obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vivat Veverka! ::

 autor phaint publikováno: 23.11.2016, 17:56  
Malý exkurz do dějin národa českého.
 

Od ohniště se ozývaly tupé údery s dokonalou pravidelností, která prozrazovala zkušeného řemeslníka. A skutečně, Prchá Před Veverkou byl mistrem svého oboru. Pazourek se mu pod mohutnýma rukama odlupoval v téměř průsvitných plátcích a pod nimi se pomalu, ale jistě rýsovala jasně bílá čepel nové kamenné sekery. Možná zastaralý materiál, ale pořád dost dobrý. Prchá Před Veverkou spokojeně zamručel při představě, že ji vymění za něco pořádného k snědku. Malá Vypasená Laň sice dělala čest svému jménu, ale kuchařka to byla mizerná. Zastávala názor, že když už chlap lítá celý den někde venku, tak si přitom opatří i něco k snědku sám, protože čerstvý jídlo je zdravý jídlo. Nespokojeně pohodil hlavou a zplstnatělé prameny vlasů odkryly jeho široký plochý nos a nízké čelo. Zvedl oči a podíval se přes plameny na svou družku. Za mohutnou lebeční kostí mu prokmitla neurčitá myšlenka, že by možná měl za jídlo vyměnit ji.

„Aaauuugggghrrr!“ zařval znenadání. Ruka s nástrojem se svezla a on se majznul do palce. Bolelo to jako kopanec od pratura.

Malá Laň sebou trhla, ale neztratila nic ze své duchapřítomnosti.
„Ergh! Veverka, neřvi tu tak. Vzbudíš děcka! Seber si ty krámy a padej. Když už do toho musíš třískat, tak do toho můžeš třískat i venku u vody.“

Prchá Před Veverkou se vztyčil z podřepu a ukřivděně se podíval na družku. Už dávno jí neříkal „Laňka". “ Teď už byla jen „Aň“ a když o ní mluvil s ostatníma chlapama, byla to prostě Andula. Jenže ani mladý mohutný lovec nenosil své jméno nadarmo. Svěsil ramena, posbíral dílo a neochotně se vydal k řece. Kdo jednou uteče před veverkou, před takovou laní prchne vždycky.

Našel si u řeky hezké rozbahněné místo a vrátil se k práci. Myslel při ní na to, že vlastně celý jejich rod je takový… plachý. Že by to bylo podnebím? Nebo jídlem? Pravda byla taková, že stačilo, aby se na vedlejším kopci objevili Keltové nebo támhle za řekou jiná verbež, a všichni domácí práskli do bot. Na rozdíl od okolních kmenů, které se řezaly rády a furt, jejich kmen v umění válečnickém zrovna nevynikal. Pravda byla, že když se válčící strany vrátily po čase do svých domovů, zjistily, že jim mezitím nějaká nejmenovaná třetí strana vybrabčila zásoby. Ostatně i Andulinu hřívu držela pohromadě dost hezká keltská spona…

A znovu ta chvilka nepozornost!
Prchá Před Veverkou se praštil do stejného místa už podruhé a ta bolest byla prostě k nesnesení. Z jeho hrdla vyšel strašlivý zvuk, který se nesl nad řekou do všech stran. Všichni tvorové široko daleko ztuhli hrůzou. Něco takového tu nikdy předtím nikdo neslyšel.

Mladý muž vyděsil tím zvukem sám sebe. Opatrně se rozhlédl kolem sebe, jestli se neblíží Andula, aby mu za takový randál vynadala. Pak zkroutil ústa do divného šklebu a velmi opatrně zkusil ten zvuk udělat ještě jednou, potichu, a pak znovu a znovu. Toho dne už sekerku nedokončil. Hra s tím novým zvukem ho zaujala víc než oko z pakoně, s nímž se jindy daly dělat báječné kousky. Domů se vracel s vědomím, že konečně dosáhl ve svém životě něčeho výjimečného.

Z radostných myšlenek ho vytrhl hluk přicházející z tábora. Znělo to jako rozdělování jídla. Prchá Před Veverkou upaloval, co mu jeho křivé nohy dovolily, a vlítnul na palouk v momentu, kdy nějaký obrovský Germán rval Malé Vypasené Lani sponu z vlasů i s částí skalpu. Laň kopala a kousala a bojovala ze všech sil, stejně jako ostatní ženské z tlupy. Z chlapů tam zůstali dva: hluchý šaman podřimující v koutě pod převisem a Prchá Před Veverkou. Na útěk bylo pozdě. Nevadilo by, že si ho všimli Germáni, horší bylo, že ho zmerčila i Andula.

„Dělej , Veverka, nečum, arrrgghhhh aúúúú…“

Její slova se rozplynula v táhlém řevu, když spona konečně povolila. Prchá Před Veverkou udělal váhavý krok vpřed, pak druhý. Nebyl si jistý, co má vlastně v plánu. Nejraději by hupsnul zpátky do rákosí a zmizel jako pára nad hrncem. Germán, který pustil oškubanou Andulu, se zaměřil na muže před sebou. Uznale pokýval hlavou.

„Ty chlap. Máš koule,“ naznačil Veverkovi jasným gestem. „Čestný boj. Já. Ty. Vyhraju – jdu sem, ty pryč. Vyhraješ – jdu pryč. Nafurt.“

Veverka přikývl na souhlas. Anebo možná jen tak škubnul hlavou, jak hledal únikovou cestu. Germán se zazubil a jeho bojovníci spustili zbraně. Pohodlně se rozložili do trávy a čekali, co se bude dít. Vůdce popadl obrovský balvan a pozvedl jej nad hlavu. Žíly mu naběhly a svaly se pod kožešinami nafoukly do neuvěřitelných rozměrů. Veverka polkl. Když kámen s těžkým zaduněním dopadl na zem, Germán s poťouchlým úsměvem kývl bradou na soupeře.

„Teď ty,“ utrousil namachrovaně.

Veverka pokrčil rameny, a i když o pár vteřin později držel balvan nad hlavou, stačil zaregistrovat, jak Germánovi zkysnul úsměv. Podobně tomu bylo i při dvou dalších úkolech. Marná sláva, i když byl Prchá Před Veverkou povahy mírné, sílu měl řádnou a kmenem stromu hodil dál a přesněji než soupeř. Germán už se neusmíval.

„Umíš něco, co já ne?“ zasípěl.

Veverka zaváhal. Pomalu listoval pomyslným seznamem činností, které zvládal, ale vzápětí musel konstatovat, že Germán je nejspíš zvládne taky. Na čele mu naskočila kolmá vráska a ústa se mu zkřivila v bezmocném šklebu. Uvědomil si to a přestal se šklebit, jenže v tu chvíli mu to došlo. Nadechl se, trošku se rozkročil a napjal svaly kolem úst i v nich v právě nacvičeném stahu. Krajinou se znovu rozlehl ten děsuplný zvuk a Germáni pod svým válečným malováním zbledli.

Prchá Před Veverkou s předstíranou ledabylostí přistoupil k soupeři a sjel ho pohrdavým pohledem od hlavy k patě.

„Řekni řřřřřřřř, blbečku,“ pronesl a ohlédl se pyšně na Andulu. Právě zajistil celému rodu, že v tomhle Bohem zapomenutém koutě kolem Vltavy bude aspoň chvilku klid. I když věděl, že tady s nějakým „nafurt“ nemůže počítat.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Veo Ochmanek 06.12.2016, 20:12:06 Odpovědět 
   Asi nejdelsi anekdota, co jsem kdy cet, ale taky jedna z nejlepsich za posledni dobu. Netusim, nakolik je mira meho pobaveni podminena faktem, ze studuju lingvistiku, kazdopadne je velka (ta mira). Zrovna vcera jsme se s kolegy na tohle tema bavili, a zjistovali jsme jeden od druheho, jestli existuje jeste NEJAKY jazyk, ktery tenhle podivny zvuk ve sve foneticke zasobe ma...
 ze dne 07.12.2016, 19:25:22  
   phaint: No tak vidíš, tady to máš černé na bílém, jak to tehdy bylo.... Takže to musí být pravda. On by ti Veverka dal nakládačku, kdybys chtěl zpochybnit jeho zásluhy ;) Nevím, jestli je to anekdota, moderní by bylo spíš "sonda do života našich předků napříč celým rasovým spektrem"... Blbostičky, to je moje. Dík za zastávku!
 Tilda 23.11.2016, 19:26:25 Odpovědět 
   Děkuji za vtipný výlet do dávnověku... Až se divím, že v tak složité době měli náladu na humor, když dnes je to mnohem snazší a většina lidstva se tváří kysele a opruzeně. Měli by si vzít příklad z Aň... T.
 ze dne 24.11.2016, 13:05:03  
   phaint: No, nevím, jestli bylo až tak veselo. V reálu by je asi Germáni vyhladili s ř i bez něj.... Možná by se u toho hodně nasmáli, to je fakt, oni mají takový divný smysl pro humor.
Děkuji, že ses zastavila a bavila.
 asi 23.11.2016, 18:25:24 Odpovědět 
   Logopedický oříšek - rotacismus bohemicus, který svět nechápe -konečně mohu adresně - díky Veverko...:-)
 ze dne 24.11.2016, 13:03:11  
   phaint: Díky moc za zastávku. Vůbec netuším, kde se ten nápad vzal, ale můj obdiv k "ř" je velký. Možná jsem mohla nechat Germána, aby se ztrapnil několika pokusy s "žžžž", ale i tak to hošánek projel!
 Šíma 23.11.2016, 17:51:13 Odpovědět 
   Zdravím.

Humorně napsaný textík z doby, kdy se lidé mlátili klacky, kamennými sekerami a bůh ví čim ještě (a také bydleli v jeskyních). Líbilo. Vykouzlila jsi mi úsměv na tváři...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 24.11.2016, 13:01:25  
   phaint: Děkuji, žes to četl, a k tomu tak rychle. Už víš, že mně tyhle ptákovinky baví. Tohle byl navíc případ, který jsem sama kritizovala nedávno na fóru - že myšlenka přichází v 9, v 10 je napsáno a 10.10 je to na Saspi. Takže zlepšit by asi šlo mnohé, ale autor byl neukázněný ;)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr