|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392924 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Zelená tma.... ::
 asi |
publikováno: 20.05.2016, 12:14
|
| Co vlastně umíme, co chceme a proč ? |
| |
|
|
Dívala se na strop. Taková blbost, co vás drží jen na lanku. Vlastně ne vás, pochopitelně, jen šňůru, takový malinkatý nic. Jenže… Koukala na všechny kolem. Někdo se tváří, někdo skutečně je v klidu, někdo jej předstírá. Napětí, všude kolem, něčí jistě. Poslední testy. Poslední, pro ně. Pro tyhle. Nejsou poslední, tihle, jen pro ně je to naposled. Kdo to dá…
Statisticky, skoro třetina z vás ne. Třetina ne v limitu. Je to krutý? Možná se vám to jen zdá. Myslíte, že je to zbytečný. Dokázali jste toho tolik, za ty měsíce. Dřina, sebezapření, věci, který ani nevíte, že dokážete. A vy ano. Dáte to nejvíc, co můžete, protože, vy to chcete. Chcete být u nás. Proto jste tady.
Poslední z kurzu. Ti, kteří mají před sebou jen tohle. Posledních 56 hodin. Hodin, na jaké někteří už nikdy nezapomenou. Někdo v dobrém, ale jak říkám statistika je neúprosná, dvě třetiny z vás ne. Takže ty ne, ty taky, ty ano. Dívala se na všechny na protější straně. Kdo z nich asi? Nebude tipovat, většinou se trefí a pak se jí to zdá divné. Jakoby je předem nějak odsoudila nebo tak něco. Ne, jen se dívá.
Není to nic proti vám, osobního, ne. Jen prostě, jsou to pravidla, pravidla, která jsou možná zdánlivě zbytečně přísná, krutá. Proč to vlastně tak chcete? Víte jak ta statistika pokračuje? Dál, potom, až tu budete? Ještě nemáte vyhráno. Budete mezi námi. Mezi TOP. My jsme světová elita, všichni to ví. Přesněji nás několik mezi sebou tak trochu soupeří kdo je vlastně ten nej… Ale jsou to jen takový papírový, mediální hříčky. Když, potom, tak jsme všichni na jedný straně. Rizika? Jenže, kdo by připustil, že se týkají i jeho? My jsme přece nej. Superelita. Kdo patří k nám, tomu svět závidí? Jen jestli tomu moc nevěříte. Nejsme ani nezranitelný, ani nesmrtelný, ani neprůstřelný. Rozhodně!
Nepřítel není lepší, ne, jen vy jste špatně připraveni. A my nechceme, abyste byli, špatně připraveni. Tak proto. Dáváte všechno, jo, vím. Tak proč tenhle konec, vždycky? Pro vás přece! Tohle není film a já nejsem Demi Moore. Ne, já jsem ta, která vás hodnotí, když to bude průšvih, tak zachrání ( jenže to vy nevíte). My máme tvrdší limity než vy. Nezdá se to, já vím. Jenže pro nás je to pořád, v tom to je. Je nás tu dost, abychom viděli, poznali, věděli. Jiní pak měří a hodnotí, my jsme jen podpora, vaše. No, to ne, jen jsme tady. Vždycky…teď…jenom…dnes…naposled…
Skáču většinou já a někdo z kolegů. Mám to ráda. V noci obzvlášť. Krásná noc jako dneska. Oblačnost, vítr, všechno jak podle nějakých vzorových tabulek. To máte docela dobrý. Mnohým to pomůže.
Možná byste se zlobili, ale vidím kdo z vás na to není. Nehodí se. Někdo je moc velkej suverén, kondici má, testy v pohodě, ale, prostě ne, někdo toho už má plný zuby, ale z principu to nevzdá, dobrovolně. Ani ten, co je zdánlivě v absolutním klidu, není vždycky. Smysl pro detail, to vážně mám.
Tak naposledy. Ne, takhle by to nešlo. Jean by vás všechny nechal, já ne, protože by to zrovna pro tebe mohlo být i nebezpečný. Kontrola výstroje, hned, teď okamžitě! Upravit! Dotáhnout! Vy taky! Všichni! Kolega se baví, moc dobře a vy mne nenávidíte. Je mi to ale obojí dost jedno. Zlomená noha je blbá. Takže? Devět minut do seskoku…
Jsem sice tady, mezi nima, chlapama, který jsou víc než dobrý i teď, pořád, ale nejsem stejná, to asi ne.
Nebo možná už ne. Jsem tu, protože jsem dobrá, v tomhle, tady. Taky jsem výjimka, jedna z prvních, co to dokázala. Nepřišlo mi to zas tak šílený. Mám ráda věci, kterým zdolám, na hraně. Procházka to nebyla, ale zvládla jsem to. Byla jsem ráda, hodně, asi jako vy teď. Věřila jsem si, tenkrát. Pak dlouho, všude, kde jsem byla. Nic není ideální, v tomhle už vůbec. Jednou, dvakrát, mnohokrát…Už se nevrátí, nikdy, jen na pásu, pak s doprovodem. A vy víte, kde byla chyba, někdy, znovu, nemůžete nic. Někdy zatáhnout zip. Konec.
Pak si řeknete, že už to stačilo. Zase vás opravěj, sešijou a slepěj, ale už to stačí. Hvězdy vám už nic neříkaj a chcete utéct. Ale to ne! Je to váš život! Tak jste tady. Tady? Jo!
Měla jsem tátu a dva bráchy. Měla. Skvělý, taky tady. Ne přímo tady, ale u nás. Měla, už nemám. Měli skvělý výcvik, formu, schopnosti, jen byli na špatným místě ve špatnou dobu. Proto možná, mi to tak hrozný nepřišlo. Výcvik. Ty zbraně – prosím vás, od malička - složit, rozložit, rozebrat, upravit, opravit, předělat, lepší než stavebnice. Vyčistit, bráchové, táta. Dokonalý výcvik vlastně od narození. Pak možná, chvíli jsem myslela, že třeba…Jo, víte co armádě chybí – formulář na odchod do civilu pro pyrotechniky. Na, co? Konec! Tohle ne, to sem nepatří.
Nádhera, tuhle chvíli mám ráda. Noc je krásná, jo, dobře blbě zelená, ale jinak… Vítr kolem, letíte a zdá se vám, že věčně, byla by to krása, není, ale ten pocit. Mám to ráda. Dnes je to jen hra. Kolik vás bylo na začátku? A teď jedno letadlo. Ti, co vydrželi až sem. Jo, pro některý z vás -váš životní sen, ale hra. To potom, už hry nebudou. Každá chyba se platí a někdy nevratně, naprosto a navždy. Jen jednou. Někdy máte jen jednu šanci. My chceme, abyste jich měli mnoho a chyby byly minimální, v nejhorším ne fatální. Protože některý chyby uděláte jen jednou. Bez možnosti opravy. Každý někdy chybuje, ale chceme, aby to bylo co nejmíň. Abyste některý věci dělali automaticky, měli je nacvičeny, protože čas je hrozně důležitej, tímhle ho neztrácejte.
Dopad do zóny, vše o.k. tak šťastnou cestu. Snad si nemyslíte, že to nedám? Samozřejmě, vždycky. Nikdy bych necvičila lidi k něčemu, co nedokážu sama. Nikdo z nás. Jo, nemusím to co vy, ale dám to, s přehledem. Jen pro svoji radost, že ještě nejsem na odpis. Taky abych měla přehled, jen tak. Vždycky. Ale já mám něco jiného, jinudy, tak zase za pár hodin…S některými. Asi s tebou a … ne, nechám toho, je to…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 3 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
