obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vlčí král (III) ::

 autor Senex publikováno: 05.12.2015, 15:04  
Sedím, koukám do monitoru a přemýšlím co napsat do popisu díla, odbývat třemi tečkami se nechce, ale co mi zbývá ...
 

Kamenná místnost byla jako obvykle plná kádí, skleněných baněk a především vůně hroznů. U stolu s širokou skleněnou baňkou stál starý vousatý muž. To on měl na svědomí Svitavskou krev a jako jediný znal recepturu. Sledoval Lerdoka nepřítomným pohledem.
„Wille, kolikrát ti mám říkat, že sem nesmíš? Vinárna není pro malé chlapce. A pomoc zatím nepotřebuji.“

Lerdoka lidská senilita nepřestávala udivovat. Pokroucená mysl starce. Potká tohle někdy elfa? Bude on někdy oslovovat lidi a nazývat je náhodnými jmény z šedivých vzpomínek?

„Přinesl jsi mi něco k jídlu, že je to tak? Jsi moc hodný. Ještě ale nemám hlad, tak mi to prosím polož na polici.“
„Poslal mně opat tati. Poslal si pro láhev vína. Už zase.“
„Zase? Nezdá se ti, že začal náš opat hodně pít?“ Šouravým krokem došel k dlouhému stojanu, odkud vyňal jednu ze zaprášených lahví.
„Myslím, že má nějaké starosti. Máme nového učitele, takového starce, myslím, že je to čaroděj.“ S pobavením sledoval starce užívající ochranné znamení.
„Co by chtěl čarodějník tady? Darwen je čestný muž, věrný Eldurovi. S nikým takovým by se nepaktoval. Nebo ano?“
Lerdok přimhouřeným pohledem sledoval láhev. Tohle bylo moc dobré víno. „Nemyslím si. Ale doba je zlá.“

Když odcházel, zastavil se mezi dveřmi a ohlédl se na toho vychrtlého starce s chuchvalci bílých vlasů kolem jinak lysé hlavy. Zastavil ho jeho šepot. Poprvé mu nerozuměl.

„Wille? Přijdeš mně ještě navštívit? Až budeš mít zase čas?“
„Určitě tati. Určitě.“

Klapot dveří nechal za Lerdokem iluzi, kterou vytvořila oslabená mysl.
Tohle vypije sám, zítra ať se vzbudí, kdy chce.

***

Penelope civěla do stropu. V temnotě nebylo téměř nic vidět a v krbu mdle zářily jen pohaslé uhlíky. Jen velice stěží rozeznávala postele seřazené do dlouhé řady podél zdi.

Oni utečou, říkala si. Na mysli jí zase vyvstala pomoc Lyianě. A všechno to začalo jen předáním kusu papíru. Řešit cizí vztah a skloubit to se zosnováním Lyianina útěku, zatímco na ni budou čekat na Tallurském dvoře? To neznělo úplně dobře.

„Ten dopis! Ona mne miluje! Co mám ale dělat? Je elfka, kdyby se to dozvěděl někdo z mnichů, byl by to můj konec.“

Zahnala hlas Kietha Medisbourna do jiných zákoutí mysli. Za ten nápad s lektvarem neviditelnosti si mohli oba stejným dílem.

„Jenže jak se k sobě dostat? To bychom museli být neviditelní.“

Zasmála se. Ještě zítra vyrazí ke starému dolu a natrhá tolik hub, že budou spolu moci neviditelní utíkat třeba týdny. Bjorn, ten bledý podivín a mastičkář, byl pro ni najednou mnohem důležitější osobou, než se kdy odvažovala hádat. Umíchat odvar za trochu hub a moc se nevyptávat? Docela chlapík.

***

Dalšího rána se Smugles trochu rozbolavělý vydal ke kapli. Všiml si, že když věnuje Eldurovi úlitbu, cítí se trochu lépe v tom mnišském společenství. Už z dálky ale viděl, že u kaple někdo klečí. Gervantos z Graye byl díky svému modrému plášti nepřehlédnutelný. Nehledě na to, že byl rozložité postavy a skoro dvakrát tak vysoký jako Smugles.

Kaple byla poměrně malá, kamenná stavba, spíše takový altánek s kopulovitou střechou. Eldurova socha stála uprostřed. Tyčila se nad plastikami umírajících zasažených temným morem. V patě sochy ležela opřená mohutná v kůži vázaná kniha. Marvennum Mannum.

Marvennino učení. Smugles si myslel, že bojovník slouží Eldurovi. Spletl se. I v Darwenově toleranci. Jenže, kdo mohl říct jediné křivé slovo proti levé ruce Tallurského krále?

„Ty jsi ten z té vinice. Ranní modlitba?“ řekl bojovník.

„Spíš ranní úlitba.“ Pohledem sklouzl k dřevěné misce s ředěným vínem, kterou svíral v rukou. Nos jako by ho rázem přestal bolet.

„V tom případě nebudu rušit.“ Sám ale vypadal, že by odejít nechtěl.

„Společnost mi nevadí.“

Během svého ranního rituálu, ale nepromluvil jediné slovo. Koneckonců věřil, že mu přinese štěstí.

„Vypadáte smutně.“ Misku odložil. Tesaný jmenný seznam obětí moru před jeho očima byl snad nekonečný. William Pestl. Neříká tak náhodou ten bláznivý vinař náhodným kolemjdoucím?

„Přemýšlím, jestli to všechno k něčemu je. Celý život jsem odvážný až hloupý, čestný. Vyznávám všeobecnou spravedlnost a nezdolnost lidské vůle. Říkám si, představují si bohové skutečně spravedlnost takhle? Platí se za spravedlnost krví?“
Smugles si nebyl vůbec jistý, o čem Gervantos mluví a tak pro jistotu jen přikyvoval a upíjel z tekoucí vody.

***

Stará Hlubina byl důl užívaný ještě pár let před příchodem tallurského opata. Od té doby co se Svitov soustředil na výrobu červeného vína, zmizely z kopců zvuky krumpáčů a tak mnoho ložisek mědi zůstalo stále nedotčeno. Někdy ale trochu mědi přinesli mniši, zvlášť pokud vyráběli jednoduché šperky, jaké u některých z nich viděla.

Vzduch byl zatuchlý a nehybný. Z okolních kopců se ozývaly jen zvuky zvěře, a listí zmítané větrem. Temný vchod zel jako obrovská kamenná tlama.

Po prvních krocích temnotou slyšela nezřetelné, a velice opatrné ťukání. Po chvíli znovu a znovu. Kdyby byla paranoidní, myslela by si, že je to způsob komunikace, ale Penelope byla všechno jen ne paranoidní. Vykročila.

V ten okamžik se začaly rozsvěcovat svíce. Jedna za druhou. Plameny se leskly ve vypouklých očích černých jako švábi a kulatých jako perly. Tvorové držící světlo na kamenných miskách byli mohutní, zavalití s chlupatými těly. Držením těla ale ze všeho nejvíce připomínaly trpaslíky.

Z útrob Hlubiny vycházeli další a další tvorové. Uvědomila si, že trochu připomínají hlodavce. Během okamžiku před ní a kolem ní stál mnohohlavý dav malých chlupatých tvorů, o kterých jaktěživ neslyšela. Nestačila skoro ani pomyslet na útěk, jak ji to překvapilo.

Jeden obzvlášť starý a šedivý z nich se protlačil dopředu dobře mířenými ranami suchou větví a ostatní byli chtě nechtě s hekáním vytlačeni na okraj. Když si ho Penelope mohla lépe prohlédnout, zjistila, že ty cáry, které pokládala za součást jeho nemytého těla, byly ve skutečnosti zbytky kdysi modrého kabátce.
„Odejít potichu. Důl naše. Jdi.“

Jeho hlas trochu odplavil část strachu, který z počátku mohla mít. Byl poměrně vysoký a pískavý. Když si uvědomila, že se vlastně dokáže i zasmát, mohla i odpovědět.
„Nechci váš důl. Rozumíte?“

Podezřívavý pohled a téměř neznatelné přikývnutí. Bylo vidět, že jí nevěří ani slovo.

„Nechci kopat. Ale roste tu jedna houba. Kdybych si mohla utrhnout alespoň několik z nich, pomohlo by mi to.“

Šepot.

„Možná dovnitř. Možná obchod?“ Nepřirozeně dlouhým prstem ukázal na její náušnice. Penelope si nemohla nevšimnout té špíny, kterou měl za nehtem.

„Když vám je dám, ukážeš mi, kde jsou ty houby? A vůbec, jak jste tu dlouho? Myslela jsem, že sem občas zajde někdo z kláštera.“ Náušnice si sundala z uší, ale do rukou mu je nedala. „Dám vám jednu, když mi ukážete cestu k houbám a druhou, když mi ukážete cestu ven. Potom se vrátím, a snad příště donesu svůj poklad.“

Sdílela nadšení neznámého tvora. Ty náušnice byly vlastně docela hezké.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.12.2015, 15:03:27 Odpovědět 
   Zdravím.

Za pozdější publikaci se omlouvám. Děj se příliš neposunul, spíše přibylo detailů a podrobností (a pohnutek), proč jednotliví hrdinové konají (a myslí) právě tak a ne jinak, ať už jsou za tím pletichy nebo láska. S nápojem neviditelnosti jsem měl pravdu, což mne těší, otázkou je, zdali se dílo podaří, protože ani ve Tvém světě není nic zadarmo. Našla by se i práce šotka překlepníčka, pozornější pročtení napoví, nemám čas na vypisování (nakonec nedostatků je poskrovnu). Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 05.12.2015, 15:38:39  
   Senex: Děkuji za publikaci,
netřeba se omlouvat za termín publikace. Každý máme své životy a mnoho své další práce :)
Pohnutky jsou důležité, stejně tak jako některé detaily - bez nich by se mohl čtenář cítit úplně ztracený, nebo by úplně nechápal konání postav, nebo jejich obavy.
A samozřejmě máš pravdu - nic není zadarmo a ani v tomto případě tomu nebude jinak.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Oko - 1.kapitol...
Terka007
Unavený anděl
Jesus Exitus
Anuran Agnus - ...
Dandy518
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr