obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915350 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39475 příspěvků, 5737 autorů a 390249 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Pohřby, svatby a jiné katastrofy… ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
 autor Vlaďka publikováno: 08.01.2007, 21:59  
Další z Povídek od domácího krbu... Co myslíte? Jsou větší tragedií svatby nebo pohřby? :o)
 

Na svatbách je veselení a smích nejenže povoleno, ale přímo vyžadováno. To bývá příčinou mnoha křečovitě „vtipných“ situací, kdy se pánové bujaře baví s dámami, jež nikdy neviděli a dá-li pánbu, zase hned tak neuvidí a dámy pomlouvají příbuzné, které vidí jen na svatbách a pohřbech. Správná svatba končí tím, že si bratranec z matčiny strany dá přes hubu se strejdou z otcovy strany neb mu kdysi před dvaceti lety rozšlapal angličáka.

Oproti tomu, na pohřbu nesmíte zvednout koutky úst, ani kdyby si pan farář zapomněl brýle a místo evangelia četl Saturnina. Tato skutečnost způsobuje, že pohřeb, jehož hlavní účastník pro vás nebyl osobním přítelem, ale jenom vzdáleným příbuzným, se i pro vás může stát skutečným utrpením.

Jako například, když zemřel náš známý, Franta. Muž v plné síle čtyřiceti pěti let. Tak dlouho ignoroval srdeční onemocnění, až to s ním seklo kdesi v Itálii na odpočívadle, když za velkých veder vystupoval z auta. Byl to fajn chlap a smutné bylo, že po něm zůstaly tři děti a manželka. Jeho rodinný život byl velmi divoký, se svou ženou se dvakrát vzali a následně i rozvedli a bylo známo, že jeho partnerka rozhodně netrpí přehnanou upejpavostí. Přesněji řečeno…rychleji by se spočítali ti muži, které neoblažila, než ti druzí. Byla, tak říkajíc, pověstná. Pan farář hovořil smutně a obracel se tu k dětem, tu k vdově a když začal větu slovy:
„ A vy ubozí sirotci a ty, jeho VĚRNÁ družko,…“ povšimla jsem si těch náhle nadskakujících ra-men v zaplněném kostele a obličejů zabořených do dlaní. Tito lidé na tom ještě byli dobře, protože nechtěné emoce (až na pár slz smíchu, které se daly vysvětlit jako slzy žalu) zvládli, ale několik osob, (patrně těch ze skupiny „oblažených“) se zvedlo a opustilo kostel, aby se, hýkajíce, mohli venku lámat v pase.

Nad nehybnými těly
Stůj vždy smutný, tichý
I kdyby ti snad měly
Prasknout břišní štychy

Tato nevhodná emocionální pohřební zkušenost rozhodně není ojedinělá. Před lety zemřela, v požehnaném věku osmdesáti tří let, manželova babička Anička, skvělá ženská se smyslem pro humor. Jako každá žena toho věku si prošla dvěma válkami, chudobou, těžkou dřinou a vším, co s tím souvisí. Měla jsem ji moc ráda. Jezdila jsem ji navštěvovat do nemocnice a jednou jsem vešla do nemocničního pokoje a při pohledu na její propadlou tvář a nereagující výraz bylo zřejmé, že tohle se už nezlepší. Tak nějak to měla napsáno ve tváři. Podepsala jsem revers a vzala ji na víkend domů. I lékařce i mně však bylo jasné, že se v pondělí už zpátky nevrátí. Při všem tom smutku jsem ráda, že babička zemřela ve své posteli, obklopená svými dětmi, že se rozloučila s každým potomkem i prapotomkem a že její poslední dny nepatřily studenému neosobnímu nemocničnímu prostředí a samotě, ale teplému domovu. Kéž by to jednou někdo udělal pro mě.

Manžel zařídil všechny smutné formality, týkající se pohřbu a pak jsme seděli v kostele a čekali na příchod pana faráře. Dorazil statný růžolící čtyřicátník se zjevnou rýmou a spustil monotón-ním pokorným kostelním hlasem.
„ Ó Bože Všemohoucí - loučíme se dnes - s tvou dcerou - pokornou služebnicí - Hergot, zavřete ty dveře, táhne tu!!! - Annou Juchelkovou - a prosíme Tě - ať ji přijmeš na nebesa…“
„ Cože ???!!!“ podívali jsme se na sebe všichni v tichém šoku.
„Opravdu to řekl?!“ šeptali jsme nevěřícně.
Řekl. Mezi stereotypní zpívané litanie vložil jadrnou českou větu a bez zaváhání zpět vplul do pohřební řeči. Tento sluha Boží ale opravdu nebyl morálním reprezentantem svého stavu neboť o dva roky později sběhl z církve svaté s vyvinutou osmnáctkou. Asi byla pro něj atraktivnější než katechizmus. Cesty Boží jsou nevyzpytatelné.
Perlu všemu jsem nasadila já, když jsem si při smuteční hostině začala se slovy „na zdraví“ se šokovanými pozůstalými ťukáním připíjet.

U katechizmu chvíli zůstanu. Když jsem se vdávala, byla má přivdaná část rodiny tak pobožná, že jsem podlehla tlaku a místo představy mé ideální svatby - dva svědci, maturitní kostým a od-poledne oběd v hospodě - jsem přikývla na obřad v kostele. (A jak jednou začnete ustupovat, už se vezete. Na to bacha, holky!) Před samotnou svatbou jsme museli chodit na faru na kate-chizmus, aby do nás dvou, sice pokřtěných, ale jinak neznabohů, vpravil pan farář něco infor-mací. Hodinu ukončil větou:
„A po hlavní mši se odeberete do sakristie…“
Vyšli jsme z fary ven a můj nastávající se na mě obrátil a s nejistým výrazem se mě zeptal:
„ Vladi, co je to ta POHLAVNÍ mše?...“
Zkolabovala jsem.

Polovina rodiny mého muže pochází z jižní Moravy. Přesněji řečeno, z jižní Moravy a z Rumunska. Před sto lety se část Moravanů odstěhovala za živobytím do Rumunska a po druhé světové válce jim naše vláda nabídla chalupy po odsunutých Němcích, aby je osídlili. Takže manželův děda se tehdy se svou mladou rodinou vrátili, aby spolu obhospodařovali vinici a starali se o hospodářství. Jeho víno, to byla mana nebeská. I když, jak on tvrdil, pro ostraváky je i výplach sudů dobrý.

Přivedli na svět pět dětí a celý život tvrdě dřeli, okopávali vinici, lisovali hrozny, plašili kosy, krmili prasata, pouštěli kozy na pastvu, sklízeli seno a pili víno. Děda Jan se ve svých osmdesáti letech jednoho dne probudil a rozhodl, že si nebude ničit nejlepší roky svého života s pětasedmdesátiletou stařenkou, rozvedl se a nabrnkl si šedesátiletou mladici. Tím také způsobil v rodině řádný rozkol, páč to se přece takhle, na staré roky, ženské nedělá. Zemřel v pětadevadesáti, rozhádaný s většinou svých dětí, ale s vědomím, že prožil plný život a že žil jak chtěl. Pár let před jeho smrtí jsme ho jeli s manželem a mým dědou Oldřichem, navštívit. Dědkové strávili ve vinném sklípku celou noc. Vzpomínali na vojnu, hádali se, která armáda byla ta nejlepší, jestli Německá nebo Rumunská, kdo koho zradil a proč, pobrečeli si, pili a zpívali jako dvacetiletí.

Děda Jan pár dnů před Silvestrem zemřel. Jeli jsme mu na pohřeb třicátého prosince. Zima byla ten rok neskutečná. Na jižní Moravě se ale pohřební řeči neodbývají. Pan farář mluvil hodinu, všichni jsme dávno zmodrali, končetiny mrazem ztuhlé jsme už nebyli schopni ovládat a od úst nám vycházely kotoučky zmrzlé páry. Najednou přední řada zpozorněla:
„Odpuste mu všichni, kterým dlužil,…“ pravil pan farář.
„Co?! Táta někomu dlužil?!“ otáčeli se potomci šeptem jeden na druhého, ve zjevné panice.
„Já o ničem nevím,“ odpovídali si ustrašeně. Navzájem se tedy přesvědčili, že asi špatně slyšeli.
Jenže pan farář tuto větu zopakoval po deseti minutách podruhé a to už začala šeptem probíhat bitva. Najednou nikdo nic nechtěl a… „Tu vinicu, ať si zebere Kuba a to pole tež nechcu, bo gdovi esli to tata neprojel v kartach. U něho člověk nikda něvi…Ja za něho nic platiť něbudu!“
Až dlouho po obřadu nám došlo, že to „kterým dlužil“, znamenalo „kterým nějak ublížil“. Potomci si s velkým ulehčením vydechli. Bodejť, nebavit se s ním a ještě po něm splácet dluhy, to by bylo opravdu příliš.

Poutrácej s klidnou tváří
Co sis ulil do portmonky
Užij si aktivní stáří
Vykašli se na potomky

Ale dost pohřbů, raději přejdu k něčemu pozitivnějšímu.To svatba většinou bývá. I když…všimli jste si, že všechny filmy s happyendem svatbou končí? A když děj filmu začíná po svatbě, tak je to vždy krimi thriller nebo psychologické drama? Nedivím se. Snad se časem zase dobereme k rozdělení na ženské a mužské skupiny, kdy muži budou spolu lovit a mlčky hledět do ohně a ženy budou spolu připravovat krmi a plkat. Všichni pak budou spokojeni a nebudou vkládat do opačného pohlaví liché naděje a marnou snahu o porozumění tam, kde ho díky rozdílné chemii mozku ani nelze najít.

V létě se vdávala má kamarádka Barča. Kostela jsme byli ušetřeni a na úřadě panovala příjemná, uvolněná atmosféra. Přítomné mimino se rozhodlo, že nebude do obřadu zasahovat žádnými tělesnými zvuky a tak jediná nepříjemnost nastala, když ženich při slavnostním obědě zjistil, že svatební „domácí“ polévka s játrovými knedlíčky, již byla předem stvořena Vitanou a zavakuovaná do pytlíků a domácí kuřecí roláda byla „domácí“ v nějakém Kauflandu:
„Kurva, ty éčka snad poznám!“ vytočil se ženich.
Nebylo divu. Je to chemik, laborant a vědec. Ěčka mu říkají brácho.

Příští týden jdu sestřenici na svatbu. Snad zase nevdechnu mouchu, jako během svatebního obřadu své kamarádky Dany. Díky mému neutuchajícímu kašli si dodnes nemůže být jistá, zda ženich řekl „ano“ a jestli s ním, při třech dětech, nežije na hromádce. Ale naštěstí už mě po letech zase zdraví.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 42 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Klára H. 23.11.2008, 21:15:26 Odpovědět 
   Ohromný pytel legrace,smála jsem se tak,že jsem spadla zesedacího míče. Jinak miluji humor,jako takový.Mám moc ráda pana Trošku.Co kdyby se tvoje dílka jmenovali TROŠKAŘINY?
 ze dne 24.11.2008, 10:20:46  
   Vlaďka: Díky, Kláro. :o) Moje dílka už se jmenují jinak. Knížka, která vyšla v Alpressu a je právě na pultech, se jmenuje:
Šmarjá, vyplivni tu mandelinku!
Tahle povídka je v ní taky :o))
 First Girl 02.10.2008, 23:56:22 Odpovědět 
   Hezke ;) pry na svatbe se muze a ma smat...jsem byla minuly tyden na svatbe bratrance a osobu jako je jeho tchyne jsem fakt asi jeste nezazila...hrozna organizatorka, ktere tam uz fakt chybela jen ta pistalka, po ktere se shanela :D no a my jsme meli jit pred restauraci, kde se zametal talir... a sli jsme jak ona chtela v zastupu..a muj stryc tam z ni kulil oci a ja se rozesmala a ona zepredu "Nesmejte se, to neni smesne" :DDD jsme se tam slozili skoro vsichni :D
 ze dne 03.10.2008, 8:59:28  
   Vlaďka: Záchvat smíchu na svatbě, to ještě jde...horší na pohřbu :o)
 sirraell 24.08.2007, 20:09:27 Odpovědět 
   Pohlavni mse mne zanechala v kreci a mi Anglicti kolegove nechapali cemu se tak chlamu, kdyz mam pracovat... Vidis jeste me do problemu dostanes... ;o)
 Jan Urban 10.01.2007, 22:38:09 Odpovědět 
   Ano, faráři dovedou potěšit i na pohřbu. Když jsem jednoho vezl na pohřeb babičce, vytáhl rum, ať si prý cvaknu. Cestou jsme míjeli babku a on do mě drcnul a povídá:,,Přejeď ji!" Nejlépe se ale jednou uvedl v kostele, když se mu nechtělo sloužit mši a z kazatelny povídá:,, Báby, co tady smrdíte, kdyby jste šly raději na brigádu do Jé Ze Dé!" Hezky jsi to napsala. Četl jsem jedním dechem.
 ze dne 11.01.2007, 8:36:37  
   Vlaďka: :o)))Taky pěkné zážitky. Díky:o)
 Montrealer 10.01.2007, 12:51:23 Odpovědět 
   Ať žijí Pohlavní mše ! Za 1.
 ze dne 10.01.2007, 12:52:33  
   Vlaďka: :o) Díky, Monty:o)
 amazonit 10.01.2007, 6:18:08 Odpovědět 
   název mi trochu připomněl název knihy Durrela :o)) : o mé rodině a jiné zvířeně":o))
musím říci, že tvé dílko není katastrofa..jako vždy vyvedené:o))
 ze dne 10.01.2007, 9:00:18  
   Vlaďka: Děkuji. Zjistila jsem, že vymyslet název, který by se na ty moje věci hodil a přitim ho už nepoužil někdo jiný, je dost těžké. A přitom "O mé rodině a jiné zvířeně" by se na mé Povídky od domácího krbu hodilo asi nejvíc.:o)
 Eifelovka 09.01.2007, 12:23:16 Odpovědět 
   Hezký. I ty komentáře od čtenářů. :))
 ze dne 09.01.2007, 12:24:22  
   Vlaďka: :o) Pak že život nevymýšlí ty nejlepší historky:o))) Díky:o)
 Anquetil 09.01.2007, 11:01:04 Odpovědět 
   Moje láska mne po ránu vošklivě vytočila , a tak o to víc děkuju za ranní lochec. A když to nakousla i jednonohá Yfča, přicházím taky se svou trochou do mlýna. Na svatbách a pohřbech bývá vopravdu často velká prdel. :o)

Občas bývám zván na mecheche, pitky i různě jinde jako bavič. Já, takové slušné a vod přírody stydlivé člověk...To mně kolega z práce jednou vzal na svatbu svýho bráchy, kerýho jsem v životě neviděl a já tam bavil celej ten, jinak zakřiknutej candrbál.
Nejhorší to bylo s nevěstou, to děvče se tak smálo, i že bylo velmi, velmi veselý v rozkroku. A na svatbě se pije, žejo, jak jinak. Začalo to tím, že panna nevěstinka se pod stolem vyzula a svou lačnou bosou nožkou šolichala po mých nohou až do míst, jež se jako gentleman zdráhám jmenovat. To bylo ještě dobrý a nikdo si toho nevšiml, protože v tu chvíli pod stolem ještě nikdo neležel, to by mu lezly voči z důlků.. Ale jak se pilo, padaly z nevěsty zábrany až tak nekontrolovatelně, že ve finále nepokrytě a přede všemi, dost drze zkoumala svým zvědavým jazykem obsah mých úst. Ženich nehnul brvou a ve snu by ho nenapadlo, že příležitost dát své choti na holou bude mít, co nevidět a hned veřejně.
Ti, co usnuli, zmožení chlastem, přišli o třešničku na dortu svatby, páč do děvče, závoj nezávoj, se na mne vrhlo s jasným cílem mně neprodleně a nekompromisně vojet. A přede všema. Esi to brala jako předkrm svý svatební noci, netuším. Trvala na tom, že mám skvělou anglickou výslovnost, ale to bylo tou horkou bramborou chlastu, jak kdysi Vlasta Burian, znáš to... Smyslnost nevěsty očividně rostla a její chřípí se hladově chvělo. Ve snaze ukázat mi, jak skvěle kopuluje, skončili jsme prdelama ve dvouposchoďovým svatebním dortu. V tu chvíli ženich, který už už začínal mít krvavý voči, se usedavě rozplakal, stejně jako početná ekipa tetiček z venkova. A tak tam všeci tonuli v slzách, dyť taková dorta na štok, ta musela stát pěkný peníze, žejo..
Po svatbě spávali novomanželé v jedné cimře i s jeho bráškou a rodičema, no tam to muselo vypadat... Lákání novomanželky ke schůzkám jsem neakceptoval, bylo to na náměstí na Mendláku, na těžko přístupné pavlači a vocaď se blbě zdrhá... Rozvedli se za pár měsíců a přísahám, že jsem ji v ten svatební den viděl poprvé i naposled v životě. A oné slíbené angličtině, té ji tutově naučil někdo jinej....
 ze dne 09.01.2007, 11:24:19  
   Vlaďka: :O)))) teda chlape, jestli mě nehoupeš, tak to je historka...klobouk dolů :o)))
 Yfča 09.01.2007, 10:18:54 Odpovědět 
   Svatby, pohřby... mohla bych dlouze rozprávět, možná, že někdy pár nejhrůznějších (a současně nejsměšnějších) historek naťukám na klávesnici. Snad jen jednu: Když před mnoha lety zemřela maminčina kolegyně, kterou měli všichni moc rádi, rozhodl se předseda závodní eróhácké organizace, že v krematoriu přednese srdceryvnou řeč. Vše probíhalo tradičně, avšak rozesmutnělý soudruh předseda ke konci přestal číst připravený proslov, neboť pro slzy na papír neviděl, a pokračoval svými slovy. Projev ukončil nezapomenutelným zvoláním: "Božka, měli jsme tě všichni moc rádi, tak se tam měj hezky a piš!"
 ze dne 09.01.2007, 10:24:18  
   Vlaďka: :o))) To snad není možné:o)))
 Snílek 08.01.2007, 22:47:17 Odpovědět 
   Dík za pěkné čtení.
 ze dne 09.01.2007, 8:47:14  
   Vlaďka: Díky za čas, které jsi mu věnoval:o)
 čuk 08.01.2007, 22:30:23 Odpovědět 
   Vladka si mnoho věcí vymýšlí, ale já jsem ochoten ji to věřit, neboť píše sugestivně v masce drsné holky V naší rodině máme takovou trochu černou ovečku, s kterou si nejlíp rozumím. Kudrlinky někdy štvou i v ciťácích.
 ze dne 09.01.2007, 8:46:53  
   Vlaďka: Čuku, nevymyslela jsem si nic. Maximálně jména, počty dětí a další věci, podle kterých by se daly jmenované osoby identifikovat. Skoro nikdy si nevymýšlím, nemám totiž fantazii. Stačí jenom zpracovat, co život přinesl. :o)
 Kev 08.01.2007, 21:59:12 Odpovědět 
   Vlaďka vždy dokáže dobře vystihnout to, co popisuje - věcně, a přitom to má přesně takovou atmosféru, kterou to mít má.
PS: jedna část mi připomněla větu ze střední školy made by spolužák: "Doběhnuvší závodníci byli po trati špinaví.":))
 ze dne 08.01.2007, 22:06:47  
   Vlaďka: :o) Mi přechodník vžycky připomene Menšíka, když se snažil o psané paměti...:" Babička vdavše z lesa, roští nesavše..." Jinak díky:o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
LOUTKOVÉ DIVADL...
Kača
FABIEL - Anděl ...
Danny Jé
Rychlíkem z Pra...
Jamilla22
obr
obr obr obr
obr

Pinochio II.
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr