obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915375 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39513 příspěvků, 5744 autorů a 390426 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Skopci v kopci (část čtvrtá) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma, narovinu, zpříma!
 autor Pelion publikováno: 03.12.2015, 9:42  
 

                  Část čtvrtá – Z bláta do louže?


      Uznání a věčná sláva? Pro BBC hlavní zpráva? Pyramida zasypaná? To by byla podívaná, odkrýt stavbu starodávnou. Skeptikové rukou mávnou, že to přeci není možné, že to pouhé přání zbožné, trapná honba za mamonem. A co Šíma s Pelionem? Velký balvan prohlíželi.

„Podobný je v Izraeli. Hned u vstupu do jeskyní. Co uděláš, Šímo, nyní?“

      Pan Šíma hned spekuloval:

„Tenhle kámen, chlape, odval, třeba je tu otvor vstupní.“

„Skopec mi dal smlouvu kupní,“ řek Pelion důležitě. „No a k této lokalitě vyhotovil ručně mapu. Aha…aha…už to chápu. Balvan je tu, strom je vlevo. Nejsem, Šímo, žádné dřevo. Vstup dovnitř je za tím křovím…“

„Za chvilku se pravdu dovím,“ nedočkavě Šíma pravil. „Proč se toho ten chlap zbavil?“

„Počkej, počkej, Šímo, chvíli!“

„O tomhle jsme vždycky snili. Šíma dobře ví, kam šlape. Jsem šikulka, klídek, chlape.“

„Tohle není sranda, Šímo. Propadneš se dolů přímo!“

„S rizikem jsem obeznámen, vhodím dolů menší kámen… Je to mělké podle zvuku, strčím do té díry ruku…“

      Když předchází pádu pýcha, to je těžké honit bycha. Propadá se Šíma dolů.

„Ty seš tupec! Vůl všech volů!“

      Pelion byl jako štika. Hbitě, skoky několika, přiskočil a nohu chytil.

„Kamínek se dole třpytil. Pelionku, dýchat mohu a něco mi drží nohu! Jinak je tu celkem prima,“ pohotově hlásil Šíma. „Asi se tu chvíli zdržím…“

„Šímo, já tě neudržím! Chytla mě křeč do holeně,“ řek Pelion vystrašeně. Před očima se mu tmělo.

      Gravitace, těžké tělo, to je marná všechna snaha. To se z bryndy těžko tahá. Nestabilní terén k tomu – zaděláno na pohromu. Bez řečí a bez blábolů propadli se ti dva dolů. Pavučiny, myší bobky. Ocitli se na dně hrobky? Jáma – vykopaná Skopcem…

„Bláto mám i pod poklopcem! V trenýrkách mně voda šplouchá, na čele mě šimrá moucha! Zimou se mi chvěje brada, roztrhnu tě jako hada! Tma jak v pytli, kde seš, Šímo?!“

„Za tebou jsem, tady přímo…“

„Chceš snad k tomu něco říci?!“

„Třeba přijdou permoníci,“ řekl Šíma polohlasně. „Recitovat budou básně. Lucerničky, jídlo, pití…“

„Ty stěny se brzy zřítí, ty z toho máš, Šímo, prdel! Seš králem všech hloupých trdel!“

      Šíma měl jen připomínku:

„Tak se předveď, chytrolínku.“

„Na ramena si mně stoupni, přidrž se a pak se zhoupni…“

      Dobrodruzi v tmavé díře, stejně jako třeba zvíře, snažili se vylézt zpátky. Mělo to však nedostatky. Mokro, tma a příkré stěny, končetiny poraněny. Každý pokus neúspěšný.

„Pelione, nebuď směšný. Na ten kořen nedosáhnem! Obaluji se jen bahnem, marná snaha, je to v háji. Tenhle zápas nevyhraji,“ řekl Šíma, sklouzl zpátky.

      Boj o život nebo hrátky? Situace k popukání? Zachrání se? Nezachrání? Konec honby za senzací? Pelion už nervy ztrácí.

„Sakra práce! Je to k hovnu! Navštěvuji posilovnu, k čemu mi jsou velké svaly?“

      Že by opět vášně vzplály?

„Vždyť máš svaly jako děcko. Kůže, kůstka – to je všecko.“

„Podívejme na blbečka. Sotva vylez do kopečka, tlustý je jak březí kráva. Posral si to, Šímo. Sláva!“

„Všechno je to moje vina?! Ty seš king a já jsem špína?!“

„Přesně tak to, Šímo, bude. Potíže jsou s tebou všude. Kdybys na mě počkal chvíli, tak bychom včas zastavili. Utrhl ses ze řetězu, v průseru se s tebou vezu. Teď bych si dal sklenku džusu.“

„Pelione, zavři pusu! Chtěl jsem na tom mít svůj podíl. Tys mě dolů schválně shodil!“

„Dám ti facku, blátem smrdíš!“

„Že zrovna ty tohle tvrdíš,“ ohradil se Šíma směle. „Ponožky máš od neděle, smrdíš jako chcíplý krtek.“

„Teprve je, Šímo, čtvrtek. Měním si je každý pátek. Tobě nejen kotník natek, i mozek ti nefunguje. Kdo nás dostal z Dračí sluje?“

      Nadávky i ostrá slova slyšet z díry zas a znova. Po okolí se zvuk šíří. Což se ti dva neusmíří?

      Zčistajasna, znenadání, ozvalo se zařehtání. I tohle se občas stává. Zarostlá tvář usměvavá pevným hlasem promluvila:

„Tak tohle je tedy síla. Haló, blbci, jste tam dole?!“

„Ještě se nám směj, ty vole,“ řek Pelion podrážděně.

„Proti mně seš ještě štěně. Tak si dávej, chlapče, bacha!“

„Co tam řehtá za valacha?“ ptal se Šíma nezdvořile.

„To je klisna, imbecile! Sára je mým svatým grálem. Už tě jednou kopla málem…“


      Pevné lano, koňská síla. A výsledek toho díla? Dobrodruzi na svobodě, zabláceni po nehodě, ale tuze šťastní oba. Pryč jsou hádky, fuč je zloba.

„Nu, vítejte hoši zpátky. K večeři mám karbanátky, kdybyste snad i hlad měli, nebo jenom přespat chtěli…“

„Jen si nehrej na otčíma. Jsem Pelion, to je Šíma.“

„Mně říkají Chytrý Bobeš.“

„Seš opilej, nebo zobeš? Co je tohle za přezdívku? Smrdím jako prase v chlívku,“ poznamenal Šíma smutně. „Okoupat se musím nutně.“

      Pan Pelion kroutil hlavou, zachoval si mysl zdravou. Když se hrudek bláta zbavil, tak k zachránci takhle pravil:

„Děkujem ti, Bobši, milý. Vezmi si můj šátek bílý. Na věčný mír mezi námi. Tu, na kopci pod skalami, zachránils nám život. Díky. My jsme byli za oslíky, hleděli jsme na tě shora a měli tě za magora, jenž utekl přísné matce.

      I zasnil se Bobeš krátce. Odkašlal si, potom hekl a oběma pánům řekl:

„Bývala to sopka kdysi. Pod ní v lese žili rysi, také medvědi a lišky. Praděd támhle sbíral šišky, napadla ho vlčí smečka. Pobíhali dokolečka, na praděda se pak vrhli a chudáka k zemi strhli. Můj dědeček s hajným Žabkou tehdy přišli za prababkou, oslovili ji hned – vdovo. Tak to bylo. Čestné slovo. Potvrdil to starý Tikal. Soused Brázda ještě říkal...“

„Počkej, počkej, brzdi. Stopka! Tak ty říkáš, chlape, sopka?“ ptal se Pelion a zbledl. Zavrávoral, na zem sedl, slabým hlasem ještě dodal: „Tak tohle mi Skopec prodal…“

      Zamyslel se Bobeš krátce, poškrábal se na lopatce, frajersky dal do úst sirku.

„Máš na mysli lháře Jirku? Ten podvedl tolik lidí, kdekdo ho tu nenávidí. Lump, darebák první třídy. Jen aby se dostal z bídy, okrad by i matku vlastní. Můžete být oba šťastní, že vás třeba nezavraždil. Grázl. I mě jednou dráždil, když chtěl prodat koně mého. Někoho tak strašně zlého nechci potkat nikdy více. Střelil bych ho jak zajíce. Lidský odpad, kanál, žumpa…“

„My najdeme toho lumpa,“ řek Pelion zadumaně.

„A harpunou na vorvaně probodnem mu jeho břicho,“ dodal Šíma, bylo ticho.


      Za pár hodin, v maringotce, řek Pelion tiše, krotce:

„Odpusť, Šímo, zas jsme chudí.“

      Šíma s tváří jako sudí, jenž penaltu neodpískal.

„Před časem bych jistě vřískal, bouchal do zdi, dveřmi třískal. Ale co bych tímhle získal? Snad pouze sklon k alkoholu. Jedeme v tom, kámo, spolu. Vymyslíme něco zase. Nebudeme za chuďase. Hlavně nebreč, něco dělej.“

„Ty seš, Šímo, vážně skvělej…“

                  (Konec?)


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 01.07.2018, 19:32:44 Odpovědět 
   Už konec? Ale perfektní.
 Šíma 03.12.2015, 13:10:10 Odpovědět 
   Zdravím.

Tak přeci, ten lotr jim prodal jako hrobku vyhaslou sopku! Žádná pyramida ani bohatství se nekoná. Co když Šíma či Pelion svou pomstu vykoná? ;-) Opět se hezky četlo. Bude pokračování???
 čuk 03.12.2015, 9:41:24 Odpovědět 
   Opět velmi zábavné a k uřehtání. Vložil jsi perfektní slovní i pojmové hříčky, ale i dramatičnost děje a dialogu. Přímo to vidím, jak by se to hrálo na divadle. Ta dvojice by byla perfektní. Pokračuj v psaní i s pohledem diváka a s expresivitou dialogů.Mohl bys v dlouhé chvíli to dramatizovat do divadelní hry. Pokračuj v psaní
Já sice teď píšu knížku. Mohl bys mi to všechno poslat majlem?
Kdybych si podržel více sil mohl bych se to pokoušet zdramatizovat. Bylo by nutno přidat postavu vypravěče, a dopsání textu a úpravy (pokusil bych se, neslibuji, jen o tom budu před usnutím pár minut přemýšlet).Bohužel herce pro to nemám.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Bennewitz
Marek Dunovský
Písečníci a blu...
vaclav-dvorak
obr
obr obr obr
obr

15 Své karmínové oči jednou pr...
Eliota
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr