|
| |
|
|
Druhý den po ránu jsem procházela na zahradě. Slunce pálilo a já se ukryla před jeho paprsky do stínu besídky. I přesto, že je poblíž fontánka, mi bylo stále horko. Řekla jsem si, že raději půjdu do domu a vstala jsem. Pomalu kráčím ke dveřím, když se mi náhle zatočila hlava. Zastavila jsem se. Už je to v pořádku. Zkouším jít dál, ale po pár krocích se mi hlava zatočila znovu. Tentokrát tak moc, že jsem upadla.
„Lucrezie!“
Z domu vychází teta Adriana.
„Co je ti?“
„Točí se mi hlava.“
„Pojď, půjdeme do domu, opři se o mě.“
Pomalu jdeme do mého pokoje. Sedám si na postel a teta mi podává vodu, abych se napila.
Ale mě stále není dobře.
„Lehni si, zavolám lékaře.“
Otcův lékař tu byl za chviličku. Když mě prohlédl, odešel s tetou za dveře.
„Sluníčko moje, bude nejlepší, když teď odjedeš s tetou na pár dní na venkov, do Subiaca. Pobyt tam ti jen prospěje,“ říká tatínek, sedící u mé postele.
„Jsem hodně nemocná?“ ptám se.
„Neboj se, není to nic vážného,“ uklidňuje mě otec.
Ještě to odpoledne jsme s tetou odjeli do kláštera v Subiacu. Klášter je zasvěcen svaté Petronile. Cítím se tam dobře, v Subiacu jsem se totiž narodila. Šla jsem se s tetou podívat do kaple. Před oltářem se mi znovu zatočila hlava a nebýt tety, jistě bych znovu upadla. Raději jsme odešli do mého pokoje a já si lehla do postele.
V noci jsem začala kašlat a bylo mi neustále velké horko. Jeden z mnichů mi pravidelně chodil vyměňovat studené obklady na čelo. Snad nemám tu horečku, co sužuje Řím! Ráno mi však bylo ještě hůř. Teplota stoupala a k ní se přidali bolesti hlavy a kašel zesílil. Mnichové mi podávali nějaký nápoj z bylin a pravidelně mi měnily studené obklady. Snad už se brzy uzdravím.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 3 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
