obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Kalich života - Kalich života + Epilog ::

 autor Trenz publikováno: 13.03.2016, 15:10  
Poslední kapitola. Děkuji za přízeň.
 

Kapitola šestnáctá
Kalich života

Jason byl ve své andělské podobě rychlý. Démoni stěží zaregistrovali, že je mezi nimi, když jim křídla, ostrá jako čerstvě nabroušená břitva, začala podřezávat hrdla, čímž je vracela zpátky do pekelných hlubin. Těm, kteří se k němu dostali dostatečně blízko, lámal vazy. Isaiah si vedl stejně dobře. Už tři upíři ze šesti se změnili v prach poté, co jim vyrval srdce.

Mezitím v kostele jim začínalo být divné, co Jasona zdrželo. Zrovna ve chvíli, kdy se Eliza rozhodla jít se podívat ven, se dveře od kostela rozrazily a dovnitř s rukama v kapsách vstoupil Abaddon. Za démonem byl vidět právě probíhající boj.
„Abaddone? Jak jsi nás našel?“ podivila se Eliza. Jedna její část se toužila rozeběhnout a Jasonovi pomoct, ale nechtěla dát před svým učitelem najevo slabost.
Abaddon věnoval Elize tajemný úsměv a obrátil se k Lauře. Její vlasy již byly celé bílé.
„Už je to v pořádku, drahá. Můžeš si vzpomenout.“
Laura se zamračila.
„O čem to mluvíš, démone? Vzpomenout si na co?“
„Odpověď se nachází ve tvé mysli. Ostatně takhle vaše ubohá lidská mysl funguje. Kdykoliv je pro vás nějaká vzpomínka nepříjemná, nebo se za ni stydíte, snažíte se ji zasunout do pozadí, či ji dokonce vymazat, ale nikdy se jí nelze zcela zbavit. Ani magie zde nepomůže. Vzpomeň si. Vzpomeň si, co jsi provedla, abys zachránila svou malou sestřičku od jisté smrti.“
Eliza a Alistair se na Lauru tázavě podívali a ta začala divoce vrtět hlavou. Chtěla říct, že nechápe, o čem to ten démon mluví, když kouzlo zahalující její mysl splasklo jako mýdlová bublina a vzpomínka se vynořila na povrch.

Bylo to pár týdnů předtím, než táta přivedl Jasona do jejich domu. Lindseyin stav se prudce zhoršoval a lékaři jí nedokázali pomoct. Hledala v magických knihách, ale nebylo tam nic, na co by její síly stačily. Proto se odhodlala k zoufalému řešení, které by otec nikdy neschválil. Vyvolala démona.
Zjevil se jí Abaddon a ona mu nabídla svou duši, když vyléčí Lindsey. Démon jí učinil lepší nabídku. Může si nechat svou titěrnou duši, pokud ho dovede ke Kalichu života. Laura o něm jednou nebo dvakrát četla, ale ve skutečnosti nevěděla, co dokáže. Souhlasila pod podmínkou, že její rodina bude za všech okolností ušetřena. Souhlasil a po stvrzení jí doporučil, aby na sebe seslala kouzlo, které ji přiměje zapomenout, neboť by to její svědomí nemuselo vydržet a ona by se prozradila dřív, než bude znát polohu Kalichu.


Laura začala ustupovat, dokud nenarazila na kostelní lavice.
„Ne, to nemůže být pravda,“ snažila se přesvědčit sama sebe, ačkoliv věděla, že ta vzpomínka je pravá. Elizu něco napadlo.
„Tys věděl, že Jason je Strážce, když jsi mi řekl, kde ho mám hledat, že? Proč ta šaráda?“
„Hned ti to vysvětlím, drahoušku. Ještě počkáme na toho nejdůležitějšího.“ Vyhlédl ven a Elize bylo hned jasné, koho myslí.
Jason byl obklopen zbylým tuctem démonů. Ti vytáhli dýky a začali Jasona bodat. Ten cítil, jak se ztrátou krve slábne, až jim nakonec podlehl. Povalili ho na zem. Dva mu drželi ruce, dva nohy a dva se pustili do odřezávání křídel. V tom okamžiku už to Eliza nevydržela a rozeběhla se mu na pomoc, avšak Abaddon ji zachytil a mrsknul s ní přes celý kostel až na oltář.
Mezitím zbylí démoni dovlekli Jasona s krvácejícími pahýly. Isaiah zabil posledního upíra a čelil Eleanor, která mu v nestřeženém okamžiku vrazila ruku do hrudi a vyrvala mu srdce. Isaiah se rozpadl.
„Co jste mu to udělali?!“ vykřikla Laura, když Jasona v polovičním bezvědomí pohodili k Abaddonovým nohám. Chtěla se k němu vrhnout, ale jeden z démonů ji uchopil a zkroutil jí ruce za záda. Alistair zůstal stát bez hnutí. Abaddon se ušklíbl.
„Aspoň někdo ví, co se od něj očekává.
„Nestojím o žádné trable, démone. Jen jsem byl vždy zvědavý, jestli je Kalich skutečný.“
„A již ho brzy uvidíš.“ Abaddon vykročil k oltáři, zatímco posluhovači vzali Jasona pod pažemi a napůl ho vlekli po zemi. Laura byla nucena jít za nimi a z pohledu na Jasonův žalostný stav společně s vědomím, že je to její vina, jí po tvářích začaly stékat tiché slzy. Skupinku uzavíral Alistair s démony za zády.
Než došli k Elize, stačila se vyškrábat na nohy. Letmý pohled na Jasona v ní zvedl vlnu nevole k Abaddonovi.
„Tak? Řekneš mi už, o co jde?“ dožadovala se Eliza odpovědi.
„Stále stejně netrpělivá, což? I tak jsi Luciferova favoritka.“
„Jsem? Takže na moji hlavu nevypsal odměnu?“
Abaddon se krátce zasmál.
„Ne, drahoušku. Nikdo tě před ním nepomluvil. Všechno jsem si vymyslel.“
Pro Elizu to byla jako rána pěstí do žaludku. Její rádce, mentor a přítel v jednom na ni ušil boudu.
„Ale proč?“
„Muselas to být ty. Nejen proto, že máš se Strážcem společnou minulost, ale rovněž protože jsi Luciferova oblíbenkyně. Je to jako plivnutí do toho jeho namyšleného andělského ksichtu.“ Abaddon zatáhl za svícen u oltáře a odkryl průchod dolů. „Až po tobě,“ pokynul Elize, aby ji nenapadlo ho napadnout zezadu. Viděl, jak se jí v očích hromadí zlost. O to větší bude radost z její smrti. Nikdy ji neměl rád. Vše bylo součástí plánu na získání Kalichu.
Už brzo, pomyslel si. Už brzo budu vládnout peklu i nebi.

Sešli dolů do katakomb a Jason pocítil příval síly, kterou mu poskytoval Kalich. Stejně tak cítil absenci křídel. Za svůj život je použil jen dvakrát, ale i tak mu chyběla jejich váha.
Dorazili ke slepé uličce a Abaddon se otočil k Jasonovi.
„Kudy dál?“ otázal se ho. Jason vyplivl krev a postavil se. Démoni ho pustili, ale drželi se poblíž.
„Vidím, že už je ti lépe. Kalich tu někde musí být. Jak se k němu dostanu?“
„Proč si myslíš, že ti to řeknu?“
Abaddon vytáhl nůž a ukázal jím na Elizu.
„Pokud mi to neřekneš, zabiju ji.“
„Opravdu? Do toho. Je to démonka. Proč bych se staral?“
„Protože jsi ji miloval.“
„Správně, démone. Minulý čas. V tuto chvíli nemá nic společného s dívkou, o níž jsi mě připravil.“
Eliza se zatvářila zmateně.
„Tak počkat. Tys to udělal schválně? Proč?!“
„Pro pobavení,“ odvětil démon prostě. Eliza se neudržela a vrazila mu facku. Abaddon se jen zasmál a zarazil jí nůž do ramene. Alistair nesouhlasně stáhl obočí, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. „Bylo to součástí pomsty, drahá. Mučil jsem našeho přítele na začátku 16. století, ale prokázal obdivuhodné sebeovládání. Když utekl, sledoval jsem ho, ale nezasáhl jsem. Pak se do tebe zamiloval a já uzřel příležitost. Avšak ani láska k tobě nebyla silnější, než jeho povinnost co by Strážce. Na čas jsem ho pustil z dohledu a vypiplal jsem si tě, abys jednou posloužila vyššímu cíli. A když mě tahle hloupá čarodějka,“ rukou neurčitě mávl k Lauře, „vyvolala, věděl jsem, nadešel čas.“ Obrátil se zpátky k Jasonovi: „Máš na výběr, Strážce. Buď mi řekneš, kudy se dostanu ke Kalichu, nebo zabiju každého, na kom ti kdy záleželo a budu tě mučit, dokud se neproměníš v démona. Tentokrát už tě nikdo neosvobodí.“ Jason mlčel, a proto Abaddon pokračoval ve svém monologu: „Víš, že mám pravdu, Ferane. Jestli Kalich získám teď nebo za měsíc, co na tom sejde? Ale tví přátelé Carlos a Miriam budou žít.“
Jason poraženecky zavřel oči. Ten hajzl přesně věděl, kde je jeho slabé místo. Jeho druidský učitel mu to říkal dobře: ‚Nikdy nemiluj, nikdy neměj přátelé.‘ Avšak tisíc šest set let v osamění je dlouhá doba a některým věcem se nedá zabránit. Když otevřel oči, Abaddon se spokojeně usmál. Věděl, že vyhrál.
„Po levé straně ve výšce očí je výčnělek.“ Abaddon pokynul jednomu z démonů, aby tak učinil. „Paranoia?“
„Nejsi zrovna důvěryhodný zdroj, Strážce.“
Stěna se odsunula.
„Jak ses dostal do kostela? Tohle se dá stěží považovat za čisté úmysly,“ zajímalo Alistaira.
„Zdejší kněz tu byl zavražděn. Vlastně jsem se inspiroval tebou, když jsi zabil kněze, abys ochránil čarodějku. Nebohý sluha boží. Poznal, že uzavřela dohodu s ďáblem.“
Abaddon popadl Elizu za paži a i s nožem v rameni ji strčil dovnitř. Čekal, jestli se spustí nějaká past, a když se nic nestalo, vešel za ní následovaný ostatními. Vstoupili do kruhové místnosti. Eliza se pokoušela si nůž vyndat, ale kdykoliv se dotkla rukojeti, popálila si ruce.
„Nenamáhej se, drahoušku. Nechal jsem ho jednou čarodějkou upravit speciálně pro tebe.“ Vytáhl nůž a vrazil jí ho do břicha. Eliza se zhroutila na kolena. Jason se pohnul jejím směrem, ale démoni ho srazili k zemi a začali do něj kopat.
„Přestaňte!“ zaječela na ně Laura, ale oni v tom pokračovali, dokud je Abaddon nezastavil: „To stačí. Chci, aby zůstal při smyslech a byl svědkem mého velkolepého vítězství.“
Démoni zvedli Jasona do kleku, aby viděl na Kalich. Abaddon vytáhl z Elizy nůž a zamířil ke Kalichu. Opatrně ho vzal mezi prsty a vyčkával, ale ani tentokrát nic nepřišlo. Zjevně Strážce počítal s tím, že Kalich nikdo nikdy nenajde. Přešel s ním k Jasonovi a řízl ho na vnitřní straně zápěstí. Krev natekla do Kalichu. Abaddon se narovnal, odkráčel do středu místnosti a pozvedl Kalich ke rtům.
Laura si uvědomovala, že to všechno se děje jen kvůli ní a na ní teď bylo, aby zaplatila nejvyšší cenu.
„Mám tě ráda, tati. Mám tě ráda, Lin,“ zašeptala potichu a pak nahlas pronesla slova z Luciferovy mince: „Quacumque die invocavero vobis diablo.“ Nic se však nestalo.
Abaddon, který ztuhl s Kalichem u rtu, když uslyšel ta slova, se uvolněně zasmál.
„Dokonce už mu nestojíte ani za tu námahu, aby vyšel. O to větší bude jeho pád,“ dodal už spíš pro sebe a chystal se napít, když promluvil Alistair: „To proto, že už tu dávno jsem, můj zrádný příteli.“
„A do prdele,“ vydechl Abaddon a upustil Kalich. Krev se rozstříkla po zemi. Lucifer luskl prsty a všichni démoni vyjma Abaddona se rozprskli.
„Pro tebe mám něco mnohem lepšího,“ slíbil mu a mávl rukou. Abaddon s jekotem zmizel. Kníže pekel se obrátil ke klečící Elize. „Ach, má drahá. Obávám se, že už ti není pomoci. Tvůj čas co by démonky je u konce.“
„Já…zemřu?“ zeptala se tiše.
„To je jedna možnost.“
„A ta druhá?“
Jason se za pomoci Laury postavil.
„Můžeš se napít z Kalichu,“ odpověděl místo Lucifera.
„Ty bys mě nechal?“ Překvapeně hleděla na padlého anděla.
„Sloužila jsi mi dobře. Ber to jako odměnu.“
Jason se dobelhal ke Kalichu a zvedl ho. V prstech cítil brnění.
„Půjčíš mi nůž?“ otázal se Lucifera.
„Ale jistě.“ Podal mu ho rukojetí napřed. Jason se řízl do dlaně a nechal krev nakapat do Kalichu. Poté ho nabídl Elize. Chtěla si ho vzít, ale příliš se jí třásly ruce. „Pospěš si, Strážce. Už jí nezbývá mnoho času.“
Jason k ní poklekl, vložil jí Kalich do dlaní a obalil její ruce svými, aby jí nevyklouzl. Pohlédla mu do očí.
„Milovala jsem tě,“ zašeptala.
„A já tebe. A teď se napij.“
„Co se mi stane?“
„Staneš se lidskou bytostí. Bude ti znovu sedmnáct. Budeš mít celý život před sebou.“
„Nebudu si nic pamatovat?“ otázala se zesláble.
„Urychli to, Strážce,“ pobídl ho Lucifer.
„Ne, nebudeš. Díky Kalichu začneš s nepopsaným listem.“
Eliza se napila. Namáhavě polkla. Zavíraly se jí oči. Jason Kalich odložil a položil si ji do náruče.
„Uvidím tě ještě někdy?“ To byla poslední otázka vyslovená těsně předtím, než upadla do temnoty. Jason byl rád, že nemusí odpovídat. Těžko jí mohl říct, že tohle bylo jejich sbohem. On byl nadpřirozená bytost. I kdyby jejím hledáním strávil příštích padesát let, nikdy nebude schopen ji najít. Aby Kalich fungoval, vyžaduje oběť. Vzdát se jí byla ta jeho. Opatrně ji položil na zem a vstal. Eliza zmizela.
„Tak to bychom měli,“ pronesl Lucifer spokojeně a obrátil se k Lauře. „Co s tebou, děvče?“
Laura poklekla a sepjala ruce v modlitbě.
„Prosím, ušetři mou rodinu.“
„O to ses už postarala sama, má drahá. Uzavřela jsi dohodu s Abaddonem a svou část jsi splnila. Dovedla jsi ho ke Kalichu a tím jsi zabezpečila svou rodinu. Zároveň se tvá sestra uzdravila.“
Laura vydechla úlevou. Lucifer zvedl ukazováček.
„Avšak bohužel jsi mě vyvolala a já tě nemůžu nechat jen tak jít, i když už jsem byl tady.“
„Jak k tomu vlastně došlo?“ zajímalo Jasona.
„K tomu se dostanu, chlapče.“ Jasonovi to označení přišlo absurdní vzhledem k tomu, kolik mu bylo, ale než se stihl ohradit, Lucifer mluvil dál: „Správně bys měla skončit v Očistci, aby tvá duše nikdy nedošla klidu, ale vyvolala jsi mě s úmyslem napravit svou chybu. Pokud Otec rozhodne, že sis tím vysloužila pobyt na obláčku, můžeš tam zůstat. V opačném případě se sejdeme v pekle.“ Sehnul se pro Kalich a chvíli s ním točil v prstech. Jason ho napjatě sledoval. Správně by moc Kalichu měla vyprchat, když ho Eliza použila, aby se stala člověkem, ale nebyl si jistý. Nikdy k tomu nedostal žádný manuál.
Lucifer se ušklíbl.
„Tolik povyku pro nic,“ pronesl a hodil ho Jasonovi. Ten ho chytil. Již necítil žádné vibrace. „Gratuluju, Ferane. Tvá povinnost co by Strážce, je u konce. Můžeš si oddechnout. Démoni tě už pronásledovat nebudou. S mými soukmenovci v nebi je to horší, ale třeba jim taťulda domluví.“
„Něco mi vysvětli. Proč ses z Kalichu nenapil a až pak ho dal Elize?“
„Nikdy jsem netoužil lidem vládnout. Nikdy mě ani nezajímali.“
„Proč jsi tedy využíval ty nebohé duše skrz svou minci, aby ses dostal na povrch?“
„I vladař pekla se musí čas od času odreagovat.“
„Rozsévání zkázy a smrti je tvá představa o zábavě?“
Lucifer se uchechtl.
„Padlý anděl, vzpomínáš? Michael mě se svolením Otce nesvrhl, protože jsem hrál na harfu a tvaroval mraky pro potěchu lidského oka.“ Znovu pohlédl na Lauru, která je mlčky pozorovala. „Vezmi ji domů, Ferane, ať se stihne rozloučit. Její aneurysma brzy praskne.“
„Takhle zemřu?“ zeptala se šeptem.
„Ano, krvácení do mozku. Stane se to zítra brzy ráno.“
„Už nemám křídla, pokud sis toho nevšiml, Lucifere.“
„Opravdu?“ Než mohl Jason uskočit, Lucifer už byl u něj a pokládal mu ruku na rameno. V mžiku se mu zahojily všechny rány a dorostla mu křídla. Jason s nimi párkrát zamával. „Nemáš zač. A teď už leťte.“
„Ještě jsi mi neřekl, jak ses sem dostal?“
„Však si mě najdeš. Stačí sledovat cestu dlážděnou mrtvolami.“
Jason a Laura ztuhli a Lucifer se jejich zděšenému výrazu zasmál.
„Budu na vrcholku Sochy Svobody. Už jsem v New Yorku nebyl roky,“ podotkl a zmizel. Oba vyšli ven, Jason vzal Lauru do náruče a vzlétl. Laura mu omotala paže kolem krku a občas pohlédla dolů.
„Páni. To je nádhera!“ zavýskala a na chvíli zapomněla, že za pár hodin zemře.
Jason se snesl před jejich dům a postavil ji na zem.
„Omlouvám se, že jsem to celé zkomplikovala,“ zamumlala zahanbeně.
„Ne vždy činíme šťastná rozhodnutí. Jsem rád, že to nebylo úplně zbytečné a Eliza i tvá sestra dostaly druhou šanci.“
Z náhlého popudu Laura Jasona objala a políbila na tvář.
„Děkuju,“ zašeptala mu do ucha a zamířila ke vchodovým dveřím. Jason se díval, jak vchází dovnitř, mluví se svým otcem a ten ji objímá. Viděl, jak její sestra sbíhá po schodech a rovněž jí objímá. Opět vzlétl. Tentokrát směr New York.

Našel ho sedět na pochodni, kterou socha držela ve své pravé ruce. Bylo jen pár minut před svítáním a vyhlídka zela prázdnotou. Lucifer ve vzduchu klátil nohama a čekal, kdy se tam, teď už bývalý Strážce, ukáže. Jason si k němu přisedl.
„Lidská rasa mě svým způsobem fascinuje,“ začal Lucifer a Jason se na něj podíval. Padlý anděl hleděl zpříma na probouzející město. „Na začátku nebyli nic víc, než omezení neandrtálci. Jejich inteligence nepřevyšovala inteligenci dutého ořechu, ale rostli a vyvíjeli se. Uplynulo téměř dvě stě tisíc let od prvního homo sapiens a dostali se tak daleko. Létají do vesmíru, vyrábějí multifunkční telefony, všemožně ničí planetu Zemi… Jo a točí filmy a seriály o mé maličkosti. Proč bych je chtěl ničit, když stačí sledovat, jak se pomalu ničí sami? Věř mi. Žiju již od zrodu Země a ještě nikdy jsem se nebavil tak dobře jako poslední tisíciletí. Věděl jsi, že se středověku říká doba Temna navzdory tomu, že křesťanství bylo v největším rozkvětu? Vážně. Lidi jsou jedna velká ironie.“
Jason nechápal, proč mu to říká.
„V pekle si nemáš s kým pokecat, což?“
Lucifer se pobaveně zasmál.
„To máš pravdu. S těmi patolízali kolem je těžké si jen tak nezávazně popovídat.“
„Odpovíš mi tedy na mou otázku? Kdo tě vyvolal před Laurou?“
„Kelley.“
„Kelley? Ten alchymista? Ty obýváš jeho tělo? Jak?“
„Pozval mě.“
„Proč by to dělal?“ zajímalo Jasona. Těžko uvěřit, že někdo nabídl Knížeti pekel svoje tělo.
„Už byl unavený z té nevděčné práce, kterou ho mí nebeští bratři zahrnovali. Lidé jsou chamtivá rasa. Málokdy jsou ochotni se obětovat z nezištných důvodů. Tak trochu fungoval jako boží posel a já jsem pořád anděl, ačkoliv mě nazývají ďáblem, a když zavolal, přišel jsem.“
„A jeho mysl?“
„Vytvořil jsem mu krásné místečko, v němž je ochoten strávit věčnost.“
„Takže si tohle tělo necháš?“
„Dokud to půjde. Znáš ty nahoře. Jsou trošku hákliví na to, když se jim sebere něco, co je podle nich jejich.“
Jason pokýval hlavou na znamení, že to chápe.
„Proč ses přidal k nám a proč jsem tě neodhalil? Obvykle démony i anděly vycítím už z dálky.“
„Byl jsi příliš zaneprázdněn Elizou. A přidal jsem se k vám, abych odhalil zrádce.“ Jason se na něj udiveně podíval. „Nedívej se tak na mě, Ferane. Jistě že jsem věděl, že se za mými zády něco děje, avšak nebyl jsem si jistý viníkem. Bylo jasné, že jde po Kalichu, a když Eliza zmizela z pekla, dovtípil jsem se, oč se jedná. Zabil jsem vrátného a odtáhl ho do tvé chaty. Měl jsi tam nakreslit i andělské symboly. Stačilo vás sledovat do toho kostela, našeptat knězi, že se Laura spolčila s ďáblem, tedy se mnou, zachránit ji a tak se stát členem vaší veselé skupinky.“
„Ukončil jsi kvůli tomu dva životy.“
„Tak ještě jednou. Jsem padlý anděl, co šéfuje Peklu. Vážně ode mě nemůžeš čekat moc milosrdenství.“
„Co uděláš s Abaddonem?“
„Exemplární příklad. Někde jsem slyšel, že démonská kůže může skvěle posloužit jako rohožka.“ Lucifer se zasmál a zmizel.
Jason zakroutil hlavou. Lucifer ho musel slyšet, když to tehdy říkal Abaddonovi. Určitě i věděl, že je Abaddon zrádce, ale dost možná chtěl, aby se usvědčil sám. Nebo se prostě jen nudil. Přemýšlel, co teď bude dělat se svým životem. Už se nemusel ukrývat. Mohl svobodně žít, kde chtěl. Jistě. Pořád byl nesmrtelný a jeho vzhled se neměnil, ale rozhodl se, že už se k pití vracet nebude a zkusí žít tak naplno, jak jen to půjde. Věděl, že Jemin by to tak chtěla.


Epilog

Probudila se na lavičce na autobusové zastávce. Ležela na ni a vůbec si nevzpomínala, jak se tam dostala. Posadila se a otřásla se zimou. Tričko s dlouhým rukávem, džíny a polobotky ji ke konci října příliš nehřáli. Podívala se do skla za sebou. Ryšavé vlasy se jí vlnily kolem obličeje a zelené oči na ni rozespale hleděly. Nepoznávala se. Divné bylo, že ji to vůbec neděsilo.
„Ahoj,“ uslyšela klučicí hlas nad sebou. Před ní stál dvacetiletý mladík a přátelsky se usmíval. Měl hnědé oči a hodně světle hnědé vlasy.
„Ahoj,“ odpověděla mu a nejistě se na něj usmála.
„Taky čekáš na autobus?“
Pokrčila rameny.
„Nevím. Asi.“
Mladík se zatvářil nejistě a zvědavě zároveň.
„Můžu si přisednout?“
„Jasně.“ Posunula se, aby se tam vešel.
„Já jsem Luke. A ty?“
Zapátrala v paměti.
„Jemin,“ řekla nakonec.
„To je zvláštní jméno? Máš v Blackburgu někoho?“
Znovu pokrčila rameny.
„Netuším. Kromě svého jména si nic nepamatuju.“
Luke se na ni pečlivě zadíval. Nevypadala jako lhářka a volat sociálku mu nepřišlo správné, i když plnoletá ještě určitě nebyla. Napadlo ho, že mamka si třeba bude vědět rady.
„Moje mamka je bylinkářka. Možná by ti s pamětí mohla pomoct.“
Jemin přemýšlela. Byl to úplně cizí kluk. Hezký, ale cizí. Přesto cítila, že mu důvěřuje.
„Tak jo,“ souhlasila a otřásla se. Luke si sundal bundu a přehodil ji Jemin přes ramena. Ostýchavě se na něj usmála.
„Díky.“
„Není zač. Chceš, abych ti vyprávěl o mamce? Třeba ti to pomůže si vzpomenout na tu tvoji.“
„Zkusit to můžeš.“
„Tak tedy. Mamka se jmenuje Miriam a narodila se v České republice, to je ve středu Evropy. Přestěhovala se sem…“ Jemin ho poslouchala s lehkým úsměvem na rtech. Luke jí byl sympatický a měl příjemný hlas. Možná nevěděla nic o sobě, ale zmocnilo se jí tušení, že s tímhle klukem bude všechno v pořádku a že se o ni on i jeho máma postarají.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 13.03.2016, 15:09:54 Odpovědět 
   Byť se mi postavy trochu pletou a tento typ prózy mi není blízký, musím ocenit důmyslnost zápletky a barvitost líčení, kdy se přehlédne i občasné "zavlasypřitažení." Řekl bych , že je to dobrá četba pro lidi klidné, a vnímavé, s fantazií, netrápené bičem času. Epilog mnohé vysvětluje, stalo se to ve snu, možná jako podvědomá vzpomínka na hrdinčinu dávnou a dávnou minulost... snad převtělení...hledal jsem v prologu souvislost, asi záměrně tam nebyla. Vcelku se mi líbilo, ach, kdybych byl mlád a bystr, začetl bych se víc.
 ze dne 14.03.2016, 20:12:43  
   Trenz: I tak jsem ráda za čas, který jsi tomu věnoval. Děkuji:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Sláva
alder
Soudruzi, jsem ...
Radek Vražda
Srdce ženy / 9+...
Rebekka
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr