obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391780 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Jak jsme byli na výletě ::

 autor Chci jen něco sdělit publikováno: 15.07.2016, 17:48  
 

Jak jsme byli na výletě
1.1. Prohlášení pro účastníky zájezdu takže maminku, Aničku a Péťu. „Odjíždíme o půl 9“, svolal náš tatínek. „A jaký je přesný velitelský čas tatínku?“, proběhlo mi hlavou a mírně se ušklíbl. Náš denní plán zněl jasně, v 7:00 budíček, následuje ranní hygiena a v 8:00 nástup ke snídani.
Posnídali jsme chléb natřený meruňkovou marmeládou spojenou s máslem a na pití nám maminka připravila bylinkový čaj.
My tři jsme už byli nachystáni k odjezdu až na Aničku, která pořád jen zdržovala. A taky si nechtěla nazout pahorky. Řekla, že bez jejího nejlepšího kamaráda, našeho psa nikam nepojede. Po dlouhém přemlouvání Aničky tatínkovi na konec došlo, že nám nezbyde nic jiného než jej vzít s sebou.
Cesta škodovkou na Vyšehorský kopec trvala necelé dvě hodiny. Cesta byla zdlouhavá a čas se děsně táhl, alespoň tak mi to připadalo. Jako bychom jeli přes půlku celého světa. Když jsme dorazili na přenádherné místo u řeky Kerounky, výlet se mi ihned zalíbil.
Svítilo sluníčko, ačkoliv jsem striktně odmítal natřít se opalovacím krémem, můj protest padl vniveč.
Vyšehorský kopec měří jen 1030 metrů a vyjít na jeho vrcholek je zkrátka hračka. To jsem si myslel, než jsem si zkusil na něj vylézt a přesvědčit se o opaku. Během výstupu na Vyšehorský kopec jsem s našima konverzoval tak jak myslím, že je správné mluvit s rodiči. Tudíž slušně a seriózně. Bohužel jsem na sebe prozradil i to co jsem nechtěl a neměl. Třeba že jsem ještě před prázdninami vyrušoval v hodině češtiny tak že mě naše paní učitelka Knápková musela třikrát napomenout a ani to nestačilo. Zarazila mě až výhružka napsání poznámky o neustálém vyrušování v hodině češtiny. Vyvázl jsem s téhle situace s odřenýma ušima.
 
2. Myšlenky se střídají
2.1. Řekl bych, že jsme se všichni výborně bavili. Zároveň jsem přišel na to, že i když mě naši někdy štvou pořád jsou to fajn lidi. Ačkoliv se mi někdy zdají upjatí a vypadají, že se neumí bavit. Nejspíš to bude tím, že pořád pracují, veškerý svůj volný čas tráví s námi ale i tak je ho málo. Dospělí by si měli konečně uvědomit že i my mladší si všímáme toho, co dělají i toho co nedělají. Popřípadě jak to dělají.
Neříkám, že já jsem dokonalý, každý má své mouchy. Já třeba taky musím chodit do školy a dělat úkoly ale proč? Kdo má to právo nařizovat nám co máme dělat? Někdo kdo ani nezná naše jména. A proč si myslí, že to právo mají? V čem jsou lepší než my? Kdo jim dovolil rozhodovat za nás? My! Jejich řeč nás přesvědčila, a proto sebou necháváme zametat. Jenom plníme rozkazy. Když neporušujeme pravidla mají nás rádi třeba jsou to učitelé jenže když si utvoříme svůj vlastní názor a budeme se jim řídit tak jim to nevyhovuje. Překáží jim to v dělání jejich DOBRÉ práce. Jenže je to taky nebaví poslouchají tytéž rozkazy akorát od někoho jiného.
Nemám rád tyhle lidi, tenhle ten systém v zemi, na světě. Ať už je to ve školství či v normálním životě potřebujeme změnu. Změnu k lepšímu. Vlastně je to hodně změn, bohužel, nikdo se k tomu nemá lidi jsou líní něco udělat proto, abychom už nebyli okrádáni o svůj čas, život, který zde žijeme, prožíváme, někteří jen přežívají!
Rozhodl jsem se svůj čas, který mi zde zbývá prožít s těmi které mám rád a oni mají rádi mě. Narážím na šesti až osmi hodinovou školní docházku a osmi až dvanácti hodinovou pracovní morálku.
„Nestíháš ve škole?, Nechápeš látku? Musíš se učit doma no a co že nemáš čas na kamarády, rodinu a svoje ostatní zájmy! Musíš se učit, aby si měl dobré známky, udělal si titul, vydělal peníze. Musíš prospívat v tomhle světě a dělat to co po obě ostatní chtějí. Nechceš? Nevadí na ulici je taky místo.
Takhle to cítím, tak to tady je. A jsem naštvanej, nemám na výběr.
Čas běží…
A proto si vážím výletů s rodinou, jako byl ten dnešní. A ignoruji věci, které už nezměním, věci které se snaží změnit mě. Mám mnoho tváří, ale nejraději mám tu kdy mi je dobře. Nepřizpůsobím se jen proto, že někdo chce mít úspěch.
Celá naše rodina se shodla, že bychom spolu měli trávit více času, měl jsem radost.
S propocených šatů jsme se převlékli v jednom pobytovém zařízení, bylo moderně vybavené a lidi tam chodili s nosem nahoru. Slíbil jsem si, že nikdy nebudu vypadat jako tenhle debil. Nemohli jsme si sice dovolit být tam ubytovaní, ale večeře byla dobrá. Objednali jsme si hranolky s pěkně opečeným krůtím masem až na maminku veganku, která si dala salát.
Užívali jsme si to, ty společné okamžiky, na které nikdy nezapomenu. I přesto že na nás podivně zírali, bylo nám to jedno. Protože jsme tam byli spolu.
Takhle to cítím, tak to tady je. A jsem naštvanej, nemám na výběr.
 
Čas běží…
A proto si vážím výletů s rodinou, jako byl ten dnešní. A ignoruji věci, které už nezměním, věci které se snaží změnit mě. Mám mnoho tváří, ale nejraději mám tu kdy mi je dobře. Nepřizpůsobím se jen proto, že někdo chce mít úspěch.
Celá naše rodina se shodla, že bychom spolu měli trávit více času, měl jsem radost.
S propocených šatů jsme se převlékli v jednom pobytovém zařízení, bylo moderně vybavené a lidi tam chodili s nosem nahoru. Slíbil jsem si, že nikdy nebudu vypadat jako tenhle debil. Nemohli jsme si sice dovolit být tam ubytovaní, ale večeře byla dobrá. Objednali jsme si hranolky s pěkně opečeným krůtím masem až na maminku veganku, která si dala salát.
Užívali jsme si to, ty společné okamžiky, na které nikdy nezapomenu. I přesto že na nás podivně zírali, bylo nám to jedno. Protože jsme tam byli spolu.

Výlet jsem si užil, mám z něj dobrý pocit. Cítím se příjemně unaven Tímto se s Vámi milí čtenáři a přátelé chci rozloučit, popřát vám nejen krásný zbytek dne, ale i krásný zbytek života. A nepřemýšlejte tolik, jako já prý to škodí zdraví, říkal můj psychiatr.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Chci jen něco sdělit 18.07.2016, 13:19:50 Odpovědět 
   Děkuji za komentář. Ve vyprávění Jak jsme byli na výletě klučina popisuje právě to co se mu stalo, to byl záměr. Popřípadě se vyjádří k něčemu co se mu nelíbí. Zkrátka myšlenky puberťáka...
 Šíma 15.07.2016, 17:46:42 Odpovědět 
   Zdravím.

Z povídání o výletu se vyklubalo lamentování pubertálních dítek, lépe řečeno dorostence (v druhé kapitole), aby ses k výletu znovu vrátil. Myslím, že tomuto příběhu chybí větší hloubka, takto jen popisuje co se stalo (vyprávění by mělo někam směřovat, mělo by být poutavě a čtivě zpracováno, aby čtenáře přitáhlo k sobě, a podobně). Uvidíme, co řeknou další čtenáři.

Chtěl bych upozornit na:

- kapitoly a jejich číslování (zde 1 nebo 1.1.), stačí napsat první nebo druhá kapitola, u povídky s tímto rozsahem by stačilo jen rozdělit jednotlivé části na odstavce a bylo by vymalováno,

- číslovky raději opiš slovy, pokud nejde VYLOŽENĚ o přesný čas, který by i tak mohl být opsaný např.: sedm nula nula (7:00),

- pozor na přímou řeč a pravidla psaní přímé řeči, snad napoví odkaz: http://www.mojecestina.cz/article/2014071301-jak-psat-primou-rec

- tuto pasáž máž v textu 2x: Objednali jsme si hranolky s pěkně opečeným krůtím masem až na maminku veganku, která si dala salát.

- obracení se na čtenáře a rozloučení se s nimi nemusí být to pravé ořechové, příběh je tak bez pointy.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Zrada - část 2.
ivanka.suhinka
Do náruče příro...
micromys
Kreator
DALI
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr