obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915658 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392267 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: ŽRÁDLO ::

 autor Tilda publikováno: 06.09.2016, 19:20  
Máme se bát...?
 

ŽRÁDLO

Lisa se bezhlavě zamilovala v osmnácti. Jeff, nejhezčí kluk z ročníku, fotbalista tělem i duší, sen všech holek ze třídy. A ona s ním chodí!!!
Okouzlení jí vydrželo až do maturity. Byl pozorný, to ano. Uměl být i něžný a zábavný. Ale jak už ji měl jistou, poněkud polevil. A postupem času se dostavila nuda, stereotyp a všednost. Lisa dokonce kvůli němu ani nešla dál na školu. Nějak neměla motivaci. Jeff ve studiu zrovna nevynikal a Lisu tak trochu brzdil. Ani jí nepřišlo, že nepůjde na univerzitu, jako její spolužačky.
Nejlepší kámoška Anetta odjela začátkem roku do Bostonu.
"A budeme si psát… nikdy nezapomeneme… nejlepší kamarádky…" Nějak to čas smazal. Zůstal jen ušmudlaný náramek přátelství na dně šuplíku s kalhotkami.

Ve dvaceti se vzali, i když láska se jejich vztahu snad ani říkat nedalo. Spíše zvyk, pohodlnost, nechuť něco měnit. Potřeba vymanit se z domova a neustálé kontroly života ze strany rodičů. Pocit dospělosti a důležitosti, kterého se jim nedostávalo a svatbou se, jak jinak, automaticky objeví. Rodiče obou novomanželů (a s viditelnou úlevou) přispěli na bydlení a tak si mohli dovolit hypotéku i vlastní zařízení malého domku v sousedním městě.

Jeff, svatbou najednou změněný k nepoznání (k horšímu, samo sebou), dostal práci v montážní hale a Lisa seděla za kasou v supermarketu. Žádná sláva, ale tak to chtěla, ne? Konečně dospělá!!!
Dny a týdny ubíhají, Lisa v osmém měsíci naposled zavírá pokladnu a s úlevou, na nějaký čas, opouští nemilovanou práci.
Výbavička připravená, doma všechno vypulírované, jen se to narodit.

Dítě přišlo na svět hlučně a bolestivě. Tehdy, se slzami v očích, si řekla: „ Už nikdy, nikdy!!!“ A taky se jí to splnilo. Jeffovi bohatě stačí jeden fracek, jak s postupem času pochopila. A u toho zůstali.

S narozením dítěte se ti dva nesblížili, jak tomu většinou bývá. Jeff si dělal, co se mu zrovna hodilo, veškerá starost zůstala na Lise. Zprvu se s ním hádala, křičela, vysvětlovala a obhajovala. Ale jako by mluvila do dubu. Tvářil se jako blbec a jako blbec se i choval. Nic se nezměnilo a jí přišlo nakonec zbytečné plýtvat silami. Jednou přišla s nápadem, že bude dálkově studovat. To jí i jednu praštil, jak se rozzuřil. Tu myšlenku raději rychle opustila…

Malý Doug rostl jako z vody. Nebyl nijak roztomilý ani chytrý. Lisa si k němu marně hledala cestičku. Ani když pil její mléko, necítila k němu horoucí cit. Ani když jej koupala v modré plastové vaničce, natírala heřmánkem vonícím krémem a česala roztomilého „ kohouta,“ ani tehdy jí srdce neplesalo samou láskou. Bála se o něj, to ano. Vyskočila pokaždé, když se zakuckal ve spánku, když se jí zdálo, že neslyší jeho dech, jemný jako peříčko. To všechno dělala jako pravá máma, ale pořád tomu něco chybělo. Trápilo ji to, proto se taky svěřila mamce.
Ta nad tím mávla rukou: „Neblbni, holka! Každá máma svoje děcko miluje a ty taky budeš, neboj!“ Ale ona se bála, protože věděla, že se to nelepší. Možná proto, že byl tak přesnou kopií manžela! Z ní neměl nic, dokonce ani nos nebo uši...

Jeff se doma zdržoval jenom sporadicky. Nebral zřetel na nemoci, prořezávání zoubků (Lisa nespala v kuse čtyři noci, po domě se ploužila jako duch. Jemu to bylo fuk!) Po práci pravidelně zastavoval v hospodě nebo na hřišti, případně mizel do dílny, kde kutil, kdoví co. Den za dnem, rok za rokem…

Dougovi bylo pět, Lisa bez práce a bez trošky spokojenosti. Během jednoho citového úletu zašla do útulku a odvedla si štěně.
Myslela, že chlapec se do chlupáče zamiluje, že jej soužití se zvířátkem nějak změní, že budou více spolu a ona bude šťastnější matkou. Ale syn se na štěňátko zběžně podíval, zkusmo, viditelně s nezájmem natáhl ruku, pejsek se lekl a odskočil. To bylo celé! Doug si zapnul pořad pro děti a ztratil veškerý zájem. Raději sedí u videa, nebo lítá s kamarády bůh ví kde. O pejska se tedy stará sama.

Jeff to okomentoval slovy: „Sem zvědavej, jak to dlouho vydržíš, náno! Já žádnýho podvraťáka nechtěl. Já teda ne!“
O to víc Berta milovala.


***



Bert je kříženec, ponejvíc připomínající retrívra. Srst černohnědá, polodlouhá a hebká. Oči velké, světle hnědé, uši přilehlé, ocas jako praporec. Jen je štíhlejší, na delších nohách.
Lisa jej adoptovala v pěti měsících a teď, v roce a půl, váží pěkných čtyřicet kilo. Na žrádle zásadně nešetří. A i když Jeff vrčí, co to stojí peněz, ona se nedá. Kupuje ořezové maso na místních jatkách a spolu se zeleninou z vlastní zahrady mele směsi, které zamrazuje do zásoby.
Tím krmí Berta a je to na něm znát. I veterinář ji chválí: „Vlci, psí předchůdci si taky nepochutnávali na granulích a paštikách. Syrová strava je ta pravá!!! Však sama uvidíte: i chrup bude mít v pořádku a žádný páchnoucí dech nebo zubní kámen.“

Lisa žije hlavně Bertem, její vlastní syn ji nijak moc nepotřebuje - znova ta bolestná paralela s Jeffem… Chodí spolu na dlouhé osvěžující vycházky do okolních hor i údolí a hlavně kolem krásného jezera, skrytého mezi kopci. Tam je jim nejlíp. Jako by se oba dva raději skrývali před světem, který je nechápe a tak nějak ani nechce.
Jaro vystřídalo léto a Doug, jako každé prázdniny, odjíždí s babičkou a dědou na prázdniny k tetě - na koňskou farmu dole na jihu.

Lisa si, trošku provinile, zhluboka oddechla. Znova se zamyslela nad svým komplikovaným vztahem k vlastnímu dítěti: „ Může za to ten hnusný porod? Jsem špatná matka? Jsem vadná nebo divná…?“
Nic rozumného nevymyslela - jako obvykle.
S hranou nechutí (krmení pro Berta dělala velice ráda) si začala chystat elektrický mlýnek, velké krájecí prkénko, nabroušené nože a obří mísu. Z chladírny si přinesla včera dovezené maso, z komory velký koš zeleniny a pustila se do přípravy.
Všechno krájí na menší kousky, tak akorát, aby se vešly. (Něco nechá v kuse, aby si chlapák při žvýkání čistil zuby!)

Brouká si oblíbenou odrhovačku, snad ještě ze základky. Venku krásně, ona sama, Berta vidí z okna, jak pospává na sluníčku - dokonalost sama!
Zabere se zcela do práce a nevidí a neslyší přes rachot motoru stroje, že Bert si čumákem otevřel síťované dveře do kuchyně a vchází dovnitř. Sladká vůně masa jej přitahuje jako magnet.
Lisa, nakloněná nad ústím mlýnku, kam ne zrovna předpisově mačká palcem levé ruky kus houževnatější hovězí flaksy, nestačí zareagovat. Bert jí nečekaně vyskočí na záda, tlapy na jejích ramenou a olízne své milované paničce lalůčky obou uší. Třeba něco dostane!!!

Vyděšeně odskakuje, polekaný Lisiným jekotem, hravě přehlušujícím i rachot masořezky. Pes v panice vyběhne na verandu a dál do zahrady, kde se schová v kůlně.
Lisa, ještě než ji obestřou milosrdné mrákoty, stačí stroj vypnout. Padá na podlahu a tvrdě se uhodí do čela. Kolem levé ruky se rychle tvoří kalužka krve.




***



Udiveně se probírá na podlaze kuchyně. V levé ruce jí protivně cuká a cítí mokro mezi prsty. Posadí se, zvedá divně ztěžklou paži a hrůzou vyjekne: „Bože, co se mi to stalo! Kdo mi to udělal!?“ A mlha, která jí na chvíli zastřela myšlení, se náhle zvedá: „Ježíši, to já! Já, nána pitomá, husa nebeská!!! Já si umlela palec!“ Zamrká, ale obraz se nemění. Poslední článek palce chybí a prst končí nechutně blýskavým a šnekem okousaným kloubem s cárky šlach, kůže a něco masa.
Krev se hrne bez přestání a to Lisu vzpamatuje. Vstává tak rychle, jak dokáže - hlava udělá slušnou motanici a pospíchá k lékárničce ve spíži. Ránu notně polévá desinfekcí, která pálí jako peklo, provizorně si udělá bandáž a volá Jeffovi do práce. Ze zmateného telefonátu moc moudrý není, ale zrovna pracovitosti se mu dneska nedostává. Domluví se se šéfem a maže domů.

Vynadá jí, jak jinak. Nazve ji hůř, mnohem hůř, než se vypeskovala sama. Otře se i o psa. Lisa moudře nezmínila, že za to Bert taky může - ten blb by byl schopný odvézt chudáčka zpátky do útulku!
Konečně se vyzuří a jedou na pohotovost. Šest stehů hrubou černou nití (bolelo to jako čert!), další injekce a tabletky proti bolesti, nějaké to papírování pro pojišťovnu a Lisa je konečně doma. Unavená jde do ložnice a prospí zbytek dne.

Jeff by nejradši taky zmizel - do hospody, ale straší tu ta hromada masa (mouchy už se začínají ládovat). A tak, s další várkou kleteb, vyndá zbytek hmoty z mlýnku a celou hromadu nasouká do pytlíků, jak to viděl u Lisy a naskládá všechno do mrazáku.



***



Léto se Lise nějak zprotivilo. Se svým pitomým handicapem nemohla pořádně zahradničit ani se starat o domácnost, o vycházkách s Bertem ani nemluvě. Pahýl se samo sebou zanítil, dostala otravu a znova se řezalo a zašívalo. Užila si bolesti, jakou nikdy dříve nezažila ani nepoznala. Nejhorší to bylo v noci. Snažila se brát pilulky co nejméně, a tak trpěla. Pronikavé bodání v pahýlu vystřelovalo až k rameni. A když si, nedej bože, na ruku ve spánku lehla!!! Ani popsat se to nedá…

Ze začátku Berta krmil Jeff. NO… vydržel to týden. Potom třískl psovou miskou o schod, zaklel a toho dne byl v hospodě až do zavíračky. Lisa se pomalu a bolestivě vracela ke svým každodenním činnostem.
Bývala teď zamyšlenější, samozřejmě unavenější a proto i méně všímavá. A tak jí ušlo, že se Bert začíná chovat jinak.


Ne, že by byl nemocný, trpěl parazity nebo jej zlobily klouby. Nic takového. Jen na Lisu se díval zvláštním, nedefinovatelným pohledem. Všimla si toho až po čase. Hráli si v lese, ona se mu schovala za kmen stromu. A když ji s nadšeným blafnutím objevil, jeho oči dostaly najednou divný, cizí a hladový(?) výraz.
Taky ji nějak víc a často očmuchával, dotíral nosem, olizoval. Divné…
Byla s ním i na Vet Pet, ale všecko naprosto v pořádku.
Mávla nad tím rukou: asi druhá puberta nebo co. Však to přejde.

Jeff se jednou v pátek sebral: a že jede s kámošema do města na baseballový turnaj. Lisa jen pokrčila rameny. Ať si dělá, co chce - stejně i dělá! Ona a Bert si bohatě vystačí spolu…

V sobotu ráno vyrazili na procházku. Nemusela vařit oběd (jupí!) a sobě vzala jenom svačinu. Bert se krmí až večer, to už budou dávno doma! U jezera se posadili v trávě, pozorovali potápky a krásnou šedou volavku. Bert se pustil i do vody a zaplaval pěkné kolečko s klacíkem v zubech. Nikde nikdo, Lisa se natáhla po boku mokrého psiska a slastně zavírá oči.

Možná si zdřímla. Něco cítí, něco ji tahá za zraněnou ruku. Otvírá oči… V hrůze vyskočí na nohy: „Fuj, Berte, hned mě pusť!!! Co to děláš!!!“ A pleskne psa po čenichu. Nic, zuby zaklesnuté v obvaze, jen po ní loupne zase tím cizím pohledem. A zavrčí! A znova!

„Bertí, to jsem přece já, tvoje Lisa! No ták, uklidni se!“
Už skoro prosí a začíná se bát. Pes nijak nereaguje, škube už skoro nedržící a mokvající obinadlo a pořád temně vrčí. Obvaz sklouzne bez užitku z ruky a pes s ním prudce zatřese a vyplivne chumel do trávy. S dalším, ještě temnějším zavrčením se znova vrhá po ruce a zakusuje se do ní.
Rve, škube, kouše a polyká. Lisa ječí, brání se, mlátí volnou rukou Berta všude, kam dosáhne. Nepomáhá to, zkouší kopat. Nic. Jako by byl z betonu. Jako by byl krytý neviditelnou kopulí. Najednou ji pouští krvavou tlamou. Lisa to nečeká, zavrávorá a padá naznak do zválené trávy.

Nestačí si pomyslet: „Díky bohu, je po všem, nechá mě…!“ Pes je v mžiku na ní. Zatíná tlapy do ramen, tlačí ji k zemi, mordu těsně u zranitelného krku. Ona třeští nevěřícně oči, pusa v hrůze dokořán. Bert se zakusuje, jako by to dělal odjakživa. Trhá krční tepnu, chtivě chlemtá jásavý proud krve, jeho oči už nejsou psí. Jeho oči jsou dravčí… LIDOŽRAVÉ…

Díky přesnému zaměření Lisa (aspoň malinká útěcha) netrpěla dlouho. „Útěcha?“ Jak na co: mohla žít ještě dlouho, radovat se a smutnět, objevovat i ztrácet. Ale hlavně ŽÍT!!! A o tuto výsadu přišla najednou a úplně.
Bert, co nebyl Bert, se krmil ještě dlouho.
Chutnalo mu. Nesmírně sladce mu chutnalo lidské maso. Nic tak dobrého nikdy nejedl, co byl živ. Ani jeho předkové, protože mu takovou informaci v genech nepřenechali. Musel na to přijít sám - náhodou.
Jeff zamrazil namletinu i s kouskem Lisina palce, aniž by si to uvědomil. Tehdy poprvé Bert okusil, ochutnal a pozřel…A od té doby už po jiném žrádle netoužil!



Po půl hodině šel kolem lovec. Zahlédne nezřetelně huňatého tvora, jak požírá cosi na břehu. Medvěd? Bleskne mu hlavou, nepřemýšlí, zamíří a přesnou ranou do temene hlavy zabije dravce (Bert to skoro neucítil).
Až když se přiblíží na deset kroků, vidí, co zabil. Vidí, čím se to krmilo. Bezhlavě se dává na útěk a přitom vyšeptalým hlasem překotně vysvětluje tísňové lince.


Lise už nic a nikdo nepomůže. Jen jí může být slabou útěchou, že neslyší, jak Jeff zuří. Vyčítá té, která se už nemůže nijak bránit: „Ty krávo blbá, zasr…, já ti to dycky říkal. Pes z útulku je divnej! A ty ho krmíš syrovým masem, aby zdivočel. Ku… Já to ŘIKAL!!!


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.09.2016, 19:19:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Povídka s náznaky hororu. Z rodinného psa se stane nenažraná lidožravá bestie. Říkal jsem si, zdali mohl příběh dopadnout jinak. Kdo ví? Na práci šotků Překlepníčků jsem příliš nehleděl, ale úplně na konci Ti chybí v přímé řeči uvozovky na konci (po třech vykřičnících).

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
V kůži hlavy st...
Neluschka?!
Příběh mezi kap...
Radmila Kalousková
Posel smrti VI:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

únava
sasanka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr