obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915379 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390445 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Koncert ::

 autor Nikis publikováno: 17.11.2016, 17:53  
Je to tady! Sen, který se našim hlavním hrdinům konečně splnil. Jak dopadne jejich koncert v O2 aréně?
 

„Páni," vydechl jsem a rozhlížel se všude kolem sebe.
„Tak tohle bude mega," pronesl Lukáš a vypadal stejně překvapeně jako já.
Nastal den našeho legendárního a především prvního velkého koncertu. Vybalili jsme si nástroje z auta a šli si vyzkoušet zvuk. Začal jsem zpívat a dech se mi zatajil, když se můj hlas rozezněl všude okolo.
Tak tohle bude skvělé, pomyslel jsem si.
Okolo sedmé hodiny večerní začali pořadatelé pouštět fanoušky dovnitř a hala se rychle zaplňovala.
„Netušil jsem, že přijde až takhle moc lidí," řekl Lukáš a otřel si pot z čela, „jsem nervózní."
„Mluv mi," zachvěl se mi hlas, „ty aspoň nezpíváš." Nervózně jsem pochodoval z jednoho konce místnosti na druhý a přeříkával si texty všech našich písniček.
„Začínáte za minutu," oznámil nám jeden z pořadatelů a srdce mi začalo bít jako o život.
Vystoupali jsme na pódium a mně málem praskly ušní bubínky. Jásot fanoušků se ozýval všude kolem. Všichni tu byli kvůli nám. Jen kvůli nám.
„Ahoj," pozdravil jsem s chvějícím se hlasem, „my jsme Slza a doufáme, že si dnešní koncert užijete." Halou se opět ozval jásot a já začal zpívat první písničku.

„A máme tu pro vás jednu novou písničku, kterou jsme dopsali při cestě z naší dovolené," řekl jsem, když jsme dozpívali třetí písničku, „chtěl bych tímto veřejně poděkovat Klaudii, protože bez ní bychom ji asi nedopsali." Věděl jsem, že Klaudie tady určitě není, ale aspoň fanoušci viděli, že si i od nich bereme inspiraci.
Kapela začala hrát první tóny. Pokyvoval jsem hlavou a začal zpívat: „Nahrej mi do hlavy svůj disk, říkej, jak slova z řádků číst, jak bejt jen další plagiát."
Nikdy jsem to pódium nechtěl opustit. Nervozita ze mě úplně spadla a já se cítil jako v nebi. Měla pravdu! Asi jsem se bál ukázat, jaký doopravdy jsem. Opravdu jsem si to užíval.
Kromě našich písniček jsme zpívali ještě mnoho cizích, ale i ty měly podle ohlasů úspěch.
„Děkujeme, dobrou noc!" rozloučil jsem se po druhém přídavku a odešli jsme do zákulisí.
„To bylo boží," zhodnotil Lukáš.
„To teda," souhlasil jsem.
Převlékli jsme se a vydali se na autogramiádu a focení. Všichni fanoušci již čekali za prosklenými dveřmi, když jsme si sedali za stůl.
„Docela mě z toho řevu začala bolet hlava," zasmál se jsem.
„Já asi ohluchl," odvětil i on se smíchem.
Pokynul jsem hlavou, aby fanoušky pouštěli postupně dovnitř.
Po půl hodině podepisování mě už začínala bolet ruka.
„Já bych chtěla podepsat kryt na mobil," zaslechl jsem jemný dívčí hlas. Ohlédl jsem se a zůstal sedět s pusou dokořán. Stála tam ona!
„Klaudie?" oslovil jsem ji. Usmála se a zamávala mi. „Ty jsi byla na koncertě?" zeptal jsem se překvapeně.
„Myslíš, že bych si něco takového nechala ujít?" zasmála se.
„Takže jsi slyšela tu písničku?" chtěl jsem vědět.
Přikývla: „Jsem ráda, že jsem pomohla. A mimochodem, na tom pódiu jsi vypadal stejně jako na tom letišti."
„Já vím, měla jsi pravdu," usmál jsem se. Rozhlédl jsem se kolem sebe a ujistil se, že mě nikdo neuslyší: „Počkej na nás u zadního vchodu."
Přikývla, vzala si podepsaný kryt a odešla.

„A přeci jen jsi počkala," zasmál jsem se, když jsme s Lukášem vyšli z arény.
„Vypadal jsi, že bez toho nebudeš moc žít," zavtipkovala.
„Chceš s námi jít na jídlo?" navrhl jí Lukáš.
„Že váháš," mrkla na něj a nastoupila do auta, „ale vybírám já."
Sebevědomá holka, pomyslel jsem si a nastartoval.
Klaudie mě navigovala k pizzerii v centru Prahy.
„Asi jsme se ztratili," zkonstatoval jsem, když jsem vjel do slepé uličky.
„Je to támhle," ukázala na konec ulice.

„Když jsi říkala, že chodíš na jednu z nejlepších konzervatoří, nenapadlo mě, že to bude ta pražská," řekl jsem, když jsme si objednali.
Pousmála se: „Já taky netušila, že díky mně dopíšete písničku."
„Byli jsme zoufalí, dopsali bychom to, i kdyby nám poradil můj křeček," odvětil Lukáš. Klaudie ho probodla pohledem. „To byl vtip," zasmál se a strčil do ní.
„Jak je to vlastně s tebou a YouTube?" pohlédla znovu na mě. Na tuhle otázku jsem doufal, že se nezeptá.
Povzdechl jsem si: „Nějak na to poslední dobou kašlu."
„Všimla jsem si," řekla smutně, „ale chápu tě. Hudba pro tebe znamená víc. V hudbě jsi upřímně i lepší."
„V hudbě se cítím volně, svobodně. Na YouTube nemůžu vždy udělat vše, co chci. Hoggy je něco, co se mnou bude žít dlouho, ale já poslední dobou chci být sám sebou," vysvětlil jsem jí.
„Nehleď na to, co chtějí ostatní. Když chceš dělat hudbu, věnuj se Slze," řekla.
„Však to taky plánuju," odvětil jsem a vzal Lukáše kolem ramen, „my to totiž dotáhneme vysoko!"

Odvezl jsem Klaudii a Lukáše domů a sám se vydal do svého bytu. Pavel už musel spát, protože všude byla tma.
Kdo by v tuhle dobu nespal, pomyslel jsem si.
Opatrně jsem si odložil boty, osprchoval se a zavřel se ve svém pokoji. Padl jsem vysílením do postele a v hlavě si začal přehrávat celý den. Vzal jsem si do ruky telefon a dal se do čtení zpráv, které mi přišly na stránku Hoggy.
„Hoggy už není tím, kým býval," říkal jsem si. Odložil jsem po chvíli telefon: „Hoggy asi nadobro umírá."
„Stále tě mám v sobě víc, nežli mít bych tě chtěl. Jak v ráně sůl, či spíš trn pod nehtem. Dál v sobě mám každou hádku i šrám z konce dní," začal jsem si pobrukovat, „doufám, že zášť jednou snad odezní. Zvládnu zříct se pout? A z místa dál se hnout?"
Zarazil jsem se a sáhl po kusu papíru, který mi ležel na stole. Vše jsem si začal sepisovat.
Je to jiné, ale mohlo by z toho něco být, pomyslel jsem si a dopsal poslední slovo.
***
„Můžeš, do prdele, zvednout ten mobil?" probudil mě Pavlův křik. Zašmátral jsem na nočním stolku a přijal hovor.
„Ano?" zívl jsem.
„Čau, Petře," ozvalo se na druhé straně. To vtipně vyslovené ř mi prozradilo, kdo volá.
„Peter, víš kolik je hodin?" zívl jsem znovu.
„Desať," odpověděl.
„Včera jsem trochu pařil, chci se prospat," zamumlal jsem.
„Čo ste oslavovali?" smál se.
„Za poslední týden se nám podařilo napsat tři nové písničky," vysvětlil jsem mu.
„Super! A nechceli by ste sa o ne podeliť s našimi poslucháčmi?" zeptal se.
„Jak to myslíš?" nechápal jsem.
„Chceme vás pozvať k nám do Rádia YTB," vysvětlil mi Peter.
„To jako vážně?" vytřeštil jsem oči.
„Áno," zasmál se.
„To je skvělý," souhlasil jsem, „musím zavolat Lukášovi."
„Super, potom ti dám vedieť, kedy presne," dodal a zavěsil.

...pokračování příště...


 celkové hodnocení autora: 92.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.11.2016, 17:50:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Vyprávění pokračuje svižným tempem (koncertem v O2 arene), tak mne napadlo, neexistuje skutečně skupina s názvem "Slza"? V hudební brandži se nepohybuju, takže netuším, jen mi ten název něco říká. Práce šotků Překlepníčků vidět nebyla, nejspíš si také pobrukovaly přednesené písňové texty, které byly takovým osvěžením povídkového textu.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 17.11.2016, 18:33:00  
   Nikis: Ano, taková skupina opravdu existuje :) jedná se o takovou fanfikci :)
 ze dne 17.11.2016, 17:52:12  
   Šíma: Oprava: pobrukovali ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Blahopřání
J.K
Všechno jednou ...
Nikis
Další dubnové d...
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

Štěně
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr