obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rytíř a královna - díl II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rytíř a královna
 autor Wheelies Devotee publikováno: 07.09.2016, 22:21  
Druhý díl nás zavádí na lovecký hrádek nedaleko Svojanova, kde čeká na Záviše radostná událost. Více nebudu prozrazovat. ;)
 

Po lesní stezce ze Svojanova ke Starému Svojanovu uhání dva jezdci. Vpředu Záviš z Falkenštejna, vzadu jeho páže Jiřík. Po levé ruce osada Korýtka, za zády návrší Pupek a před nimi hluboké údolí řeky Křetínky, táhnoucí se daleko za kopce až k Letovicím. Tudy od pradávna proudily kupecké karavany cestou z Litomyšle do Brna.
Už sjíždí do údolí okrajem Starého Svojanova a jedou podél Křetínky. Cestou míjí dva kupce směřující kamsi na Moravu. Za Dolní Lhotou už je čeká strmé stoupání k malému dřevěnému loveckému hrádku s kamennou věží.
Padací most byl sklopený. Malou branou vjeli do nádvoří a uslyšeli hlasitý křik z okna věže.
„To je Kunhuta, Jiříku!“ zvolal s děsem v očích Záviš a seskočil z koně.
„Pane z Falkenštejna, vítej na Kněževsi,“ pravila dvorní dáma právě scházejíc po schodech od dveří hradní věže.
„Co se děje královně Kunhutě!?“ zeptal se bez odpovědi na uvítání Záviš a hnal se směrem ke schodišti.
„Královna rodí,“ odpověděla radostně dvorní dáma Johana.
Radostnější zpráva Záviše při návratu za Kunhutou potkat nemohla.
„Tak já dnes budu otcem, slyšel jsi Jíro!“ zvolal radostně a chtěl se rozeběhnout za Kunhutou spatřit svého potomka.
„Ještě ne!“ zarazila ho však přísně dvorní dáma a slíbila, že hned jak bude potomek na světě, pošlou pro něho.
Záviš souhlasil a odebral se s Jiříkem do druhé budovy na protilehlé straně nádvoří. To, že je Kunhuta v jiném stavu samozřejmě věděl, ale moc ho hřálo to, že pro něho Kunhuta přichystá takové překvapení právě v době, kdy ji zase po několika týdnech spatří. „Krásná souhra náhod,“ pomyslel si.
Záviš s Jiříkem seděli ve srubové místnosti a čekali.
„Bude to nemanželské dítě, Záviši,“ řekl Jiřík svému pánovi s neustálým úsměvem na tváři.
Jeho úsměv náhle zmizel a Záviš se zatvářil vážně. Pak řekl: „Já vím, ale teď už s tím nejde nic dělat. Na to jsme měli myslet dřív. Ale proč taky? Dáme ho na církevní dráhu. Náš hřích tak vykoupí.“
„Jak myslíš, pane,“ řekl Jíra a dále neříkal nic.
„Nemanželských potomků se narodí tucty každý den, i sám nebožtík král Přemysl Otakar II. má levobočka a kam to dotáhl. Není ani klerikem. Je vévodou opavským.“
„Kdo ví, jaký osud ho potká, vždyť ještě ani nevíš, zda to bude chlapec, nebo dívka,“ pravil Jiřík a pak se zeptal: „Víno?“
„Nalijeme si dobrou míru, až potomek spatří světlo světa.“
„Jak myslíš, pane z Falkenštejna.“
Náhle se ozval rachot, klika cvakla a do místnosti vchází Johana se slovy: „Je to chlapec, pane z Falkenštejna!“
„Je to chlapec! Tak už je na světě! Přál jsem si syna. Smím za nimi?“ Záviš neskrýval ohromnou radost.
„Ale jistě, pojď se mnou pane.“
Stoupali po dřevěných schodech a Záviš s velkým nadšením: „Můžeme jít rychleji? Nemohu se dočkat!“
„Však už jen pár kroků, pane. Ale pozor, královna je velmi zesláblá.“
Vstoupili do síně, porodní bába byla na odchodu a spatřivše Záviše pronesla: „Snad mu dá Bůh v životě štěstí.“
Záviš pocítil v jejím tónu hlasu jistou pohrdavost, nicméně poděkoval a dal porodní bábě několik stříbrných mincí. Pak už zamířil dlouhými kroky ke královně.
Ležela na lůžku v rohu místnosti v bílé košili. Byla vyčerpaná, ale na její tváři byla patrná radost. Ale i starost. Záviš se sklonil ke Kunhutě, vzal ji za ruku, políbil jí na čelo a řekl: „Děkuji Ti, má paní.“ Pak se podíval na malého.
„Jak mu budeme říkat?“ zeptal se Kunhuty a zapřemýšlel.
„Bude to Jan z Falkenštejna,“ rozhodl během několika okamžiků sám.
„Souhlasíš?“ podíval se na Kunhutu držíc syna za ručičku.
„Ješek!“ zmohla se Kunhuta na krátkou souhlasnou odpověď a pak se rozplakala.
„Proč pláčeš, Kunhuto? Vždyť nás potkalo velké štěstí.“
„Štěstí v neštěstí. Jaký ho čeká život? Pro všechny bude jen bastard, copak to nechápeš?“
„Pro všechny možná, ale ne pro nás,“ odpověděl Záviš a bylo na něm vidět, že mu tato svízel sice působí jistou těžkost, ale neviděl situaci tak černě jako královna. „Bůh ví, jaký život mu osud nachystal. My to sotva změníme. Třeba se stane klerikem a bude po starostech,“ pokračoval a s povzdechem dodal: „Snad.“
„Zprav olešnického otce Šimona, ať dorazí na Kněževes. Už jsem s ním o tom hovořila, syna nám pokřtí.“
„Dobrá, zařídím to. Pošlu posla do Olešnice,“ ubezpečil Záviš královnu a pohladil ji po vlasech. „Teď si odpočiň.“
Královna za chvíli usnula a Záviš se odebral zpět na Svojanov, kde si s Jiříkem a dalšími, ale také s několika věrnými šlechtici s okolí nalil dobrou míru a oslavil narození svého prvního syna. Na Kněževes poslal Kunhutě něžnější část nejschopnějšího svojanovského služebnictva.


 celkové hodnocení autora: 74.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 14.01.2017, 10:23:40 Odpovědět 
   Četla jsem již v září 2016, ale zapomněla okomentovat.
Taky bydlím v podhradí jednoho významného hradu a historie mě přitahuje jako magnet. Děláš-li u vás průvodce, pak tvé znalosti a zájem chápu... a obdivuji. Držím ti všechny palce, Vojto.
 ze dne 12.03.2017, 22:23:11  
   Wheelies Devotee: Děkuji za komentář. Jsem rád, že se líbí, a že se těšíš na další pokračování. Určitě se dočkáš. :)
 Šíma 07.09.2016, 22:20:14 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivé pokračování.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 08.09.2016, 15:43:04  
   Wheelies Devotee: Děkuji. Víš Šímo, již druhou sezónu provázím právě na Svojanově. Víc a víc mě to celé fascinuje a inspiruje. Skutečně, Svojanov byl v letech 1278 - 1285 věnným hradem královny Kunhuty - vdovy po Přemyslovi Otakarovi II. Kunhuta zde velmi ráda pobývala se svým milencem Zavišem z Falkenštejna. Pravděpodobně právě tehdy a právě na loveckém hrádku u Kněževsi se jim narodil syn Ješek. :) Takže opravdu vycházím z historických souvislostí. :)
 ze dne 08.09.2016, 11:49:58  
   Šíma: P.S. Líbily se jak popisy, tak dialogy. Příběh je nejen výpravný (viz popisy prostředí s místopisy daných lokalit), ale také jednání a dialogy hrdinů hezky doplňují popisné části. Do jaké míry odkrýváš události za oponou (co se týče historických reálií a Tvé autorské licence v rámci samotného děje příběhu) to říci nedovedu...

Hezký den.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Umělý člověk
Pantagruel
VII.
Marek Dunovský
L+L (10) - Požá...
An!tta
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr