|
| |
|
|
Na konec ulice,
k rozpadlé zídce,
kam vítr navál
listí z javorů,
panenku přinesly
neznámé ruce,
teď modré oči
upírá nahoru.
Lesknou se ve slunci
jako dvě skleněnky,
zavřít je nemůže
a ani zamrkat
tak, jak to dělají
ostatní panenky,
když děti začnou
s nimi si hrát.
Na konec ulice
chodívá vítr spát.
Na zídce zbořené
hřadují ptáci.
Přilétli odněkud
rekviem zazpívat,
černí a důstojní
jak funebráci!
Těm očím nehybným
patří ta písnička -
- známá a přece dnes
tak nějak jiná...
V noci tu tančila
na listí po špičkách
hrůza jak podivná,
zlá balerína!
***
Pak úsvit - žalobce
předloží důkazy,
mokrému listí
vtisknuté do dlaní.
Ranního poutníka
poznání přimrazí -
- že tohle nebyla
panenka na hraní...!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.4 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
