|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Dvě tváře noci - část první ::
 Ekyelka |
publikováno: 30.12.2006, 0:59
|
| Dělám to jen nerada, ale zatím vám předkládám pouze začátek příběhu, který mne napadl letos na podzim cestou z divadla. Přemýšlím, že bych ho dopsala, ale... Co vy na to? |
| |
|
|
Setkali se na neutrálním území ve stínu starého chrámu. Sami dva bez strážců, nohsledů i zbraní. Vysocí, na pohled mladí, zachmuření. Jeden štíhlý, až šlachovitý, v elegantním obleku z matného hedvábí. Druhý v černé kůži pod dlouhým pláštěm, nehybný a chladný jako kámen.
„Luciene.“
„Mikaeli.“
Okamžik napětí, kdy se navzájem mlčky prohlížejí.
„Doufal jsem, že ses za všechny ty roky konečně naučil trochu lépe oblékat.“
„Tohle mi plně vyhovuje. Co chceš, Luciene? Kvůli mém šatníku tu určitě nejsme.“
Tiché zasyčení, záchvěv nevole v chladně modrých očích. Lucien se však rychle ovládnul:
„Je to už přes dvě stě let, co naše rasy uzavřely příměří. Od té doby se hranice neposunuly o jediný milimetr. Trochu nuda, nemyslíš?“
„Toužíš po smrti? Klidně se s tebou podívám, jak vychází slunce.“
„Ne smrt, ale nový život, Mikaeli! Chci novou krev!“
„Blábolíš nesmysly,“ zavrtěl tmavovlasý Mikael hlavou, z copu v týle se mu přitom uvolnilo několik pramenů. Napůl se už otočil k odchodu, když v chladné říjnové noci zaznělo:
„Co takhle malá sázka?“
Zaváhání, které vydalo za tisíce slov.
„Co máš na mysli?“
„Mezi lidmi vybereme dva hráče, vycvičíme je a pošleme proti sobě. Čí bojovník zůstane naživu, ten získá polovinu soupeřova území.“
„Rada to nepřipustí.“
„Samozřejmě, kvůli tomu přeci existuje. Jenže ani Rada se nemůže postavit proti obchodní smlouvě. Narušila by daný status quo a upozornila smrtelníky na svou existenci. Nabízím ti jen malé povyražení. Dobré sousedy si přeci musíme hýčkat, ne?“
Nesouhlasil hned, tak bláhový nebyl. Smlouvu nechal pečlivě prozkoumat svými právníky, vědom si Lucienovy vrozené podlosti. Navrhnul několik drobných změn, které činily sázku mnohem zajímavější. Teprve pak svolil k novému setkáním.
„Chceš vybírat první?“ přimhouřil Lucien oči místo pozdravu. Znovu stáli u chrámové zdi, tentokrát však s sebou oba měli doprovod. Ochránce, lovce, pár stopařů; bojovníci se navzájem nedůvěřivě sledovali, zatímco jejich velitelé klidně stáli bok po boku.
„Konec konců jsi to sám vymyslel,“ dodal.
„Ústí druhé ulice vlevo. Vysoký muž v tmavomodré bundě,“ pronesl Mikael po chvíli soustředěného sledování těch několika pozdních chodců.
Lucien krátce přelétl pohledem po označeném muži a sám pro sebe se usmál. Dobře stavěný, mladý, energický. S trochou výcviku dokonalý bojovník, navíc žádný šereda. Možná mu po vyhrané sázce dovolí i žít!
Jedinkrát kývl hlavou, tehdy se lovci nenápadně stáhli k označené kořisti. Stačilo pár okamžiků a skupinka zmizela v nejbližší uličce, ze které vzápětí vyjela tmavá dodávka. Tiché zazvonění pobočníkova mobilu, pak se Lucien obrátil s úsměvem na tváři ke svému protivníkovi:
„Mladá žena na schodech divadla. Vínový kabát, černá kabelka.“
Počkali, dokud nezmizeli skutečně všichni Lucienovi lidé, teprve potom si kdosi odplivl. Ve vzduchu bylo cítit napětí, vztek. Na ženy se nesahalo; jejich zmizení vyvolávalo zbytečně mnoho otázek a nechtěnou publicitu, ať šlo o děvku nebo pannu. Také hůř snášely proměnu: byly vzteklejší, agresivnější. Nezvladatelné. Na výcvik jim nebudou stačit ani celé tři měsíce, které je podle smlouvy dělily od finálního souboje. Lucien tohle všechno samozřejmě věděl – a právě proto se rozhodl takhle.
„Můj pane, měl byste využít právo druhé volby,“ obrátil se plavovlasý Marek ke svému veliteli naléhavě. „Nebo ještě lépe: celé to šílenství zastavit!“
Mikael mlčky pozoroval pospíchající ženu. Energický, přesto lehký, téměř taneční krok. Zasněný úsměv, kterého si nejspíš nebyla vědoma – hlavu ještě měla plnou hudby. Jen nepatrně nalíčená tvář, které by si uprostřed lidského davu stěží všiml. Hustá hříva dlouhých kaštanových vlasů, ozdobených několika drobnými rudými kvítky. Žádný kroužek na levém prsteníku, i když to v dnešní době téměř nic neznamenalo.
Obyčejná žena, jakých je okolní město plné. Přesto za ní hleděl, dokud nezmizela v úzké uličce na vzdáleném konci náměstí. I na dálku z ní cítil nesmírnou sílu, touhu a chuť žít, to však zůstávalo při letmém pohledu skryto. Pokud se Lucien už teď považoval za vítěze, šeredně se spletl.
Spokojený úsměv ztuhnul Mikaelovi na rtech, když nocí náhle zazněl tichý výkřik. Vítr ho zašeptal svým ledovým dechem, temnota pohltila jeho ozvěnu v úzkých uličkách. Bestie vyrazila na krvavý lov – a kořistí byla právě Mikaelova žena!
Našli je ve slepé uličce, zastrčené mezi vysokými domy. Noční ticho ruší jen šustot látky a rychlé kroky dvou stínů. Je to zvláštní tanec. Bez hudby, naplněný energií a napětím. Ve vzduchu je cítit vášeň, hlad a touha, o jediný úder srdce později také první krev.
Lovci neslyšně vyrážejí. Vrhají se na vrčící bestii a ještě ve výskoku se sami děsivě proměňují. Srst a drápy, mohutné čelisti, dávnou nenávistí přivřená jantarová světla očí. Zatlačí svou kořist hlouběji mezi zdi, kam už nedopadá záře lamp z hlavní ulice, a noc milosrdně pohltí všechny znepokojivé zvuky i třpyt stříbrných čepelí.
Mikael se zastavil nad svou bojovnicí. Ležela na hranici světla a tmy, oči zavřené, bílé hrdlo pokropené krví. Nehybná, tichá. Květiny ve vlasech ještě slabě voní, ale jsou jedinou známkou života uprostřed rychle se rozšiřující tmavé louže.
Ne, ještě není pozdě. Citlivé uši zachytí téměř neslyšné zašelestění dechu, netrpělivé prsty nahmatají slábnoucí tep. Krev proudí z rozšklebené rány v rameni, dokud ji neucpe gáza, do předloktí se zabodne jehla s infuzí. Silné ruce zvedají bezvládné tělo na nosítka a náhle je všude zase ticho a klid, jen v dálce se slyšet ozvěnu odjíždějícího auta.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 15 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
