obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915781 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392924 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Zelená tma.... ::

 autor asi publikováno: 20.05.2016, 12:14  
Co vlastně umíme, co chceme a proč ?
 

Dívala se na strop. Taková blbost, co vás drží jen na lanku. Vlastně ne vás, pochopitelně, jen šňůru, takový malinkatý nic. Jenže… Koukala na všechny kolem. Někdo se tváří, někdo skutečně je v klidu, někdo jej předstírá. Napětí, všude kolem, něčí jistě. Poslední testy. Poslední, pro ně. Pro tyhle. Nejsou poslední, tihle, jen pro ně je to naposled. Kdo to dá…
Statisticky, skoro třetina z vás ne. Třetina ne v limitu. Je to krutý? Možná se vám to jen zdá. Myslíte, že je to zbytečný. Dokázali jste toho tolik, za ty měsíce. Dřina, sebezapření, věci, který ani nevíte, že dokážete. A vy ano. Dáte to nejvíc, co můžete, protože, vy to chcete. Chcete být u nás. Proto jste tady.

Poslední z kurzu. Ti, kteří mají před sebou jen tohle. Posledních 56 hodin. Hodin, na jaké někteří už nikdy nezapomenou. Někdo v dobrém, ale jak říkám statistika je neúprosná, dvě třetiny z vás ne. Takže ty ne, ty taky, ty ano. Dívala se na všechny na protější straně. Kdo z nich asi? Nebude tipovat, většinou se trefí a pak se jí to zdá divné. Jakoby je předem nějak odsoudila nebo tak něco. Ne, jen se dívá.

Není to nic proti vám, osobního, ne. Jen prostě, jsou to pravidla, pravidla, která jsou možná zdánlivě zbytečně přísná, krutá. Proč to vlastně tak chcete? Víte jak ta statistika pokračuje? Dál, potom, až tu budete? Ještě nemáte vyhráno. Budete mezi námi. Mezi TOP. My jsme světová elita, všichni to ví. Přesněji nás několik mezi sebou tak trochu soupeří kdo je vlastně ten nej… Ale jsou to jen takový papírový, mediální hříčky. Když, potom, tak jsme všichni na jedný straně. Rizika? Jenže, kdo by připustil, že se týkají i jeho? My jsme přece nej. Superelita. Kdo patří k nám, tomu svět závidí? Jen jestli tomu moc nevěříte. Nejsme ani nezranitelný, ani nesmrtelný, ani neprůstřelný. Rozhodně!

Nepřítel není lepší, ne, jen vy jste špatně připraveni. A my nechceme, abyste byli, špatně připraveni. Tak proto. Dáváte všechno, jo, vím. Tak proč tenhle konec, vždycky? Pro vás přece! Tohle není film a já nejsem Demi Moore. Ne, já jsem ta, která vás hodnotí, když to bude průšvih, tak zachrání ( jenže to vy nevíte). My máme tvrdší limity než vy. Nezdá se to, já vím. Jenže pro nás je to pořád, v tom to je. Je nás tu dost, abychom viděli, poznali, věděli. Jiní pak měří a hodnotí, my jsme jen podpora, vaše. No, to ne, jen jsme tady. Vždycky…teď…jenom…dnes…naposled…

Skáču většinou já a někdo z kolegů. Mám to ráda. V noci obzvlášť. Krásná noc jako dneska. Oblačnost, vítr, všechno jak podle nějakých vzorových tabulek. To máte docela dobrý. Mnohým to pomůže.

Možná byste se zlobili, ale vidím kdo z vás na to není. Nehodí se. Někdo je moc velkej suverén, kondici má, testy v pohodě, ale, prostě ne, někdo toho už má plný zuby, ale z principu to nevzdá, dobrovolně. Ani ten, co je zdánlivě v absolutním klidu, není vždycky. Smysl pro detail, to vážně mám.

Tak naposledy. Ne, takhle by to nešlo. Jean by vás všechny nechal, já ne, protože by to zrovna pro tebe mohlo být i nebezpečný. Kontrola výstroje, hned, teď okamžitě! Upravit! Dotáhnout! Vy taky! Všichni! Kolega se baví, moc dobře a vy mne nenávidíte. Je mi to ale obojí dost jedno. Zlomená noha je blbá. Takže? Devět minut do seskoku…
Jsem sice tady, mezi nima, chlapama, který jsou víc než dobrý i teď, pořád, ale nejsem stejná, to asi ne.
Nebo možná už ne. Jsem tu, protože jsem dobrá, v tomhle, tady. Taky jsem výjimka, jedna z prvních, co to dokázala. Nepřišlo mi to zas tak šílený. Mám ráda věci, kterým zdolám, na hraně. Procházka to nebyla, ale zvládla jsem to. Byla jsem ráda, hodně, asi jako vy teď. Věřila jsem si, tenkrát. Pak dlouho, všude, kde jsem byla. Nic není ideální, v tomhle už vůbec. Jednou, dvakrát, mnohokrát…Už se nevrátí, nikdy, jen na pásu, pak s doprovodem. A vy víte, kde byla chyba, někdy, znovu, nemůžete nic. Někdy zatáhnout zip. Konec.

Pak si řeknete, že už to stačilo. Zase vás opravěj, sešijou a slepěj, ale už to stačí. Hvězdy vám už nic neříkaj a chcete utéct. Ale to ne! Je to váš život! Tak jste tady. Tady? Jo!
Měla jsem tátu a dva bráchy. Měla. Skvělý, taky tady. Ne přímo tady, ale u nás. Měla, už nemám. Měli skvělý výcvik, formu, schopnosti, jen byli na špatným místě ve špatnou dobu. Proto možná, mi to tak hrozný nepřišlo. Výcvik. Ty zbraně – prosím vás, od malička - složit, rozložit, rozebrat, upravit, opravit, předělat, lepší než stavebnice. Vyčistit, bráchové, táta. Dokonalý výcvik vlastně od narození. Pak možná, chvíli jsem myslela, že třeba…Jo, víte co armádě chybí – formulář na odchod do civilu pro pyrotechniky. Na, co? Konec! Tohle ne, to sem nepatří.

Nádhera, tuhle chvíli mám ráda. Noc je krásná, jo, dobře blbě zelená, ale jinak… Vítr kolem, letíte a zdá se vám, že věčně, byla by to krása, není, ale ten pocit. Mám to ráda. Dnes je to jen hra. Kolik vás bylo na začátku? A teď jedno letadlo. Ti, co vydrželi až sem. Jo, pro některý z vás -váš životní sen, ale hra. To potom, už hry nebudou. Každá chyba se platí a někdy nevratně, naprosto a navždy. Jen jednou. Někdy máte jen jednu šanci. My chceme, abyste jich měli mnoho a chyby byly minimální, v nejhorším ne fatální. Protože některý chyby uděláte jen jednou. Bez možnosti opravy. Každý někdy chybuje, ale chceme, aby to bylo co nejmíň. Abyste některý věci dělali automaticky, měli je nacvičeny, protože čas je hrozně důležitej, tímhle ho neztrácejte.

Dopad do zóny, vše o.k. tak šťastnou cestu. Snad si nemyslíte, že to nedám? Samozřejmě, vždycky. Nikdy bych necvičila lidi k něčemu, co nedokážu sama. Nikdo z nás. Jo, nemusím to co vy, ale dám to, s přehledem. Jen pro svoji radost, že ještě nejsem na odpis. Taky abych měla přehled, jen tak. Vždycky. Ale já mám něco jiného, jinudy, tak zase za pár hodin…S některými. Asi s tebou a … ne, nechám toho, je to…


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 asi 20.05.2016, 13:56:06 Odpovědět 
   Vypravěč ani ona to vlastně nikdy nevzdávají. Jsou to poslední okamžiky před závěrečným testem pro příslušníky zvláštní jednotky. Končí v okamžiku jejich seskoku do zóny. Dál je 48 hodin všechno na nich. Časové limity, splnění, schopnosti, jen a a jen na nich. Ona o ostatní z velících jsou jen pozorovateli, hodnotí, dohlížejí, pomohou těm, kteří to vzdají. Všechno ostatní je na těch, co seskočili s ní. Její role výcviku v tomto okamžiku končí. S těmi, se kterými se potom setká nebude v úloze učitele, ale kolegy. Konec jedné etapy. Nejspíš ví, s kým se setká...Nejspíš...Je v tom dobrá...taky...
Díky za čtení i náhled...
Hezký den...:-)
 Šíma 20.05.2016, 12:13:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Musel jsem tento text číst vícekrát. Zdá se být neurčitý, ovšem svou vlastní formou vypráví o vojandě, která to nevzdává (viz zelená tma) a snaží se uspět mezi muži (často se k nim obrací, jakoby byli čtenáři právě těmi muži). Konec povídání vyšumí do prázdna (pointa se mi zdá být neslaná a nemastná), avšak zde text může končit i proto, že to vyprávěč prostě vzdal a nechal text takovým jaký je. Na každého čtenáře zřejmě zapůsobí jinak... Mohu se však i mýlit a všechno je jinak (viz můj úhel pohledu).

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Synchronizace (...
ukex
Jazz, Mozart a ...
Filip Vávra
Slepá ulička
Doll
obr
obr obr obr
obr

Křišťálová koule
Dick
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr