obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Sněhová vločka ::

 redaktor čuk publikováno: 04.01.2007, 12:07  
I chtělo se mi napsat něco slaďoučkého, potěšit věcičky a jemné dušičky, a přitom jim tam vpašovat opakování fyziky
 

Sněhová vločka
Ještě před mým narozením mi maminka vyprávěla: „ Budeš dceruškou vodní kapky, ty má sněhová vločko, a ve vodní kapku se proměníš. Ale než se tak stane, bude ti dopřáno krásy nevídané. Vodní kapky nemají život lehký. S tím musíš počítat. Nejhezčí je, když mohou padat s oblak dolů, v ladném aerodynamickém tvaru, jako malé parašutistky. Ale pak! Jen málokterá má to štěstí usednout na květ či list rostlinky a tam zářit jako perla. Většinou se vsákneme nebo slijeme v jeden proměnlivý tvar, kde trávíme život v polospánku. Pronikáme do země, stékáme po ní, jen občas se zatřpytíme, v slunečním paprsku na jezu nebo při vodních hrách dětí. Mnohé z nás odplynou do moře a naplní se jeho slaností. Jsme-li laskány něžnou rukou tepla, usínáme a měníme se v páru, a ty nejlepší z nás stoupají vzhůru, až do oblak a tam si povlávají a čekají na pokyn, aby se připravily: pozor začarujeme vás ve vodní kapky, vrátíte se zpátky na zem. V zimě, máme-li štěstí a kolem obchází tatínek mráz, můžete se narodit vy, sněhové vločky. Ty to štěstí máš, pst, mizím, jak ty pomalu vznikáš.“
A opravdu! Náhle jsem ucítila, že jsem. Nejprve jen malá bílá tečička a pak jsem začala růst: Na šest souměrných stran a začala jsem se rozvětvovat až se ze mne stala hvězdička, a né hvězdička ledacjaká. V bělostných šatech jsem zářila jako družička, vrhala stříbřité odlesky, a byla jsem tak něhoučká, něžňoučká , sněžňoučká, načechraná jako bělostná krajka. Tančila jsem podobna primabaleríně, zpívala si veselé písničky a kroužila jednu piruetu za druhou. Veselý to byl let a kolem mne přítelkyně, s kterými jsme si posílaly ladná gesta lásky a vzdušné polibky, ano po kamarádu větříku, jenž nám do jehličkových oušek našeptával sladká slovíčka. Tak jsem toužila dopadnou někam k lidem, rovnou na špičku vánočního stromečku a svými paprsky jim předat pozdrav z nebes.
Dopadla jsem na lesní mýtinu, uložila se ke svým družkám a jelikož jsem se při svých radostných rejích opozdila, byla jsem na vršku závěje. Nebylo tam sice tak útulno, občas mě potrápil přízemní vítr, jak se mnou cloumal a někdy mě i poponesl kousek dál od mého hnízdečka. Ale zase jsem viděla oblohu a mohla si popovídat s hvězdami na nebeské báni. Ale byly dost nafoukané, jen občas na mne zamrkaly, prý jsme moc velké, my lásky všech hvězdářů, a ty jsi jen mrňous, ale závidíme ti tvé pravidelné křehké tvary. My jsme horké a prudce letíme, žádné tanečky či piruetky.
Nu co, nenudila jsem se, vršky smrčku kolem byly hovornější, a občas na mne setřásly nové kamarádky, které mi říkaly, jak krásně jehličí voní.
Ale co se nestalo. Kde se vzali, tu se vzali: dva černoušci. Nejsem rasistka, ale oni byli malí, špinaví, kostrbatí, kdepak, aby měly tak pravidelný krystalický tvar jako já. Ani stopa po nějaké zákonitosti, my jsme amorfní, prohlašovali. A byli upovídaní. Vytahovali se, že vznikly z plamene, ulétli z jeho dosahu, prý stoupali hrozně dlouhým tunelem, pak se rozvejřili v šedém závoji, nastojte, v šedém! A pak je větřík zanesl sem ke mně! No nic jsem s nimi mít nechtěla, trochu mi dokonce umazali mé šatičky, a při jejich řečech o horku a plamenech mi s odpuštěním mrazilo v zádech. A jak mě strašili: však se tepla taky dočkáš. Řeči podobné jako vedla maminka, ale to byla pedagožka!
Bohužel nelhali. Přišlo teplo, mé krásné obrysy se začaly rozplývat, upadla jsem do polospánku, spojena s ostatními ve stružky vody. Maminko, měla jsi pravdu. Ale kde je má bělost? Tihle černí chasníci nám zakalili peřinku, která nás odnášela, učernili mou tvářičku, ale jinak byli milí, a mně se docela hezky usínalo. S důvěrou, že se vyplní všechny maminčiny rady, byla skutečně světa znalá, byť učitelka, a já procestují na lodi spánku mnoho končin světa a jednou, ach jednou, se probudím jako kapka vody, snad, ó ta touha, ve výšce , v modrých oblacích. A třeba se sama stanu maminkou nějaké sněhové vločky.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Anquetil 01.02.2007, 6:31:10 Odpovědět 
   Text je tutově určený spíše slabému pohlaví, ale rozbrečel by i otrlýho chlapa!
Čéče čuku, jak to děláš? :o)
 Vlaďka 07.01.2007, 9:11:00 Odpovědět 
   Škola poetickou hrou...moc pěkné:o)
 Teréza Nebeská 04.01.2007, 20:50:05 Odpovědět 
   Bylo to tak něžné, líbezné a poetické, děkuju za krásný zážitek! :)
 leafe 04.01.2007, 16:04:09 Odpovědět 
   Život vločky se mi líbil, byl pěkný a prostě tak dětinský. Ještě že to nečtu večer nebo bych usnul, byla by to dobrá uspávačka. A to myslím v dobrém.
 amazonit 04.01.2007, 12:07:34 Odpovědět 
   to, co máš napsáno v anotaci se ti podařilo velmi dobře vyplnit do posledního puntíku..je to jemný poetický příběh kořeněný přírodními zákonistostmi...koloběhu vzniku, zániku, přeměny, metamorfozy, přechodu jedné struktury v jinou .... příběh vločky je možno aplikovat i do lidských životů:o)
líbilo se mi to celé, ale jedna věta mě asi oslovila nejvíc:
,,Ty to štěstí máš, pst, mizím, jak ty pomalu vznikáš"
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zjevení
NightStalker
Bolesti
M. Daněk
I černé strupy
Bohdan Vorejs
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr