obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2916108 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vlčí král (IV) ::

 autor Senex publikováno: 06.12.2015, 20:11  
/Ještě mi nevyšla část třetí, ale je to už docela dlouho, tak vám předkládám i část čtvrtou. Už jen doufám, že se neobjeví dříve tato, než ta s číslovkou III.
 

Nebylo těžké je přemluvit. Jak pochopila, žili v Hlubině jen krátkou chvíli. Zato jich na druhou stranu bylo dobrých třicet. Jen dva z nich ovšem nosili suché větve a oba byli podle všeho velmi staří. Zahlédla několik kopáčů s malými těžkými krumpáči a u dvou, tří z nich zahlédla něco, co připomínalo delší nože.

Co by dělala, kdyby se na ni celá ta skupina vrhla a rozhodla se, že ji jako zvířata sežerou? Jak se vlastně tady uživí? Na první pohled nebylo uvnitř nic, co by jen vzdáleně připomínalo něco k jídlu. Až na temně zelené houby, rostoucí u jedné ze stěn v ohromném trsu. Vypadaly jako velice malé hříbky. Jestli v Hlubině roste více takových hub, se nedozvěděla. Všichni vždycky utichli a kývli do jednoho z neosvětlených tunelů.
„Tam.“ Po tom se v hrobovém mlčení obrátili na zpáteční cestu.

Temný tunel byl podle všeho počátkem nějakého velice starého kolejiště. Pobořené jednoduché koleje pro malý vozík s jednoduchým mechanismem pro pohyb. Hádala, že přesně ten se rýsuje ve stínech. „Co je tam?“
„Dlouhá díra. Moc. A na konci On. My ho nevidět, ale slyšet a cítit jeho jak zuřit.“

Druhý starý chlupáč, jak se jim Penelope rozhodla říkat, přikyvoval horlivě hlavou. Měla co dělat aby se nedala znovu do smíchu, protože jeho hlas byl ještě mnohonásobně vyšší. „Anku´l říkat pravda. Ale zapomenout, my sníst jeho děti jako první. Jinak hladový.“

Nevěřila svým uším. „ Čí děti jste snědli?“

„Mladí Kat´ttiri.“ Ten, kterému říkali Anku´l chvíli nechápal, že mu mladá elfka nerozumí. Když si ale všiml Penelopina zmatení, pohodil dřevěnou větví směrem ke zdem kamenné štoly. Tam na šedivém kamenní leželo několik pavoučích těl velkých jako dřevorubcův pes. Nikdy neviděla tak velkého pavouka. Ti, které si občas nosí místní kluci po kapsách, aby je mohli nepozorovaně házet do blízkosti místních holek, byli oproti nim jen drobnými blechami.
„Tohle tu opravdu žije? A kdo je tedy On?“

***

Zpráva, že opat vydal zákaz vycházení mimo nejbližší pozemky kláštera, se šířila jako požár. Nikdo nesměl opouštět pozemky kláštera za tmy a ti z lidí, kteří pracovali na vinicích, měli jasné pokyny. Nikdo se nesměl pohybovat sám, obzvláště ne na hranici se Svitavským lesem.

Mniši, dokonce i dospělí učenci dostali povolení nosit zbraň. Gervantos spolu se svými muži nyní hlídkoval kolem lesů.
Včerejší večer, ten samý večer, kdy byla Penelope ve Staré Hlubině, byl napaden člověk. Jeho tělo našli v lese roztrhané na kusy. Nikdo neví, kdo to byl. Někteří si, ale myslí, že by to mohl být někdo z mnichů.

Cesta k vinici byla prašná. Hlína byla z neustálých veder vysušená a rozpraskaná. Většinu času trávili všichni zavlažováním vinice.

V dálce bylo vidět rozložité svitavské listnáče. Nyní jako by nad lesem visel stín. Mohutný dřevěný povoz na pokácené dřevo a dřevorubcovu starou chajdu. Šli ve skupině, která měla za úkol postarat se o část úrody v západní části vinice – kromě Penelope tam byl i Smugles, nevraživě pozorující Kwesara, který se na něj neustále šklebil, a Lerdok, nervózně těkající pohledem po okolí.

Po chvíli elf potichu přišel k Penelope a jemně ji šťouchl loktem. „Tak co? Co po tobě Lyiana vlastně chtěla? Neviděl jsem ji dnes ráno u snídaně.“

Takže už je to hotovo? Problesklo Penelope hlavou. Bjorn říkal, že bude lektvar hotový už dnes brzy z rána. Že ho Lyianě sám předá, až půjde za jejím otcem. V duchu se usmála. Hádala, že teď jsou někde s Kiethem, zahledění do sebe, kolem klid a žádné vědoucí nebo odsuzující oči místních mnichů. Tohle ještě nepoznala. Jaký je to asi pocit?

„Nevím“, řekla nakonec. „Nechala jsem to být. Chtěla jsem jen… „
Co Penelope chtěla už se Lerdok nedozvěděl. Zpoza dřevorubcovy chatrče se ozval mnohohlasný štěkot a mužský řev.

„TAK SE UKAŽTE NENAŽRANÝ PSISKA!!! JÁ VÁM TY MORDY ROZKOPU NA SRAČKY!!!“

Ten hlas nepochybně patřil Vertolovi, muži kterému patřila i blízká chatrč.
Pohledy lidí ve skupině říkaly své. Nic nemuselo být řečeno nahlas. Všichni se dali do běhu a to čemu byli svědky poté, co srub obešli, obrátilo většinu z nich, s řevem žadonícím o pomoc, na útěk. Zůstali jen Lerdok, Penelope a Smugles, který vypadal, že ho někdo právě přikoval k zemi.

Vertol, s připravenou sekerou v rukou a jeho lovecký pes Agora, stáli obklíčeni trojicí vlků, s divokýma očima a se zuby vyceněnými. Kolem rozevřených tlam byla vidět bílá pěna. Kroužili kolem dvojice jako u čerstvého úlovku.

„Takhle se přece vlci nechovají,“ zašeptala Penelope a měřila si trojici šelem bystrýma očima.

„Vypadá to, že je jim to jedno.“ Prombel se mračil a nervózně si promnul jedno zašpičatělé ucho. Jestli se na mne vrhnou, pomůže mi některý z mých triků? Kousl se do rtu.

Oba se ve spěchu otočili na Smuglese, kterého znali jen jako dříče z vinice, protože vždycky přicházel první a odcházel poslední. Nestačili se zeptat, co by dělal on. V tu chvíli totiž zvedl ze země dva kameny velké jako pěst a s obličejem zkřiveným vztekem a strachem jeden mrštil vlkům. „ Nechte je být!.“

Kámen narazil vlku do zad a ten se zakňučením poskočil. Se zavrčením se otočil na nové příchozí a divokýma očima si je měřil, jako by hodnotil své šance.

Co je to s těmi zvířaty? Penelope doufala, že se nestanou novými oběťmi těch šelem. Sehnula se pro suchou větev, o které doufala, že by ji snad mohla použít alespoň jako chabou obranu. Zalitovala, že u sebe neměla krátký luk, který si půjčovala v klášteře, když vypomáhala na lovu.

Lerdok zaklel. Co když to někdo z nich poví Pátračům? Budou si ho moci odvést už jen kvůli tomu, že by ukázal veřejně co je zač. Přemýšlel, až měl z myšlenek nepřehledný vír. Musel se uklidnit. Kdyby se dal na útěk, vlci by ho doběhli a oni by možná nestihli udělat vůbec nic. Kdyby jen zmizel… ne. Pak by to musel složitě vysvětlovat a fakt, že je tam nechal, by se nikomu z nich nelíbil. O to hůř by se mu je povedlo přesvědčit, aby NIC nezmiňovali těm zatraceným Pátračům a Cohenovi. Poštval by je proti sobě. Kde jsou vůbec ti zatracení lovci, co tu jinak brousí jak vzteklí?

„To, co tu uvidíte, neřeknete vůbec nikomu,“ sykl nakonec. Zavřel oči a chvíli vypadal úplně bezduše.

Mezitím Smugles ve vzteku, který u toho jinak klidného člověka nikdy Penelope neviděla, mrštil dalším kamenem. Rána byla tak prudká, že téměř mohli slyšet křupnutí kosti. Elfka jen bezhlesně vydechla, když jednoho z vlků srazil dobře mířenou ranou do bezvědomí. S pusou otevřenou dokořán nevěřila svým očím. Byla to buďto velice šťastná rána, nebo měl ten mladík strašně velkou sílu.

Zbývající vlci vyrazili kupředu, mordy vyceněné a Lerdok, který až do té doby něco mumlal, otevřel sevřená víčka. Jeho zkoumavý pohled byl tentam, pohlcen ostrým modrým světlem, díky kterému z jeho očí nebylo vidět vůbec nic. Jediný kdo to mohl vidět, byla Penelope a ta teď překvapením vyjekla. Starý lovec byl otočený ke dvojici vlků čelem a nic z toho nemohl spatřit. Něco podobného ona sama nikdy neviděla.

„Artak Barak!“ vykřikl pevným hlasem. Ve stejný okamžik z jeho očí vyšlehl záblesk modrého světla, který se silným zápachem ozonu prosvištěl kolem dřevorubce a s hlasitým zasyčením se zavrtal do vlčího kožichu. V tom byla v okamžiku seškvařená rána, která do okolí vyvrhla silný odér spálených chlupů. Byl to jen slabý laciný trik, který ale rozhodně bolel.

Vertol se s Agorou vrhl proti šedivým tělům. Potom co jeden z nich uskočil před ostřím jeho sekery, srazil těžkou koženou botou jednoho vlka na stranu, když využil jejich děsu nad nevysvětlitelnou spáleninou.

„Co to bylo Lerdoku?! Smuglesi viděl jsi to co…“

Zatímco vlci utíkali zběsilým tempem pryč, Lerdok až mezi nimi nestál. Sotva se otočili na útěk, byl tentam. Smugles, který byl až do teď v bojovém vytržení si vlastně vůbec nevšiml, co se dělo vedle něj.
„Utekl?“ zeptala se Penelope zmateně.
„Ne on…“ Větev nechala spadnout ze svých dlaní na zem. Zmizel.

Lerdok ležel na střeše srubu a ztěžka oddechoval. Tohle ho mohlo stát víc, než jen dočasné vyčerpání.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.12.2015, 20:10:24 Odpovědět 
   Zdravím.

Pavouci v dole (nemám rád pavouky), houbičky na lektvar, střih v ději, kdy přicházejí nové události, a pak děsivý souboj s vlky u dřevorubecké chaty. Vlci měli zřejmě na svědomí i to roztrhané tělo, které způsobilo v opatství velký rozruch. Nejen Penelope si všimla, že se chovají divně, ale pak toto musí mít svůj důvod, protože se nic neděje náhodně. Štve je někdo proti lidem? Napůl akční díl skončil Lerdokovým čarováním, pokud se provalí jeho triky (kouzla), může se dostat do pěkných problémů. Po technické stránce pozor na nadbytečné mezery, čárku na nesprávném místě u přímé řeči nebo interpunkci navíc (na práci šotků jsem dnes příliš nehleděl). Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 08.12.2015, 16:12:13  
   Senex: Já zase nemám v oblibě přesně to klišé, jakým pavouci často bývají, na druhou stranu mám opravdu pavoukovce rád :) Je v nich prostě něco... démonicky děsivého.

Děkuji ti za upozornění na nedostatky Šímo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
It was her
Charles
V pohodě I.
asi
Do prázdna
xanti
obr
obr obr obr
obr

Kapitola 8
dark_stuff
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr