obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915697 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39812 příspěvků, 5810 autorů a 392506 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Na hodině kreslení ::

 autor Ida publikováno: 15.02.2016, 18:42  
Naučím se to někdy?
 

„Tvé čáry jsou přetažené. Stále se po nich vracíš. Nemáš jistotu v ruce.“ Bylo jí to úplně jasné. Jak by mohla mít jistou ruku, když kreslit neumí? Na základní škole byla její práce jen o něco málo lepší než práce většiny. Ale vždycky se našli spolužáci, kteří malovali krásně. O tolik krásněji než ona. Rozhlédla se po obrazech v místnosti. Vedle ní maloval kluk, který mohl být tak o pět let mladší. Jeho tahy byly neumělé, přesto z jeho obrazu čišela jistá umělecká syrovost. Oproti němu vypadal ten její obrázek jako dětská kresba. Pomyslela si, že se to nikdy nenaučí. Věřila totiž v talent od přírody. A když někdo dosáhl v uměleckých oblastech úspěchů tvrdou dřinou, její mysl to nedokázala příjmout za realitu. Prostě dál věřila, že pokud člověk umí malovat, maluje tak už od kolébky. Že už jeho batolecí čmáranice v sobě mají nádech velkého díla. A že rodiče by k tomuto měly býti obezřetní, aby se jejich dítko vydalo cestou doprovázenou svým talentem a aby v žádném případě nešlo na opačnou stranu.

Vždycky jí šlo hraní, zpěv, kreslení, tanec. Ale co vlastně znamená, že jí to šlo? Byla lepší než většina. Ale horší než menšina. Tudíž dospěla k názoru, že k ničemu nemá dostatečné nadání. Tentokrát se ale nehodlala vzdávat. Bude věřit, že kreslení se dá naučit. Smíří se s tím, že její práce nejsou nejlepšími pracemi v celé místnosti. Že vždy bude někdo lepší než ona. Ale zároveň chtěla tentokrát něčeho dosáhnout. Něčeho byť jen malého, aby pozorovala zlepšení a aby stoupla ve svých vlastních očích.

Sevřela tedy tužku měkce do dlaně a pokračovala v tazích. V zádech jí stál mistr a obraz pozoroval s přimhouřenýma očima. Ubíhaly minuty, tak i hodiny. Obraz se pod jejíma rukama proměňoval. Tu přibyly zběsilé čáry, tu se objevila žlutá barva v mladíkově obličeji, tu najednou zbytek obrazu zčernal. Skepticky si prohlížela konečný výtvor. A matně bádala, co by jej ještě mohlo pozměnit. Učitel se přišel také podívat. „Poodstup si. Vidíš ty kontrasty mezi modrou a žlutou? Myslím, že teď vypadá jako skutečný člověk, ne jen jako busta. Ale jako skutečný člověk s emocemi. Líbí se mi to. Moc.“ Potěšilo ji to. Ale v tom „moc“ slyšela značnou nejistotu. Poslední slovo totiž učitel téměř zašeptal.

Za zvuků jazzu linoucího se ze starého gramofonu se začalo uklízet a ona bezradně postávala. Nevěděla, kam se vrtnout. Mistr sundal její obraz, nastříkal jej fixativem a ona dál stála a jen tak koukala. Mezi tím vším děním pozorovala dílko vysící na stěně. Byly na něm různobarevné hlavy kojenců a embria. „Jak se Ti to líbí?“ Přistoupil k ní učitel. Nervózně se uchichtla. „No...“, odmlčela se. „Je to poněkud děsivé. Ale hezké... hezké.“


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 15.02.2016, 18:41:28 Odpovědět 
   Popis úvah a nejistot malířky se točí dokola, bez vyústění, bez pointy. Pro tebe to má zřejmě význam, ale pro čtenáře je ten výsek, pomineme-li empatii, vlastně o ničem, nebo mírněji řečeno: nepřekvapující. Překvapily však tvé hrubky:
rodiče... měly?vysýcí?
 ze dne 16.02.2016, 12:34:15  
   Ida: Dobrý den,

uznávám. Asi to sem nepatřilo. Spíše tak do deníku, do šuplíku. Za hrubky se omlouvám. Dost mě vyděsily. Měla bych si po sobě text lépe přečíst.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Oheň
Joe Care
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Vylejzá to z ka...
Hugozhor
obr
obr obr obr
obr

Poslouchám ticho myšlenek...
dita k.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr