obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915351 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39477 příspěvků, 5737 autorů a 390256 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Sněhová vločka ::

 redaktor čuk publikováno: 04.01.2007, 12:07  
I chtělo se mi napsat něco slaďoučkého, potěšit věcičky a jemné dušičky, a přitom jim tam vpašovat opakování fyziky
 

Sněhová vločka
Ještě před mým narozením mi maminka vyprávěla: „ Budeš dceruškou vodní kapky, ty má sněhová vločko, a ve vodní kapku se proměníš. Ale než se tak stane, bude ti dopřáno krásy nevídané. Vodní kapky nemají život lehký. S tím musíš počítat. Nejhezčí je, když mohou padat s oblak dolů, v ladném aerodynamickém tvaru, jako malé parašutistky. Ale pak! Jen málokterá má to štěstí usednout na květ či list rostlinky a tam zářit jako perla. Většinou se vsákneme nebo slijeme v jeden proměnlivý tvar, kde trávíme život v polospánku. Pronikáme do země, stékáme po ní, jen občas se zatřpytíme, v slunečním paprsku na jezu nebo při vodních hrách dětí. Mnohé z nás odplynou do moře a naplní se jeho slaností. Jsme-li laskány něžnou rukou tepla, usínáme a měníme se v páru, a ty nejlepší z nás stoupají vzhůru, až do oblak a tam si povlávají a čekají na pokyn, aby se připravily: pozor začarujeme vás ve vodní kapky, vrátíte se zpátky na zem. V zimě, máme-li štěstí a kolem obchází tatínek mráz, můžete se narodit vy, sněhové vločky. Ty to štěstí máš, pst, mizím, jak ty pomalu vznikáš.“
A opravdu! Náhle jsem ucítila, že jsem. Nejprve jen malá bílá tečička a pak jsem začala růst: Na šest souměrných stran a začala jsem se rozvětvovat až se ze mne stala hvězdička, a né hvězdička ledacjaká. V bělostných šatech jsem zářila jako družička, vrhala stříbřité odlesky, a byla jsem tak něhoučká, něžňoučká , sněžňoučká, načechraná jako bělostná krajka. Tančila jsem podobna primabaleríně, zpívala si veselé písničky a kroužila jednu piruetu za druhou. Veselý to byl let a kolem mne přítelkyně, s kterými jsme si posílaly ladná gesta lásky a vzdušné polibky, ano po kamarádu větříku, jenž nám do jehličkových oušek našeptával sladká slovíčka. Tak jsem toužila dopadnou někam k lidem, rovnou na špičku vánočního stromečku a svými paprsky jim předat pozdrav z nebes.
Dopadla jsem na lesní mýtinu, uložila se ke svým družkám a jelikož jsem se při svých radostných rejích opozdila, byla jsem na vršku závěje. Nebylo tam sice tak útulno, občas mě potrápil přízemní vítr, jak se mnou cloumal a někdy mě i poponesl kousek dál od mého hnízdečka. Ale zase jsem viděla oblohu a mohla si popovídat s hvězdami na nebeské báni. Ale byly dost nafoukané, jen občas na mne zamrkaly, prý jsme moc velké, my lásky všech hvězdářů, a ty jsi jen mrňous, ale závidíme ti tvé pravidelné křehké tvary. My jsme horké a prudce letíme, žádné tanečky či piruetky.
Nu co, nenudila jsem se, vršky smrčku kolem byly hovornější, a občas na mne setřásly nové kamarádky, které mi říkaly, jak krásně jehličí voní.
Ale co se nestalo. Kde se vzali, tu se vzali: dva černoušci. Nejsem rasistka, ale oni byli malí, špinaví, kostrbatí, kdepak, aby měly tak pravidelný krystalický tvar jako já. Ani stopa po nějaké zákonitosti, my jsme amorfní, prohlašovali. A byli upovídaní. Vytahovali se, že vznikly z plamene, ulétli z jeho dosahu, prý stoupali hrozně dlouhým tunelem, pak se rozvejřili v šedém závoji, nastojte, v šedém! A pak je větřík zanesl sem ke mně! No nic jsem s nimi mít nechtěla, trochu mi dokonce umazali mé šatičky, a při jejich řečech o horku a plamenech mi s odpuštěním mrazilo v zádech. A jak mě strašili: však se tepla taky dočkáš. Řeči podobné jako vedla maminka, ale to byla pedagožka!
Bohužel nelhali. Přišlo teplo, mé krásné obrysy se začaly rozplývat, upadla jsem do polospánku, spojena s ostatními ve stružky vody. Maminko, měla jsi pravdu. Ale kde je má bělost? Tihle černí chasníci nám zakalili peřinku, která nás odnášela, učernili mou tvářičku, ale jinak byli milí, a mně se docela hezky usínalo. S důvěrou, že se vyplní všechny maminčiny rady, byla skutečně světa znalá, byť učitelka, a já procestují na lodi spánku mnoho končin světa a jednou, ach jednou, se probudím jako kapka vody, snad, ó ta touha, ve výšce , v modrých oblacích. A třeba se sama stanu maminkou nějaké sněhové vločky.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Anquetil 01.02.2007, 6:31:10 Odpovědět 
   Text je tutově určený spíše slabému pohlaví, ale rozbrečel by i otrlýho chlapa!
Čéče čuku, jak to děláš? :o)
 Vlaďka 07.01.2007, 9:11:00 Odpovědět 
   Škola poetickou hrou...moc pěkné:o)
 Teréza Nebeská 04.01.2007, 20:50:05 Odpovědět 
   Bylo to tak něžné, líbezné a poetické, děkuju za krásný zážitek! :)
 leafe 04.01.2007, 16:04:09 Odpovědět 
   Život vločky se mi líbil, byl pěkný a prostě tak dětinský. Ještě že to nečtu večer nebo bych usnul, byla by to dobrá uspávačka. A to myslím v dobrém.
 amazonit 04.01.2007, 12:07:34 Odpovědět 
   to, co máš napsáno v anotaci se ti podařilo velmi dobře vyplnit do posledního puntíku..je to jemný poetický příběh kořeněný přírodními zákonistostmi...koloběhu vzniku, zániku, přeměny, metamorfozy, přechodu jedné struktury v jinou .... příběh vločky je možno aplikovat i do lidských životů:o)
líbilo se mi to celé, ale jedna věta mě asi oslovila nejvíc:
,,Ty to štěstí máš, pst, mizím, jak ty pomalu vznikáš"
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Bez názvu
Stanislav Klín
4. Stín
pilot Dodo
[b]Volgurn[/b]
Marks Clarkson
obr
obr obr obr
obr

Slepá kolie
BaD
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr