obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Rychlíkem z Prahy na Vysočinu za 24 hodin? ::

 autor Jamilla22 publikováno: 15.04.2016, 17:39  
 

DRUHÝ DÍL.

Přiznejme si upřímně milí čtenáři, že člověk občas udělá nějakou tu chybu, ale v v mém případě v celém tomto příběhu se jich nakupilo hned několik. (Už to, že jsem si dovolila nastoupit do podvečerního vlaku ve všední den, kdy cestuje jen pár lidí, bylo riskantní a na pováženou!). Ale tou osudovou a vpravdě fatální chybou se jeví situace, kdy jsem si dovolila zdřímnout těsně před vystoupením z vlaku a tím sama sobě vlastně znemožnila vystoupit ve správné stanici.

No a co se to tenkrát událo tak zásadního v tom potemnělém brněnském večeru, když jsem se vypotácela z vlaku v cizím a nehostinném městě plném nástrah a vyrazila hledat telefonní automat?
No našla jsem ho přece, BYL TAM! A to přímo v hale hlavního nádraží! Srdce se mi rozbušilo radostí a po celém těle se mi rozlil pocit štěstí a vítězství! MÁM VYHRÁNO! (pomyslela jsem si radostně netušíc spádu událostí příštích, které mě dostanou do dost zoufalé situace, téměř na kolena).
Jala jsem se vytočit naši domovskou pevnou linku (naši tenkrát mobil také ještě nevlastnili) a po chvilce zvonění se ozvalo křup a škrk a nato vyděšený hlas mojí maminky: „Kde jsi? Standa (to je můj milý bratr) je už půl hodiny doma z nádraží a ty nikde, prý jsi nepřijela. Čekal tam asi dvacet minut.“ „Mami, jsem v BRNĚ na hlavním nádraží, ZASPALA JSEM VE VLAKU! Půjdu přespat k Jarce.“ (To je moje sestřenice, bydlela v té době na Merhautově ulici-telefon nevlastnila vůbec!) „A přijedu domů až zítra.“ Aniž bych si v tom zmatku uvědomila, že vlastně nevím, jak se tam dostanu a čím! Já, spolu se svým orientačním nesmyslem!
A tím se začala odvíjet další část této mé „brněnské cestovatelské anabáze“.

Hned poté, co jsem si zakoupila jízdenku na šalinu (to je brněnsky tramvaj) a vyzpovídala paní pokladní kam se dát a jak a čím jet, jsem vyrazila do potemnělých a nevlídných brněnských ulic hledat tramvajovou zastávku. Bylo to nedaleko, jen asi deset minut strachu.
Na zastávce jsem se ujistila, že tramvaj jede opravdu mým směrem a oddechla si. Tak snad už to nějak zvládnu, přespím u sestřenice a vykonám při tom ještě malou zdvořilostní návštěvu a zítra dojedu domů. Ach, jak jsem se pletla, osud si se mnou pohrával ten večer, jak se smítkem ve větru a chystal se rozmetat všechny mé zrůžovělé představy a naděje!

Po dlouhém a vlečícím se čekání se dokolébala a dorachotila tramvaj. Já do ní radostně naskočila a neopomněla si orazit jízdenku, jako správná cestovatelka a slušná občanka. A po předchozím únavném pochodu brněnskou ulicí jsem se pohodlně usadila. Ale tramvaj nedbala mých zrůžovělých představ o teplé postýlce a odbočila si na druhou stranu, opačným směrem, než jsem potřebovala! Ne! To SNAD NE!
Ale bylo to tak! Takže opět ven z tramvaje, další tramvajový ostrůvek - v protisměru, (dalo mi to dost zabrat, byl daleko) a po dalším předlouhém večerním (vlastně již nočním) čekání - tramvaj číslo dvě, již bez označení jízdenky, jinou jsem neměla. (Opravdu jsem nepočítala s večerní vyhlídkovou jízdou po Brně s přestupy).
Tramvaj si to uháněla potemnělým Brnem, občas někdo nastoupil a vystoupil, převážně naši milí spoluobčané, projížděli jsme místy, která jsou v Brně jejich hojným výskytem vyhlášená.
A už se blížila moje cílová stanice – Jugoslávská.
A další zádrhel (jak jinak), zastávky téhož jména byly dvě - hned po sobě. Co teď? Na které vystoupit, která je ta ONA, ta PRAVÁ? Abych si ještě nezajela a nebloudila v noci tam, kde to neznám?


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.04.2016, 17:37:29 Odpovědět 
   Zdravím.

Aby toho nebylo málo, jezdí si šaliny kam chtějí. Začínám se také trochu bát... Uvidíme, jak z toho naše hrdinka vybruslí a kde vystoupí, a zdali vůbec najde svou sestřenici v nočním Brně.

Když hrdinka telefonuje domů, odsadil bych každou novou přímou řeč na nový řádek (nejen pro přehlednost, ono to nevypadá hezky když spolu jedna končí a druhá začíná na stejném řádku). Věta v závorce vložená do přímé řeči také textu na kráse nepřidá, asi bych ji vrazil až za ní (za přímou řeč), ale to je věc názoru.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 15.04.2016, 23:41:49  
   Jamilla22: Děkuji za komentář a také zdravím, děkuji i za připomínky, jsem prostě začátečnice a chybami se člověk učí. Pokusím se je napravit :-). Hezký večer přeji.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Depresion
Freeze letters
Únos I.
KikMa
Dva nevidomí
triste.franceska
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr