obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389827 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ideální den ::

 autor asi publikováno: 09.12.2015, 9:47  
Je jich málo,ale?????

publikováno trochu jinak na Liter.cz.
 

Ideální den

Avers

Sedím u stolu v kuchyni, čaj v hrnku přede mnou krásně voní. Venku je sice hnusně, ale vůbec by to nevadilo. Kdy? Kdybych měla ideální den.

Určitě bych nevstala dřív než ty. To ne. Nebyl by to den zázraků. Nikdy se to nestává. Na stole bych měla čaj a ty tu svoji černou, vražednou, slizkou hmotu, která zabíjí už jen vůní. Asi by ses usmál, já taky a bylo by dál ticho.To které máš rád, ve kterém si každý může představovat slova, zvuky, jaký chce, který má rád, který neděsí, ale hladí. Který je s tebou a pro tebe, který neruší, nevyčítá, jen je s tebou.

Díváš se na mne, jak ty říkáš „ do zásoby“. Já vlastně taky, taky si tě potom budu promítat. Potom, až tu zase nebudeš. Budeš jinde. Někde. Daleko. Dlouho. Beze zpráv. Beze slov. Potichu.

Půjdeme se projít, jen tak, bez konkrétního cíle. Někam, kde to máme oba rádi. Takže i když bude tak hnusně jako dnes, my půjdeme. Máme volný den a právě proto. A hnusně nebude, je ideální den. Jídlo až večer a doma. Samozřejmě. Máš to rád. Uvaříš, protože tohle moje silná stránka není a nikdy asi nebude. Romantika, možná ani ne. Jen budeme spolu. Budu zaklínat tvůj mobil aby nezazvonil a nezkazil tu chvíli. Protože to on umí a moc dobře. Ale dnes se to nestane, oba víme proč. Je přece ideální den.

Rychle projdeš programy a nakonec vítězně máš cos´ hledal. Za půl hodiny, jistě, stihneme to. Bleskově jsi za eleganci samu a trochu netrpělivě čekáš, kdy se dokrášlím já. Neřekneš ale ani slovo. Máme to kousek. Brahms. Zrovna tohle, nádhera. Hudba, zvuky, který ti jdou až do mozku. Nějak se tam usadí a už je odtamtud nedostaneš. Jsou tu navždycky a jen hezky čekají, až je znovu uslyšíš a připomenou se. Jsme oba v jiné galaxii, tisíce světelných let mimo a přesto spolu. Ideální večer a po něm? Ideální noc přece…

Ráno – obyčejné. Sedím tady pořád nad hrnkem studeného čaje. Poslouchám rádio, nemám ráda ticho. Nemám ho ráda, když jsem sama. Je smutný, trochu mne děsí a je moc dlouhý. Poslouchám zprávy a při zmínce, o obětech v konfliktu, myslím na tebe. Tam nejsi, viď? Jsi jinde. Určitě! Přála bych si abys´ byl někde v klidu a tichu. Jenže co bys´tam dělal? Nic není ideální. Svět už vůbec ne. Proč pořád někde někdo s někým bojuje? Něco hledá, připravuje, chce něco, co ostatní ne? Prosadí to za každou cenu? Proč chtějí mít moc nad jinými? Proč chtějí mít všechno, nebo alespoň většinu? Proč chtějí vítězit?

Taky jsem se mohla zeptat proč jsi s nimi? Vím to. Celý život s tebou to vím. Tuhle odpověď znám. Taky věřím tomu, že to nejsi ani ty, ani tam. Počkám. Vždycky tady jsem. Čekám na hangout s několika písmeny a čísly. Vždycky přijdou. Vždycky se přece vracíš! Za chvilku, za dýl, za hodně dlouho, za nekonečně dlouho, ale vždycky jsi tady, se mnou. A pak? Pak bude ideální den.


Revers


Je tady už dlouho. Hodiny, nepočítá je. Nemá to smysl. Dokud se nedočká, nic dál se nepohne. Jak? Proč? Na koho čeká? Proč vlastně? Protože je tady. Právě on. Někdo tu být musí a teď je to zrovna on. Není z toho nadšený, ale ví jak to skončí. Všechno je hotový, jen čeká. Na co vlastně? Na konec. Tohohle příběhu. Jeho příběhu. Někdo musí počkat, často je to on. Umí čekat, je trpělivej, je dobrej, v tomhle ano. Precizní, pečlivý, s mnoha zkušenostmi. Kolikrát už? Kdo to počítá? Kde? S kým? S mnohými, někteří už s ním nikdy nebudou, nepočkají.

Rád pracuje sám. Čím dál víc rád. Spolehne na sebe a kdyby, kdyby něco nevyšlo, bude taky sám, sám za sebe. Není na to starej? Ležet tady a čekat? Neměl by už být jinde? Ne, je trpělivej, zručnej, dokonale soustředěnej a víc než neviditelnej. Patří mezi těch několik, kteří jsou takoví. Záruka úspěchu, kvality, výhry, spolehlivosti, provedení a bezproblémovosti. Ani stín podezření. Místní provedení. V téhle zemi? Ano, právě v takových. Není nájemný vrah. Pracuje ale taky za peníze. Státní. Čím se vlastně liší? Patří k těm druhým. Je na té správné straně. Ale jak to my všichni víme, co je správné? Tak jinak, není diplomat, protože ne jen ti, dělají politiku. Občas musíte rukavičky vyměnit za rukavice. Příborový nůž za zcela jiný a výbuch nemusí být jen smíchu. Není jich mnoho, nikdo je vlastně nezná, nenosí metály na přehlídkách, nejsou zváni na oslavy, jsou. Nepíší se o nich články ani romány, neusmívají se z titulních stránek, nejsou v televizních diskusích. Nemohou psát paměti, byly by určitě jejich poslední chvilkou na slunci. Tak nějak to je.

Přendal si dalekohled do druhé ruky a přitom mu na okamžik sklouzl pohled o kousek vedle. Vaří večeři. Kouká na hodinky, holka o pár pater níž. Pro koho ji asi vaří? Spěchá? Má dost času? Podíval se tam (na okamžik) za chvilku. Někam odběhla, vrátila se s malým na ruce a dál to míchala.

Představil si ji. Ne tuhle, pochopitelně. U něj doma. Nechtěl by aby vařila. Je to vždycky dost děsný. Není to špatný, nepoživatelný a ani otrávený. Ne, je to jak z nějaký univerzální kuchyně. Nemá to chuť. Žádnou. Špatnou, dobrou, prostě žádnou. Jak to dělá? Záhada. Věčná, nemění se to, ani po letech. Jemu to nevadí, vaří docela rád. Když je s ní. Těch několik dní. Vždycky. Jinak, je mu dost jedno, co si sune do žaludku. To jo, to je mu jedno.
Hodně věcí ne.

Teď není asi chvilka na sebereflexi. I když? Umí mít najednou dva příběhy. Momentálně potřebuje jen oči, mozek si klidně, pohodlně může plout trochu jinde
( ne světelné roky, ale kousek ano). Jen musí dávat pozor, nemusí na to moc myslet, jen pozoruje. Proto je tady. Nikdo se ho nebude ptát na co myslel, všechny bude zajímat jen výsledek.

Co asi dělá? Zrovna teď? Kolik je u ní vlastně hodin? Podíval se na hodinky. Ráno, tak to sedí u čaje a poslouchá rádio, zprávy, je půl. Za chvilku vyletí, koukne zase na časomíru a do pěti minut bude pryč. V práci, do večera. Nebude pospíchat domů. Nikdo ji tam nečeká. Je sama. Vždycky. Nechtěli to tak. Ani jeden, ale... Někdy něco chcete, jenže, prostě se všechno stane jinak. Možná to tak mělo být. Pochopil by, kdyby odešla. Věděl, jak moc chtěla. Vlastně o tom už nikdy nemluvili. Miluje ho, on ji taky. Jsou spolu.

Skončil mu Brahms ve sluchátku. Spojení má, v druhým. Tohle zvládne. Dělá to tak vždycky. Sáhnul do kapsy a pustil skladbu znovu. Jako by byli spolu na koncertu. Jsou tam a přesto jinde. Plují na vlnách, daleko, sami, ideálním zvukem, prostorem, kde není nic než krásná hudba a oni dva.

Až budou zase spolu, půjdou se projít, ví přesně kam. Žádná improvizace, půjdou…, ví kam. Teď? Kam zase jde? Teď ne, teď se bude muset projet. Takhle se konce nedočkáme. Ach, jo. Blbá země, blbý vlhko a pitomý elektrický obvody. Tak znovu!


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 09.12.2015, 9:46:23 Odpovědět 
   ,Dva lidé, milující se nepateticky, ve svých všednodenních situacích, ve velkém odloučení. Přesněji: vzpomínky se jim prolínají do jejich reálného všedního dne a čekají na den kdy budou spolu, a bude to jejich ideální den..Líbí se mi propojení myšlenek s detaily reálného života, v určité úseku všedního dne (ráno). Jejich promíchávání, je popsáno bez patosu, věcně a zdá se trvale Věrnost zde není jen pojmem. S pocitem: já jsem s tebou, jsi ve mě ukryt stálými vzpomínkami Odloučení je v textu vyvoláno zvenčí. Kdybych si chtěl typovat, tak jsou to pocity ženy vojáka, sloužícího někde v cizině. A v opačném gardu pocity toho vojáka majícího milovanou ženu daleko a možná nadlouho. Psáno realisticky, věcně a přitom nevtíravě dojemně.
 ze dne 09.12.2015, 10:19:24  
   asi: Děkuji za hodnocení, tak nějak to je.
asi
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Nečekaná odhale...
Ellien
Vodopád
dejdoš
Odi et amo 4
Mon
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr