|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Kočičí záchrana ::
| Nevím, co k tomu napsat... Snad jen, že je to něco, co jsem považovala za nepovedené, ale pár lidí mě přesvědčilo, že jde o docela zajímavý literární pokus... Tak posuďte sami... |
| |
|
|
Bílé dveře se otevřely.
Do nemocničního pokoje vešel muž v jeansách a kostkované košili. Porozhlédl se po spoře osvětlené mistnosti a přešel k člověku ležícímu na posteli. Obě ruce a jednu nohu měl v sádře, tvář pokrývaly náplasti, v očích měl nepřítomný výraz.
„Pane Ludovici, proberte se...“
Muž se vrátil z krajin, po kterých bloudil, a vyděšeně pohlédl na příchozího.
„Kdo jste?“
„Jsem doktor duše. Chci vám pomoci. Slyšel jsem, že jste zachraňoval kočku a skončil jste takhle. Nechcete mi o tom říci něco víc?“
Ludovic mlčel. Jeho oči se zase někam zatoulaly.
„Pane, proberte se. Povězte mi, co jste dělal minulé dny“
Plaše se na něj podíval. Pak začal tiše vyprávět:
„Před několika dny jsem stál na nádraží a čekal na vlak. Měl zpoždění a tak jsem si chtěl skočit do blízkého knihkupectví, abych si na cestu vybral nějakou knihu. Na rohu ulice jsem však viděl, jak černá kočka vběhla pod auto.
Trvalo dlouho, než jsem se mohl pohnout z místa. Nevím proč, ale úzkost mi sevřela srdce. Vrátil jsem se na nádraží a odjel vlakem do práce. Celý den jsem však nemohl přestat myslet na tu kočku. Zlomek vteřiny před tím, než skončila pod koly auta se na mě podívala s jakousi prosbou v očích.
Další den po prosněné noci, kdy se mi situace ve snech stále opakovala, jsem šel na nádraží. Vlak měl opět zpoždění a já se vydal s jakousi předtuchou ke knihkupectví. Zase jsem viděl tu samou kočku, její prosebný pohled i to, jak mizí pod koly auta... I tentokrát jsem jí nedokázal pomoci. Celý den jsem nemyslel na nic jiného...
Další den byla sobota. I přesto, že jsem nešel do práce, jsem se vydal k nádraží, tentokrát dříve než obvykle. Šel jsem směrem ke knihkupectví. Zastavil jsem se na místě, odkud jsem předešlé dny viděl kočku. Čekal jsem dlouho. Už jsem měl pocit, že má cesta byla marná, když tu jsem viděl, jak se skrz plot protáhla kočka. Stejně uhlově černá jako předchozí dny. Překonal jsem chvíli ztuhnutí a hnán zvukem blížícího se motoru jsem se rozeběhhl přes ulici. Popadl jsem kočku do náruče a utíkal do bezpečí. To už mne však auto nabralo na kapotu, slyšel jsem skřípot brzd a jákési výkřiky zděšení...
Kočku jsem zachránil, ale jak jsem dopadl já, vidíte sám... Potom si už nic nepamatuji. Jen když mě nakládali do sanitky, volal jsem kočku, které jsem zachránil život. Všichni mě však považovali za blázna, a tak zřejmě pozvali vás...“
V pokoji nastalo ticho. V obou mužích dozníval příběh a nechtěli jej rušit slovy. Ze zamyšlení je probrala až sestřička, ohlašujíc konec návštěvy. Pokynula doktorovi. Mlčky se zvedl a šel za ní ke dveřím. Na prahu se ještě otočil a s pohledem na muže na lůžku pronesl:
„Pan Ludvic je v pořádku. Blázni jsme my, kdo jej za blázna považovali...“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.8 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 20 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 58 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
