obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915350 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39477 příspěvků, 5737 autorů a 390252 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: XXI. Chladná rána mezků u kompjútrových mozků ::

 autor Quenťoš publikováno: 14.11.2015, 22:48  
 

Zvláštní je, že když mi dala šéfka jazykovky, kde jsem za studií brigádně učil angličtinu, na výběr, zda chci učit začátečníky, či pokročilé, svou jednoznačnou a horlivou odpovědí jsem jí spíše ulevil. K mému překvapení se totiž všichni její podřízení povětšinou raději vrhají na výuku lidí se spíše poskrovnými znalostmi jazyka.
Brzy jsem však dospěl k nemilému zjištění, že se k „mírné pokročilosti“ mnozí lidé hlásí jen kvůli svému image a proto, že nechtěli sami před sebou vypadat jako blbci. Ovšem nepředbíhejme.


„Kdybyste to nemoh najít, zavolejte jejich šéfovi; je to velmi příjemný člověk, on vám poradí,“ dá mi telefonní číslo na jejich hlavu. Hlavu plnou kouzelných nápadů, která se ještě ke všemu jmenuje Šamánek.
Nelamte si hlavu, hlásá heslo visící hned v areálu firmy. Myslí tím s tvorbou dárkových a reklamních předmětů, na něž je zaměřena. V tom případě jim jdu na ruku – chcou-li naznačit, že od lámání hlavy jsou tu oni, se mnou jako s učitelem o tuto činnost mít nouzi rozhodně nebudou.

Montéři kompjútrů – říkáte si asi, stejně jako teď já, chtělo by to učit taky nějakou pěknou ženskou.

I to se mi splní; hned v pondělí další týden půjdu na zkoušku učit do salónu ke kosmetičce Jarmile.
Vstoupím: v ostrém kontrastu ke chladnému kovu montérů písíček mě zde přivítá báječná omamná vůně kosmetických přípravků a – co si můžu přát víc? - má oblíbená irská relaxační hudba v podání Loreeny McKennitt.

„Jé, Loreena McKennitt... tu miluju,“ uklouzne mi, sotva stačím pozdravit. Takže ještě ani nezačnu učit, a už si domlouvám, že si od ní všechna alba vypálím... mám totiž od ní doma sotva tři.
Jarmila je moc sympatická a hezká žena, leč varuje mě předem, že je dřevo a že do ní nic nedostanu. Načež se stejným úsměvem odpovím, že dřev už jsem učil spoustu a s úspěchem...
Její kolegyně Marcela je ovšem ještě hezčí, ba krásná mladá bruneta s velkýma magickýma očima a poněkud chladným pohledem v nich, s nímž bude naše hodiny špikovat ironickými poznámkami. Paní Irena, třetí její kolegyně, bude coby starší dáma jejich vnady kompenzovat, abych se z toho nezbláznil.

Všechno se to dohromady ve vteřině smrští do jedné věty, terá mi proletí hlavou: tady chci učit.

„Ale varuju vás, nikoho natvrdlejšího jste ještě neučil,“ usmívá se paní Jarmila. Vzápětí zjišťuju, že do „mírné pokročilosti“, k níž se oficiálně hlásí, mají vskutku ještě daleko. Ale což – takové příjemné učební prostředí hned tak někde nenajdu.
„Ale učil,“ oplácím úsměv – netuší, co mám za sebou za úspěšně naplněné štoudve...
Paní Irena se ukáže být pilnou a zvídavou studentkou (o vědomostech paní Marcely, která na tom byla, co se úrovně jazyka týče, jednoznačně nejlépe, ani nemluvím), zatímco paní Jarmila jakékoli obohacení vědomostí s úsměvem tvrdošíjně odmítá. Pokaždé, když ji vyvolám s nějakým dotazem, zkouší se z něj nejprve všemožně vykroutit. To mě ovšem ještě nezná – diplomatickou cestou z ní nakonec vždycky dostanu, co chci...

Kurz má oficiálně za měsíc končit, ale dámy se společně s novým přírůstkem panem Vítězslavem rozhodnou táhnout to se mnou dál.

„Vy to máte takový živý, nám se to s váma líbí.“

Ne všude měli takový názor. Na „zkušebnou“ mě šéfka poslala k jednomu supernáročnému klientovi, který přede mnou vyhodil už asi pět lektorů.
Aspoň mám útěchu, že jsem už šestý v pořadí.
Jenže nevýhodou holt bylo, že na ten v budoucnu případ šéfka pamatovala a kazil mi image.
Dvojice úředníků, za nimiž jsem mastil učit rovnou z kosmetického salónu – maje to opravdu na knop -, nebyla nic extra; co jsem na nich však ocenil a po session v kosmetickém salónu se na to těšil, bylo, že mi uvařili kafíčko. Po vojně s natvrdlou ženštinou něco, co člověk opravdu nutně potřeboval...
Na koleji se honem unavit šachovou partií a spát – zítra se vstává v pět. Jako každé úterý a středu, neboť mě od sedmi čekali oni montéři písíček.
Jelikož ani je jsem neošidil o své kreativní „větičky“, byl u nich i přes ranní únavu srandy kopec. Když využiju, stejně jako tehdy u mých bývalých studentů Pavla a Vládi, k demonstraci rozdílu mezi zájmeny some a any oblíbené She would sleep with just anybody – Vyspala by se opravdu s kýmkoliv, sesypali se svorně v záchvatu hurónského smíchu, načež do toho kdosi z nich prohodil: „Nemáš na ni číslo?“
Ano, vzhledem k mému mládí a malému vzrůstu mi občas zatykali. Nechal jsem je při tom – rozhodně lepší než strohá formální atmosféra.

Shora uvedené jsem si pochopitelně mohl dovolit rovněž proto, že šlo o skupinu výhradně mužskou.
Dnes ovšem nadešel soudný den.

„Dobrý den... chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte volno ve vaší skupině...“


Mně se něco stane...

... takovou krasavici jsem už dlouho neviděl.

Slečno, Vás bych sem narval, i kdybych si měl pro nedostatek místa zřídit učitelskou katedru na lustru...


„Kterým směrem jedete? Jsem tu autem, mohla bych vás vzít aspoň do Židenic,“ nabízí mi, když hodina skončí.

Slyšíte to taky?

Jo...? Takže se mi to nezdá!

Ta víla, ten anděl, ta bohyně mě vezme kousek autem... několik nezapomenutelných minut se budu moci vpíjet do její okouzlující tváře s něžným profilem mořské panny...



„Tak tady už vás asi vyhodím, do města se dá dojet trojkou.“
„Tak se mějte krásně... a děkuju moc...“

Jako zfetovaný vylézám z auta a zabouchnu dveře.......

... ostrá bolest mi projede rukou a rázem mě snáší zpět na zem.
Již ne jako ve snách, ale zcela probuzen zírám na jedno velké tratoliště krve na mém palci a unikátně fialový odstín jeho nehtu, který by mi kdejaká parádnice mohla závidět.
Vydrží mi ještě dobrých půl roku poté a získá mi houf nadšených posluchačů této neuvěřitelné historky, která by se mohla jmenovat zcela typicky Cherchez la femme... zrovna jako tehdy před třemi lety, ještě v prváku, kdy jsem cestou z nádraží na kolej, ohlédnuv se zmámeně za krásnou ženou, nepřítomně upustil tašku plnou nového čistého běloskvoucího prádla, která se následně překotila a prádlo do posledního kusu skončilo ve špinavé kaluži na silnici...
To nejlepší však ještě má teprve přijít. Jako v mrákotách se dopotácím do lékárny, kterou mi do cesty pošle samo nebe. Lékárnice se nad zkrvaveným palcem pousměje, jako by to nic moc nebylo, ale usoudí, že je přece jen dobře, že jsem tady, jelikož to, když už nic jiného, potřebuje dezinfekci.
S ní to vypadá ještě parádněji – rudej jak komanč a nehet ještě o odstín fialovější než předtím...
„Nechcete na to obvaz?“ radí magistra, aby z toho měla aspoň nějaký zisk. Nakuká mi, jak je to určitě nutné, a prodá mi balení za patnáct kaček.

Čili přesně tolik, kolik bych bejval dal za lístek na tramvaj, kdyby bývalo nebylo odvozu od krásky...


Ještě tentýž večer večer mi dojde radostná textová zpráva, že ve firmě zažádali o výměnu lektora. Důvod je mi záhadou. Když se v mých hodinách tak skvěle bavili – ale co, odpadne aspoň ono kruté ranní vstávání. Všechno zlý pro něco dobrý. Aspoň se donutím pořádně máknout na bakalářce.


 celkové hodnocení autora: 70.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 14.11.2015, 22:47:15 Odpovědět 
   Text vypadá jako takový reálný,normální deníček, se stížnostmi na život, mírně nadsazený, ale nepřetažený. Projev je kultivovanější než v minulých dílech, inu člověk stárne a zážitky mírně ztrácejí barvu. Docela jsem se bavil, ale že bych se řehtal, to zase ne. Kde jsi nechal palec, když jsi bouchl dveřmi, to si dost dobře nedovedu představit: to musel být pravý palec - anebo je to fór.
 ze dne 14.11.2015, 23:01:14  
   Quenťoš: dík... palec i po přivření do dveří zůstal na ruce...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
PSANEC PAUL &qu...
Danny Jé
Vzduchem bez kř...
micromys
Za totáče my čí...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Pinochio II.
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr