obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915445 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39650 příspěvků, 5754 autorů a 391037 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kalich života - Osudová rozhodnutí ::

 autor Trenz publikováno: 19.01.2016, 8:58  
 

Kapitola čtrnáctá
Osudová rozhodnutí

Eliza vyhlédla z okna a viděla Lauru, jak sedí na schůdku verandy a objímá si paže, jako kdyby se snažila před něčím chránit.
„Cos jí řekl?!“ obořila se na právě přicházejícího Carlose. Ten se zatvářil zmateně, ale při pohledu z okna na Lauru pochopil.
„Řekl jsem jí, co se stane, když použije Kalich na záchranu své sestry. Myslel jsem, že už to ví,“ bránil se.
„A co se stane?“
„Ztratí tolik let, kolik je její sestře.“
Eliza hvízdla.
„To se nedivím, že ji to tak sebralo. Lidské životy jsou krátké a prchavé.“
„Taky jsi bývala člověk,“ připomněl jí Alistair. Zatvářil se, jako kdyby mu něco došlo.
„Co? Co je?“
„No jistě. Mělo mě to napadnout dřív.“
„Co? O čem to mluvíš?“ dožadovala se Eliza odpovědi.
„Pokud teď Jasona ovládá jeho andělské já, je zřejmé, že nám nechce pomoct, protože nás nezná. Kdybychom mu o sobě něco řekli, mohl by nám Jasona vrátit.“
Démonka se netvářila moc přesvědčeně, ale za pokus to stálo.
„Začni. Já si zatím půjdu promluvit s čarodějkou.“ Alistair přikývl a obrátil se na Carlose. Ten ho instruoval, kudy má jít, aby trefil do Jasonova pokoje.

Eliza si k Lauře přisedla a zadívala se na les, který je obklopoval. Nevěděla, co říct. Byla démonkou už přes tři sta let a v povzbuzování neměla žádnou praxi. Zapomněla, jaké to je cítit se jako člověk. Ale jestli se čarodějka sesype a odmítne pokračovat, ztratí Eliza tolik potřebnou ochranu.
„Koňař mi prozradil, co se stane, když použiješ Kalich k vyléčení své sestry. To je na houby, co?“ Laura jen nepřítomně přikývla. „Kolik je tvé sestře? Patnáct? Šestnáct?“ Znovu přikývla. „V tom případě ti bude kolik? Necelých čtyřicet? To ještě můžeš mít dítě.“ To jediné Elizu napadlo, avšak nezdálo se, že by jí to pomohlo. Naopak se jí po tvářích začaly koulet slzy. „Co jsem řekla?“ nechápala Eliza.
„Čarodějky můžou mít dítě nejpozději ve třiatřiceti. Je to daň za magii,“ vzlykla. „Nikdy nebudu mít děti.“
Eliza se na ni podívala. Laura neřekla ‚Jestli to udělám, nebudu moct mít děti.‘ Řekla, že je nikdy nebude mít. To znamenalo, že je rozhodnutá pokračovat. Démonce se ulevilo. Možná, kdyby byla člověk, ozvalo by se její svědomí, že by z toho neměla mít takovou radost, ale takhle jí bylo jedno, jak se čarodějka cítí. Hlavně že s nimi půjde dál.
Koutkem oka zahlédla pohyb mezi stromy. Zadívala se pozorněji, hlubokým nádechem nasála vzduch, ale nic mimořádného nepocítila. Očima projela nejbližší stromy, avšak ani tam se nic nepohybovalo.
Muselo se mi to zdát, blesklo jí hlavou a vstala.
„Vždycky můžeš nějaké dítě adoptovat,“ řekla ve snaze jí ulehčit, i když jí na tom pramálo záleželo, a vrátila se dovnitř.
Laura si otřela slzy a otřásla se. Až dosud si neuvědomovala, jaká je venku zima. Koneckonců byla první polovina října a noci se stávaly čím dál víc chladnějšími. Ačkoliv to pro ni byl šok, ani na vteřinu neuvažovala o tom, že by to vzdala a vrátila se domů. Nemohla dopustit, aby Lindsey zemřela. Nesměla ji zklamat.
S protažením se postavila a chtěla jít zpátky, když ji něco s nelidskýma rukama uchopilo za ramena a strhlo ji ze schodu na zem. Vykřikla, ale nemyslela si, že ji někdo uvnitř slyšel. Než se stihla podívat, co na ni zaútočilo, už jí to zarylo drápy do paží a zvedlo metr vysoko. Laura se to instinktivně snažila kopnout, ale pro to stvoření to nic neznamenalo. Odhodilo ji na nejbližší strom a Laura si vyrazila dech. Zatímco se snažila ho popadnout a zároveň se zbavit mžitek před očima, stvoření se u ní zastavilo, jako by přemýšlelo, jakým způsobem ji zabít. Konečně byla schopná Laura dýchat i vidět natolik, aby si to ve světle klesajícího měsíce mohla prohlédnout.
Stvoření mělo ženskou postavu a dlouhé černé vlasy, které jí volně splývaly ve vlnách do poloviny zad. V obličeji bylo šedobílé s černýma očima bez špetky lidskosti, nosem bez přepážky a bezkrvými rty. Korzetové šaty se širokou sukní v šarlatové barvě ji nijak neomezovaly i proto, že nedýchala. Při pohledu na dlouho špičaté černé nehty, na nichž se leskla její krev, se Lauře udělalo mdlo. Nebylo nejmenších pochyb, že čelí upírce v jejím přirozeném vzhledu.
Upírka se po ní znovu chystala sáhnout a usmrtit ji ranou do srdce, když po ní někdo skočil a srazil ji k zemi. Společně se odkutáleli od Laury. Útočník se dostal nad Eleanor a přitiskl ji k zemi. Ruce jí držel nad hlavou a seděl jí na břiše, aby se mu nemohla vysmeknout. Prskala a syčela, ale když mu pohlédla do tváře, spatřila svého milovaného. Uklidnila dech a přeměnila se na lidskou ženu.
Isaiah se ohlédl na Lauru, která se snažila zvednout ze země, ale hlava se jí tak motala, že své tělo vůbec neovládala.
„Carlosi!“ houkl nadpřirozeně nahlas. Ten vyběhl z farmy. Rychlým pohledem zhodnotil situaci a okamžitě se otočil a běžel do sklepení pro sekeru. Eleanor se pod Isaiahem začala zmítat. Mezitím se na scénu dostala i Eliza.
„Co se tady sakra děje?!“
„Dostaň Lauru do domu!“ štěkl na ni upír a Eliza se pro jednou nehádala. Viděla, že tu upírku už dlouho neudrží.
„Kdo tě poslal?!“ zeptal se Isaiah. Vší silou ji tlačil do země, jako by doufal, že se země rozevře a pohltí ji. Věděl, že se z jeho sevření brzy vymaní.
„Isaiahu, miláčku. Tak dlouho jsem tě hledala. Můžeme být zase spolu.“
„Kdo tě poslal?“ zopakoval svou otázku.
„Nikdo mě neposlal! Měla jsem hlad!“ odsekla mu.
Carlos se vrátil se sekerou. Eleanor vykroutila jednu ruku z upírova sevření, nahmatala menší kámen a udeřila Isaiaha do spánku. Ten na okamžik svůj stisk povolil, čehož upírka využila a setřásla ho. Carlos se na ni se sekerou rozeběhl a ona ho úderem do hrudi odhodila na verandu. Isaiah uslyšel, jak několik kostí zapraskalo. Eleanor se dala na útěk a Isaiah ji chtěl pronásledovat, když ho zastavil Elizin hlas: „Upíre! Potřebuju tě tady!“
Zamířil k ní a Lauře, která se pomalu propadala do bezvědomí.
„Co s ní je?“
„Udeřila se do hlavy, pitomče!“ Isaiah nad tím označením přivřel oči, ale nic neřekl a Eliza pokračovala, jako by si ničeho nevšimla: „Zase. Jestli má další otřes mozku, vyskočím z ní z kůže.“ Napadlo ho, že by to nemuselo být jen obrazně.
„Vezmu ji dovnitř. Carlos ji prohlédne a řekne nám víc.“
Eliza pohledem zalétla k bezvládnému Carlosovi na verandě a už se chtěla zeptat, jak jim někdo polomrtvý může pomoct, ale pak si vzpomněla, co jim o sobě řekl, a mlčela.
Isaiah zvedl Lauru do náruče a nesl jí k domu.
„Ta upírka tě znala. Důvěrně,“ prohodila démonka, zatímco mu podržela dveře, aby mohl s Laurou projít.
„Stvořila mě,“ odvětil věcně.
„A přesto ses jí postavil?“ zněla překvapeně. Abaddon z ní udělal démonku. Byl pro ni rádcem, přítelem i náhradním otcem. Neuměla si představit, že by se mu někdy postavila. Bojovala proti němu. Ne že by to bylo nutné. Vždycky stál na její straně. Ostatně to byl on, kdo ji varoval před Luciferovým hněvem.
„Díky Carlosově krvi nejsem jako ostatní upíři,“ vysvětlil ve zkratce a položil čarodějku na pohovku. „Zůstaň u ní,“ požádal Elizu a šel zpátky na verandu, kde se zrovna Carlos dával dohromady.
„Úplně cítím, jak se kosti narovnávají a spojují. Bolí to jako peklo.“
Isaiah se pousmál a postavil ho na nohy.
„Laura potřebuje vyšetřit. Zvládneš to?“
Carlos se bolestivě nadechl, ale přikývl a šel dovnitř. Isaiah pohledem zkontroloval okolí, ale nemyslel si, že by se Eleanor vrátila. Aspoň ne hned.

Alistair si přisunul židli k Jasonově posteli a s povzdechem se na ni posadil.
„Můj příběh se dotuje na druhou polovinu šestnáctého století, kdy se vlády ujal Rudolf II. Je o něm všeobecně známo, že měl slabost pro alchymii. Žil v představách, že kámen lze proměnit na zlato. Ptal jsem se na to andělů, s nimiž jsem rozmlouval, ale žádný mi to nikdy nepotvrdil. Neměl jsem lehký život, ale nepopírám, že jsem si za valnou většinu mých problémů mohl sám. Kvůli podvodům jsem přišel o obě uši a se změněným jménem jsem vstoupil do služeb známého vzdělance a odstěhoval jsem se s ním na území, které se v dnešní době nazývá Česká republika.
Vetřeli jsme se do služeb Rudolfa II., ale nebylo snadné ho potěšit. Změnil jsem pána, hrál jsem to na obě strany, zavřeli mě do vězení, přišel jsem o nohu, znovu jsem byl uvězněn, při útěku jsem se zranil a skončil jako mrzák. Nechtěl jsem tak žít, a proto jsem si připravil lektvar, jenž mě měl usmrtit. Místo toho jsem získal nesmrtelnost. Jistě. Andělé měli tu moc mě zabít, ale nabídli mi nové tělo a práci. Dokud budu vyhledávat lidi, kteří jsou tak zoufalí, že jsou ochotni zaprodat svou duši peklu, a dávat jim šanci na vykoupení, nechají mě žít.“
„To mi zní jako vydírání,“ ozvala se Eliza ode dveří.
„Ne všichni andělé se chovají, jak by si přál jejich otec. Ostatně ty bys to měla vědět, když sloužíš jeho nejoblíbenějšímu synovi. Přišla jsi mě vystřídat?“
Eliza si pročísla vlasy.
„Nevím, co bych mu měla říct. Těžko ho bude zajímat můj démonský život.“
„Pak bys měla mluvit o tom lidském.“
„Nemyslím si, že by bylo, co říct.“
„Připadá mi, že ty a Jason máte společnou minulost. Můžeš mluvit o tom.“
„Já si na to nepamatuju.“
„Možná to chce jen trochu soustředění.“ Alistair vstal ze židle. „Z toho vyprávění jsem dostal hlad. Půjdu se zeptat Carlose, jestli nemá něco k snědku.“
Démonku napadlo, že by ho mohla informovat o tom, co se událo venku, ale nakonec usoudila, že mu to můžou říct ti dole.
„Edward Kelley.“ Alistair se na ni překvapeně podíval. „To bylo tvé jméno, že?“
„Ano. Překvapuje mě, že to víš.“
„Můj manžel měl slabost pro alchymii.“
Alistair jen přikývl a odešel.
Eliza se posadila na prázdnou židli a zadívala se na Jasona. Uvědomila si, že ho ještě nikdy neviděla spát. Opravdu nikdy? Před očima se jí mihl obraz. Pokusila se na něj soustředit. Vytáhnout ho ze zastrčené části paměti, kam ukládala všechny myšlenky a vzpomínky, na něž nechtěla myslet nebo se jimi zabývat.
Strávila s ním poslední hodinu před úsvitem. Jen si spolu povídali v jeho pronajatém pokoji a asi musela usnout. Tu noc měla opravdu hodně zákazníků a s ním se cítila v naprostém bezpečí. Možná protože s ní nikdy nechtěl mít sex. Možná protože byl milý a laskavý.
Toho rána se probudila první. Opatrně se vymanila z jeho hřejivé silné náruče a pohlédla mu do tváře. Vypadal spokojeně. Potlačila ten zvláštní šimravý pocit v břiše a vytratila se. Tohle si nemohla dovolit. Nemohla se zamilovat. Nesměla. Byla lehká děva a on dělník. Žádné štěstí by je nečekalo.

„Co mám říct, abych tvé andělské já přesvědčila? Jestli jsi opravdu ten, na koho si vzpomínám, což nejspíš ano, když si odmyslím ty dlouhé vlasy a vousy, které jsi tenkrát měl, všechno o mně víš.“ Jakmile se vzpomínky začaly vynořovat, pustila se do vyprávění: „Můj život stál za houby, ještě když matka žila a po její smrti to bylo ještě horší. Požár vzal všechno, co jsem měla. Abych přežila, musela jsem s kůží na trh. Doslova. Ty jediný ses ke mně choval jako k lidské bytosti. Bránila jsem se citům, seč jsem mohla, ale myslím, že jsem se do tebe zamilovala. Nevím, jestli jsi ke mně cítil to samé, ale připadalo mi, že spolu nemáme budoucnost.
A pak přišla ta nabídka. Objevil se tam Abaddon a za mou duši mi přislíbil deset let v přepychu. Jistě. Váhala jsem, ale tys nebyl nikde v dohledu a já nevěděla, jestli jsi neodjel za prací jinam. Nechtěla jsem riskovat dost možná jedinou šanci na lepší život. Souhlasila jsem a další den se objevil bohatý šlechtic, zamiloval se do mě a chtěl si mě vzít. Jistěže jsem ho nemilovala, protože, jak už jsem se zmínila, milovala jsem tebe. Avšak vzala jsem si ho a za tři a tři měsíce roky jsem mu porodila syna. Pojmenovala jsem ho William, protože takhle sis tenkrát říkal. Za dalších šest let jsem znovu otěhotněla. Uprostřed porodu začala odbíjet půlnoc a já si s hrůzou uvědomila, že je to přesně deset let. Věděla jsem, že můj čas nadešel a má poslední myšlenka patřila tobě.
Skončila jsem v pekle, kde mě mučili způsoby, jaké by lidská mysl nedokázala vymyslet. Po nějaké době mi Abaddon nabídl možnost stát se démonkou a sbírat duše, jako to udělal on s tou mou. Okamžitě jsem s tím souhlasila a tebe i celý lidský život jsem vytlačila z paměti,“ uzavřela Eliza své vyprávění. Napadlo ji, jestli by Jasona byla schopna milovat i teď po tolika letech, kdyby nebyla démonka. Kdyby se skutečně napila z Kalichu a stala se znovu člověkem, zamilovala by se do něj znovu? Potřásla hlavou. Ne, to se nestane. Kalich odevzdá Luciferovi a bude si dál žít svůj démonský život. Koneckonců ten upír měl pravdu. Už si moc zvykla na všechny ty výhody, které démonství poskytuje.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.01.2016, 18:07:28 Odpovědět 
   Hlavní prooblém je dosud nerozhodnut.Vztahy postav se proplétají, bylo by dobře učinit text nějak čitelnějším. Škoda že se nevyjádří čtenáři. Publikuješ tady celý román už hotový (byl už někde publikován nebo vydán?) nebo píšeš postupně?
Máš už celý román hotový, pak mé připomínky jsou irrelevantní. Pouze mám jednu poznámku:
Po napití z Kalichu: "ztratí tolik let" je méně průhlednější než "přibude jí tolik let."-skutečně zestárne, aby zachránila Lauru.
 ze dne 18.01.2016, 19:35:25  
   Trenz: Už je to napsané a ne, nebyl publikovaný.

Ale chyby opravuju každopádně a za upozorňování na ně jsem vděčná. Zbývají poslední dvě kapitoly.:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Když si smrt př...
Nicolas
Obyčejnosti týd...
animovaný medvídekPú
Kapitán Smrt - ...
Siggi
obr
obr obr obr
obr

Mesačný prach
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr