obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Kalich života - Daň za život ::

 autor Trenz publikováno: 06.01.2016, 6:18  
 

Kapitola třináctá
Daň za život

Alistair a jeho společnice se přiblížili k ranči a nahlédli dovnitř. Vevnitř se svítilo, ale nikoho neviděli. Laura zlehka poklepala Elizu na paži, aby upoutala její pozornost, a ukázala na sekeru položenou pod jedním z oken. Nechtěla nic říkat, protože upíři měli zesílené smysly, ale démonka pochopila i beze slov. Vzala sekeru do ruky a potěžkala. Poté spokojeně přikývla. Alistair vzal za kliku. Pochopitelně bylo zamčeno.
Eliza z Lauřiných vlasů vytáhla sponku, rozložila ji a strčila do zámku. Chvíli s ní kroutila, naslouchala mechanice a pak zámek cvakl a dveře se otevřely. Démonka vešla první, sekeru připravenou k použití. Alistair vytáhl nůž, se kterým zabil kněze.
„Nejsou tady,“ sdělila jim. Následovali ji dovnitř.
Vzápětí k nim dolehl strašlivý křik.
„Jason!“ vyhrkla Laura.
„Sklepení!“ napadlo Elizu. Dveře našli rychle. Seběhli dolů ve chvíli, kdy upír od Strážce ustoupil a ten se zhroutil na podlahu. Carlos, který je uslyšel přicházet, se na ně podíval a varovně vykřikl, když viděl, jak Eliza vrhla na Isaiaha sekeru. Ten muž k němu přiskočil dřív, než stihl zareagovat, a přiložil mu nůž k hrdlu. Laura začala formovat kouzlo, které by upíra znehybnilo.
Isaiah zhodnotil situaci. Pokud se pohne, muž s největší pravděpodobností podřízne Carlose. Pokud zůstane na místě, zabijí jeho. Pud sebezáchovy mu velel utéct a nechat jim Carlose napospas, ale to vyloučil téměř okamžitě. Proto udělal jedinou možnou věc, kterou považoval za vhodnou. Zvedl ruce, aby viděli, že v nich nedrží zbraň a promluvil uklidňujícím hlasem: „Nevím, kdo jste, ale ode mě a ani od Carlose vám nic nehrozí.“
„Jsme Jasonovi společníci. Co jsi mu udělal?!“ otázala se Eliza naštvaně.
„Pomohl jsem mu vzpomenout si.“
„Jak můžeme vědět, že jsi mu ještě víc neublížil?“
„Těžko jsem mohl napáchat větší škody, než co mu už udělala Luciferova mince.“
„Luciferova mince? Kde se Jason dostal k jeho minci?“
„To je příběh, který vám musí říct on sám, až se probere.“
„Ještě jedna maličkost. Kde má sakra ruku?!“
Carlos váhavě zvedl ruku.
„To bude moje vina. Nevěděl jsem, jak mu zabránit přečíst slova z té mince. Je z části nesmrtelný. Doufám, že mu doroste. Prosím, věřte mi. Jsem jeho přítel.“
Laura nechala klesnout ruce.
„Já mu věřím.“ Kývla na Alistaira, aby Carlose pustil. Ten tak učinil a Carlos od něj poodstoupil směrem k Isaiahovi.
„Jak to myslíš, že mu věříš? Jsi snad matka Zpovědnice, abys v něm mohla číst?“
Všichni se na ni podívali.
„Co? Myslíte si, že v pekle nemáme kabelovku?“
„Netuším, kdo matka Zpovědnice je,“ prohodil Isaiah, „ale říkám vám pravdu. Sami si musíte být vědomi, že pokud jste jeho společníci, jak tvrdíte, neodešel by od vás. Ačkoliv mi není jasné, proč by se dával dohromady s démonkou a čarodějkou, když se snaží od nadpřirozena držet dál. Alespoň co jsem slyšel. Já osobně jsem si až donedávna myslel, že je mýtus. Falešná naděje pro netvory jako jsem já nebo tahle démonka.“
„Jmenuje se Eliza. Já jsem Laura a tohle je Alistair,“ představila je Laura. „Snažíme se dostat ke Kalichu, který může vyléčit mou smrtelně nemocnou sestru.“
„To je od tebe ušlechtilé, ale pochybuju, že démonka má ryzí úmysly.“
„To není tvá věc, upíre!“ odsekla mu Eliza.
„To máš pravdu.“ Obrátil se k Carlosovi, který právě odemykal pouta. „Tvůj přítel bude v pořádku. Doporučoval bych tu ránu převázat. Jestli chceš, odnesu ho do pokoje pro hosty a pak půjdu.“
„Budu ti vděčný. Děkuju za to, co jsi udělal. Tímto je tvůj dluh splacen.“
Isaiah přikývl, vzal Jasona do náruče a zamířil ven ze sklepení. Laura a Eliza mu ustoupily z cesty, nicméně démonka ho dál probodávala pohledem.
„Můžu jít s ním? Mám kurz ošetřovatelky,“ ozvala se Laura. Carlos přikývl a Laura Isaiaha následovala.
Mezi Carlosem, Alistairem a Elizou nastala trapná chvilka, kdy ani jeden z nich nevěděl, co říct, dokud je Carlos nepozval nahoru do obývacího pokoje. Navzdory malé velikosti byl útulně zařízený. Rozkládací pohovka, stojan na noviny, obývací stěna vyplněná knihami o náboženství, medicíně a koních a sbírkou drobných předmětů z různých zemí a malá televize. Stěny byly natřené na jemně žlutou, tu a tam překryty obrázky koní.
„Fanda do koní, což?“ poznamenala Eliza. Sama je moc nemusela. Ačkoliv od sedmnácti vedla bohatý život a měla tu možnost se na nich naučit jezdit, nikdy jim nepřišla na chuť. A když se stala démonkou, zdálo se, že koně nemají rádi ji.
„Ano, pár mil odsud na východ mám druhou farmu se stájemi pro tucet koní.“
„A proč nežijete tam, smím-li se ptát?“ zajímalo Alistaira. Carlose napadlo, jestli si může dovolit říct jim pravdu o svém původu. Nebál se, že by mu nevěřili. Démonka by sama o sobě neměla existovat a Alistair zněl jako někdo, kdo zapomněl, že se nachází ve 21. století.
„Protože žiju příliš dlouho se stejným obličejem,“ řekl nakonec.
„To jako že jsi nesmrtelný?“ Eliza se s vykáním neobtěžovala.
„Spíše dlouhověký.“ Carlos jim ve zkratce vysvětlil, jak se s Jasonem seznámil, že mu dal Strážce napít své krve a co to z něj učinilo. Když skončil, Isaiah zrovna vcházel dovnitř.
„Jak je na tom?“ zeptal se Carlos starostlivě.
„Ta čarodějka…“ odmlčel se, jak se snažil vzpomenout si na její jméno. „Laura sundala obvazy a z toho, co jsem viděl, se domnívám, že mu nová ruka skutečně doroste.“ Carlosovi se viditelně ulevilo, ale Elizu zajímalo jen jediné: „Kdy bude schopen cesty?“
„Kromě té ruky je fyzicky naprosto v pořádku.“
„Co tím myslíš?! Říkal jsi, žes mu paměť vrátil!“ skoro křičela. Alistair se na ni udiveně podíval. Věděl, že Eliza je horkokrevná a velmi netrpělivá, ale takhle to vypadalo, že se něčeho bojí. Snad si vážně nemyslí, že jí Jason předá Kalich, aby si s ním odkráčela do pekla? Nebo že by se bála o Jasona? V duchu zavrtěl hlavou. Něco takového bylo u démonky hodně nereálné. A přesto měl pocit, že mezi Jasonem a Elizou něco visí. Vzpomínka nebo emoce, která je spojovala.
„Paměť se mu vrátila, to ano. Záleží jen na něm, jestli se probere nebo ne.“
„Proč by se neměl probrat?“ zeptal se Alistair dřív, než stačila Eliza znovu vybuchnout.
„Pokud nad ním převzalo kontrolu jeho andělské já, poslední věc, kterou by ten anděl v jeho hlavě chtěl, je podílet se na doručení Kalichu Luciferovi.“
„Jak víš, že ho chci doručit Knížeti?“
„A nechceš?“
Eliza si vzpomněla, co jí Jason řekl tenkrát v kostele na cestě do Blackburgu. Kdyby chtěla, mohla by být zase člověk. Osvobodit se z Luciferova područí.
„Třeba ho použiju pro sebe. Abych byla volná.“
„A vzdala by ses života, který máš? Nemusíš pracovat, můžeš změnit tělo kdykoliv se ti zachce a lidské potřeby jsou ti cizí. Toho všeho by ses vzdala jen kvůli osvobození své duše? Ani bys nevěděla, co si počít.“
„Proč mi to říkáš? Chceš snad Kalich pro sebe?“ otázala se ho s obviňujícím tónem. Isaiah se cynicky usmál.
„Já jsem si zvykl být nemrtvý a zároveň sám sobě pánem. Co ty?“
Eliza vypadala, že se na něj vrhne a vyškrábe mu jeho nepřirozeně modré oči, když se do toho Carlos vložil: „Za pár hodin bude svítat, Isaiahu. Měl bys vyrazit na cestu. Ještě jednou ti děkuju za pomoc.“
Upír přikývl, věnoval Elize vševědoucí úsměv a odešel.
„Půjdu se podívat na Jasona,“ omluvil se Carlos a vyšel z obývacího pokoje přes chodbu do pokoje pro hosty, který se nacházel na západní straně farmy.
„Zatracený arogantní upír,“ ulevila si Eliza. Alistair se na ni jen podíval, ale nic neřekl.

Laura obvaz přelepila páskou na textil a pohlédla na Jasona. Byl bledý, ale hruď se mu pravidelně zvedala a klesala v pravidelném rytmu. Když sundávala zakrvácený obvaz, bála se nejhoršího. Obnažená kost, přetnuté nervy, zkroucené cévy a nové a nové přívaly krve. Avšak nic z toho tam nebylo. Rána byla zacelená čerstvou narůžovělou kůží. Přemýšlela, jestli je třeba dávat tam obvaz, ale nakonec to udělala. Pro jistotu.
Myslela na Isaiaha. Na mrtvolu byl poměrně atraktivní. Ani nezapáchal. Možná to bylo tou lidskou krví, kterou se živili. Díky ní vypadali víceméně lidsky a jejich tělesná schránka zůstala zachována ve stavu, v jakém byla, než se stali upíry. Zavrtěla hlavou. Nemohla se nechat rozptylovat. Ne po tom všem, co musela udělat, aby uspěla. Opustila svůj domov, neměla prakticky žádný společenský život a o randění si mohla nechat zdát. Nic z toho ji ale nebude trápit, pokud to bude mít smysl. Pokud Lindsey zachrání, bude mít spoustu času, aby všechno dohnala.
„Děkuju, že jsi ho ošetřila,“ uslyšela Carlosův hlas. Trhla sebou. „Promiň. Nechtěl jsem tě vylekat.“
„To je v pořádku. Jen jsem se zamyslela. Rána se zahojila sama, ale raději jsem to zavázala. V kurzu mě neučili, jak ošetřovat rychle se hojící osoby.“
Carlos se pousmál.
„Jason to jistě ocení, až se probudí.“
„Přála bych si, aby to bylo co nejdřív. Lindsey už nemá moc času.“ Laura rychle zamrkala očima, aby zahnala slzy. Carlos na ni soucitně pohlédl. On sám nikdy neměl nikoho, na kom by mu tolik záleželo. Neuměl si představit, že by sledoval svou ženu stárnout a zemřít, když by on zůstával stejný.
„Musíš mít svou sestru hodně ráda, když jsi kvůli ní ochotna podstoupit takovou oběť.“
Laura se na něj zmateně podívala a Carlos pochopil, že řekl něco, co neměl. Avšak zpět už to vzít nešlo. Ne když se ho zeptala, co tím myslí.
„Odpusť. Myslel jsem, že to víš.“
„Co mám vědět? O čem to mluvíte?“ naléhala na něj.
„Když použiješ Kalich k záchraně lidské bytosti, zestárneš o tolik let, kolik je tvé sestře.“
Laura zbledla. Pokud je to pravda, ze dne na den by jí bylo třicet sedm.
„Ale…ale o ničem takovém se nikde nepsalo. Šestnáct let. Nemůžu jen tak přijít o šestnáct let. Ne… To nejde…“ Laura se trhaně nadechovala, jak se jí zmocnil záchvat paniky.
„Je mi to opravdu líto. Jason ti to měl říct.“
Laura jako by ho neslyšela.
„Musím…musím na vzduch,“ vyhrkla, vyskočila na nohy a vyběhla ven. Carlos jen na poslední chvíli stačil uhnout, aby do něj nenarazila. Podíval se na Jasona. Něco takového jí měl říct hned. Proč to neudělal? Na odpověď si bude muset počkat, než se jeho přítel probudí.

Eleanor byla tisíc let stará upírka, která téměř polovinu věčnosti strávila hledáním svého druha. Když si takřka před pěti stoletími vybrala čtyřicetiletého muže, myslela si, že je to ten pravý. Věřila v to i poté, co od ní utekl. Domnívala se, že je jen vyděšený nastalou situací a že se k ní vrátí, až pochopí, jaký dar mu poskytla, avšak to se nikdy nestalo. Víckrát ho už neviděla, nicméně myslet na něj nikdy nepřestala. Jistě. Přetvořila další muže k obrazu svému. Byli k ní loajální a div nelíbali zem, po níž kráčela, ale žádný z nich pro ni neznamenal tolik jako Isaiah.
„Vím, kde hledat tvého Vyvoleného,“ ozval se za ní mužský hlas. Ještě než se otočila, věděla, že tam stojí démon. Znuděně na něj pohlédla a viděla, že je celý v černém.
„To nemáte v pekle jinou barvu než černou?“
Tiše se zasmál.
„Líbí se mi ten kontrast s rudými mučírnami. Jen místo potěšení působíme pouze bolest.“
„Víš, kde je Isaiah, nebo jen blábolíš jako všichni ostatní démoni, s nimiž jsem měla tu smůlu a potkala je?“
„Řeknu ti to, pokud pro mě někoho zabiješ.“
„A to ti mám věřit? Řekni mi to hned nebo zmiz.“
„A jak mám věřit já tobě?“
„Nijak, ale ty chceš mou pomoc. Proč neřekneš nějakému podřadnému démonovi, aby to za tebe vyřídil?“
„Řekněme, že by to prozradilo mé krytí. Co když ti povím, že tvůj milovaný Isaiah přispěchá té čarodějce na pomoc?“
„Ta, kterou chceš zabít, je čarodějka?“
„Ano. Potomek těch, které stvořily to ošklivé kouzlo, kdy slunce nezapadlo několik týdnů.“
Eleanor sevřela ruce v pěst. Během tohoto období přišla o mnoho svých druhů a sama stěží vyvázla s těžkými popáleninami. Musela se ukrývat hluboko v jeskyních, aby ji lovci nenašli. Trpěla bolestí i hladem.
„Tím jsi měl začít, démone. Kde ji najdu?“ Řekl jí adresu a chystal se zmizet, když se ho upírka zeptala, proč chce tu čarodějku mrtvou.
„Už je mi k ničemu,“ prohodil a vypařil se.

Isaiah ujížděl po Interstate 65 a poslouchal Highway to Hell, což mu přišlo úsměvné vzhledem k tomu, že se právě setkal s démonkou, když v rádiu začalo chrastit. Natáhl se k němu a rádio přestalo hrát úplně.
Moderní technologie, pomyslel si v duchu a zavrtěl hlavou. Pohledem se vrátil na silnici a dupl na brzdu. Přímo před sebou totiž spatřil anděla s rozepjatými křídly. Auto se zastavilo jen pár centimetrů od Michaelových nohou.
„Musíme si promluvit,“ promluvil archanděl dost nahlas, aby ho Isaiah slyšel skrz zavřené okýnko.
Upír si povzdechl a vystoupil, přičemž se podíval na oblohu. Stále měl ještě čas, ale nevěděl, co mu okřídlenec může chtít.
„Potřebuju, aby ses vrátil a ochránil Lauru.“
„Proč?“
„Protože ji tvá stvořitelka chce zabít na popud démona.“
„Když vy andílci víte, co démoni provádějí, proč je hned nezastavíte?“
„Není to tak snadné. Jsou pravidla, která musíme dodržet. Už tak jich ale porušuju dost.“
„Tím, že mluvíš se mnou?“
„Mimo jiné.“
Isaiah znovu pohlédl na oblohu.
„Nezbývá mi dost času, abych se tam vrátil, zachránil ji a ještě se stihl schovat. A Eleanor je může napadnout kdykoliv po setmění. Pochybuju, že budou čekat, až uplyne další den, abych mohl jít s nimi.“
„Na to jsem myslel,“ řekl Michael a v ruce se mu objevil řetízek s přívěskem kříže. Isaiah mimoděk couvl. „Tenhle ti neublíží a ochrání tě před denním světlem. Dokud ho budeš nosit, budeš se moct pohybovat na denním světle.“
„Jsi si jistý?“ zeptal se Isaiah s nedůvěrou, ale řetízek si vzal. Očekával, že se o křížek popálí. I když mu archanděl řekl, že je to bezpečné, stejně byl překvapený. Prohlédl si ho. Byl to jednoduchý kovový křížek bez jakýchkoliv ornamentů nebo postavy ukřižovaného Ježíše. Chtěl Michaelovi poděkovat, ale když vzhlédl, po archandělovi nebyla ani památka. Řetízek si připnul na krk, nastoupil do auta a vyrazil zpátky k Carlosově farmě. Při troše štěstí je tam ještě zastihne.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 06.01.2016, 6:16:44 Odpovědět 
   Tato část ukazuje ještě složitěji vztahy mezi různými nedpřirozenými postavami. Něco se loví z minulosti. Laura naopak je postavena před dilematem pomoci a současně rychle zestárnout. Orientace je pro mne stále obtížná, při tom čtení po kouscích. Bylo by možná dobře posílit postavy detaily vzhledu, aby byli lépe zapamatovatelní. V textu je hodně informací, a zdá se mi to ploché, pořád chybí detaily i jiné než u postav
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Istrie - Posled...
Trenz
Deprese
Anavi
Něco trochu jin...
Petr polák
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr