» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."

Gustav Flaubert

počet přístupů: 2141782

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Vánoční hony ::

čuk	publikováno: 27.12.2006, 22:34

Vánoční povídke o skutečné letošní události, jen trochu víc přibarvena do humornosti


	Vánoční hony Tento příběh se skutečně stal dne 25. prosince roku 2006 v časovém rozmezí 19,05 až 20,15 hodin, v našem bytě v prvním patře paneláku na sídlišti. Sedím si spokojeně u PC v obýváku a lovím na SASPI, když tu nebývale rychlým krokem přeběhne manželka a křičí: „Do ložnice nám vlétl sršán!“ „To se ti něco zdálo.“ „Kdepak, bouchl mě do tváře a odletěl do hloubi pokoje.“ Spolkl jsem poznámku o škodlivosti nemírného větrání a jen jsem prohodil: „No a?“ „Dělej něco!“ Já, jindy označován za nešiku a člověka k ničemu, co se neustále hrbí u počítače, jsem zpravidla nasazován do krizových situací. Ve snaze setrvat co nejdéle u PC jsem jen pronesl: „A proč?“ „V noci chrápu, s otevřenou pusou, vletí mi do ní a udusí mě.“ Sice jsem se neztotožňoval s názorem na takovou podlost přičítanou údajnému sršánovi, ale nakonec jsem usoudil, že chytání sršáně ve vánoční podvečer by mohla být docela legranda, i vydal jsem se do ložnice. Manželka zatím odtáhla toaletní stolek a šťouchala za ním smetákem. Prý ještě více nadzvedni, ale neshrň při tom koberec, nemehlo! Syn místo aby situaci uklidnil, přispěchal s prohlášením, že ho taky viděl. Byl poslán pro vysavač. Manželka zatím sklidila všechnu vánoční výzdobu a začla vytřepávat dečky. Já jsem alibisticky nahlížel za obrazy, manželka a syn luxovali, kde se dalo, a kde se nedalo, tam odtahovali nábytek a rvali tam trubku vysavače. Zaujmul jsem polohu vleže u postele, na základě teorie, že tam někde má syn uschovanou zásobu alkoholu, a tam že by mohl sršán zamířit. Zásoba alkoholu tam byla (2 láhve malibu, láhev Krvesaje, ha, jak příznačné, nic moc, až bude nejhůř, zajdu sem). Abych zdůvodnil svou horizontální polohu, prohlásil jsem, že za pelestmi, (naštěstí neodtažitelnými), něco je. Byl mi přinesen vysavač. Málem jsem si vykloubil ruku, jak jsem se snažil vleže vecpat ústí vysavače do skuliny mezi pelestí a zdí. Přiblížil jsem se k údajnému sršánovi a luxuju a luxuju. Nic, ani se nepohne. Syn jde bránit zásobu alkoholu a šeptá mi: „Řekni, žes ho vyluxoval, a je pokoj.“ Jsem člověk čestný. Neřekl jsem. Trochu jsem nejprve rodinu navnadil, že je vše na dobré cestě, že zmizel, ale ne, je tam pořád, znovu se objevil. Konečně jsem si uvědomil, že nemám brýle, které mi byly po úsilovném hledání přineseny. U nás se málokdy co najde, tím spíše zvíře tak záludné jako sršán. S brýlemi jsem konečně pochopil, že luxuji cíp prostěradla. Vstal jsem, ještě jsem tu a tam zaluxoval a pak předal přístroj mladším rukám. Raději jsem pokračoval v nahlížení za obrazy, (už po několikáté), dokonce i za gramorádio. Manželka se synem se přetahovali o lux, až se rozdělil na dvě části. Věděl jsem, že musím zvýšit svou aktivitu. Pravil jsem: „Zhasneme, on přiletí k rozsvícenému vánočnímu stromečku a tam zlolajného tvora lapneme.“ „Tam by se naopak výborně schoval. A sršán není můra.“ Zamítnuto. Syn prohlásil: „Mohl odlétnout do obýváku,“ a ušklíbl se, že by teď mohl být vystaven debordelizaci (či spíše bordelizaci) můj koutek s počítačem. Naštěstí to manželka přeslechla. Ale inteligentnímu člověku štěstí přeje. Teda jako mně. Nahlédnu za skříň u okna, štítivě se vyhnuv už zase šmejdícímu luxu, a co vidím: na hraně přebytečné poličky postavené na výšku mezi skříní a zdí je patrná jakási tmavá vyboulenina.Šťouchnu do toho, a ono to sletí na zem a leze. „Tady je,“ vykřiknu vítězoslavně. „Seber ho!“ „Moje kolena! Daleko to je!“ Manželka pohybem ještěrky se shýbla skoro až na zem a s ubrouskem v ruce tvora loví, snaží se mu zabránit, aby zalezl pod třásničky koberce. Ztrnulý údivem sleduji ten souboj. Tak bleskurychlý manželčin pohyb mě velice překvapil. Podívejme, má milovaná, která neustále naříká, jak ji bolí záda a nohy a návaly do hlavy, a když ji něco upadne na zem (a to dost často), jsem odvoláván od počítače, abych to zvedl, a teď taková ohebnost a hbitost! Manželka boj s tvorem vyhrála. Spěchá s ním k otevřenému oknu (u nás se žádné zvíře nesmí zabít. Někdy prý snad budu zabit já). Na okamžik tvora zahlédnu, je takový jako pruhovaný, na barvě se s manželkou nemůžeme shodnout. Říkám: “Připomíná mi amerického brouka- mandelinku bramborovou, co jsme ji za školních let místo vyučování chodili na brambořiště sbírat do pytlíku, když prý se v noci američtí imperialističtí letci obzvlášť nad našim územím činili.“ „Ta je tmavší. Tohle je chroust.“ Neodporoval jsem. Co já vím, jak vypadá chroust. V přírodě jsem už kvůli kolenům nebyl léta. Chroust- nechroust je vyhozen z okna. A okna pečlivě zavřena. Syn přišel i s nehezkou teorií, že to mohl být šváb nebo dokonce rus. Kopl jsem ho do kotníku. Au! Zamrmlal: „Co když tady někde mají hnízdo“. Kopl jsem ho silněji Auaua! Zamrmlal: „Obvykle létají ve dvojicích.“ Kopl jsem ho ještě silněji. Auauau! Moje kolena! Manželku její úspěšný lov velice potěšil a já se stal hrdinou dne. Dokonce mi bylo dovoleno sníst od oběda zbylý pudink. A před spaním jsem dostal několik pusinek za užitečnost. Byla vyhlášeno opatření, že větrat se bude kratší dobu a jen pod dozorem osoby s plácačkou. Což jsem přivítal, neboť dávám přednost teplu před čerstvým vzduchem. A nejsem uznán zase až za tak inteligentního, schopného zabránit, aby létající tvorové do pokoje nevlétli. Často jsem podezírán z vtípků a činů právě opačných. Před léty jsem si pokazil renomé, když jsem byl přistižen, jak jsem se snažil vlákat do našeho bytu dvounohou kočku. A mé teorie o ochraně vícenohých užitečných pavouků jsou razantně odmítány a bývám nařčen z toho, že brzdím vymítání pavučin a odchyt pavouků ve špajzce. Syn vyslovil další teorii, že sem mohl být tvor zavlečen s ovocem nebo zeleninou. „Kdoví, co všechno je se zbožím přiváženým naší maminkou ze supermarketu do bytu zanášeno!“ Protiútok byl rychlý: „Takže v létě budeme malovat!“ Neztrácím optimismus, manželka je zapomětlivá. I mé zásluhy budou už zítra zapomenuty. Náladu nezkazilo to, že jsme zmeškali pohádku v televizi, a že syn začal posmrkávat, neboť je alergický na prach. Manželka si pustila, (po kolikáté už za poslední týden), své oblíbené video a dívala se na milovaného Hardyho a syn vedle ní v křesle se zase shlížel v Laurelovi. A já jsem se pokojně mohl dívat na obrazovku PC a na počítači psát povídku pro Saspi. Nakonec jsme si připili na úspěšný hon a nezůstalo jen u jedné sklenky. Samozřejmě z mých zásob. Tak zase úspěšný lov to nebyl, aby bylo otevřeno malibu nebo Krvesaj. J někdo z čtenářů znalý zoologie, zvláště poznatků o tom, kdy a kam se rojí létající brouci a hmyz? Abych si mohl říci: Vždy připraven!“, prohlásit se za doma postradatelného a zajít si v tuto dobu na delší pobyt do hospody.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ekyelka	01.01.2007, 15:02:32

Hodně povedená rodinka! :) A dobře, osobitě podaný příběh.

Dina	29.12.2006, 13:36:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 28.12.2006, 6:39:28* Moje kamarádka Monča Peňázová našla pod stromeček na parkovišti králíka. Doma ho pustila na zem a do pěti minut byl kabel ke stromečku naporcován na kousky líp nrž vánoční kapr.

amazonit	28.12.2006, 6:39:28

pěkné, humorné:o))velmi živé .... celkem se divím, e by v zimě létal hmyz, oni s snad všichni členovci oddají spánku- jak to napsal Karafiát:o) ubohý hmyzoun, jenž byl vyhozen z okna, byl mu podepsán ortel smrti.. připomnělo mi to příhodu, kdy jsem měla v noci v pokoji pod postelí netopýra, upozorňuju, že bydlím v poměrně velkém městě- kde by jeden nepředpokládál, že na netopýra narazí a už vůbec ne v ložnici- šmírák:o))


ze dne 28.12.2006, 21:11:42
duddits: Letos v zimě je možný úplně všechno... S náma taky slavilo vánoce pár much :-)

duddits	27.12.2006, 21:58:57

Jo, zábavné to nepochybně je :-) Navíc dobře napsané… Prostě příjemné počtení, co víc dodat? Snad je: těší mě, že můžeme trochu poznat tvoji rodinu :-D