obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915731 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39650 příspěvků, 5807 autorů a 392668 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Prsten osudu (1) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prsten osudu
 autor Filip Vávra publikováno: 07.04.2016, 10:30  
Kapitola 1. Jak jsem šel na ryby, kterak moje milá Běta prsten v rybě objevila a kterak jsme se rozhádali i usmířili zase a jak měla Róza veliká ňadra
 

Šel jsem na ryby k našemu rybníku. Říkám „našemu“, ale ve skutečnosti nám nic nepatří. Jsem starý pytlák a je mi sedmadvacet let. Přesně tolik jako bylo Jimu Morrisonovi, když ho Pam našla mrtvého ve vaně přímo pod Eiffelovou věží.
Jmenuji se Honza Nechvátal. Moje milá je tlustá, já jsem taky tlustý a oba trpíme schizofrenií. Moje milá nosí hrdé jméno Bětka Rozhoďnožka. Já ji však držím zkrátka, takže roztahuje nohy, jen když já chci. To se pak milujeme v naší chaloupce na samotě u lesa. Moje milá vzdychá a sténá a to se mi moc líbí. Někdy taky piju pivo. Moje milá si dá krabicové víno a je krásná, když pije. Já jsem pak hned vzrušený, takže na to pokaždé vlítneme jak mušák s mušicí, dvě mouchy. Souložíme a chlastáme, ale neděláme nic. Jen já chodím pytlačit a moje milá peče rybky, které ulovím, abychom nezemřeli hlady.
Takže jsem tedy šel na ryby a nemohl jsem jako obvykle nic chytit. Mám však taky invalidní důchod třetího stupně, poněvadž jsem blázen. Za ten invalidní důchod kupuji pro sebe pivo a pro svou milou krabicové víno, aby byla krásná a vzrušená.
Já jsem šel na ty ryby a nemohl jsem tedy nic chytit a tu jsem chytil zlatou rybu. Tak jsem se vrátil do naší chaloupky a moje milá rybu zabila, zbavila zlatých šupin a uvnitř vnitřností nalezla zlatý prsten. Tak jsem jí ho hned sebral a také zlaté šupiny jsem si nechal. Moje milá byla naštvaná. Já však hned oblékl své jediné kalhoty, které měly díru v rozkroku a jejichž poklopec nebylo lze zapnout, a šel do hospody. Milá brečela, byla rudá v obličeji, křičela a nelíbila se mi.

Tak jsem přišel do vsi, do naší milé hospody U Čerta. Zlaté šupiny mi chřestily po kapsách a zlatý prsten jsem měl nasazen na prsteníku pravé ruky. Poručil jsem si pivo. Hostinec zel prázdnotou. Pivo mi přinesla Róza, dcera hospodského Čerta, který ještě vyspával včerejší opici. Hospodský byl totiž alkoholik, jako jsme byli alkoholici já a moje milá. Róza měla veliká prsa a ta se mi tak líbila, že jsem se musel hned napít a jak jsem se napil, líbila se mi ještě více. Tak jsem pil a Róza hned vyzvídala, co mám po kapsách a kde jsem přišel k tomu zlatému prstenu. Byla krásná a já s ní hned chtěl souložit jako zamilovaný sextán.
Tak jí říkám: „Nechceš si se mnou trošku užít?“
Ona, poněvadž byla známá vesnická kurva, hned řekla: „Tak pojď!“ Zavřela krám a šli jsme dozadu, kde hospodský vyspával a hrozně chrápal. Róza si hned svlékla sukýnku a košilku a měla veliká ňadra. Tak jsem si sundal kalhoty a z kapes se po zemi rozsypaly zlaté šupiny. Tak jsme tam šoustali a poslouchali jsme hospodského, jak chrápe. Róza vzdychala a sténala jako moje milá, ale nebyla tak tlustá a líbila se mi její krása a hlavně její dvě kozičky. Milovali jsme se na zemi a zlaté šupiny se válely po podlaze a já měl na prsteníku pravé ruky zlatý prsten.
Když bylo po všem, tak Róze povídám, zda by nechtěla se mnou utéci, jen pivo a víno píti a ožralá pak šoustati. Tak jsme sebrali ze země zlaté šupiny, každý nesl polovinu a šli jsme. Na kraji lesa Hory ji chci zase opíchat. Tak se ona svlékne a já taky a šukáme jak dva stepní nomádi. Tu jsme v nejlepším a Róze se třepetají ňadra jak motýli v letu.
Tu se zjeví moje milá a má chtíč a hněv v očích. V ruce drží krabici vína jako nemluvně, tak se hned všichni tři napijeme a Běta je celá nahatá a tlustá.
Prohlížel jsem si zlatý prsten a Bětka si myslela, že je kouzelný. Všichni tři jsme měli hlad, vína pomálu a holky začínaly remcat. Stále vyzvídaly, zda-li je ten prsten kouzelný. Tak jsem si přál láhev plzeňského piva, abych to vyzkoušel a tu se divím, že je flaška přímo přede mnou. Tak jsem si přál pivíse i pro obě moje holky a pak dvě dvoulitrové láhve vína, jaké prodávají v Tesku. A tak jsem si dal pivo a holky taky a pak jsme chlastali víno a byl to patok, ale nám chutnal. Na hlad jsme pro samý chlast a milování docela zapomněli.
Bětka a já jsme se oddávali Venuši, Róza se na nás dívala a věnovala se Bakchovi, jednomu ze soudruhů borracha Pabla. Tu šel kolem myslivec, měl péro na klobouku a hned si sundal flintu z ramene. Zavdal si vína z láhve, popadl Rózu, stáhl si své zelené myslivecké kalhoty a hned se s ní počal pářit jako jelen v říji. Róza převelice sténala, neboť jí to dělal zezadu. Bětka mi ho kouřila a chvílemi pila víno. Pak jsem si lehl a Bětka na mě rajtovala a já pil až jsem byl opilý a přál jsem si a pil jedno pivo za druhým. Ještě si pamatuji, jak se Róze třepetala ňadra a jak Bětka blila. Potom se Běta svalila vedle mě do trávy a leželi jsme opilí, zatímco myslivec s Rózou byli v nejlepším.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 07.04.2016, 10:28:43 Odpovědět 
   Někoho textík pohorší, většinu snad pobaví. Chápu ho jako uvolnění ze složitosti pocitů, degenerací redukcí člověka na chlast a sex, kryto diagnózou schizofrenie Naivita obsahová a vyjadřovací je hraná, stylizovaná: ach ty chaloupky u lesa. Text mi připadá jako parodie, na pohádky i lidi, jak se dá říci: primitivní, kteří si s ničím nelámou hlavu - ale, občas se blýskne odstup, když tam autor vpašuje své obrazy a vyjádření a znalosti (odkud ví, jak šukají stepní nomádi? a borrach Pablo je z porna).
 ze dne 07.04.2016, 20:53:05  
   Filip Vávra: Děkuji za publikaci a za posouzení!

Borracho Pablo je vzat z Hemingwayova románu Komu zvoní hrana (borracho značí opilec či spíše ožrala).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Šeromor
Liesko_vec
Sen
R.M. Woolf
Vzpomínka na bu...
Ian Spyder
obr
obr obr obr
obr

STOPY
javavia
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr