obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915444 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39649 příspěvků, 5754 autorů a 391028 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: AUTA ::

 autor Tilda publikováno: 25.08.2016, 18:31  
Jedna z možností, jak naložit s přelidněním Země...?
 

AUTA

Ta automobilka se na trhu objevila zčista jasna. Jednoho podvečera na všech státních i kabelových televizních programech se mezi pořady vecpala svou křiklavou reklamou: natolik agresivní, nevkusnou a místy urážlivou, že se lidem dostala pod kůži víc, než kdyby byla pravým opakem. Ne všem lidem, samozřejmě. Pouze té cílové skupině, pro kterou byla především určena. Lidem s nižším stupněm vzdělání: dělníkům, řemeslníkům a zemědělcům, pracujícím ve státních službách na nižších pozicích a povětšinou s nízkým příjmem i úrovní. Takovým rodinám, které žijí nepatrně nad a na hranici minima, nikdy nevlastnily slušné motorové vozidlo a pokud ano, tak různě opotřebované ojetiny z méně či více pochybných bazarů nebo zděděná, a už poněkud zoufalá „přibližovadla“ od tchána nebo náhle zesnulého příbuzného.
Tito otcové od rodin měli oči doslova přišpendlené k obrazovkám a nevěřícně zírali na neuvěřitelně nízké ceny základních modelových řad. Od těch nejslabších motorů až po sportovní, šestistupňové převodovky v benzínu i dieselu. Dokonce i ten nejdražší vůz – terénní dva a půl litrová čtyřkolka pro šest osob, stála mnohem méně, než třídveřové městské autíčko od kterékoliv známé automobilky, sotva pro čtyři osoby a s motorem jedna celá…
Nedávalo to smysl, ale bylo tomu tak. Od toho dne se reklamy, jen mírně obměňované, staly denní samozřejmostí a lidé se chytili tak snadno, jako ryba na chutný knedlíček. Automobilka blíže neurčená, poslala na lačný trh novu řadu automobilů pod společným jménem „LA VIA“.

Její továrny rostly jako houby po dešti všude po světě, ale převážně v rozvojových zemích, bývalém východním bloku a hlavně v Asii. Agitace a nábory všude na barevných plakátech: i v tom nejzaplivanějším podniku, či nejvíce páchnoucím podchodu nebo kanalizačních šachtách hustě obydlených, byly na sto procent úspěšné. Prvořadé zaměstnance brali z řad bezdomovců, kteří najednou prozřeli a chtěli být společnosti užiteční. Doslova se mohli přetrhnout, aby místo u pásu, v montážní hale, lakovně nebo ve skladu získali. Holky z postranních uliček se nadšeně nasoukaly do montérkových kombinéz a svůj „lehký ženský průmysl“ vyměnily s grácií za lehký strojírenský, stejně snadno, jako podvazkové pásy a vykrojené podprsenky z černé krajky za praktické bavlněné prádlo s kalhotkami vysoko do pasu. Místo šminek a rudé rtěnky šmouhy od maziva a olej ve vlasech, jako by tak chodily odjakživa. Kočovné národy, které nikdy žádný režim, vláda ani genocida nezkrotily, si najednou poklidně a smířeně nechaly vzít svobodu a volné nebe nad hlavou a otcové a synové vstávali bez reptání ráno po čtvrté, aby uživili a poctivě početné rodiny.

Slumy, stání pro odrbané přívěsy a mobilní domky, stejně jako vybydlená předměstí mizela srovnávána bagry a buldozery, protože její obyvatelé dostali podnikové, levné, ale čisté a zařízené byty. Životní úroveň se srovnala na dvě stejně početné skupiny obyvatel planety: pracující a elita.
Díky pilné práci několika milionů dělníků a dělnic v automobilkách po celém světě vyjedou konečně první kontejnery plné naleštěných aut. Naložené na lodích, nekonečných vlakových soupravách a později vykládané v obřích překladištích, pozemních i podzemních. Z nich popojíždějí dlouhé kolony nákladních vozů, naložených podle nedočkavých objednávkových listů a míří do nově otevíraných autosalonů.
Ty zabírají místo těm tuzemským, samozřejmě předraženým značkám, ukrádají parkoviště i billboardy a světelné 3D reklamy v centrech měst.

Celých deset let pracovaly továrny na plné obrátky a mnoho spokojených rodin se slastně projíždělo světem v novém a spolehlivém vozítku.
První zájemci byli na pořadník, jen aby se ještě více zvedl zájem. Většinou přišly na tu slávu celé rodiny: pyšní tatínkové převzali tlustou obálku s dokumentací, klíč s lesklým přívěskem a láhev dobrého vína k tomu, zaskočeným a ruměným manželkám vtiskli do ruky malou kytičku a děti – podle pohlaví, přijaly nadšeně červenou nebo modrou kšiltovku, diář nebo propisku a mimina dudlík s logem. Manažer se s nimi ještě s úsměvem vyfotografoval u jejich nového přírůstku a křiklavě barevnou, naleštěnou fotografii s podpisem ředitele pobočky ve formátu A4, jim do týdne poslali i v ozdobném rámečku na adresu.

Po úvodním zahájení prodeje už vše jelo jako na drátkách a dveře u prodejců se netrhly. Odbyt, v první vlně masivní, postupně poklesl do běžné hladiny, když byli všichni prvotní zákazníci uspokojeni. Jak dorůstala další finančně přizpůsobená generace, poptávka znova stoupla, dokud nezely sklady prázdnotou. Ano, prázdnotou, protože najednou výroba z nějakých neznámých důvodů přestala produkovat nové vozy, vedení se vytrácelo a mlžilo, jednotlivé továrny se zavíraly a propuštění zaměstnanci dostali kromě přiměřeného odškodného darem i některý ze skladových vozů. Jeden každý tak z bran fabriky vyjížděl novým a nablýskaným autem „LA VIA“.


Svět za těch deset let trošku „poskočil“ a elita světového obyvatelstva se neprohání po asfaltu jako „spodina“, ale plave něžně vzduchem na vznášedlech. Na tuto spotřební skupinu obyvatel se moudře obrátily světové automobilové koncerny, když jim do zad vpadla zákeřně a nečekaně nová a trochu tajemná automobilka vozů LA VIA.
Ne všechny byly ve vývoji úspěšné. Aspoň se tedy podílely na konstrukci, výrobě komponentů a směsí pro pohon nových motorů. Propad mezi - teď už pouze dvěma vrstvami obyvatel, se ještě zvýraznil tou separací v dopravě. Veřejná skoro zanikla, kromě letecké a všechny peníze se investovaly na přestavbu komunikací. Koridory pro vznášedla, zjednodušení dálniční sítě, přebudování tunelů, nadjezdů, mostů i hlubokomořských spojnic mezi kontinenty. To vše stálo nemalou část světového jmění.

Ale vyplatilo se a země si trochu vydechla, když přeplněnost dálnic i jejich hustota najednou a významně poklesly. Vzduch se pročistil a přibylo volné krajiny. Na chvíli si vydechla. Další boom v prodeji LA VIA a dálnice i silnice jsou znova a ještě více přetěžovány. Stoupá nehodovost spolu s neukázněností, neerudovaností a nízkou inteligencí řidičů. Stoupá kriminalita a nesnášenlivost. Ti, co dříve žili vedle sebe bez závisti, když měli stejně hluboko do kapsy i na dno talíře, najednou si závidí červenější odstín kapoty, metalický lesk, více paprskové disky na „elektronech“ nebo lepší tvar světlometů.
Když už továrny nechrlí nové a vylepšené edice, lidé se zase trochu zklidní a spíše je trápí, jestli budou v budoucnu náhradní díly a servis pro jejich miláčky. Zatím je vše, zdá se, v pořádku a vozy LA VIA jsou skoro neporuchové.

Elita, proplouvající kousek nad střechami po zemi se šinoucích vozů, se dolů skoro nedívá. Ty dva světy se oddálily, oddělily se tím kouskem nebe i tlustými zdmi kolem sídel, řekami a jinými vodními plochami nebo oboustranně uzavíratelnými mosty.
Pozemní komunikace jsou víc a víc opotřebované a elita už nehodlá do jejich údržby dále investovat. Co oči nevidí, to srdce nebolí… Život obou skupin dříve tak harmonický, lepší a nekonfliktní, dostává první trhliny. To, co vypadalo, jako pomocná ruka k řešení a uspořádání společnosti na vrcholu evoluce, najednou se obrací jako hozená mince. Panna - nebo orel...?



***



Ten den, dopoledne na jedné a později toho dne na druhé polovině zeměkoule, připravil vybrané skupině obyvatel krásné a natěšené počasí. A všichni, kterých se to nějak týkalo (všechny rodiny, které měly v garážích nebo před skromným domem, či bytovkou některý z modelů La VIA) dostali nápad si vyjet - na výlet, k příbuzným nebo jen tak někam… Užít si milovanou jízdu v milovaném a hýčkaném voze…

Nabalili si vydatné svačiny, navlékli se do pěkných šatů a se štěbetáním usedají do sedaček svých rodinných miláčků a vyjíždějí svorně z ulic, vesnic, měst i samot na dvouproudé silnice, nájezdy a dálnice… Jedou v řídkém a stále hustějším provozu, mávají na sebe, děti vyplazují jazyky, dospělí si klepou na čelo, nadávají s vytrčenými prostředníky. A všichni kulí oči nad tou rozmanitostí laků, tvarů a velikostí. Pyšně dmou hruď, že jsou také součástí té krásné rodiny majitelů automobilů LA VIA…

Ve všech částech planety se dlouhé lesklé, měňavé a zářivě barevné hady aut šinou směrem, který však není tak docela řízen rukama na volantech. A postupně se zkracují, rozmělňují a mizí: to když hromady aut končí rozdrcené na kusy pádem z útesů, z prudkých serpentin vysoko v horách, pozvolným nořením do mokřin a bezedných bažin, rašelinišť a náhlých závrtů.
Hatchbacky, sedany, pickupy, čtyřkolky i limuzíny: sestupují jako nechtění a zavržení andělé do zatopených lomů, jezer a přehradních nádrží, tiše tonou tekutých píscích pouští. Padají do roklí, strží a propastí, rotují smrtelné piruety pod vodní masou splavů a přehradních výpustí, hoří v dlouhé a vybuchující hranici při hromadných bouračkách v tunelech. Jednotlivě pak nakrčené na svodidlech, naražené ve zdech domů nebo v sobě tak vysokou rychlostí, že je nelze rozpojit. Nebo obtočené jako milenky kolem letitých stromů u okresních cest tak vášnivě, že i strom hyne tou extází. Všichni pasažéři umírají na místě a nikdo nepřežije ten řízený holokaust.

Vozidla LA VIA mizí z povrchu planety velice ekologicky a beze zbytku. V karoseriích, čalounění, autorádiu, nápravě i vzorku pneumatik, v kapalinách i obyčejném pryžovém těsnění kolem oken, ve všem tom je zapouzdřená malá, ale zdatná bakterie, která všechen nepřírodní materiál do roka sežere a zbude jenom jemný prach, který se beze zbytku promísí s půdou. A lidé? Ti jsou přece vydatným humusem, který do přírody odjakživa patří…

Nakonec zbude na zemi jen ta elitářská polovina lidstva. Vybraná, aby mohla žít podle svého. Pozemní komunikace, teď už k nepotřebě, jsou roboty rozebrány. Veškerá výroba a služby jsou plně zautomatizovány, stejně jako školství, zdravotnictví i armáda. Elita je řízena radou a rada je řízena…?

Na planetě Zemi jsou viditelně lepší životní podmínky. Vzduch se pročistil, veškeré ozónové díry se zacelily, skleníkové plyny jako by nikdy nehrozily. Přibylo nových živočišných i rostlinných druhů, rekreačních zón, golfových hřišť, teď už nechráněných rezervací, když není důvod. Zmizely hranice, zdi a žiletkové ploty.

Svět vypadá i z vesmíru modřejší a zelenější. Na chvíli je cítit obrození a vůně nového začátku.
Je ovšem otázkou, na jak dlouho. Třeba ta pohroma s majiteli vozů LA VIA, byla jenom první etapou čistky. Třeba ani elita, která tu zůstala a v poklidu si žije a tyje v přepychu, bude nakonec také „trnem v oku“… A je otázkou a to dost zásadní: „V JAKÉM OKU!?“


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.08.2016, 18:30:37 Odpovědět 
   Zdravím.

Přečteno nadvakrát... Přemýšlím, proč to všechno. Nové automobilky, nové vozy, nové pracovní příležitosti a proč vlastně. Aby po čase vše zaniklo a rozpadlo se v prach, spolu s majiteli dotyčných vozů. Text má nádech hororu a sci-fi, auta řízená vyšší inteligenci po plánované době své existence ničí sebe a zabíjejí své majitele. Jde o řízenou genocidu střední či nižší třídy? Kdo ví... Textík je to k zamyšlení, s nevyřčenou otázkou: "Kdo bude příště na řadě?"

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 26.08.2016, 14:14:41  
   Tilda: Zdravím,
A ano, bylo to řízené kýmsi nebo čímsi a prvotní vnuknutí vzešlo z omílané a hloupé reklamy v tv: vozy s "ehm" faktorem atd...
Tak mě to namíchlo, že to zase lidi, chudáci, schytali!
T.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
O morálce
Alegria
Nekropotence - ...
kilgoretraut
Předmluva
Stanislav Klín
obr
obr obr obr
obr

Moje oblíbená místa
Zirael
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr