obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915544 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5772 autorů a 391771 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: O vražedné panence ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pilot Dodo
 autor pilot Dodo publikováno: 18.12.2015, 23:00  
Dárek pro kamarádku k Vánocům. Zadání znělo jasně: něco o vražedné panence ve žlutých krajkových šatičkách :D
 

Křik, lomoz a ohlušující sirény. Celá vesmírná stanice byla uprostřed noci na nohou. Tvorové zmateně vybíhali z ubikací a dožadovali se informace, co se děje. Odkudsi zaznívaly výkřiky plné děsu. Samozřejmě, že se osazenstvo rozdělilo. Panicky prchající bytosti od zdroje hluku ušlapávala většina, která se bezhlavě hnala ke zdroji, neboť zvědavost jest zkáza tvorstva.
Pilot Dodo patřila k její smůle k výjimce z pravidla. Nikam se nehnala, nehrozilo jí ušlapání, stála úplně v klidu… v místnosti s vražednou panenkou, vedle sebe přehražené dveře.

Víte, jak to funguje v hollywoodských filmech. O tři dny dříve. O tři dny dříve přistála pilot Dodo na stanici Ožehavého oka mezi Tramtárií a Dálavou, aby se zkusila poptat po nějaké práci. Nový shluk šrotu aka nový Brouk se v minulých dnech už osvědčil, podařilo se jí dokonce zvýšit nosnost a tah motoru, proto doufala i ve větší zisky. Nepotěšilo ji, že kvůli vytíženosti ubytování na stanici se začaly dávat na pokoje přistýlky a spí se po dvou až třech tvorech. Získala tak pokoj, kde už pár dní přespávala jiná žena, jejíž spolubydlící se někam vypařila. Naštěstí se zde platilo předem, nikomu to tudíž nevadilo. Když si Dominika ukládala na pokoj věci, nikoho nezastihla, cestou na večeři ji však oslovila roztomilá brunetka podobné skladné velikosti jako Dodo, s pěknými kadeřemi spadajícími pod ramena a bystrýma medovýma očima.
„Ahoj, omlouvám se, ale nejsi moje nová spolubydlící? Pokoj číslo 1344?“
„Er, jo, asi určitě,“ překvapeně pašeračka zamumlala.
„Můžu se k tobě připojit na večeři? Jsem tu sama,“ poprosila dívka. Mohlo jí být zhruba stejně jako Dominice, kolem dvacíti let.
„Samozřejmě, já jsem Dominika, říkají mi Dodo,“ podala brunetce pravici.
„Markéta,“ představila se dívka též a pokračovaly dál společně.
„Kam cestuješ?“ zeptala se Dodo konverzačně při večeři.
„Do Čuryfuku,“ odpověděla Markéta. „Chci navštívit tamější slavné muzeum hraček, Chrám duchů a hororový dům. Tyhle věci mě dost zajímají.“
„Aha, já zas tohle moc nemusím, na horory mám moc bujnou fantazii,“ zasmála se Dominika. „Ale mají tam prý taky moc pěkné přírodovědné a etnografické muzeum a zábavní park o vesmíru,“ dodala.
„Vážně? Díky za tip, to by mohlo být taky dobré.“
„Zajímáš se o přírodu a historii?“ zbystřila Dodo.
Markéta nadšeně přikývla. „A taky o filmy a komiksy.“
„To já taky!“ zvolala Dodo. „Četlas Fráčkovu trilogii? Knižní fantasy?“
„Četla, zbožňuju ji! Nejradši mám Smývala!“ A rozproudila se vzrušená knihomolská debata, kterou vystřídala vědecká a tu následně filosofická, tzv. o nesmrtelnosti chrousta. O půlnoci se dámy přesunuly do svého pokoje a nad čajem si vydržely povídat až do půl druhé do rána, kdy si Markéta uvědomila, že brzy ráno vstává, protože tu konečně staví turistická loď do Čuryfuku. Holky si popřály dobrou noc a uložily se ke spánku. Dodo však nemohla nějak usnout a protože bývalo na baru i v tuto dobu rušno, oblékla se a vyrazila shánět práci.

Do pokoje se vrátila až nad ránem, v notně podroušeném stavu, pod paží hezky rostlého Samarijce, kterého oholila o peněženku, slíbila mu dodat jabkovici do skladu jeho obchodu na Sířčené IV. v Patočné soustavě a přemýšlela, že ho užije i jinak, ač potichu kvůli Markétě. Na pokoji si to ale rozmyslela a pevně, nicméně potichu zas mladíka vymanévrovala ven a zabouchla mu před ksichtem. Má smůlu, dáma jde spát. Dáma si však všimla, že se Markét, zřejmě nějakým divným snem, dostala ze své postele až do rohu místnosti u Dominičiny přistýlky a neklidně se na podlaze převalovala. Dodo ji šla opatrně probudit, už ji takhle jeden případ pokousal. Markéta byla naprosto zmatená a rozlámaná. Dominika jí pomohla zpátky do postele, vyčistila si zuby a usnula taky.
Probudila se až po osmé hodině a cítila se jak vyžvejkaný citrón. K Markétině hrůze navíc shledala, že dotyčnou nevzbudil budík a uletěl jí spoj. Další až za dva dny. Hurá. Markéta, která na stanici strávila už skoro týden, omdlévala radostí.
Na snídani bylo jen pár tvorů, ti, co potřebovali odletět brzy, už dávno zmizeli a ostatní vyspávali. V jídelně díky tomu panoval příjemný klid a Markéta neváhala a na stolku rozložila deskovou hru Sbal si svého troubu. Hra se setkala s velkým úspěchem, postupně se přidalo ještě pět dalších osob ženského pohlaví, které bavilo vykřikovat „Jsem tvůj seme!“ „Pojď sem a buď mým ukem!“ na nevinné kolemjdoucí a hurónsky se smát reakcím, sobě navzájem i samy sobě. Tak Dodo s Markét zabily celé dopoledne, ale po obědě, aby si uklidnily hlasivky, se šly nazdařbůh projít stanicí. Dodo si přitom vzpomněla na Markétino noční cestování a přeptala se na něj. Markét se trochu zapýřila a pokrčila rameny: „Nevím, proč takhle cestuju, ale děje se mi to až poslední dobou. Myslím, že to ostatním dost vadí, zatím každý, se kterým jsem spala v jedné místnosti, se do rána vypařil jak pára nad hrncem. Ani své věci si s sebou neberou, vždycky si pro ně následně pošlou poslíčky. Ty jsi zatím první, kdo zůstal.“
„To proto,“ odpovídala Dodo, „že jsem se vrátila až ráno. Kdo ví, jak bys mě jinak vyděsila.“ Zasmála se a raději zamlčela, že Markétiny spolubydlící nejspíš krchli „obchodní partneři“ a poslíčci pro osobní věci se jinde než v nejvyšších společenských třídách, které se na obyčejné vesmírné stanici opravdu nevyskytovaly, tak nějak nevedou. Vykutálení podvodníčci, bažící po snadném obohacení, ano. Dodo už si taky jednou „zaposlíčkovala“.
„A jak přesně dlouho seš takhle divoká?“ zeptala se.
„Asi… počkej, od návštěvy Bruch, odkud jsem přiletěla sem. Takže asi čtrnáct dnů. Ale ne vždy cestuju, někdy jsem jen úplně vyždímaná, ale ve své posteli.“
„Cos dělala v Bruchách?“
„Prolejzala město, hlavně stará zapomenutá zákoutí. A jedla palačinky!“
Dodo s úsměvem pokývla hlavou. Brušské vyhlášené palačinky byly pro každého návštěvníka prakticky nutností. Pak ji něco napadlo a výstražně pozvedla prst: „Mám to! Snědlas příliš divoké palačinky! Teď se v tobě po nocích mrmlaj!“
Markéta se rozesmála. „To je ono! Teď jsi na to kápla.“ Trochu zvážněla. „V jedný zastrčený uličce jsem měla pocit, že mě něco… nebo někdo… pozoruje. A jakoby se o mě něco otřelo. Vůbec nevím, co to bylo; jestli to něco bylo. Na rohu jsem tam pak našla pohozenou porcelánovou panenku, poptala jsem se po okolí a nikomu nepatřila, tak jsem si ji nakonec vzala s sebou.“
„Hm… „ vyšpulila Dodo pusu, „dost zvláštní. A co ty vlastně děláš?“
„Studuju restaurování a konzervování keramiky na Čouhající ve Vysokém Úvodí.“
„Na Čouhající?“ zalapala Dodo po dechu. „Tam mám kamarády! Jaj, to je skvělá náhoda.“
„To teda, koho tam znáš?“ divila se Markét.
„Marušku Nevrátilovou a usadila se tam má přítelkyně Tvor, resp. Gkskh´nah´ma, se svojí partnerkou Malingo.“
„Aha, ty neznám.“
„Tak nic. Baví tě to restaurování? Přijde mi to hrozně zajímavé, ale na takovou piplačku bych neměla nervy,“ změnila Dodo téma.
„Jo, je to fajn. Ale je fakt, že když člověk dělá rok jednu blbou misku, už mu to trochu leze krkem. Spíš přemýšlím, jestli seženu po škole práci, přece jen nás tolik potřeba není.“
„Určitě,“ usmála se na ni Dodo, zatímco se objevily u svého pokoje.
„Asi si půjdu odpočnout,“ prohlásila Dodo. „V noci… vlastně ráno jsem toho moc nenaspala,“ pousmála se.
„V pohodě, taky si asi zalezu a pustím si nějaký seriál,“ řekla na to Markét a společně vstoupily do ubikace.
„Jé, to je ta krásná panenka! Vůbec jsem si jí předtím nevšimla,“ ukázala Dodo na nádhernou starou porcelánovou panenku ve žlutých krajkových šatičkách se slamáčkem, zpod kterého vyčuhovaly kaštanové lokny. Prostě opravdový umělecký kousek. Stála trochu zastrčená na nočním stolku za lampičkou a Markétinými proprietami, nebylo divu, že si jí člověk hned nevšiml. Markéta ji opatrně vyndala ven a podala Dominice. Ta ji opatrně obracela v ruce a obdivovala její vypracování. Musela být aspoň dvacet let stará, možná i víc. Jen pohled jejích očí byl… znepokojující. Dominika se do nich nevydržela dívat déle než vteřinu. Přiznala svůj pocit Markétě. Ta se podivila, pro ni byl panenčin pohled až uhrančivý. Odložily panenku zpátky na její místo, Dodo se převlékla do pyžama a zalezla pod peřinu, zatímco Markéta našla na počítači rozkoukaný seriál a vrazila si sluchátka do uší.
Navečer se Dodo zas upravila do veřejné podoby a chtěla vyrazit na lov obchodů, když ji napadlo, jestli by se nechtělo i spolubydlící. Zamávala jí před nosem. Brunetka si sundala sluchátka a tázavě pozvedla obočí.
„Nechceš jít se mnou na bar? A posléze na večeři?“ zeptala se pašeračka. Restaurátorka zapřemýšlela, ale nakonec přikývla. Jen si vezme jiné tričko. Bar byl ještě poloprázdný, hlavní vlna měla přijít až za hodinu dvě. Sedly si na vysoké židličky přímo u baru, čímž vyrostly minimálně o půl metru a objednaly si pití. Dodo využila příležitosti a přeptala se barmanky na nové zvěsti, drby a zaručené zprávy. Užitečná jí byla jen jedna, dnešní noví příchozí přinesli informaci, že Majly Majlošev, jeden z velkých šéfiků na Velké E, padl v boji žraloků a jeho podnik převzal sousední Povel Zelaní. Zajímavý, hlavně pro Markétu, byl zatím nepotvrzený drb, že s lodí předchozí Markétiny spolubydlící odletěla až dnes skupina pašeráků, kteří s dotyčnou neměli nic společného, do lodi se dostali násilím a museli se rozpočítat, kdo poletí s jejich původní a kdo s novou lodí. Kam tedy ona dáma zmizela? Markéta nad tím dumala, Dodo litovala, že nevyužila situace ona. Ale vypučet si dvojče nemohla, jednu loď by tu stejně musela nechat, tak co řeší. Zbytek večera se nesl v duchu toho včerejšího, jen jít na pokoj se Dodo tentokrát už ani neobtěžovala, vmísila se do skupinky karbaníků a vrátila se až úplně ráno vyčistit si zuby. Markét našla spát spořádaně v posteli, rozvernou byla tu noc očividně panenka, která se válela vedle nočního stolku. Dodo nechala Markét spát a šla si zařizovat pracovní záležitosti, v poledne měla nasmlouváno dostatek kšeftů, aby mohla letět zas dál. Na oběd se k ní Markét připojila, když se konečně vyhrabala z postele. Umluvila Dodo, aby zůstala do zítřejšího rána a fungovala jako záložní budík, kdyby se zas Markéta nemohla vzbudit včas. Další dva dny na stanici by už zřejmě psychicky nevydržela. Zbytek dne koukaly na filmy a večer se brzy uložily ke spánku, aby měly ráno budíky šanci na úspěch.

Dominičin sjednávací úspěch se objevil v barmančině repertoáru. Pár méně šťastlivých exemplářů se podle toho rozhodlo jednat. Zálohy za takový počet zakázek musí být příjemně vysoké. Holky spokojeně chrápaly a nic zlého netušily.
Náhle se však Markéta posadila zpříma, pohled očí prázdný. Panenka se začala ošívat. Konečně snad dostane šanci.

Exempláře se snažily obejít uzamykací mechanismy na dveřích do pokoje číslo 1344.

Panenka do sebe natáhla nebohou dušičku, Markétino tělo téměř přestalo dýchat. Porcelánová kostra se ztuhle protáhla, v očích oheň. Nicméně nadýchanou sukničku si při seskoku na zem způsobně přidržela. Pomalu přešla přes pokoj a když natahovala ruku po blonďatém pramenu pašeračky, který spadal přes okraj postele, do pokoje nečekaně vtrhlo loupeživé komando.
Nečekaně i samo pro sebe. Dveře se otevřely ve chvílí, kdy to ještě jaksi neočekávali. Do pokoje proto spíše spadli nebo přepadli. Pokoj byl velmi malý. Část se tak dostala až na druhou stranu. Většina skončila na hromadě přímo mezi postelemi. Na panence. Už víte, odkud se ozývaly ony děsivé výkřiky z úvodu?
Dodo se vtrhnutím exemplářů samozřejmě vzbudila. Z mnohých akcí a dobrodružství už byla na leccos zvyklá a normálně by už měla celou situaci dávno vyhodnocenou, upravenou k obrazu svému a nestála na posteli jak tvrdé Y, avšak tentokrát měla větší problém. Panenka z lupičů vyžírala celé kusy těl, všichni vřískali, snažili se prchnout, ale netvor býval rychlejší, dveře se staly zabarikádované zohavenými mrtvolami a raněnými, kteří nemohli dál, a to vše v pár vteřinách. V dalších zůstala Dodo nalepená na zeď a zrychleně dýchala tváří v tvář rozjedené zakrvácené panence. Pak se jeden z raněných pohnul. Rychlý pohyb a výkřik. Tělo zmizelo. Dodo měla čas ohlédnout se po Markétě. Stále seděla jako socha, bez hnutí, bez výrazu. Aha, docvaklo Dominice, takhle jí mizeli spolubydlící. Posedlá panenkou, paráda!
Vrhla se po svém blasteru schovaném pod polštářem, na který předtím zapomněla kvůli nečekanému panenkovému výjevu, namířila na krásné žluté šatičky a vystřelila. Jediným výsledkem bylo přilákání pozornosti dlabající nestvůry. Perfektní. Potlačila nutkání seskočit z postele a zkusit se procpat přes hromadu těl ven a vyčkala, blaster namířený proti ženoucí se panence. Ta se v mžiku objevila u paty postele a vyskočila nahoru. Dodo se musela začít smát. Nábytek byl holt příliš vysoký pro krásné panenky se žlutýma šatičkama. Hlavička jen křápla o horní pevný rantl. Dodo se nemohla přestat smát. Bylo to jak z grotesky. Panenka se zvedla ze země a zas buch! hlavička o postýlku. Dodo umřela smíchy. Panenka se rozhlédla po pokoji nenašla nic v dosahu, po čem by se dostala na pašeračku, v duchu pokrčila rameny a šla vyjíst barikádu ve dveřích. Dodo horečnatě přemýšlela. Na duchy a posedlosti a podobné věci nikdy nebyla, nevzpomínala si na žádné rady, zápletky filmové nebo knižní, které by jí pomohly, prostě nic. Možná by mohla nějak probudit Markétu a tím vypustit – doslova – z panenky duši, ale jak? Hromada těl a dosud sténajících raněných zmizela kdesi v útrobách panenky (Kam se to všechno proboha vleze? Copak je singularita? přemítala Dodo) a bohudíky pro pašeračku šatičky odšustily dál do chodby a zmizely za rohem.
Dodo ještě chvilku vyčkala a když uslyšela relativně vzdálené bolestné výkřiky, seskočila z postele a přeběhla k Markétě. Zkusila na ni promluvit, strčit do ní, zlechtat, sundat z postele, tleskat, klít, nepomohlo nic. Pak si přece jen na něco vzpomněla. Lidé se přece budí čichací solí nebo tvrdou kořalkou! Čichací sůl ani jiný smrad u sebe neměla, kořalku samozřejmě ano. Lavórovici nejhoršího kalibru pro vypalování ran, vnitřní desinfekci při nejhorších případech a jiné technické věci. Dala nehybné nevnímající Markétě, která teď ležela rozpláclá na podlaze jak prkno díky Dominičiným budícím snahám, nejdříve čuchnout, následně jí do hrdla oklopila celou placatici. Chvíli to vypadalo, že ji akorát udusila, jenže poté zaslechla šílený ryk raněného ďábla kdesi v sousedních chodbách, Markéta se mohutně rozkašlala, začala se skutečně dávit a oči jí střídavě svítily žlutě jak baterky a vypadaly normálně. Dodo problesklo hlavou milion myšlenek a nápadů, co s tím a co dál, a začala kamarádku škrtit. Jenom trošku. Ďábelský řev zakolísal. Dodo znovu prolétlo hlavou, jestli nebude nutné kamarádku zabít, aby chcípla i ta blbá panenka. To by dost nerada. Na druhou stranu nechtěla být sežrána, ani nechat vyžrat celou stanici. A kdo ví, co potom ještě. Fuj. Ďábelský řev získával na fistulce a ztrácel na decibelech, jenže se přibližoval. Dívka kolabovala. Dodo jí rychle pustila hrdlo a vynaložila veškerou sílu, aby ji dostala na postel, panenka se objevila ve dveřích. Dodo na ni ukázala prstem a vykřikla první, co ji ve stresu napadlo: „Volím si tebe – teda, ne, nevolím! Sakra! Ježíši, volím – ne, Satan? 666? Buddha? Velký Stínování? Kruciš!“ Jestli se divíte, jak to všechno stihla, než se panenka dostala ode dveří až k ní, vězte, že má místo hlasivek hlasitý a výkonný kulomet. Metala po panence vše, co jí přišlo pod ruku, ale věděla, že takhle nemůže vyhrát. Markétě se mezitím obnovilo dýchání, Dodo na ni volala, ať s tím bojuje, protože neví, jak stvůru zabít, prosím, prosím, bojuj, kámo! Podařilo se jí na panenku hodit těžkou knihu, čímž ji na krátko znehybnila, vrhla se ke kamarádce a třásla s ní jak s osikou, ať se vzbudí, kurnik, vzbudí, opakovala jméno… Markétě se otevřely oči a žlutě zažhnuly: „Zemřeš!“ zaburácel jejími ústy divně pokřivený hlas. Dodo uskočila: „Jsem v prdeli!“ Dopadla na něco tvrdého, vytáhla věc zpod sebe, zatímco se Markétino tělo rozkývalo dopředu-dozadu. Byl to – skládací plamenomet! Prototyp, který měla převézt na Kýho Čerta III. Vystřelila na panenku, která se zrovna vyhrabávala ven. Na plamen zareagovala protipožární čidla a zalila je vodou. Panenka se rozškvařila, zmáchaná Markéta po Dodo skočila a strhla plamen zbraně, pašeračka se bouchla do hlavy o pelest postele a dívka ji škrtila a panenka se škvařila a máčela zároveň a zeď taky a voda je zalévala a čerň se rozlévala po Dominičině vidění… a z posledních sil soupeřku objala, švihla se sebou, rozplácly se na zemi a jak stále držela plamenomet, jeho plamen kmitnul a otřel se o dívku, o Markétu. Panenka utichla, přestala si svítit očima a rozpadla se. Markéta řvala bolestí kvůli popáleninám na paži a části trupu. Dodo se točila hlava, tudíž zůstala ležet, kde byla, a klidnila si statokinetické ústrojí. Aspoň, že pustila spoušť zbraně. Voda přestala tryskat ze stropního hasicího zařízení. V dáli byly dál slyšet výkřiky a řev rozvášněných davů prchajících i zvědavých. Dodo omdlela.
Doběhli první zvědavci a kupodivu též zdravotníci a bezpečáci v jednom, kteří ošetřili popálenou Markét, dalí ji léky proti bolesti a mírná sedativa a obě dámy naložili na nosítka a odnesli na ošetřovnu. Rozmáčených uhlíků si nikdo nevšimnul. Pomalu se rozložily.

Když obě dívky konečně propustili z nemocničního křídla, turistická loď na Čuryfuk byla dávno fuč. Kamarádky, zaháknuté do sebe, se došouraly k Broukovi. Dodo se postavila ke dveřím, které otevřela, a formálně se obrátila k Markétě: „Vážení cestující, je nám ctí Vám představit naši nejnovější, nejluxusnější dopravní loď, která kdy vezla Vaše zadky!“
Markéta se rozesmála na plné kolo, vznešeně se Dodo uklonila a pak se obě rozeběhly dovnitř. Byznys počká, nejdřív se letí na Čuryfuk!


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.12.2015, 15:56:39 Odpovědět 
   Bohužel neznám kontext prostředí, zřejmě se jedná a sci-fi v kombinaci s hororem, pojaté v humorném stylu. Motiv hrůzyplných panenek jsem už tady na saspi několikrát četl. Nové je, že panenka získává duši své spící majitelky a pak řádí.: pokud je tomu tak, pak se normální duše odsátím změní v zlou. Po krvavé scéně se obě parťačky chovají jako by se nic nestalo Tato absurdní hororová myšlenka se mi zdá být trochu ošizeně rozpracovaná alespoň náznak příčin a důsledků tam mohl být. Skládací plamenomet mě zaujal. Mohla být nějaká souvislost hororu s muzeem hraček. Obě dívky- dámy jsou poněkud upovídané a méně charakterizované, pár rozhozených detailů by prospělo. A poněkud větší dramatičnost a barevnost. .Snad je to tím, že neznám předešlé díly. Doufám, že si to Šíma, až se sem někdy dostaví, přečte. Mírně jsem se usmíval, třeba nad tím kouzlením se jmény
 ze dne 19.12.2015, 11:56:01  
   pilot Dodo: Děkuju, ono je to opravdu určené spíše pro ty, co znají Pilota Dodo ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Znovuobjevení -...
Bel Riose
End-time #1 - J...
Karel Čížek
Jemnocit
Viale
obr
obr obr obr
obr

Štěstíčko v pyžamu
Radher
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr