obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Kalich života - Zapomnění ::

 autor Trenz publikováno: 30.11.2015, 19:05  
 

Kapitola devátá
Zapomnění

Eliza otevřela oči. Chvíli viděla rozmazaně, což byl následek úderu do hlavy o přední opěradlo, když Jason narazil do stromu, ale netrvalo dlouho a vidění se jí zaostřilo. Uviděla Alistaira, jak se snaží osvobodit Lauru z pásu.
„Je to zaseklý,“ slyšela ho říkat. Všiml si, že se na něj dívá. „Elizo. Jsi vzhůru. Výborně. Pomoz mi.“
Démonka pohlédla na místo řidiče.
„Kde je Jason?“
„Nevím.“
„Jak to myslíš, že nevíš?“ Elize přeskočil hlas o oktávu výš, aniž by to zamýšlela.
„Když jsem se probral, byl už pryč.“
Eliza nevěřícně zírala na prázdné sedadlo. Teď ho nemůže ztratit. K nalezení Kalichu už moc nechybělo a teď tohle. Jak se to mohlo stát? A pak si vzpomněla, že Laura něco vykřikla.
„Proč jsi na Jasona zaječela?“ otázala se jí, jakmile dostala hlas pod kontrolu.
„Byla tam dívka. Měla zakrvácené šaty,“ zasténala.
„Má vykloubené rameno,“ vysvětlil Alistair. „Potřebuju nůž.“
„Jeden mám v batohu. V kufru,“ zamumlala Laura skrz zatnuté zuby.
„Elizo. Podej mi ho,“ instruoval ji Alistair, ale démonka mezitím vystoupila z auta a zamířila k lesu.
„Kam jdeš? Potřebujeme tě.“
„A já potřebuju najít Strážce!“ odsekla mu.
„Beze mě tě najdou démoni,“ připomněla jí Laura přerývavě. Rameno ji pekelně bolelo. Eliza zavrčela něco v démonštině, přičemž se lovkyně moudře rozhodla si to nepřekládat, a přešla ke kufru, odkud po otevření vytáhla batoh. Poté s kufrem silně praštila, aby všem, pro případ, že by to někteří ještě nevěděli, dala jasně najevo, jak je naštvaná.
Vytáhla kapesní nůž a vrazila ho Alistairovi do ruky.
„Díky.“ Vytáhl čepel, přeřezal bezpečnostní pás a pomohl Lauře ven. Ta se opřela o auto a držela se za paži.
„Zkus se uvolnit. Nemělo by to moc bolet,“ sdělil jí a jedním trhnutím jí vrátil rameno zpět do kloubu.
„Děkuju,“ vydechla úlevou a opatrně s ním zahýbala, jako by chtěla mít jistotu, že je opravdu tam, kde má být.
„A teď už můžeme jít Jasona hledat?“ otázala se Eliza netrpělivě.
„Ano, můžeme,“ odsouhlasila jí to Laura. Udělala několik kroků a omdlela. Alistair ji zachytil do náruče.
„Skvělé. A pak cestuj s člověkem,“ zareptala Eliza. Alistair se na ni vyčítavě podíval. „Co je? Zatímco je v limbu, Jason se může vzdalovat každou vteřinou.“
Alistair s Laurou přešel k lesu a opatrně ji položil na mech. Pod hlavu ji složil svoji bundu. „Navíc by mě opravdu zajímalo, o čem to blábolila. Já jsem žádnou holku neviděla.“
„Ani já ne,“ připustil Alistair a na čele se mu utvořila starostlivá vráska. Eliza si jen odfrkla a šla se podívat po stopách, které by jí ukázaly, kudy se Strážce vydal. Dávala si přitom dobrý pozor, aby se příliš nevzdálila od Laury.

Jason se zastavil a rozhlédl se kolem. Nacházel se uprostřed lesa a netušil, jak se tam dostal. Nevzpomínal si na poslední události. Vlastně si nevzpomínal na nic. Ani na to, kdo je. Co se mu to stalo?
Mezi stromy zahlédl pohyb. Zamířil tím směrem. Doufal, že tam je někdo, kdo mu aspoň řekne, kde se nachází. Když tam došel, spatřil před sebou dívku v bílých šatech. Byly celé od krve. Kromě krve na nich ale bylo ještě něco zvláštního. Nezapadaly do téhle doby. Nevěděl, kdo je, nicméně poznal, že ty šaty pocházejí z druhé poloviny 19. století. Dívka měla od krve i bílé rukavice a potřísněný obličej. Vzhledem mu někoho připomínala, avšak nedokázal si vzpomenout.
„Slečno? Co se vám stalo?“
„Musíš si vzpomenout.“ Její hlas zněl vzdáleně.
„Kdo jsi?“
„Někdo, kdo zaplatil příliš velkou cenu za svou hloupost.“
„Co tím myslíš?“
„Musíš se zbavit jejího vlivu dřív, než bude příliš pozdě.“ Dívka se obrátila k odchodu.
„Ne, počkej. Vysvětli mi to!“ volal za ní, ale dívka beze slova odcházela. Nebo spíš plula vzduchem několik centimetrů nad zemí, jak si posléze povšiml. Oči se mu rozšířily. Tohle už někde viděl. Rozeběhl se za ní. Chtěl ji chytit za ruku, ale jakmile se jí dotkl, rozplynula se.
S úlekem uskočil, klopýtl a hlavou narazil na kmen stromu. V bezvědomí se sesul k zemi.

Laura otevřela oči. Ležela v trávě obklopena lučními květinami. Posadila se. Nikde nikoho neviděla.
„Alistaire? Elizo? Jste tady?“ Postavila se a všimla si, že je oblečená do bílých šatů. Nevěděla přesně, z jaké jsou doby, ale byla si jistá, že nepatřily do 21. století. Leda by to bylo retro.
To je zvláštní, pomyslela si. Pocítila pálení na dlani. Pohlédla na ni a spatřila vpálenou minci. Udělala několik kroků a náhle stála na okraji vesnice. Ohlédla se. Za ní se nacházela prašná cesta. Svraštila čelo. Jak se sem dostala tak rychle?
„Anno,“ zavolal na ni někdo. Otočila se za hlasem a spatřila muže, který by věkově odpovídal jejímu otci. Oba se nacházeli v chalupě. Dělo se tu vážně něco divného.
„Co to děláš, Anno?“ otázal se jí. Laura vnímala, jak zvedla ruku s dlouhým nožem a bodla muže před sebou. Znova a znova a nemohla tomu nijak zabránit. Poté nůž upustila a udělala několik kroků zpět. Pod nohama jí čvachtala krev. Sklonila hlavu a kolem dokola v celé místnosti nacházela mrtvoly. Viděla ženu přes čtyřicet, malého, sotva osmiletého, chlapce a dospívajícího mladíka. Všichni tam bezvládně leželi a krev jim vytékala z ran, které jim uštědřila. Upustila nůž a zamířila k zrcadlu. Konečně spatřila obraz té, v jejímž těle se nacházela. Byla to dívka ze silnice. Najednou jí začala z obličeje odpadávat kůže a Laura se rozječela hrůzou.

Někdo s ní třásl, dokud se neprobudila. Dýchala přerývavě a srdce jí bušilo jako o závod.
„Už je to v pořádku. Už jsi vzhůru,“ uklidňoval ji Alistair.
„To tě v tom snu brali na nože, nebo proč jsi tak ječela?“ otázala se Eliza otráveně. Trvalo dvě hodiny, než se lovkyně probrala, přičemž se posledních pět minut snažila vykřičet si hlasivky.
„Jsi v pořádku, Lauro? Co se ti zdálo?“ zeptal se jí starostlivě Alistair. Eliza si odfrkla.
„Bylo to strašné. Nejdřív se mi zdálo o tom, že mám na sobě šaty z jiné doby a potom jsem byla ve vesnici a myslím, že jsem zabila svoje rodiče a sourozence. Podívala jsem se do zrcadla a viděla jsem tam tu dívku ze silnice. Myslím, že ji nazývali Annou. A pak…“ Laura se zachvěla. „A pak jí z obličeje začala odpadávat kůže…“ Lauře z té živé hrůzy selhal hlas. Polkla a snažila se uklidnit.
„Na té silnici nikdo nebyl,“ podotkl Alistair opatrně.
„Ale já ji viděla. A Jason taky,“ namítla a rozhlédla se kolem. „Kde vlastně je?“
„To bychom taky rádi věděli. Zatímco sis zdřímla, on se někde ztratil.“ Eliza se k nim obrátila zády.
„Ale proč by odcházel? Slíbil mi pomoc.“
Alistair svraštil čelo.
„Pokud jste tu dívku viděli jen vy dva, musíte s ní mít něco společného. Co ještě si o ní pamatuješ?“
„Vzpomínám si na minci vpálenou do dlaně. Byla tam nějaká slova.“
„Vybavíš si je?“
Laura zavřela oči a slova se objevila v její mysli. Přes záda jí přejel mráz, ale lovkyně to ignorovala. Připadalo jí, jako by jimi byla hypnotizována, avšak nemohla se nijak bránit.
„Quacumque die invocavero…“ Eliza se po prvním slově otočila, „…vobis…“ Oči démonky se rozšířily hrůzou. „…dia…“ Přiskočila k Lauře a zakryla jí ústa rukou. Lovkyně otevřela oči a zmaten zamžikala.
„Elizo?“ Alistair oslovil Elizu tázavě.
„Nikdy! Opakuju nikdy! Nikdy nečti slova z té mince! Nikdy nevyslov celou větu! Nikdy!“
„Co ta slova znamenají?“ zeptala se Laura, když od ní Eliza odstoupila. Ještě nikdy ji neviděla takhle vyděšenou a rozčilenou.
„Pokud někdo vysloví celou větu nahlas, umožní pekelnému knížeti vstoupit na povrch.“
„Ta mince je Luciferova pozvánka, kterou potřebuje, aby mohl kráčet mezi smrtelníky,“ pochopil Alistar.
„Ach,“ hlesla Laura.
„Ano, ach,“ potvrdila jí Eliza. „A teď, když jsme si to vyjasnili, můžeme už jít konečně hledat Jasona?“
„Ještě jedna otázka. Co by se stalo, kdyby se sem Lucifer dostal? A bylo by to nastálo?“
Eliza lovkyni přejela pohledem, z něhož jí naskočila husí kůže po celém těle.
„Co si pamatuješ z historie? Mor v Londýně? Španělskou chřipku? Světové války?“
Laura mlčky přikývla.
„Pokaždé v tom měl prsty Lucifer povolaný na Zem, když si s sebou vzal jednoho z jezdců Apokalypsy.“
„To jsem nevěděla,“ zašeptala Laura. Eliza se ušklíbla.
„Jistě. O nepatrném tahání za nitky v pozadí se historie nezmiňuje.“
„Proč ho někdo nezastavil?“
„Andělíčci dělali, co mohli, ale i pro ně platí jistá pravidla. Lucifer byl pozvaný. Nemohli ho jen tak srazit zpět do pekla.“
„To je pravda,“ ozval se Alistair. „Kupříkladu londýnský mor zastavili ohněm, zatímco během Španělské chřipky našeptávali lékařům, aby dbali na zvýšenou hygienu.“ Zamyslel se. „Vždycky jsem si říkal, proč se angažují. Teď už to chápu.“
„Po nějaké době mu vyprší čas a musí se vrátit na své místo. Tam dál trpělivě čeká na dalšího pomateného smrtelníka, který ho vyvolá. Můžeme už jít?“
„Ano, pojďme.“
„Neomdlíš zase?“
„Pokusím se zůstat při vědomí,“ odvětila jí Laura s chabým úsměvem. Myslela na to, co se mohlo stát, kdyby tu větu dokončila.

Myslel si, že po úderu do hlavy, bude mít silné bolesti, ale nic necítil. Ačkoliv ještě neotevřel oči a ani se nepohnul, věděl, že je do půli těla svlečený. Na zádech ho studila kamenná, leč opracovaná, podlaha. Pohnul rukama. Šlo to. Avšak když to samé udělal s nohama, uslyšel zachrastění. Otevřel oči a první, co uviděl, byl jeho vlastní odraz. Takhle tedy vypadal? Hnědovlasý a oči barvy bouřkových mraků? Připadalo mu, že se kouká do očí cizince. Odtrhl pohled od zrcadla a sklouzl očima ke kotníkům. Ty mu obepínaly chladné okovy. Otočil hlavou na obě strany, jak jen to šlo, a všude viděl zrcadla. Vzápětí si všiml tetování, které se mu táhlo přes pevná záda, rozložitá ramena a končilo na svalnatém hrudníku. Byly to nějaké znaky.
Náhle jím projela vlna bolesti a před očima se mu zjevila scéna, kdy si to tetování nechal udělat. Bylo mu sotva dvacet let, když jeho adoptivní otec přikázal živlům, aby mu ty znaky vryly do masa. Ta bolest byla spalující a on se modlil ke všem keltským bohům, aby ztratil vědomí, ale Oighrig ho držel při vědomí, neboť kdyby během procesu omdlel, již by se nikdy neprobral.
Vzpomínka pominula a Jasona rozbolela hlava. Na dlani ho začala pálit mince a slova na ní se rozzářila jasným světlem. Už už se je chystal přečíst, neboť jejich svodu nedokázal odolávat, když v tom se rozrazily dveře a dovnitř vešel snědý vysoký muž s černou kudrnatou kšticí, která mu sahala k ramenům, pečlivě udržovanou bradkou a s tmavě hnědýma bystrýma očima. Oblečen byl do černých riflí a bílé košile. Byl bos. Když promluvil, jeho hlas zněl měkce a přátelsky, ale v tónu hlasu se ukrývalo zřetelné varování: „Být tebou, Ferane, nedělal bych to.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 30.11.2015, 18:56:58 Odpovědět 
   Děj se vyvíjí zajímavě, psáno důmyslně, s napětím, které je odlehčováno dialogy, tak akorát, bez rozvleklosti. Líbí se mi celková stylistika i větvení děje. Už se těším, jak si v dalším pokračování hrdinové povedou.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Svítí pro nás
Lotrinka
Naše rána
Ciri
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr