obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915820 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39761 příspěvků, 5830 autorů a 393159 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rovnice se nerovná ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: ne MOC i duše
 autor asi publikováno: 25.05.2016, 17:18  
Některé vzorce zkrátka neplatí...
 

Tak takhle nějak vypadá asi nekonečno v realitě. Znovu a ještě jednou. Celá strategie kampaně, ano, máme, ano, taky, proboha, kolikrát ještě? Jeden po druhém do nekonečna opakují ty očekávané věty, souvětí, hodnoty a pokyny. Laik by zešílel, ona to vydrží. Koukla na Toma naproti. Udělal zase ten svůj pohled a alespoň na vteřinu se pohnula její mysl někam do pozitivna. Koukla vedle, mladí dynamici. Nesnáší tyhle dva, jak to říct… nevadí pochopitelně věk, ale ta jejich domnělá asertivita, kterou by člověk nazval úplně jinak, kdyby se vůbec namáhal. Kdyby tomu alespoň rozuměli. Ale to ne, někde si něco načetli v příručkách a jen to opakují, jsou k nesnesení, kdyby byli použitelní alespoň v těch statistikách, jo, kdyby, ale to zas mají pocit, že statistika je průměr a pořád by něco něčím dělili. Proboha kam to chodili do školy? Nejspíš někam, kde statistika nebyla. Nevadilo by, kdyby ji denně nepotřebovali. Kdy už se jich zbavíme? Dobře, budu kladná, tak tedy, kdy půjdou konečně čerpat nové znalosti a dovednosti jinam?
Konečně snad i šéf se už unavil. Jasně, že to udělají, je to jejich práce. Ne nikdo nikam nepůjde dokud to dnes nebude komplet. Znovu kontrola, samozřejmě. Hlavně už skonči. Než dokončil další své myšlenky měla skoro půlku hotovou, ať si klidně myslí, že píše každé jeho slovo. Čísla jsou čísla, stáhla hodnoty za týden a skoro to má. Takhle by se opravdu nikam nedostali. Tom má pohled a ruce taky na klávesnici, určitě dělá řešerše, no vida, kolektivní práce. Mrkla na Zuzanu, jo, určitě už na tom taky dělá. Budou to mít dneska. To je jistý. Tak jí se to teda hodí hodně, snad…
Sláva, konec, rozchod, konečně. Co to s tím šéfem dneska bylo? Zkrátka taky asi neměl den. Tom na ni čekal za dveřmi, jistě, že to má skoro z půlky, už jí to poslal, tak si to otevřou každej u sebe, dodělaj to společně a bude to v mžiku. Domluveno. Klidná společná práce, to má ráda, jde jim to. Jim třem, jsou sehraní, umí to. Zase ten kluk. Nasadila profesionální úsměv a debilní větu o tom, jak mu může pomoci. Jistě, že ví, že ta věta je debilní, ale jemu ji řekla s takovým medem v hlasu a úsměvem, že jen velmi těžko jí šlo odolat. Nikoli, tyto zapomenuté brýle nejsou její, protože žádné brýle na čtení nepoužívá. Jistě, je to v jejím věku s podivem, ale je tomu tak. Brýlky jsou pana náměstka, jistě mu je rád zanese…
Hned psala Tomovi, dynamik na cestě a s ním i brejle. Může si to už zmenšit na obrazovce. Taky ví, jak toho kluka nesnáší, navíc, když pracuje dost často nevnímá okolí, tak aby kluka nepřehlíd. Je tři hodiny hodně, jak na co? Na tohle to bylo akorát. Konec, hotovo. Zabalila, převázala mašlí a send … Sešli se dole v garáži. Poslali si vzájemné pohledy, a jejich tři auta, jako skoro poslední, odjela.
Pitomý světýlko, zase na ní bliká. Snad to auto má nějakou benzínovou tasemnici nebo co. Jo, jo, někde ti dám tvoji dávku, asi tady. Nemá ráda velký pumpy. Tahle je taková mini, skoro nikdo tu nikdy není, je to její oblíbená. Když vyndavala kartu, zavadila o mobil Uvědomila, si, že ho má pořád vypnutý. No, jo, vlastně od tý porady. Takový klidný den to byl, ani si nevšimla. Zapnula ho. Patnáct nepřijatých hovorů? Blbost, to zas technika šílí. Ne nešílí. Dva jsou od kamarádky a ty ostatní… Od něj. 12 za dvě hodiny. No, to bude naštvanej. Taky dvě zprávy. Aha, tak to je jasný. V pět? Koukla na hodinky. To bylo před třemi hodinami. Hm, to nestihne, absolutně mimo toleranci, ale asi to projde. Volala mu zpátky. Vypnuté? Znovu. Zase? Naštval se? Zajede tam. Koupila by si trochu popela na hlavu, ale zatím to nikoho nenapadlo prodávat v něčem kapesním… Zastavila vedle v ulici, dělá to vždycky. Nesvítí? Zazvonila. Znovu? Naštval se hodně? Nahoru nepůjde, to ne. Měla tu být jindy. Taky ale není na klíček, jak mohla vědět, že přijede dnes? A co vůbec? Tak si nezapnula mobil, no, taky ho mohla zapomenout ( to se jí stává často). Dojde nahoru. Nikdy nikam nechodí nezvaná, ani obráceně to nemá ráda. Zazvonila. Koukla na plynoměr vedle dveří. Má stažený topení. Jasně, není doma. Odemkla si. Pro jistotu v předsíni zavolala, fakt o žádný překvapení nestojí. Ale… Nebyl tady. Zcela jistě. Nemá tu ani věci ( tašku a tak). To je divný.
Jel k ní? Leda by se hroutil svět, to se nestává. Volal ale naposledy ve čtyři, teď je skoro devět. Dojela domů. Pomalu objela celý blok. Čekal by v autě a ještě ne u ní.
Není jeho fanynka. Jestli něco chce, ozve se. Dala auto do garáže a šla nahoru. Jenže ani doma ten klid nějak nemohla najít. Je to celý nějaký divný. Přece ho nezná od včera. Ví jakej je, ona taky není jednoduchá a průhledná, jistě. Takový typy se přitahujou. Proč volal tolikrát ale jen dvě hodiny? Pak už ne? Proč si to vypnul? Ví dost dobře, kdy si vypíná mobil. Některé situace teď vyloučila, tak zřejmě zbývá jen – bolí ho hlava, je někde, kde ho musel vypnout, nemá signál. Takže - bolí ho hlava – byl by nejspíš doma. Musel si vypnout mobil? Volala jí. Jeho doktorce, no, je to dost blbý v deset večer, ale není to zase poprvé.
Ne nebyl u ní, ale má od něj dva zmeškaný hovory, v pět. Ne, pak už nevolal. Sakra! Běžela zpátky k autu, za chvilku byla zase u něj. Letěla nahoru, už nic nezkoumala, vřítila se dovnitř, vzala ze šuplíku prášky.Vedle dveří nevidí klíče od pastoušky. Signál!! Proč si toho nevšimla hned poprvé, když tu dnes byla? Protože je sice analytička, ale ne policejní vyšetřovatel.
Kdyby dnes dělala autoškolu, komisař by jí to zcela jistě nedal. Není hysterka, ale tohle je trochu moc. Už dvakrát jí volala jeho máma, myslela, že je u něj, nemůže se mu dovolat, mají jít zítra spolu na oběd, nedomluvil se ještě. Tak tohle teda nedá, tohle vážně ne.
Zajela k okraji. Zastavila. Zavolala Tomovi. Potřebuje odvézt dost daleko, jo, přijede k němu, pojedou jejím, ale vážně řídit teď nemůže. Jistě Tom. Zaveze, odveze, zachrání, vždycky. Je to teda dost blbý. Chápe. Potřebuje odvézt, když ji viděl, na nic se moc neptal. Nikdy se neptá. Ale tohle, to ho teda hodně zajímá. Jenže, teď není ta pravá chvíle. Kdy vlastně bude? Na něco by se jí zeptal, už dávno, ale kdysi promeškal tu chvíli, pak už bylo pozdě na všechny jiný otázky než pracovní. Tak teď ji samozřejmě odveze kamkoli, ale na nákup to asi nebude. Taky musí být dost mimo, když snese, aby jí někdo pomohl, byť jen tím, že ji někam doveze.
Dala to do navigace. Stejně ale cestu zná. No, to je dálka. Mlčela, skoro pořád, jen občas řekla něco k cestě. Pořád někomu volala, marně. Díval se jí na ruce, nikdy ji neviděl tak nervózní. Nikdy! Při obchodech za miliardu sedí v klidu, jako kdyby se řeč vedla o nedělním obědě a teď? Co se děje? Kam to jedou? Ke komu? Proč? Uprostřed noci? Proč neřekne ani slovo? To je teda věc. Cesta děsná, spadne asi celá obloha proměněná ve vločky, sypače už zřejmě čekaj na jaro. Proč nejeli s jeho? Není to sice na všechny. Ale snad by to nějak ujelo. Tohle její, nezná to, je to moc vysoký, nemá tyhle auta rád. Divil se, když s tím prvně přijela, taky to není zrovna její styl, ale prej je to dárek. No jo, darovanýmu koni… Kdo je ten dárce? Kdo se moc ptá? On se neptá, nikdy.
Co je tohle? No to si měli vzít snad saně? To nevyjede, ani tohle. Ukázala mu kde zastavit. Vyletěla z auta, vrhla se k jinýmu, co už tady stálo. Sahala na motor. Jsou v detektivce? Snad nejedou někam na přepadovku? Ne, to by neudělala, to není ona. Navíc…
Prostě ne, neznáte ji. Houkla na něj, aby tu počkal a hnala se tmou někam nahoru. Vrátil se do auta, ale čekat v něm nebude. Jsou tři ráno a ona někam zmizela do lesa. Kde to je? Koukal, jestli tu nemá baterku, on ji vozí, ale po chvilce pochopil, že hledá zbytečně. Našel různý zajímavý věci, ale nějak je nedokázal v tuhle chvíli ocenit. Rozsvítil mobil a šel někam hledat její stopy. Tedy tohle? Na to nemá ani věk ani náturu. Naštěstí to nebylo tak tajemný jak se zdálo, byla tam cestička.
Najednou běžela proti němu. Potřebuje pomoci. Snad ho nezabila? V autě nemá ani lopatu. Díval se na ni a jenom žasnul. Vlekla ho nahoru a pořád mu vysvětlovala, že to nesmí nikomu, ale nikomu říct, musí jí to slíbit, jinak to nějak zvládne sama, ale jestli jí to neslíbí, tak dovnitř nemůže. Sice slíbil, ale dost ho děsila. Jak vstoupil a došel k posteli, pochopil.
Není jeho fanda, ale poznal ho. To by asi… no každej. Tak to bude ten dárce vozu. No takhle by po něm asi davy nešílely, to ne. Ale vypadá…není mrtvej, že ne? Bohužel tuhle myšlenku na rozdíl od předchozích řekl nahlas.
Zmrazila ho pohledem. Ne, je nemocnej, asi ani neví, že jsme tady, zřejmě. Jen ho potřebuje dostat do auta a do nemocnice. Doktorce zavolá cestou. Nakonec byl za ten sníh všude kolem rád. Nějak ho dovlekli k autu, ale změna, pojedou jeho. Je větší, líp se tam dozadu složí. Jo, je to už takovej menší náklaďák, tam se vejde leckdo.
To s tím autem mu snad udělal schválně, nesnáší tyhle velký krámy. Navíc má málo benzínu. Hodně málo. Skvěle obr benzinka, ví, že ona to nemá ráda. Hodila pokladu vzadu na hlavu svoji bundu, aby ho nikdo neviděl ( taky už má dost, koho tu čeká v půl pátý ráno) a letěla dovnitř pro vodu. Cpala do něj nějaký prášky.
V nemocnici už je čekali. Zůstal tam s tím tankem a čekal. Snad se ještě vrátí, alespoň jí dá klíčky a snad ani domů už nepojede. Je skoro šest. Přišla téměř za dvě hodiny. Čekal tam. Vypadala děsně, ale zřejmě je to dobrý. Děkovala, ale znovu se ujistila, že to bude jen mezi nimi. Jo, bude, samozřejmě, i když nechápe to, ale co, je spousta věcí, který nechápe, o jednu míň nebo víc? Doveze ji domů, do práce už volal. Domů ano, ale na nějakou civilizaci, vážně ji na tom jednání dnes potřebují. To musí pochopit. On má v práci oblečení, vždycky, takže… počká … Zase je zpátky. Pozvala ho nahoru, udělala kávu, skočila do sprchy, v čase blížícímu se rekordu ho tam hnala taky, za patnáct minut byla opět dokonalá. Nalíčená, oblečená, prostě něco se sebou udělala a vypadala jako vždy. Když byl v tý sprše přemýšlel a tom, že tohle tak mohlo být vždycky, mohlo, ale není. Nic se v životě neopakuje, nikdy, nic není dvakrát. Co jednou prošvihnete, není.
Kontrakt uzavřen, úspěch. Chtěl ji poslat domů, vyspat se a taky asi za ním, ale odmítla. Stejně tam půjde až večer, až tam už nebudou tak moc lidi. Ne, nevydržel to a zeptal se. Proč? Co je na ní závadnýho?
Překvapeně se na něj podívala. „To ne on, to já nechci. Znáš mne.“
V tu chvíli si uvědomil, že vlastně vůbec ne. Ani za těch dvacet pět let, vůbec…Může se na ni absolutně spolehnout, ale vůbec ji nezná…proto ani tenkrát tu rovnici s ní nemohl vyřešit, konečně to pochopil…


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.05.2016, 17:17:04 Odpovědět 
   Zdravím.

Četl jsem povícero, a i tak jsem se v textu ztrácel. Nejen proto, že byl v jednom bloku, ale že v něm bylo více vyprávěčů: ONA a ON, kteří se navzájem střídali. Ve vyprávění bylo také spousta otázek, nepamatuji se, zdali byly všechny zodpovězeny. A také, celé mi to připadá takové monotonní. Uvidíme, třeba budou mít čtenáři jiný názor. Pozor na práci šotků Překlepníčků, občas se něco najde.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 25.05.2016, 21:00:50  
   asi: Členění - tentokrát se nepovedlo. Dva vypravěči? Jo, chvilku ano. Spousta otázek zůstává nezodpovězena? Někdy je fajn si je jen dát. Nechat na druhých, aby si odpověděli, nebo si jen uvědomit, že je to vlastně otázka. K něčemu třeba vede, nebo taky ne. Je to takový krátký příběh jednoho odpoledne, večera a noci, mně se to zdálo akční až moc...
Díky za čtení a poznámky...:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Proste jsem
(27.2.2021, 20:22)
Týnuš
(8.2.2021, 18:37)
Sivanah
(7.2.2021, 21:40)
black dragon
(2.2.2021, 14:52)
obr
obr obr obr
obr
Noční bar
Siggi
Spoločne to zvl...
Gardenboy
Kapitola trinás...
Copacabana
obr
obr obr obr
obr

Slzy lásky
maja52
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr