obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915445 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5754 autorů a 391043 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Prsten osudu (2) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prsten osudu
 autor Filip Vávra publikováno: 14.04.2016, 9:36  
Kapitola 2. Jak jsem vypil U Čerta pětatřicet pivísů a kterak se myslivec František „Prase“ Půlpán chopil v Kakovicích moci
 

Probudil jsem se v kaluži zvratků svých a Bětiných. Róza byla pryč a s ní myslivec a s nimi zlatý prsten. Tu Běta začala mě převelice haněti a nadávat mi. Tak jsem jí dal přes hubu a šel domů a ona šla za mnou a oba jsme byli málomluvní a smutní, ačkoliv nám ještě alkohol vymetal naše prázdné lebky jako Lenin Rusko od příslušníků buržoazie.
Tu jsme procházeli kolem hospody U Čerta a hospodský Čert už byl vzhůru a při smyslech a sháněl se po své dceři Rózince, aby umyla nádobí. Nemohl ji však nalézti. Tak hned běžel za námi a ptal se nás na dceru, ale my jsme byli zaražení a krčili jsme rameny. Doma jsme si hned lehli a bolely nás naše tupé hlavy ani se nám nechtělo si spolu zalaškovat, koneckonců zlatý prsten byl pryč.
Když jsem se vyspal z opice, bylo venku zase ráno. Já šel na ryby a potkal jsem hospodského, jenž pil už ne z touhy a ze svého nezkrotného chtíče, ale proto, že jím cloumal žal. Což teprve já! Pak jsem si však vzpomněl na zlaté šupiny a skutečně jsem po kapsách svých jediných kalhot jich ještě sedm objevil. Zbytek měla Róza a s ní myslivec, po nichž se slehla země.
Vzal jsem Čerta kolem ramen a šel s ním do hospody. Poručil jsem si jedno pivo a pak ještě jedno, až jich bylo pětatřicet. Když jsem pil toho pětatřicátého pivíse, jenž mi tak moc chutnal, chtěl jsem zaplatit hospodskému, který se mnou držel tempo v zavřeném hostinci. Zrovna sahám do kapsy po zlaté šupině ze zlaté ryby, když za oknem se mihnou čtyři vojáci. Pak se ozvalo bouchání na dveře a hospodský šel otevřít, ale cestou třiapůlkrát zakopl, přičemž si stěžoval velice a říkal: „Který vůl ten barák postavil takhle nakřivo!?“
Vojáci odstrčili Čerta a vešli do nálevny, Čert se svalil na zem a já kulil oči, poněvadž s vojáky vešel myslivec a Róza. Myslivec nesl přes rameno svou flintu a Róza byla oděna v nádherný bělostný šat prošívaný zlatem a tu vidím, že myslivec má na prsteníku zlatý prsten a na vodítku drží velikého vlčáka. Tu chci vykřiknout: „Zloděj, zloděj!“ Leč než jsem tuze opilý sebral síly, slyším jakoby ve snu myslivcovu řeč:
„Hospodský Čerte a ty bezejmenný ochmelko! Vězte, že jste svědky historické události, neboť tímto se v této vsi Kakovice ujímám moci jako její pán a ochránce.“
Pak ukázal na čtyři vojáky v prapodivných a nápadných uniformách blankytně modré barvy ozbrojených kvéry a prohlásil: „Toto je má garda.“
Čert už mezitím u dveří chrápal a já jsem pak taky upadl do kómatu. Tak se stal myslivec František „Prase“ Půlpán pánem a ochráncem naší vesnice, jež obnášela pětatřicet obyvatel veskrze neproduktivního věku. Občané v produktivním věku buď trpěli schizofrenií jako já a Běta, nebo na práci kašlali zvysoka řídíce se heslem: „Práci čest a rukám klid!“

Když jsem se probral pod hospodským stolem, vidím, že nade mnou stojí Bětka Rozhoďnožka. Čert ještě tuze chrápal a tu se ptám Běty, co se stalo, zatímco jsem sladce chrněl. Ta mi pak povídá, že jsem málem umřel na otravu alkoholem a že myslivec se zbláznil, neboť šel hned z hospody s Rózou a se svými čtyřmi vojáky v blankytně modrých uniformách a s nějakým velkým psem na náves a na kapličku vyvěsil manifest, že se ujímá v Kakovicích moci.
Sáhl jsem do kapsy a chtěl jsem se přesvědčit, že tam mám stále svých sedm zlatých šupin, leč nebylo tam zhola nic! Povídám to Bětce a ta prohlásila: „To myslivec nebo ta jeho čubka!“ čímž mínila Rózu s velikými ňadry a v bělostném zlatem prošívaném šatě, na jejíž nádherný zjev jsem si hned vzpomněl a bylo mi tuze k pláči a vidím, že venku prší.
Ježto se hospodský počínal probouzet, odešel jsem s Bětou co nejrychleji, abych mu nemusel platit za ty pivíse, které jsem s ním vychlastal.
Tu jsme šli po návsi a vidíme na kapličce svaté Anny myslivcův manifest a ústa tří bezzubých bab na něj civících. Kráčeli jsme domů, na samotu u lesa. Běta mi tuze nadávala, že jen chlastám a nic nedělám, že všechno ztrácím, že jsem muž bez ambicí a srovnávala mě s cílevědomým a ctižádostivým myslivcem.
Já jsem však porovnával Bětku a její nesmírnou tloušťku s lepým zjevem Rózy, s kterou jsem se onehdy pomiloval v hospodě u Čerta, zatímco její opilý tatík vyspával opici. Pršelo a Běta plakala a já plakal vzteky, neboť všechno, co mi říkala, byla čistá pravda. Přišli jsme domů a neměli jsme ani rybu, ani kapku alkoholu a bylo zrovna týden před důchodem!
Tak jsme na to ani neskočili jako mušák s mušicí, dvě mouchy. Běta stále plakala a mě tuze bolela hlava, ležel jsem a pokoj se nakláněl a točil kolem dokola. Takže jsem byl ještě ožralý a to všechno proto, že jsem vypil pětatřicet pivísů, abych byl jako pan spisovatel Hašek. Běta plakala a tuze nadávala a mě bylo čím dál hůř a v noci jsem oka nezamhouřil, ač jsem byl tak unavený, smutný a zbitý jako nějaký hipísák den po Woodstocku.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 14.04.2016, 9:35:20 Odpovědět 
   Zdravím.

Přečetl jsem si první část, kterou publikoval kolega čuk a mrkl jsem se i na tuto část, která je napsaná v podobném stylu. Divoké milování vystřídalo pití bez míry. Náš hrdina je nezničitelný (viz třicet pět piv) a myslivec se pokusil o malý lokální převrat. Povídání se mi líbilo, je lehké a odpočinkové. Při pročítání jsem se bavil a jsem zvědav, co přinese další díl.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 14.04.2016, 16:22:12  
   Filip Vávra: Děkuji za přečtení, publikaci a okomentování. Náš hrdina je něco jako "sovětský člověk", přežije všechno. Myslivec je ctižádostivý muž a s jídlem mu roste chuť...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Za vůní pryskyř...
Bajaja
Uzemnění
kimberly1995
SMS
bumik
obr
obr obr obr
obr

Mesačný prach
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr