obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 390999 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Klid na práci ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: ne MOC i duše
 autor asi publikováno: 11.09.2016, 11:15  
.... co vlastně potřebujeme...
 

Volala už odpoledne. Ne, dnes žádný procházky, sedá na ni nějaká hrůza, neporazí ji, ale mrazí. Večer se ještě ozve. Nic, hrozného, jen je zcela mrtvá a přibitá k posteli, ale zná ji, co ji nezabije…Nadšený není, ale co, taky nikam nepůjde, je fakt hnusně. Bacily všude, počasí hrozný, krásnej depresivní podzim, jak z nějaký reklamy na antidepresiva. Dost, kam to jde? Koukne na tu práci. Moc na tom nedělal, alespoň má čas.
Co je večer? Když se setmí? V šest? V kolik? Pro ni ani noc nezačíná dřív než po půlnoci. Ani se nezeptal jestli něco nechce. Proč by se ptal? Zná ji, neřekla by si ani o rubáš do rakve na smrtelné posteli. Nikdy. Je taková. No, on je zase jinej, každej jsme nějakej, divnej pro jiný. Jenže, možná právě proto jsou spolu. Jsou vlastně spolu?
Takhle se na to nesoustředí, tak kdy zavolá? Jen prohodí pár slov a sedne k tomu, bude v klidu. Tak co je? Venku je tma, hodiny jsou snad ve stávce. Nemyslela ale večer jako v noci, že ne? Večer je tak do osmi, ne? Sedm už je taky dlouho. Vzal to ruky asi tak stokrát, ale nehnul s tím ani o milimetr, potřebuje klid, jenže teď je ho trochu moc. Tohle ticho nesnáší. Absolutní, ledový a klidný, jen čeká, kdy ho zase chňapne a bude držet pod krkem. Ne, dost. Zavolá jí.
Proč to nebere? Vypnula si zvonění? Ne. Spí, zřejmě. Spí? Určitě? Spí tvrdě, to ano, ale tohle už by přece musela slyšet. Ještě jednou. Znovu. Dost, na tohle vážně nemá. Vzal si klíčky. Nervózní? Ne, jen potřebuje vědět, že všechno je tak, jak má být. Všechno má svý místa i klid a myšlenky a ty jeho nejsou tam, kde by měly být.
Moc rád postojí s ostatními v dopravní špičce na silnici. Ještě prší, skvěle. To mu snad opravdu dělá někdo schválně. A neberete to. Pořád! Zastavil se v lékárně, nakoupil tašku všeho na chřipku, nerozumí tomu, nechce nic odborného poslouchat, prostě vezme, co ta holka nabídla, všechno, pak si vybere. Ona. Dobře, trochu nervózní je. To snad ale není tak překvapivý.
Všude má zhasnuto. No, jo, spí. Pochopitelně. Moc dobře ví, jak spí tvrdě. Vyprávěla mu o tom úsměvný historky. Neuvěřitelný a on to taky ví, velice dobře. Je doma sama? Asi. Proč nemá klíče? Ona jeho má. Jenže on je nikdy vlastně nechtěl. Na co taky? O publicitu nestojí. Je s ní rád, ale jen s ní. Vyběhnul z auta, sveze se s tím chlápkem dovnitř. Mobil
u ucha, čepici do očí, šel po schodech.
Znovu jí volal, pokolikáté už. To přece není možný, dobře nebere mu to, ale proč teda nezavolá. Slíbila to! Zná ho a ví jakej je! Zvonil u dveří. Proč to nezvoní trochu potichu? Je to slyšet na celou chodbu. Divadlo pro sousedy? Třeba jsou hluchý, nebo v práci, nebo někde, je mu to jedno. Zvonil znovu. Konečně, něco slyší. Zaklepal. Jistě, že je to on, kdo by to asi byl v půl devátý večer? Kdyby ji nedržel, tak by věřil, že mu otevřel její duch. Držel ji pevně, protože jinak by mu ležela u nohou. To možná bylo a je snem mnohých, ale jejím určitě ne. Taky proto je s ní. Je svá a vždycky byla, v tom jsou stejní. Dopravil ji postele.
Snad ji má nehořlavou, protože sálá neuvěřitelně. Něco blekotala, že mu zavolá. Jistě, žádný prášky tu nemá, ale zítra jí Klára určitě něco přinese. Chvilku hrabal v tý tašce, nakonec něco vylosoval. Prostě jí to dal. Vůbec ho nevnímala. Jak to myslela? Jak mohla myslet, že nad tímhle zvítězí jen myšlenkou? Je opravdu hrozná, nezodpovědná. Jak to, že tu nemá něco na chřipku? ( Zamyslel se, co má on doma. No taky nic, ale hned by si došel, než by se zhroutil do postele). Blbost, zavolal by jí a ona už by mu menší lékárnu přinesla, prostě všechno, kompletní servis. Léky, jídlo, péče. Vždycky to tak je. Proč? Protože ona nikdy není nemocná. Nikdy? Jsou výjimky. Zrovna teď.
Jen to spolkla, usnula. Možná ani nebyla vzhůru. Proč to tady má tak mrňavý? Kromě postele se sem nic nevejde. Nebude tu sedět na zemi, židle se sem nevejde a nemá mor. Sednul si vedle ní na postel. Vyndal ty papíry a začal konečně něco dělat. Potřebuje to, a teď, je konečně v klidu. Absurdní. Tohle je ten klid, který potřeboval? Na tohle má doma pracovnu? Jo, přesně tohle potřeboval. Sedět vedle ní a svítit si na to mobilem. Potřebuje totiž ji. Moc dobře a dost dlouho to už ví, jenže…Prostě některý věci jsou složitý, komplikovaný a on neumí snadný řešení. Nikdy neuměl.
Nemá vypnutý zvonění. Odněkud jí cinknul mobil, dost potichu, ale někde tu je. Byla to sms. Asi jak jí volal. Zmeškaný volání. Za chvíli znovu. Kde to je? Potřebuje ticho, vypne to. Stejně spí. Byl na zemi vedle postele. Proč ho nemá na stolku? Tak to ví přesně, u něj to dělá taky. Aby nespadnul, ze země už nikam nespadne. Zdrcující logika, spíš drtící, její.
Kouknul na display. Jen se chtěl ujistit, jenže? Není to od něj, je to od Kláry. Přece to nebude číst. To v žádném případě! Dvakrát? Možná jí taky volala. Asi má strach. Pak jí to vysvětlí. Nevolala. Ani to nepsala. Je to od nějaký kamarádky, která to poslala z jejího mobilu. Má pro ni přijet, adresa. Pokud možno hned. Není jí dobře. To si má přeložit jak?
Jak jí asi není dobře v baru? (Taky tam někdy chodí, ví přesně, kde je.) Máma je i dovážková služba? Tak teď teda selhala. Rozhodně pro ni ale on nepojede. To teda ani náhodou. Je už dospělá, přece! Napsal tý její kamarádce, ať objedná taxi. Nedojde asi sama? Bezvadný! Dobře, počká dole a zaplatí to. Ať napíše až nastoupí. Podpisem se neunavoval, psal z jejího, stejně asi ani neví, kdo jí dopraví domů.
Má rád klidné večery, lépe se pak soustředí na práci. Má tak ještě asi patnáct minut. Konečně, auto zastavilo, když ho řidič viděl, dost se uklidnil, nepracoval zadarmo. Odnesl ji domů. Teda tohle. To by mu snad nikdo nevěřil. Taky to nikomu vyprávět nebude, ještě to tak! Tohle dělá často? Je naprosto…, jak se to říká publikovatelně? Takhle vypadaj krásný holky, když je ten nejlepší na světě opustí?
Takhle vypadaly, ty, které opustil on? To bylo v jiným životě, dávno. To snad… konec chvilky filosofie. On taky nebyl zrovna na titulní stránky. Uložil ji do postele, vybavil nádobou a nechal pootevřené dveře. Báječný večer. Myslel, že až Klára přijede, pojede domů. No, tak to tedy myslel dost špatně. Vůbec se s ní nechtěl setkat. Nestojí o to, ví, že máma to nechce, nejspíš proto, že ví, že ani on o to moc nestojí. Kdyby tady stál Tom Cruise, stejně by ho nevnímala, může tu být kdokoli. Takže i on.
Konečně se zase uvelebil vedle ní v posteli a snad už to začne k něčemu vypadat. Kouknul na hodinky, jen pro informaci. Stejně spát nebude. Musí se na to podívat, pořádně, taky kdyby něco potřebovaly, obě.
Šlo mu to naprosto lehce. Skoro nevnímal čas. Tohle ticho má rád. Klidný, jemný, vedle ní. Je sice nemocná, ale když je vedle ní, tak ví přesně jak jí je každou sekundu, nezdržujou ho tedy žádný vedlejší myšlenky, jen koukne a dál se může soustředit na to, co teď potřebuje. Je to jen chřipka a je jí určitě líp, než večer. Hotovo, jo, takhle to bude dobrý, stoprocentní. Proč to takhle vlastně nemaj´pořád? Protože jsou oba takový. Solitéry, ale nějaký mírně magnetický, prostě nějak divný, oba. Nebo si spíš oba drží tu malou magnetickou mezeru schválně, takový malý umělý odpor. Právě ale jen takový, jakmile se zvětší, změní polaritu a drží jeden druhého blízko. Fyzikální záhada. Nikdy nebyl vědec a tak to nevyřeší.
Sedm ráno. Holka spí. Bude ji nejspíš bolet hlava, ale to bude asi tak všechno. A ona? Nacpal do ní zase prášky, uvařil čaj. Připravil další, nastavil zvonění mobilu na maximum, nařídil buzení dnes každé tři hodiny. Potichu zavřel dveře a seběhl po schodech. Má to tak akorát. Cesta skoro dvě hodiny, doma se musí nějak předělat na reprezentativního, jo stihne to.
Volal jí chvilinku před tím budíkem, pro jistotu. Nevěděla kde je a co se děje. Navigoval ji jen pro ty prášky. Jinak, všechno o.k. Na chvilku se u ní včera stavil, asi to zaspala. Teď má práci, ozve se večer. Zavěsil. Cokoli dalšího je zbytečný. Je jí jasně líp, je to jen chřipka. Je v klidu. Nasadil svůj pracovní úsměv a vzhled a vešel dovnitř. Je den.


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.09.2016, 11:14:12 Odpovědět 
   Zdravím.

Četl jsem poprvé, pak ještě jednou. Text je psychologicky laděný, dá-li se to tak říci. Hlavní hrdina se stará o NÍ (netuším v jakém vztahu jsou, nejspíše kamarádi). Vlastně celé vyprávění je o něm a o ní, ona je nemocná a on jí dělá ošetřovatele. Na úkor svého volného času. Napsáno Tvým (sobě vlastním) stylem. Líbilo.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 11.09.2016, 11:59:04  
   asi: Někdy si říkáme jak jsme samostatný, soběstačný, nezávislý a vše zvládající. Někdy se ale ukáže to tak docela není. Naopak jiný chtěj být sami a jen sami, ale možná tak úplně docela taky ne. Ona? Dostala zcela obyčejnou, ale velmi silnou chřipku. On? Potřebuje na další den dokončit přípravu nějaké práce. Projektu, prezentace, je nejspíš pro čtenáře jedno čeho. Potřebuje na to klid, ticho, soustředění v pracovně a pár vět s ní. Běžných, denních. Jenže? Ona nevolá, jak slíbila. Nakonec ten klid najde – vedle ní, píše to na koleně, svítí si mobilem, ale má klid na svoji práci. Někdy totiž hledáme nějak jinde a jinak, máme co nepotřebujeme a chybí nám vlastně úplně obyčejný věci…
Díky za čtení…:-)

P.S.
Vážně jsem ty odstavce oddělovala, ale zase je z toho jedna velká řeka. Záhada - i závada na mé straně...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Dva životy - Ka...
Trenz
(MEM)BRÁNA
Tilda
Ostrov - /Jane/...
taxikus
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr