obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Prsten osudu (7) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prsten osudu
 autor Filip Vávra publikováno: 20.11.2016, 12:09  
Po delší prodlevě pokračuji ve psaní svého humoristického románku.
Kapitola 7. Střetnutí o Volyni, jak jsem potkal praničemného Kasku a jak jsme se oba stali vojáky
 

Jedu do Kamenné a Všechlap. Snad autobusem. Nějaké děti se svou babičkou. Nahoře u lesa Hory si někdo vybudoval domov ze stavebních buněk. Děti říkají, že by tam chtěly bydlet. Pak potkám nějaké lidi, snad již v Kamenné nebo ve Všechlapech. Tu dívku poznám, její velké oči. Jsou to ti lidé, které jsem potkal na lesní cestě pod Čistou horou u Chvalšovic 30. 12. 2011 odpoledne. Ta dívka se mi líbila. Ve snu s nimi jedu kamsi vysoko, až do věžičky hlavní budovy základní školy ve Volyni. Věž je velmi prostorná. Někdo tam bydlí. Mluvím s ním, zdá se, že má velký nadhled. Cesta dolů je však obtížná, či přímo nemožná. Zdá se, že se ti lidé, se kterými jsem přijel, obrátili proti mně. Zvláště dívčin otec. Vybavují se mi starší sny, ve kterých do třetího patra té budovy vedou jen velmi chatrné schody. Děti tam zůstávají celá léta, jen aby nemusely riskovat cestu dolů. Mám jet soutěžit s Hanou G., ale buď proto, že nemůžu (že se bojím) dolů, nebo proto, že je mi špatně, snažím se to shodit na Bohouše. Potom je mi zase dobře a chci se opět zúčastnit, ale na školní budovu někdo útočí. Zdá se, že to jsou také ještě děti. Vypravím se do nižších pater, takže překonám svůj strach. Chceme se v budově zabarikádovat, někdo přitáhne starý kotel na uhlí a na dřevo, jaký máme doma v Kakovicích, ale jinak již přinášejí jen samé lehké předměty, které nemohou stačit. Myslím na to, že nejlepší barikády se staví z cihel (ve skutečnosti bych řekl, že ještě lepší jsou dlažební kostky), na posluchače technických univerzit, kteří vždycky stavěli nejlepší barikády. Jenže se zdá, že cihel máme nedostatek. Pak jsem u nás za vsí a jdu po hladině rybníka Lipno. Vskutku to vypadá, že jdu po hladině. Pak za mnou jede nějaký traktor (rovněž po hladině), snažím se mu vyhnout, jako bych uhýbal z nepříliš široké polní cesty. Dám se doprava, ale zdá se, že mi to moc nejde. Sám ten traktor se vyhne vlevo. Ale možná to není traktor, ale světle modré nákladní auto. Nevím jaké značky (ale myslím že východoněmecké), je staré a takové používají jezeďáci, vozí v něm siláž. Když projedou kolem, bývá vzduch plný zápachu. Tentokrát, když auto projelo, propadlo se do vod. I já náhle musím plavat. Moc mi to nejde (ve skutečnosti plavat neumím) a zamířím k nějakému stromu vyčnívajícímu z vody (takový strom tam skutečně je, ale ovšem na břehu) kousek od břehu. Pak k němu doplavu, ale někdo už tam je. Nevím kdo, nebo co. Ani zda se nakonec dostanu na břeh.

Ve snu ke mně přišla Běta se zlatým prstenem a krásnou rudou růží. Jak byla tuze opilá, prsten upustila na zem a ten zapadl do mechu a kapradí. Vrhl jsem se k zemi a hledal jej u Bětčiných bílých nohou, ale ve tmě jsem jej nemohl vypátrat. Zlobil jsem se na Rozhoďnožku, ošukal ji a když bylo po všem, růže uvadla.
Čekal jsem do svítání, zda sen je zdáním či ne, ale Bětka se už neukázala.

– – –

Ráno jsem opustil malenický lom, kde mi bylo přespat na holé skále nevlídné. Sotva jsem se vydal silničkou na další cestu směrem na Černětice, slyšel jsem výstřely a výbuchy. Zdálo se, že palba se ozývá ze všech stran.
Došel jsem do Černětic a pochopil ve svém zatemnělém mozku, že vojáci kolem mě jsou příslušníky AČR. Byli vyzbrojeni zelenými kartami s portrétem pana prezidenta, jenž konečně spojoval národ v boji proti Praseti, a obrněnými transportéry Pandur. Prošel jsem Černětice i Nišovice a ocitl se ve Volyni, kde proti mně kráčel praničemný Kaska. S Kaskou jsem se opil v šesté třídě tak velice moc, že mě řidič Emler odmítl pustit do autobusu.
Nyní se Kaska motal a nemohl poznat mou tvář, představil jsem se mu tedy. On se velice divil, že žiji a že jsem tak velice tlustý, přesto mě objal a poblil mi triko.
Slyšeli jsme kulometnou palbu a vrhli se k zemi. Plazili jsme se směrem k náměstí, proti nám vyrazily tanky, odevšad se ozývala střelba a výbuchy bomb shazovaných letadly.
Skryli jsme se v městské knihovně, Kaska byl mezi tolika knížkami poněkud nesvůj, já se však brzy stal přítelem všech, kdo zde nalezli azyl pod ochrannou rukou paní vedoucí, a hledal jsem obrázky v knize Sto dvacet dnů Sodomy.
Pak opět začalo bombardování a utečenci se utekli do sklepa, jenž je propojen středověkými chodbami s okolními domy i s gotickou tvrzí.
Ve sklepení tvrze čili městského muzea se tvrdě pařilo. Několik dívek tu tančilo mezi vystavenými exponáty jakož i kostlivci vytaženými ze skříní. Děvčata postupně odhazovala jednotlivé kusy oblečení. Kaskovi i mě se to velice zamlouvalo a pili jsme víno až do němoty.

Počal se veliký ústup z Volyně, do níž od severu (z Hoštic a Milejovic přes Přechovice), východu (od Litochovic jakož i Černětic) i jihu (od Malenic přes Zlešice) pronikaly Prasetovy jednotky. Republikoví vojáci Kasku a mě, kteří jsme byli úplně opilí a bezbranní, naložili do náklaďáku k mrtvým a raněným.
V Česticích jsme se oba probrali z mrákot, vůz zde zastavil, tak jsme vylezli ven. Nikdo si nás nevšímal. Přišli jsme na místní faru, kde byl pro vojáky zřízen bordel. Neměli jsme žádné peníze, odkráčeli jsme proto kousek stranou a začali žebrat. Oba jsme ještě byli opilí a neustále zvraceli. Chtěli jsme si žebrotou vydělat nějaké prachy a jít do vykřičeného domu.
Když jsme si coby somráci něco vydělali, zašli jsme do místní krčmy, objednali si rum a sedli si k verbířům.
Druhého dne jsme konečně vystřízlivěli, neboť nás vojáci neustále polévali studenou vodou ze studny. Pak nám oholili hlavy, navlékli nás do uniforem a prohlásili, že teď budeme bojovat proti Praseti. Protestovali jsme, že neumíme střílet, že jsme alkoholici a naprosto neschopní držet zbraň, ale ve všeobecném zmatku nám nikdo nevěnoval pozornost.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 20.11.2016, 12:07:38 Odpovědět 
   Zdravím.

S humorem a nadsázkou napsaný text. Anabáze pokračuje. Od snů až po naverbování do armády proti Praseti. Škoda, že Tví hrdinové nemají také modrou knížku (jako já čtenář). Text se hezky čte, pěkně odsejpá. Práce šotků Překlepníčků jsem si nevšiml.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 20.11.2016, 16:56:30  
   Filip Vávra: Dobrý den, předně děkuji za publikaci, komentář a ohodnocení.
Mí hrdinové modrou knížku nemají z toho důvodu, že to bude (jak doufám) prospěšné pro další rozvíjení příběhu. Lze to vysvětlit i tím, že armáda je již z Prasete tak zoufalá, že bere každého.
Vaše otázky jsou jistě závažné a nutí k zamyšlení.
Text vzniká postupně a popravdě nevím ještě, jak skončí. Teď jsem dopsal 9. kapitolu, jsem tedy jen dvě kapitoly před čtenářem.
O Praseti přímo jsme ostatně už dlouho neslyšeli. Třeba prsten ztratil, třeba se chce jen bavit, tak neužívá svou moc plně. Třeba je to taková hra kočky s myší. Třeba je to jinak.
Textem především bavím sám sebe a také zkouším, zda jsem vůbec schopen napsat delší prózu. Z toho důvodu přivítám jakékoliv připomínky.
Chudák případný další čtenář je tu stejně jako Vy jakýmsi pokusným králíkem :-)
Podaří-li se mi "román" nějak úspěšně ukončit, budu na něm případně dál pracovat, abych mu dal nějakou pevnější formu. Zatím je to víceméně sled epizod.
 ze dne 20.11.2016, 14:06:47  
   Šíma: Poznámka: tak mne napadá, nebude boj s Prasetem jako boj s větrnými mlýny. Přeci jen má Prsten moci a s ním může mít vše co si jen namane. Tohle naše armáda nerozdýchá, co na to politici (?) diplomacie (?) Nic na něj neplatí?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Divnozemě: Hrad...
Jack Sheppard
(Revoluční rok)...
Rebekka
Mezi deskami mr...
Stanislav Klín
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr