obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915413 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39584 příspěvků, 5748 autorů a 390739 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nikdy nevěřte žádnému příteli ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ke smazání
 autor PavelKastl publikováno: 20.02.2016, 11:00  
I od těch nejlepších přátel je vhodné si zachovávat značný vnitřní odstup.
 

Když jsem byl chlapec, koupila si od nás jedna paní štěně Rottweilera a několik věcí mi na ní bylo podezřelých:

1. Přestože bydlela sama a ještě k tomu téměř na samotě, chtěla psa, který se nechá hladit i krmit od cizích lidí a nikdy nikoho nekousne. A paradoxně si koupila právě Rottweilera, který byl v té době znám jako pes, který je velmi agresivní vůči cizím lidem.

2. Přestože měla malý příjem a výdaje malinko větší, než na které měl teoreticky stačit, ještě si dokázala naspořit. Peníze ale neměla na účtu v bance, nýbrž doma v šuplíku. A její dům, zamčený jen na jednu obyčejnou "fabku", byl hlídán psy, naučenými, že nikdy nesmí nikoho kousnout a od každého si mohou vzít pamlsek.

3. Měla žluté auto a pokud si vzpomínám, preferovala červenou bundu.

4. Její otec byl primář a strýc emigroval do zahraničí, kde se úspěšně uchytil.

Pak přišlo údobí, kdy mě cestou do kopce velmi pomalu míjelo auto a z očí řidiče vystřelil paprsek Pekelné energie a dopal na můj trup, kde pak zasažené místo pálilo; kdy se pak na mě podíval člověk, kolem které se zakouřilo (jako v pohádkách, když z Pekla přichází čerti) a otevřelo se Peklo, jednou byl dokonce vidět i čert; kdy jsem měl tu příhodu, o které vyprávím na videu "Pár starých příhod..." a tak dále. Tehdy jsem měl ještě dobré vjemy, v těchto letech po těch "polích", plynech a drogách už ne.
Teprve až potom bylo mnoho lidí posláno, aby přede mnou předstírali, že jsou Pekelní. A já abych vypadal jako cvok, kterému se zdá, že vidí Pekelné lidi a Peklo všude, a přitom tam nic takového není. A ti normální lidé byli tak ubozí, že mi o tom, že to je podvod, až dosud nic neřekli (a někteří to věděli již od roku 2003).
Ale abych se vrátil k té kamarádce. Jednou jsem jí zahlédl a shodou okolností se mi stalo, že se mi v ten okamžik "vyháknul kousek duše". Uviděl jsem v ní tu postavu, tu Pekelnou humanoidní duši, jakou mají Pekelní lidé. Ani jednou nám neřekla, že jí v sobě má, a celý život lhala, že je prakticky uvažující materialista, který v nic duchovního nevěří.
Dalším zajímavým případem byl můj kamarád, který, když jsem začal psát, vyjadřoval několik podobných názorů, jaké mám já. Byl sympatický a "shodou okolností" si také na papíry psal své úvahy o duchovních věcech, jako já do počítače. Někdy, obzvláště když občas přišel na návštěvu ke mě, jsem cítil takový nečekaný náraz, jako když je to jeho nitro negativní a má odstup, ale po chvíli konverzace jakoby roztál a začal mít povrchově měkčí a teplé vibrace. Jednou jsem zaslechl útržek konverzace, který na mě působil dojmem, že je někdo mocný, kdo po něm chce, aby byl můj přítel, a on by ho zklamal, kdyby jím nebyl.
Když jsem měl doma něco, po čem do mě získaly přístup Pekelné bytosti a probouzel jsem se ochrnutý, byl zlejší ke psu a podobně, říkal mi: "Dělá mi větší potíže se kontrolovat" nebo "Když si lehnu do postele, mám vidiny toho či onoho". Na nějaké průkazce měl fotografii myslím s brýlemi obroučkami malinko zasahujícími do očí a nosil šaty s nenápadnou Pekelnou kombinací barev, ale jinak nic podezřelého. A když mě pokapávali kamna škodlivinou, říkal něco jako "Nějak se mi to popletlo, spletl jsem si čas a nevěděl jsem, jestli je ráno nebo večer". Také se občas omluvil při vyslovení slušného slova a zapomněl se omluvit při vyslovení sprostého (třeba "Tihle s prominutím nejsou úplně nejlepší" a pak "Tamto jsou kurvy, že větších není"). Také mi říkal třeba o nádoru na mozku nebo jak se nadměrně koukal do žárovky a poškodil si zrak, a možná chtěl, aby obojí potkalo mě. A podobně.
Přede mnou ukazoval, že nemá zaplacený nájem, neměl ani spravené zuby a hovořil o dluzích v kantýně. Prostě působil dojmem chudého a svým způsobem duchovně založeného člověka. Každopádně byl technicky nadaný a opravy kola či hudebních aparatur si dělal sám.
Jednou se mi stalo, že jsem měl u nich v bytě onen vzácný moment, kdy se mi to "otevřelo", a jeho syn si o mě pomyslel: "Říkali, že má infekci." Ano, měl jsem jí. A oni zřejmě nechtěli, aby jí ode mě chytili, protože když jsem od nich odešel, někdo, asi ten jeho syn, po mě hodil vejce, možná abych už k nim tolik nechodil. Zajímavé je to, že přede mnou oba dělali, jako že o mě to, že mám tu infekci, vůbec neví.
Když si tak vzpomenu na tyto Pekelné přátele (samozřejmě jich bylo více), zejména na přítelkyni z první části tohoto článku, napadá mě jedna věc:
Pravděpodobně existuje pravidlo, že normální rodina a/nebo člověk musí mít Pekelného přítele (nebo přinejmenším nějakého přítele-informátora), aby byl o normálních lidech přehled. A když je podezření, nebo se přímo ví, že normální člověk pracuje na něčem zajímavém, získá další "udavačské přátele" (kromě toho má odposlech doma, na oblíbených místech, v osobních věcech či šatech a tak dále).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že normální člověk nikdy nemůže svým přátelům moc věřit. S "netajnými" věcmi se jim svěřovat může, ale s těmi "tajnými" nikdy! A to ani jednou v životě!
To platí nejenom o přátelích, kteří s vámi začali vztah, ale i o těch, se kterými jste začali vztah vy (oslovili jste je jako první a podobně). Jednak informátorů je hodně a jednak to umějí chytře zařídit tak, abyste si jejich člověka sami vybrali.
Závěrem připomenu "Obraz lidských duší" (viz má kniha "Superbůh"). V jeho pravé třetině bylo v celkovém součtu méně zla, než v té naší levé. Věřím, že tam byli lidé méně hlídáni a měli i více soukromí. Pouze došlo k "vymknutí věcí z rukou" v jednom místě té pravé třetiny, ale celkové množství zla v ní bylo přesto mnohem menší, než jeho míra v naší Pekelné třetině.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 retro47 20.02.2016, 13:40:49 Odpovědět 
   No - je to dost komplikované porozumět všemu. Mne zaujal název - tak se jen vyjádřím ke v názvu popsanému principu. Trochu připomíná mafiánskou zásadu - když něco vědí dva, je to příliš. Eskymáci tvrdí, že kdo je tvým přítelem poznáš, až se pod tebou prolomí led. Osobně myslím, že se mi slovo přítel - přítelkyně zprotivilo, neboť je často používáno ve smyslu partner - partnerka. Lépe mi zní kamarád - kamarádka. Kamarádi jsou dobří ti staří, kamarádky nové - aspoň se mi to tak jeví. :-))
Sarte napsal, že - peklo jsou ti druzí (někdy to tak skutečně vypadá). Pokud jde o zásady utajení - nejlepší se mi zdá ta čínská - nechceš-li, aby něco věděli druzí - nedělej to! V současném světě však asi přístup tajných služeb - ani mlčení, ani popírání, nýbrž desinformace. :-) Myslím, že bez důvěry alespoň k polovině lidí se nedá žít...
 Šíma 20.02.2016, 10:59:48 Odpovědět 
   Zdravím.

Přemýšlím, jakou roli zde hraje ona paní, která si koupila toho psa, detaily napsané v bodech by mohly napovědět, že může hrát ve vyprávění větší roli, ovšem není tomu tak. Namísto toho se obracíš na "pekelnou energii" a na "peklo". Vyprávění se zdá být nesourodé, pokud vše nesouvisí se vším. Musím podotknout, že jsem se v textu malinko ztrácel, byť jsem jej četl vícekrát. Prostě jsem nestíhal, širší rozepsání a rozdělení textu (co do tématu) by jej možná více přiblížilo čtenáři... Pozor na pravidla psaní přímé řeči (viz kdo co řekl).

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
PetitAte
(13.1.2020, 09:49)
Marcela41
(10.1.2020, 09:22)
Banik
(2.1.2020, 09:56)
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
obr
obr obr obr
obr
Osud 3
Zirvith Snicket
Moc pera
Sebastian Remini
Lucreziino srdc...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Arogance představ
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr