle vyjdu za nimi. Zahrada je i mým oblíbeným místem, ačkoliv ne ze stejného důvodu. Miluju její panenský klid, všeobjímající vůni i kypící život v jejím srdci.
Rozhlédnu se po dvoře. Majestátní jedle ze Země na levoboku, za níž se krčí můj prostý, lehce zarostlý záhonek, a rozkvetlá houšť mámijky nevěstové přímo naproti mému domu. Její omamná opiová vůně se mi obtočí kolem chobůtku a zastře mou mysl chvějivým sladkým závojem. Ohrožuje ji dravá řeka Svělá, k níž právě zamířil malý hrdý Zužes. Pro Přívětivého Boha! Mé ovíněné rozjímání se rozplynulo v trysku po smekavé, rosou pokryté trávě, kterou jsem se právě chystala nějak přeslazeně básnicky nazvat - například "smaragdy královny přírody orosené jako pěkně vychlazené pivo", nicméně nyní jsem pro ni měla jen samé nepublikovatelné výrazy. Vše však dobře dopadlo, mladičký grítsek, zmítající se jako klubko smekavek, ale s dlokodýlí tlamou, byl přenesen hezky na louku vpravo za domem.
Zde se mu nemůže nic stát. Panuje zde statný javorák červenolistý s přísným zvrásněným pohledem dohlížející na suchý kýrovec, shrbený pod tíhou let, a milion vyhrabaných kupek od lopatníků obecných. Do jejichž ochutnávky se právě pustil Zužes. Přemýšlím, jestli mu vážně chutná jílovitě mastná hlína, lepící se na patro. Zřejmě ano. Dál si jej nevšímám a pomalu kráčím k rybníčku, schouleném kolem ostrůvku a mnoha ztepilých bělostných hříz a vážných pruských soukší. Ještě odkvétají poslední jaktiklíce v ďolíku pod jedním Prušákem, žluté jako síra. Náhle zaslechnu poplašné trylkování ze vzdáleného hájku. Teď už přímo rozhněvané burácení celého hejna malého ptactva. Hrdinný Zužes se vyděsil, přestal degustovat půdní dort a hrne se ke mně, svému strážnému andělu. Ze stromoví prudce vyletí cvojsíčka pronásledovaná stíhací letkou drobných obranářů svých hnízd. Správně, jen do ní, vražedkyně!
Musíme však pokračovat dále do hlubin zahrady, dříve než dostane můj malý grítsek geniální nápad si zaplavat ve studeně břitké vodě se zrádným bahnitým dnem. Zavelím a uháníme kolem lákavých bobulek čeršikovcí, rudých jako revoluce (nebo jako strýčkův nos, jehož majitel zachovává již několik let věrnost ethanolu a místní putyce), ovčí ohrady (též mimoburiský druh; provází nás hladové, žádostivé bečení - holky mají smůlu, nic dobrého pro ně neneseme, jen ať si hezky spasou ty "smaragdy královny přírody"), zahneme kolem tatínkova opečovávaného pokladu - plně vytíženého pole a zahučíme do převysoké trávy, shlížející i na mou hlavu pyšně shora, a možným parazitům navzdory si ležíme v lehkém, pichlavém, vonícím loži. Skrze větve revmatismem zkroucené plamky s dozrávajícími modrofialovými plody sledujeme bleděmodrý oceán s bílými příbojovými vlnami.
Fuj, to je idyla. Raději se zase zvedneme, než nás ten statečný vzdor různým krvelačným breberkám přijde draho. Alou domů! Na nepřítele! Na svačinu!

Rozčepýřená pomenší Buriska dopsala své líčení a narovnala si záda. Rozhlédla se kolem. Několik jejích spolužáků stále ještě sloh dopisovalo. Učitelka však už netrpělivě poklepávala klouby svých dlouhatánských prstodrápů o stůl. Janenka, jak se naše momentálně nedobrovolná literátka jmenovala, si unaveně povzdechla, prohrábla si své dlouhé rusé vlasy, aby jim dodala trochu disciplíny, uhladila si sukni a blůzu, vstala a donesla svůj sešit profesorce. Její sytě růžová tvář vyzařovala neskutečnou úlevu.


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.11.2015, 22:15:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Nestíhal jsem při popisech této mimozemské slohové práce, kterou napsala mi docela neznámá bytost, obšírně se vyjadřující o svém oblíbeném místě (a flóře i fauně, která k tomu náleží). Prostě takový hezký úlet...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 22.11.2015, 10:17:18  
   pilot Dodo: moc děkuju za hodnocení (a omlouvám se za zpoždění, nějak se mi úplně vykouřilo z hlavy, že jsem sem něco dávala :D trubka no) :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
MUDr. Vágner
lada34
Dva životy - Ka...
Trenz
Noční bar
Siggi
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr