obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915657 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39753 příspěvků, 5802 autorů a 392262 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: ODPAD ::

 autor Tilda publikováno: 24.06.2016, 22:58  
Také znáte ten nevábný pohled na plastové a jiné pytle, pohozené podél cest...?
 

ODPAD


Ezra nikdy nevynikal bystrým mozkem ani úsudkem a mezi svými pěti bratry se lehce ztratil. Otec byl tesařem a synové, jako jeden muž, šli mu v šlépějích. Bylo by dobře, kdyby aspoň jeden z nich v tom podceňovaném fochu vynikal, přinesl novou myšlenku, inovaci, zásadní revoluci v modelaci krovů, bednění nebo stavebnicovém montování dnes tolik oblíbených retro dřevěnic. Ale ani jeden neměli dar učení, představivost a kreativitu nebo jenom cit pro řemeslo.
Kdepak, všichni jako ožrala táta, dělali tupě, co jim mistr nařídil - nebo taky nedělali. Záleželo na tom, jakou nohou vstali z proleželé matrace. Matka, podobného ražení jako otec, dřela v masokombinátu. No co, měli aspoň každý den kus masa k večeři a to chlapi, jako oni potřebovali. Taky tím hodně ušetřili a mohli si koupit i ojetou dodávku, která kolovala z ruky do ruky, komu se zrovna hodilo.
Ezra, jako nejmladší, (po vzoru bratrů, už dávno ženáčů, pupkáčů a fotbalových štváčů) na zadní rozpárané sedačce přefiknul docela pěknou slečnu z vedlejší vesnice. Bylo to po tancovačce o pouti a ona, nacucaná alkoholem, na který nebyla zvyklá, zachovala se hloupě. Nechala se nalákat na Ezrovy lichotky a tak s ním skončila v tom nevábném autě. Chtěla na poslední chvíli vycouvat, ale on jí nedovolil. Byl dost hrubý a neurvalý a ona natolik opilá, že mu nedokázala vzdorovat. Jestli se jí to líbilo, si ráno nepamatovala. Jen ta tlustá fialová podlitina na stehně a hanlivý cucflek na pravé straně krku, jí ošklivě připomněly, co se nad ránem stalo.
„Bože, co jsem to provedla! Já pitomá husa! Vždyť se mi ani nelíbil. Je to blb a nevzdělanec. Ježíši – měl aspoň ochranu? Vždyť, já zrovna ovuluju… Nejhorší je, že si nic nepamatuju a ten žaludek na vodě…“ A Tina to skoro nestihne a zvrací několikrát za sebou, než se vzbouřené žaludeční šťávy zklidní. Její myšlenky však pořád vřou pod povrchem a ona si není jistá vůbec ničím. Raději odpoledne sedá na kolo a jede za svou náhodnou „známostí“, aby jí potvrdil nebo vyvrátil její mlhavou naději.
Poptává se po okolí a potom dlouho zvoní na domovní zvonek, než jí přijde otevřít Ezrův otec: jen tak v trenýrkách, vyvalený, bledými pihami posetý pupek nestydatě vytrčený ze dveří a ještě se škrábe v podpaží.
„Copak, slečno, něco jste u v nás zapomněla?“ A dost nepříjemně si ji prohlíží, jako by mu patřila.
„Dobrý den… Ehm… je… Je Ezra doma?“ A radši by utekla, zmizela, rozpustila se, jen aby už nemusela čelit tomu hroznému chlapovi.
„Ezro, ty bejku… Máš tu nějakou šťabajznu! Hni sebou, smrade!“ Otec konečně odlepí krví podlité oči od zrudlé Tiny a mizí v útrobách domku, kde to výrazně páchne připravovaným nedělním obědem.
„Asi vepřo – knedlo – zelo…“ Tipuje Tina a přešlápne nervózně, protože slyší rychlé kroky a už jí přichází v ústrety rozčepýřený a rozespalý Ezra: „Vo co de, ženská? Něco ti dlužím… Táňo…?“
„Tina, ty pitomče! Ani jméno si nepamatuješ?“ Bože, co to jenom provedla!!!
„Pojď se semnou trošku projít, můžeš? Nebude to nadlouho…“
„Tak hele… My spolu jako chodíme, jo…? Že sem si nevšim!“ Schválně ji kluk dráždí, ale zároveň mu lichotí, že ta fešanda, navíc studentka gymnázia, byla v noci jeho.
„No, jo, tak se hned nečerti… počkej chvíli: si vemu čistý triko a kšiltku.“
Potom jdou kousek k parku, kde si sednou na lavičku.

„Co si mně chtěla, Tino? Máš zasejc chuť?“ a mrkne na ni chlípně, až se jí zase přetočí žaludek.
„Prosím tě, Ezro, nech si ty řeči! Jenom mi řekni… To včera… Však víš – v autě… Měl jsi ochranu, že? Určitě jsi zodpovědný a rozumný. Jenom jsme si užili, ale je to jinak...Ehm...V pořádku…?“

On se na ni chvíli zkoumavě dívá zpod přivřených očí a potom vyprskne: „Si blbá nebo najatá…? Copak sem věděl, že si vrznu? Nejsem chodící trafika, vážená chytrolíno. Však nakažená nejsi, né…?“
A chce ji políbit, pomačkat jí prsa nebo tak… Tina vyskočí na nohy a udržuje mezi nimi odstup, aby nedosáhl.
„Ty mi lžeš… Že je to pravda?! Chceš mě trápit, abych byla v nejistotě. Měl jsi ji, žes ji měl, tu gumu zatracenou?“
„Tak hele… Chtělas to, mělas to. Byl sem dobrej a byl sem navostro… Jasný!!! A už mě neotravuj, mám hlad! Pokavaď se se mnou chceš vídat, víš, kde bydlim!“
A nechá ji tam stát jako opařenou ani se neotočí.

Ten měsíc hrůzy, který ubohá dívka prožila, se završil ještě horším zjištěním. Je těhotná, na sto procent je… Do maturity skoro rok, ona z katolicky založené rodiny a kolem samé zvědavé oči a uši. Tady na vesnici se nic neutají a všichni všechno řeší a kritizují.
Nakonec to dopadlo, jak se dalo předpokládat. Ezra byl dokopán oběma stranami, aby požádal, už trošku se kulatící a věčně uplakanou Tinu o ruku a do dvou měsíců byla svatba.
Zatím bydleli v podkroví u Tininých rodičů a když se narodilo první dítě, dostali obecní byt, protože tatínek byl v jednatelstvu obce.
Ezra byl často za prací celé dny a vracíval se na víkendy. Jindy trčel doma, když nebyly zakázky a otravoval manželku každodenním a neurvalým sexem, vyžadováním těžkých a mastných jídel k obědu i večeři, mizivým zájmem o dítě, vyviklanou zástrčku k televizi, kapající baterii i ucpaný odtok na toaletě. Všechny „chlapské práce“ v bytě dělal, až se mu chtělo a ještě nevrle a vztekle u toho nadával, že mu Tina každé další pivo podávala pomalu násadou od smetáku. Ještě častěji však trávil čas vysedáváním v hospodě s bratry a čím dál zchátralejším otcem.

Pokaždé, když svítala naděje, že bude z domu na delší čas, Tině se neuvěřitelně ulevilo. Nemilovala jej a věděla, že on má stejné pocity. Vzali se, protože je k tomu okolí donutilo a ne proto, že by oba chtěli. Na lásku je třeba čas, který nedostali a chuť a vůle kterou neměli… Ezrovým rodičům bylo lhostejné, jak se mladým daří, či nedaří - hlavně, že byl kluk u fochu a z domu.
A Tinina maminka, která měla hlavní zásluhu na urychlených vdavkách? Často si dceru podezíravě prohlížela, když k nim zřídka zavítala i s vnoučátky (zetě viděli málokdy) a u srdce ji přitom vždycky bolestně píchlo. Nikdy se nezeptala, natolik byla zdrženlivá, ale tušila, že dceřino manželství není zrovna idylické. Tina si však ani slůvkem nepostěžovala, tak dobře byla vychovaná…

Jednou se Ezrovi poštěstilo tři měsíce makat na velké zakázce v Německu a vydělal si slušné peníze.
Domů se vrátil jako král v ojetém stříbrném Wolksvagenu Sharan a hned po vydatném obědě a šlofíku vyvezl rodinku, teď už čtyřčlennou, na výlet. Děti - pětiletý Tomáš, tříletá Hanička, byly šťastné a vesele si špitaly, zatím co zkoumaly barevné autosedačky a porovnávaly, čí je lepší. Táta řídil jednou rukou a ukazoval pyšně manželce vybavení vozu, přepínal ustavičně rádio, žvýkal, kouřil, popíjel energetické nápoje a pojídal zabalenou svačinu. Všechno, co nepotřeboval, vyhazoval ven na vozovku polostaženým okénkem.
„Neměl bys ten nepořádek vyhazovat z okýnka. Dáváš dětem špatný příklad.“ Odvážila se špitnout Tina, kterou manželství a mateřství připravilo o hrdost, vzdělání, seberealizaci, sny i touhy.

„Tak hele, ty študovaná rádoby… Já si tady ve SVÝM autě, budu dělat, co se mi zlíbí. Klidně ten bordel vysypu ze všech oken. A TY, krávo nebeská, mi v tom nebudeš bránit! Jasný? A děcka si vychovám k pořádku, jak budu potřebovat!“ A schválně přidal a jel jako šílenec, až si myslela, že se vybourají. I děti byly náhle zticha a vyděšeně se tiskly do sedaček, když viděly ze světa okolo jen šedivou šmouhu. Nakonec ubral, ale vzteklá nálada mu vydržela až domů. Večer v posteli si Tina vytrpěla svůj díl pokořování. Usnula až dlouho potom, co se Ezra odvalil bokem a hlasitým chrápáním dával najevo, že už je v říší snů.
To bylo naposled, co po ní chtěl sex. Jako by se mu úplně zprotivila, ustýlal si v prázdném přístěnku a všechnu vášeň věnoval autu a péči o něj. Miloval podvečerní jízdy jen tak na zapřenou. Tinu ani děti už nesvezl, pokud nebylo třeba zajet k lékaři nebo na návštěvu k rodičům. (K JEHO rodičům…Naopak musela s dětmi autobusem. A když ji odmítli naložit i s kočárkem, tak pěšky pět kilometrů mezi lány obilí a kukuřice.) Ezra si sobecky vyjížděl sám, kdykoliv si zamanul a nikomu neříkal, kam.

Něco však sebou přece jenom vozil. Každé pondělí večer, před svozem popelnic, nacpal pytle s odpadem do kufru auta pečlivě vystlaného folií, aby si nezadělal interiér a ty potom s gustem vyhazoval u liduprázdných krajnic. Se zalíbením kontroloval ve zpětném zrcátku, jak se nadité pytle tulí v příkopech a přitahují první mračna much.
Začal rybařit, když už nepospíchal večer k ženě do postele a zbytky rybích hlav a vnitřností, ledabyle zabalené v igelitce z Lidlu mrštil dobře mířenou trefou z okénka za plné jízdy a s úsměvem sledoval, jak se obsah rozletí v čerstvě pokosené trávě u cesty. Ještě mu do vozu stačilo zavanout…
Odpad všeho druhu, sklo, plasty i papír, lahve od piva, plechovky a nedojedené svačiny od benzinky, stánků s gyrosem, domácími hamburgery nebo bramboráky, ze kterých doslova prýštila mastnota. Nic netřídil, dokonce i úřadem přidělené, barevně odlišené tašky na tříděný odpad skončily v příkopu i s nevábným obsahem. Začal v tom mít zálibu, obsesi a vyžití. Říkal si Pirát silnic, Vandal Ezra a Boss humusu…

Tina si všimla, že do popelnic skoro nic nevyhazují a tak pytle tajně schovávala v kůlně a brzy ráno, ještě před šestou se vyplížila z domu, aby popelnice naplnila. Přišel na to… Vynadal jí, i pár rázných facek padlo a tak už se o nic příště nepokoušela.

Když ji v noci probudil jeho přiškrcený hlas, lomoz a tlumený pád něčeho těžkého na podlahu, vyběhla, ještě v polospánku do přístěnku, aby jej našla zamotaného v pokrývce, s vyvalenýma očima a modrým, oteklým obličejem. Ještě než se mu zastřely oči mázdrou smrti, než se mu svět rozmazal slzou z umírání, viděl šokovaně skoro jasně a zřetelně, jak se Tině ulevilo.
Jeho vlastní manželka si VIDITELNĚ oddechla, jemně se pousmála a poprvé za deset let narovnala ramena. Více už neviděl, protože vydechl naposled. Masivní krvácení do mozku jej zabilo dřív, než by si kdy pomyslel.

Krátce po pohřbu se Tina i s dětmi vrátila k rodičům a pomáhala jim s domem a zahradou. Pozdě litovali, do čeho svou jedinou dceru uvrtali a snažili se, až dojemně, napravit všechny křivdy. Tina jim nic nevyčítala, protože neměla v povaze nesmiřitelnost ani ublíženost. Po roce dodělala maturitu a dálkově bakalářské studium na filozofické fakultě, zatímco pracovala na půl úvazku v kanceláři obecního úřadu. Konečně spokojená stala se vedoucí městské knihovny.
Děti se nepotatily, ale vyrostli z obou slušní a vcelku úspěšní lidé a Tina měla proč být hrdá a šťastná. I láska si ji nakonec našla a mnoho let stála po boku muže, kterého si právem zasloužila.



***


Ezrovy činy na Zemi nebyl prominuty odchodem do říše mrtvých, i když poněkud předčasným, v pouhých pětatřiceti. Neužíval si světla a lásky tam nahoře, ale pykal za své hříchy dole. Ve tmě, ve strachu a v bolesti.
Poprvé procitl uvězněný v pytli. Natřásal se něčí divokou jízdou a v zádech cítil každý výmol, kámen a neustálý třas sténající nápravy. Marně dumal, kde a proč je. Marně doufal, že se z té noční můry probudí a bude zase dobře. Marně čekal, že když kodrcání a hukot motoru konečně ustaly, někdo pytel rozváže a s veselým úsměškem vykřikne do jeho vykulené tváře: „Apríl, Ezro! Dostal jsem tě a platíš pivo, ňoumene…“
Nic takového se mu nesplnilo.

Místo toho jej anonymní závozníci vyhodili širokým obloukem na tvrdou, udusanou hlínu, až mu kosti zachrastily a v plombách zubů bodlo jako šídlem. Chtěl se z toho dusivého plastu vysvobodit, ale nešlo to. Materiál mu vzdoroval a nedal se nijak roztrhnout. Čím více jej trhal nehty a kousal zuby, tím více se k němu lepil a ukrádal mu poslední doušky zkaženého vzduchu. Kupodivu však tlusté masařky zvenku se dovnitř dostaly. Našly si jeho zbědované a bolavé tělo a kousaly jej do krve, do ran kladly vajíčka a larvy z nich se prokousávaly hluboko k vnitřním orgánům. Bolelo to hrozně, děsně a nekonečně, než…

Znova se probouzí, tentokrát už pohozen u krajnice té podivné světélkující a pusté dálnice. Tentokrát je jeho pytel rozvázaný a on s úlevou vylézá na vzduch, pod nízkou nazelenalou oblohu, táhnoucí se donekonečna nad nehostinnou a vyprahlou rovinou, postrádající jakýkoliv záchytný bod. Páchne to tu sírou a bolestí, smrtí a vraždou.
Chce se rozeběhnout na zdřevěnělých a divně neposlušných nohou dále k obzoru. Klopýtá, zakopává, padá a znova se s nadějí zvedá, když… Za jeho nechráněnými zády se odnikud slézají hyeny, kojoti, supi i další nikdy nevidění mrchožrouti a všichni najednou se na něj vrhají a koušou, trhají a cupují. A on zase všechno cítí do konce konců, než…

Tisíckrát je ještě odpadkem, dušeným a drceným, vyhozeným, pohozeným, vláčeným, rozmetaným nebo jenom zoufale a marně schouleným v tuhé a bodavé trávě příkopu, než jej něco zlého najde, pozře, znova vyplivne a zase roztrhá na cucky. Tisíckrát pyká za devastování přírody, za svůj neetický a pohrdlivý přístup.

Hlupák Ezra, špinavá šupinka na tváři Země, potisící a jedné je konečně svobodný…

A jeho napravená duše úlevně a navěky spočine vedle zpráchnivělého těla.


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 25.06.2016, 9:12:14 Odpovědět 
   Tak,tak, zlý arogantní buran je potrestán, tentokrát hrdinovi nefandíme a trest v hororovém pojetí schvalujeme. V autorčiných prózách se stále častěji ob jevují nepodařená až katastrofální manželství, z něhož se hledají cesty úniku a napravení křivd - a samozřejmě trest, kterým se vnáší hororový tón - a současně ulevující na jedné straně a výstražný na straně druhé. Nejde-li jinak, a Bůh je daleko, jsou tu nadpřirozené až zlověstné síly, které trestají.
 ze dne 25.06.2016, 14:23:42  
   Tilda: Děkuji a ano: když je Bůh daleko, (moc krásně řečeno) musí se něco zlomového stát. Nejdou mi zasazovat temná hnutí mysli nebo duše jen tak do harmonického vztahu, proto ta komplikovaná a nehezká soužití, která evokují radikální řešení...
T.
 Šíma 24.06.2016, 22:57:50 Odpovědět 
   Zdravím.

Textík (dovolím si říci) s mírně ekologickým podtextem - viz neházejte plastové lahve a jiný bordel podel cest. Co dodat? Textík je čtivý a náš hrdina dostal svou zaslouženou odměnu (i svatý pokoj, ke konci má vyprávění takřka hororový nádech) a jeho ženě se nakonec také ulevilo. Na práci šotků jsem nehleděl.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 25.06.2016, 14:26:06  
   Tilda: Také zdravím
a děkuji za přečtení i chápající komentář!!!
T.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
V nepravé poled...
Bajaja
Mladá holubička
Bryan
Zakuklenci - Úv...
Danny Alonso
obr
obr obr obr
obr

SMS k narozeninám
Jeňýk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr