obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915543 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39807 příspěvků, 5772 autorů a 391768 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Leknín ::

 autor Monique publikováno: 08.11.2016, 15:45  
 

Bál jsem se.
Rozlousk’
Teď odhodil jsem
ten krunýř
Pancíř rozštípl se
jak se má hruď vzepjala
Bál jsem se
jak se již časně zrána
oškliví plazi
o nohy mi dotírali-
Jazyky svými plameny
tak blízko
Bál jsem se
že mě uštknou
za svítání
Nebo co horšího-
že mě zajmou !

Byli i v tvých ústech
jak pochybné kamení
Slinami ukázalo se
nebýt nic než rozdrolený jíl
kterým se pojí
ztrouchnivělé trámoví
A chatrč v tvém výrazu
jak jeleni zbouraní
nahromadu naházení ve vypelichaném krmelci.

Ó ano, ty stíny mne vždy doprovázely-
Hemžíc se na koberci
mělkých plání
Nebe bylo mi tolik širé-
Ruce jsem tisknul
k svým údům
Co když mne pohltí ?
Podívej –
ty komíhající stožáry !
Míhají pažemi -
Tak se i já komíhám životem

Stojíc na místě
jste mi jen zdáním
zelené pastviny
Kdo se vámi živí
když já vás jen lovím
škemravými pohledy
zpovzdálí
házím je vrací se mi
jak bumerangy
vyrážejí dech-

A pak zas honem hlídat
Utíkat se
k nejbližší noře
kde stáhnu kůži
z přítele
neznalého slova
aby mi v noci nebyla zima
A nakonec ani den nevyprovodím
přesto čekajíc se svící
zavčasu připraven ulehnout.

Ó, nejsem sám
Kéž bych byl -
Kéž bych uměl !

Však v stádu svém
lépe druha rozpoznati
lépe stopou jíti
Vím jak smrdutý je močál
neb viděl jsem
křídla nejčistší
s tichým zasyčením
nořit se v bublavé nicoty...

Ano,
I taková přízračná údolí lze nalézti
mezi travinami a maliním.

Nejdříve
odřené dlaně
A potom hnis
který vzkypí ve spáncích
aby stekl
na poraněná místa
Promění se v med

Tichá lávová řeka
balzámu
Jantary spuštěné v provazcích
do tvé síně s nebesy
kde jsi dlouho
musel odpočívat
A nikdo byl by tě nenavštívil
nebýt toho leknínu
který vykvet
v hnusně pozlaceném
rohovém umyvadle
Bylo z porcelánu-

Tvoje kosti srostly
Zacelil je čas
Hýbej se, má duše.

Ptáci ti jdou vstříc
přes vlekoucí se peřej
Upustí drobná pírka
nahradí je nová
pevná brka
Napíšeš jimi romány
A pak jednu jedinou
Ódu na Nekonečno

Až ta jediná
bude pravdivá
když ti zůstane
jak stigma zasazená
Diamantová
v čele Milovníka,
Laskavce.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 KranadLesnár 15.06.2017, 5:59:00 Odpovědět 
   jantary v provazcích jsou nádherné...
 Apolenka 02.01.2017, 20:00:22 Odpovědět 
   Milá Moniko, napsala jsi zajímavou, leč hrozně náročnou báseň, do které jsem ještě nedozrála, ale uhranula mě svojí krásou a sílou. Čuk to s námi opravdu nemá lehké... ani jsi mu nepoděkovala. Proč název Leknín? Nechtěla bys nám ke svému dílku napsat aspoň pár slov? Tady by to bylo namístě.

Pozor na přechodníky! Koncovka íc a rovněž ouc platí jen pro rod ženský. K rodu mužskému náleží koncovka e,a (stoje, nikoliv stojíc), a pro množné číslo ve všech rodech je tu íce (proto hemžíce, nikoliv hemžíc). Snad jsem ti v tom trochu pomohla.
 ze dne 09.01.2017, 11:38:46  
   Monique: Ahoj Apolenko,
děkuji ti za vyjádření k textu a také za opravy, znalost je třeba doplnit, aby chyba nerozčilovala sdělení...
Leknín je, myslím, zatím jedna z mých nejsložitejších básní, především proto, že je jakýmsi dynamickým dějištěm, které se vešlo na jeden obraz.
Některé básně je třeba rozpoznat s odstupem, stejně jako je třeba pronikat do malby, pojmout detail, opustit jej a vrátit se ke komplexnosti obrazu a tomu, jak na nás působí.
Čukovi jsem vděčná za každý kometář a věřím, že v každé mé básni nalezl mnoho pravdivých aspektů, skrze které se dobírá jádra.
Samotnou mne okouzluje elegance jeho analýzy, znalost, kterou snoubí s vlastním prožíváním. Jeho komentáře jsou proto velmi efektivní, čehož docení básník i veřejnost, kterou může takový komentář uvést blíž.
Všeobecně vzato, vyjadřuji se k věcem, ke kterým cítím potřebu se vyjádřit a pokud mlčím, rozhodně tak nečiním v neúctě. Každé upřímné slovo, které ke mně přichází skrze čtenáře, toho, který přijímá a snad někde v sobě chápe, takového oslavuji a tomu děkuji.
Když publikuji báseň, není pro mě, ale pro svět. Tedy každý básník musí být poctěn, když se myšlenka stane součástí někoho dalšího, byť jen na okamžik.
Leknín je klíč k mé básni, byla tak pojmenována, jelikož jeho symbolika nejlépe shrnuje její esenci.
Dále už není třeba dalšího vedení, pouze účasti nás samých, v které jsem však z vlastní pozice mizerným průvodcem.

Ještě jednou ti děkuji a budu se těšit na naše příště !
 Filip Vávra 08.11.2016, 16:00:58 Odpovědět 
   Zatím jsem to nepobral, nicméně myslím, že to je velmi dobrá báseň a budu se k ní vracet. Čukova analýza a interpretace je také zajímavá aneb How many roads must a man walk down/Before you call him a man?
 čuk 08.11.2016, 11:04:17 Odpovědět 
   Chvílemi báseň vyhlíží jako až kafkovská přeměna, vyloupnutí se tvora, kterému není dvakrát volno a třikrát jasno. Bojí se, diví se, té divnotě, že i ta, na kterou spoléhal, je náhle jako z jiného cizího světa, ve stádu a sám. A svět je nepřátelský, hadi a močály, zdá se mu, že nutno si převléknout kůži. Pak náhle další přeměna, nad rozpaky a bolesti létají ptáci a objeví se kouzelný leknín, který vdo ruky pero básníka.
Mnohé je v člověku nutno změniti, mnoha úskalími a nebezpečenstvími musí projít, aby získal sám sebe a našel svou cestu. Bolesti změn a proměn v člověku jsou velice lidské, to hledání, nutící vybřednout z nástrah i konejšení. Báseň je dost složitá, až trochu tajemná, mýtická a věštící i strašící, podobá se i alegorii hledající pravdu a v závěru ji nalézající (byť její dosažení je ve hvězdách Věčnosti Báseň je třeba číst několikrát a naladit se na druh sdělení, Pak se objeví krása i básnířčina duše.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Modrá
Láďja
Šumavské moment...
sumus
SLEPIČÍ REVOLUC...
Anna Weberová
obr
obr obr obr
obr

Kosmické hlasy I.
Jáchym Vostřický
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr