obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39399 příspěvků, 5729 autorů a 389848 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Prsten osudu (3) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prsten osudu
 autor Filip Vávra publikováno: 17.04.2016, 12:48  
Kapitola 3. Jak jsem šel opět na ryby a kterak jsme s Čertem vyrazili do světa po stopách krásné Rózy, dobyvatelského Prasete a kouzelného prstenu
 

Dalšího dne jsem se sice pořád ještě motal, nicméně hlad a slabost mě naučily housti a já šel na ryby. Hlavně taky proto, že Běta furt jen nadávala a byla celá smutná a vzteklá. Cestou jsem potkal Čerta, jenž ve vsi pátral po Róze. Setkali jsme se přímo u kapličky. Viděl jsem jeho veliký žal a tak mu povídám, že budu hledat s ním. Takže bylo po rybách.
Když jsme šli nahoru k lesu Hoře, kde jsem se nedávno s Rózou a s Bětkou miloval, potkali jsme občana z Kamenné Jana Hloupého. Hloupej Honza hned povídá, že Prase, čili ten zpropadený myslivec, obsadil Kamennou. Tak hned jdeme směrem do Kamenné a máme velikou žízeň a smutek v duši, ježto v Kamenné hospody nenalezneš.
Když jsme vstupovali do vsi Kamenné ptali se nás dva nerudní vojáci s kvéry a v maskáčových uniformách, kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. Chtěli jsme je poslat do prdele, ale jakási slabost nás přepadla a my si nechali všechno líbit. Udali jsme svá jména i adresy a vojáci hned byli samá ochota, poněvadž jsme přicházeli z Kakovic, jež byly také pod ochranou „pana Půlpána“, čili Prasete.
Tak jsme věděli, že jsme na dobré stopě a v Kamenné jsme překročili Podhorský potok a zamířili serpentinami do Všechlap, jež rovněž Prase dobyl a obsadil. Bylo nám však smutno a tísnila nás žízeň, ježto ani ve Všechlapech není kde smočit volátko.
Ve Všechlapech jsme rovněž byli kontrolováni Prasetovými vojáky, ježto jeho stát neměl dosud civilní správy ani celníků či policie. Všechny tyto funkce vykonávali vojáci v maskáčích a s kvéry. Všichni ti vojáci byli dokonale stejní, takže mi bylo hned jasné, že si je Prase vykouzlil pomocí mého čarovného prstenu nalezeného Bětou v rybích vnitřnostech.
Od místních obyvatel jsme se dozvěděli, že Prasetova výprava pokračuje směrem do Marčovic. I vrátili jsme se kousek serpentinami a u zuráženého kříže odbočili na marčovickou silničku. Těšili jsme se nadějí, že nalezneme Rózu v bělostném šatu zlatem prošívaném, Prasete, čili „pana Půlpána“ a kouzelný prsten. Nemalou motivací pro nás také byla marčovická Bouda, hospoda na břehu rybníka Bajkal dole pod Kakovníkem. Čert stále plakal a já se žízní a hladem motal čím dál více a tak jsem mu vyprávěl prastarou zkazku o ohnivém muži, jenž se každé noci vrhá z Kakovníku přímo do Bajkalu, ale Čert stále jen vzlykal po Róze a po pivu.
V Marčovicích jsme si vskutku dali pivo a utopence. Čert platil mou útratu, poněvadž já neměl žádných peněz. Od místních štamgastů a od hospodského Kuby „Kublajchána“ Šafránka jsme se dozvěděli, že Prase protáhl vsí asi před dvěma hodinami a že s ním bylo asi dvanáct vojáků, krásná žena v bělostném šatě a veliký vlčák. Naše další cesta směřovala z marčovické Boudy do Předslavic, ježto Prase se chystal obsadit náš obecní úřad.
Tak jdeme a u kapličky uprostřed aleje je plno cikánů česajících jablka do výkupu. Tu mě přepadne jakýsi smutek. Mezi cikány ční bílá hlava mého otce Vojtěcha „Bezútěšného“ Nechvátala. Můj otec bydlí v Předslavicích na návsi, ačkoliv netrpí schizofrenií, je obecní blázen. Vojta nedělá vůbec nic, jen šoustá s cikánkou a na podzim sbírá jablka do výkupu. Za jablka dostane nějaké peníze, ale jinak žije ze vzduchu. Je štíhlý a prdel má jak „dva stroužky česneku“. S cikánkou už zplodil tři děti.
Čert je kamarád s každým a tak se dá nenuceně do řeči i s mým otcem, ptá se ho, zda-li neviděl Prasete. A otec odpovídá, že viděl někoho, kdo vypadal jako Prase Půlpán, že však jej nesli vojáci na nosítkách a na jiných nosítkách pak nesli čarokrásnou děvu v bělostném zlatem prošívaném šatě a jeden z vojáků, že vedl na vodítku velikého vlčáka. Tak Čert poděkuje a jdeme dál.
Na obecním úřadě v Předslavicích visí vlajka s prasetem strkajícím rypák do olbřímí kundy. Jelikož jsme však utrmáceni míří naše kroky hned do hospody a poručíme si pivo a guláš. Pochutnáváme si velice na guláši a divíme se ostatním štamgastům, že po nás divně pokukují od svých piv a někteří semtam dokonce okázale štěkají.
V hospodě nám bylo také zatepla řečeno, že Prase obsadil místní zemědělské družstvo, sokolovnu, obecní úřad ba i faru svými lidmi ve vojenských stejnokrojích a že vyhlásil Čtvrtou půlnoční Půlpánovu Prasetovu říši, krátce Prasečák. U někdejšího motorestu zřídil celnici a další na opačném konci obce. Několik svých vojáků pak vyslal, aby obsadili ves Úlehli a dále blízké osady Kalce a Benedu, zbývající části obce, jež neměl Prase v moci. Sám Prase se nechal přenést přes kopec do Bušanovic, aby zajistil tamní fotovoltaickou elektrárnu a expandoval tak i do prachatického okresu, na jehož hranicích došlo k jakýmsi potyčkám s dvěma příslušníky Policie ČR. Prase je se svými vojáky porazil, odzbrojil a zajal, načež je poslal pod eskortou na obecní úřad v Předslavicích. Policejní auto zabavil, takže už ho nemuseli jeho stateční vojíni nésti na nosítkách, pročež se jim ulevilo.
Měli jsme jít dál a protože nás už řádně bolely nohy, koupili jsme si pár piv na cestu. Bylo sice již září, ale parno. Tu přijde do hospody několik příslušníků Prasetových gard a všechno ztichne a příslušníci si dají guláš, ale nikdo ani neštěkne.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.04.2016, 12:47:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Jak popsat tuto část? Jako velkou anabázi a hledání myslivce, dívky v bílých šatech a čarovného prstenu. Zatím však bezvýsledně, zatímco se "prasečí říše" pro myslivce slibně rozrůstá, a ani Policie ČR nemá šanci. Držím hrdinům palec, přestože tuším, že se náš myslivec dívky ani prstenu hned tak nevzdá...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 17.04.2016, 19:28:37  
   Filip Vávra: Děkuji za expresní publikaci a za komentář! Myslivcovy ambice jsou dalekosáhlé a naše hrdiny čeká ještě dlouhá cesta.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Dvoř se mi
Chci jen něco sdělit
Ženci - čtvrtý ...
Marek Dunovský
Mukl
mandril
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr