obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915228 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39278 příspěvků, 5723 autorů a 389244 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Krev je přece fialová III. ::

 autor Anne Rowan publikováno: 27.12.2016, 18:23  
„Když pomyslím na to množství nepříjemných lidí, o nichž vím, že odešli na onen lepší svět, jsem si jist, že peklo vůbec nebude tak zlé.“
– Mark Twain

A zde vidíte krásný případ, kdy autor znovu neměl ani ponětí, o čem to vlastně mluví. Koneckonců, tak nějak to dělá většina civilů, co o opravdovém Pekle nevědí vůbec, ale vůbec nic.
 

... Před 4 hodinami ...

Peklo, jako takové jsem sama nikdy nenavštívila. Ačkoliv by mne upřímně docela dost zajímalo, jaké přesně to tam je. Většina lidí, když se řekne "Peklo" si představí nějakou velkou červenočernou díru, plnou ohně, rudých ďáblů a kotlů, ve kterých vaří hříšné duše.
Abych byla upřímná... Podle těch, co si zakoupili okružní jízdu samotným Infernem, je to velice nepěkný zážitek. Ale zase nic proti gustu. Někdo si drastické výjevy může užívat... Ne. To asi nikdo docela přiznat nemůže. Nikdo se zdravým rozumem by to nepřiznal.
Takže by to nepřiznal asi vůbec nikdo, krom démonů samotných, kteří už jsou na zvrácenost svého domova tak nějak zvyklí. Podobně jako civilové, jež se dali na medicínu. Nejdřív se jen zhnuseně dívají na malá, scvrklá stařecká těla, která se jim válí na mramorových stolech, později je už však vnímají jen jako materiál. Nikoliv, jako živé tvory, živé bytosti. Mrtví jsou už jenom figurínami, skoro jako z vosku.

Když pozoruji tělo mrtvé přede mnou, zdá se mi, jakoby se znovu tak trochu smršťovala. Její světlé tělo pohasínalo a ztrácelo onu krásně světlou barvu. V mých očích znovu šedlo a šedlo, až mi z pohledu zmizelo docela, jako bych hleděla jen na pozůstatek stínu, ležící přede mnou na chodníku, který skrápěl déšť. Stínová stužka, která předtím ženu svírala kolem pasu se posunula o maličký kousek vzhůru a začala se před mým obličejem formovat do obrysu člověka. No jistě. Další démon, pravděpodobně nižší kategorie. O toho jsem dnes večer už opravdu nestála. Zvlášť byla veliká škoda kvůli němu zabíjet nadanou, když to jemu samotnému, nebo v mém případě JÍ samotné vůbec nic neudělalo.

Démonka mne přejela kritickým pohledem, zhoupla se v bocích a zkousla si ret. Bohužel, nadopovaná nebeským jsem ji neustále viděla v pravé podobě, proto mi její gesto svůdnosti přišlo nanejvýš odpudivé namísto toho, aby bylo sexy, což byl pravděpodobně její původní záměr.

"Zdravím, maličká. Za takovéhle pokusy o posednutí by tě nejspíš vypráskal i sám Lucifer, kdyby byl ještě naživu. Tohle bylo pěkně hnusně odbytý."
Její vyjukaný pohled mne přinutil k úsměvu. Ano, tuhletu nižší démonku si doopravdy vychutnám. Pro civily jsme pravděpodobně vypadaly jenom jako dvě dívky v prázdné postranní uličce. Avšak já to viděla všechno velice jasně. Mezi námi ležela mrtvola nadané a démonka vůbec nevypadala, jako svůdná černovláska. Byla vlastně velice podobná červeným "mozkomorům", jak to u nižších démonů bývá. Jen v tom rozdílu, že jejich těla nejsou tak doslova červená.
Mnohem víc připomínají jakousi červenou mlhu, která má tak trochu lidskou podobu.

Účinky Nebeského mi ale zabraňují ji vidět v její svůdné podobě. Jak proto vím, jak vypadá? Abych byla upřímná, všechny démonky vypadají stejně. A to, jako mužské splněné sny. Viděla jsem před sebou jen onen mlhový oblak ve tvaru lidského těla, s nechutnýma štíhlýma ručičkama a drobounkými chodidýlky. Člověku by jich bylo i líto, pokud by tedy nevěděl, že tyhle potvůrky se pokoušejí o posednutí tak dlouho, dokud se jim to skutečně nepovede. A jakmile mají moc nad tělem, ideálně jej přinutí dělat ty nejodpornější věci. Prostituce, vraždy a podobně. Pokud to taková bytost přežije, skončí i s démonem v sobě v psychiatrické léčebně, nebo ve vězení. A pak zemře. Což je vždy démonův záměr. Nabude jeho energie a má možnost poskočit si na démonské hierarchii. Když nad tím tak přemýšlím... Démoni jsou tak trošku, jako pokémoni. Vyvíjejí se, jsou divocí, nechávají si poroučet a my je chytáme, i když jen proto, abychom je zlikvidovali. A logicky, ti maličcí nikoho nezajímají. Všichni loví jen vysoké levely.
Asi bych si tu aplikaci měla z mobilu co nejrychleji odinstalovat.

Sací ústrojí v obličejové části se na moment zatvářilo překvapeně, že jsem ji vůbec oslovila. I když jsem to chápala. Menší démoni, snažíc se o posednutí se málokdy setkávají s lovci. Jsou pro ně prostě příliš malí a nepodstatní.

"Maličká... tohle bylo nechutně odfláknutý."

Svěsím konečně revolver. Byla docela škoda, že to nezranilo i démonku. Ale pravda, kulky nebyly posvěcené, tudíž pokud by nebyla k nadané už zcela přilnutá, pravděpodobně by jí to neublížilo. Rozdíl mezi nadanými, civily a posedlými je docela jednoduchý. Civilové, jež teď vidím šedě, jsou obyčejní lidé, nic netušící o magii, zemi, peklu a podobně. Jsou pro mě nezajímaví a nepodstatní a jsou tu vlastně jen proto, aby si žili a předávali své geny dál a dál. Nadaní jsou civilové s nadáním, jak už vypovídá jejich název. Při nebeském je vidím světleji, skoro až dozlatova. Jsou schopní vidět menší démony a jsou citlivější na používání magie.
Existují i nadaní, co se jednoho krásného dne magii naučí používat, ale popravdě, zabere to vždy hodně času, energie a nervů a ani jedno z toho jsem momentálně na rozdávání neměla.

Třetím možným typem jsou posednutí. To je nejjednoduší poznat, ať už s nebeským, nebo bez něho. Lidé, kteří svítí červeně, jako kdyby se z nich přes noc staly svítící čínské lampiony. Démoni je zcela ovládnou a udělají z nich naprosté hajzly. Čím nevinnější osoba, tím těžší ji svést na zcestí, ale to už je individuální.
Démon vás nikdy neposedne proti vaší vůli... Prostě vám jen cosi našeptává do doby, než jej přijmete a uvědomíte si, jak je to vlastně krásné poslouchat své zlé já. Bohužel brzy na to se přestáváte ovládat a to už si s vašimi nitkami hrají démoni, jež vás vedou k záhubě.

"Where is your owner, little one?"
Spustím melodickou angličtinou, neb už mne přestane bavit se pokoušet o češtinu. Ačkoliv jde o likvidaci, stále si s démonkou jen povídám. Je to proto, že když to člověk dělá tak po milionté, začne tomu přidávat i jakési zvláštní zvrácené vtipy.
"Kde máš... kdo tě vlastní."
Ztratím trpělivost po chvilce. Tentokrát z kufříku lovím zbraň mnohem většího kalibru. Ačkoliv mnohem více, než zbraň to vypadá, jako živý tvor. A taky to tak skutečně je. Tahle věc pochází přímo se samotného Pekla. Kdysi dávno to dost možná někdo i byl, kdo měl vlastní vědomí. V pekle byl ale zpracován. V pekle se totiž zpracovává naprosto všechno z civilů, co se tam někdy dostanou. Ať už právem či neprávem. Sací ústrojí se začne tvářit vyděšeně, když se v něm octne hlavice pekelné dvaatřicýtky. Člověk si s těmihle hračkami připadá občas trochu, jako terminátor. No ne?
"Si-sibleun."
Zažvatlá sací ústrojí, neb je jej většina zaplněna právě touhle živou zbraní.
V další chvíli se démonka nezmůže ani na zakvílení, neb zbytek její mozkovny ohodí zeď právě oné maličké uličky, zatímco já pečlivě otírám zbraň od černé démonské krve.

"Jen se neboj, broučku, dneska si ještě zastřílíme."
Pohladím spletenec, mnohem více podobný svalovině, než jakémusi kovu a velice něžně ji odložím zpět do svého kufříku. Zvednu hlavu a naskytne se mi pohled na mizící kouřový obláček. Mrtví démoni z neznámého důvodu zapáchají jako shnilá zelenina. Dojdu k ležícímu tělu nadané, zatímco Nebeský už pomalu začíná vyprchávat. Přikleknu k ní a pohladím ji po tváři.

"Promiň... Asi mě to mrzí."
"Asi? To je mi najendou empatie." Oznámí mi vlastní vědomí poměrně jedovatě.
"Nemůžu ji tu tady jen tak nechat. Tohle byla moje chyba. Nezasloužila si to."

Zakryji rukou díru v dívčině čele, jakobych si snažila představit, že tam ta díra vůbec není.
"Stejně... Alespoň ji hodím do popelnice."
Mé vědomí mi cosi znovu velice jedovatě odsekne, tentokrát se však zdrží hlasitějšího komentáře. S lehkostí dívku zvednu a silou, nehodící se mému křehkému vzhledu s ní praštím do nejbližšího kontejneru na plasty. Opráším si obě ruce o kalhoty a znovu vezmu do ruky svůj kufřík.
"Tak... to bychom měli. Jen ještě..."

Prudce se rozmáchnu a trochu zlostně kontejner nakopnu. Ani sama nevím, kde se ve mě bere tolik zlosti kvůli jedné maličkaté smrti. Asi to dělám proto, že sama potřebuju cítit taky trochu bolesti, abych mohla napodobit soucit. Zabrní mi celé chodidlo, ale nic víc to se mnou neudělá. Upravím si kabát a urychleně zamířím ven z uličky. Červený nadhled na svět se pomalu ztrácí a já jsem znovu schopna vidět barvy.
Rudý svit zmizí a já už jsem znovu utlumená. Mohla bych si vzít další a Simelun vystopovat sama, ale nač se s tím namáhat. Takhle se loví střední démoni dnes. Stačí si vyhlédnout jakéhokoliv malého démonka, zjistit, komu patří a zlikvidovat.
Protože páníčci přeci velice neradi vidí, když jim někdo likviduje pejsky. A stará dobrá Simelun nebude výjimkou. Proč říkám "stará dobrá?"
Popravdě to není poprvé, co tuhle démonku posílám do horoucích pekel. Bohužel je ale moc mocná na to, aby mohla v pekle zůstat napořád.

Urychleně procházím přes Karlův most, který je touhle dobou zcela prázdný. Kdo by se divil. Všichni žebráci se šli schovat a před pátou raní se tu turisti a stánkaři neobjevují. Mířím už jen domů. Do svého pronajmutého bytu a za svým pitomým kocourem.
A cestou se snažím přinutit k nějakému náznaku výčitek. Bohužel šak shledávám, že k něčemu takovému už jsem asi zcela slepá.

... Po 5 hodinách ...

Když jste prošli válkou mezi anděly a démony, nikdy nespíte tvrdě. Buď se vám zdají noční můry o prožitých hororech, nebo jste celou noc tak napůl vzhůru, okamžitě připravení na akci. A to i když jste smrtelně vyčerpaní. Třeba jako já, když mi na "dobití baterek" postačí kolem dvaceti minut.
Přijdu si jako robot... skvěle.
Noirovo mručení mě přesto uklidňuje a posouvá za jakousi pomyslnou hranici spánku. I když mám oči lehce pootevřené a hledím do stropu, vím,že se mi asi i něco zdá. Sen je zcela živý. O mě, mém minulém milenci a jeho práci. O tom, že spolu existujeme v míru a veselí... Takže to není má obvyklá noční můra. To je snad ještě horší, než jakákoliv jiná noční můra, kde někoho zabíjím a vraždím. Noco, to jsou oproti tomuhle ještě docela hezké sny!
A můj milenec? Řekněme, že s ním by takovéhle soužití tak nějak nevyšlo. Vzhledem hned k několika faktům: Již 60 let je dé facto mrtvý a za druhé, tak poklidný život by znamenal jen to, že už se mi zase snaží vymýt mozek.
Zkráceně řečeno... Vím, od čeho vznikl velmi často používaný hanlivý výraz "Satanova" nebo také "Ďáblova děvka." I když za svého času se to dalo považovat za privilegium.

Neslyšet praskání parket v předsíni, tu noc během přepadení bych se nejspíš ani nevzbudila...
Z mých nočních můr mne probudí zvuk parket, kdy sebou trhnu a nadzvednu se na posteli. No jistě. Usnout a zapomenout na to, že mě vlastně někdo bude chtít zabít... To se může stát jenom mně. Očekávám klidný vstup, nějaké to divadélko a pak docela fér souboj, kdy démonce střední velikosti rozbiju nos, než jí velice šlechetně ustřelím hlavu, posílajíc ji tak rovnou do Inferna, kde se za nějaké dva nebo tři roky zformuje znovu.

Namísto toho mne štíhlé prsty za hrdlo uchopí sotva zvednu hlavu z polštáře.
"Red, zlato... Dlouho jsme se neviděli!"
Slyším úlisný hlas, zatímco mi hrubě tiskne hrdlo pravačkou. Ve snaze se osvobodit kopu, škrábu a nejspíš i koušu, ale na tohle jsem nebyla připravená. Tohle není Simelun!!!
Díky nedostatku kyslíku velice brzy rudnu, pak modrám a následně ztrácím vědomí. Poslední co slyším, než se dostaví milosrdné bezvědomí jsou ta čtyři nejhorší slova, co můžete slyšet, než omdlíte.
"Neboj, já jsem doktor."


 celkové hodnocení autora: 90.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 27.12.2016, 18:20:19 Odpovědět 
   Zdravím.

Ve Tvém zvráceném světě plném démonů je možné cokoliv. Trochu se o hlavní hrdinku bojím, už z těch slov, že dotyčný narušitel je doktor, co všechno může s ní udělat (nebo jí udělat)? Nebyla dost rychlá, možná čekala někoho jiného... po technické stránce pozor na opakování slůvek (jako by ses tu a tam, čili občas nechala unést), na chybějící čárky (všiml jsem si toho minimálně jednou) a na práci šotka Překlepníčka (pokud se nemýlím). Vcelku se četlo dobře, jsem napnutý a zvědavý, co se bude dít dál...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 28.12.2016, 20:39:14  
   Anne Rowan: Zdravím!
Moc děkuji za komentář i za (stále ještě :D ) pozitivní hodnocení.
Já vím, velmi často se mi stane, že se do příběhu sama zamotám, neb jej nepíšu naráz, ale obvykle takovýhle kousek vzniká až na 4 pokusy, kdy pokaždé připíšu kousek a když se znovu dostanu k psaní, musím číst odznova, abych si našla nit. Snad už si příště na opakování slov dám pozor.

Doufám, že napětí vydrží i do dalších částí a že nebudu nudit! :)
Hezký večer,
Lexie :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Odi et amo 4
Mon
Deník stalkera
Thorpe
Išiel som na pr...
iwka
obr
obr obr obr
obr

Moderní láska
Creshaw
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr