|
| |
|
|
Když se vzbudím, vidím, že bude další horký den. Rychle se obléknu a jdu na snídani. U snídaně nás vyruší můj bratr Juan.
„Matko, smím tě o něco poprosit?“
„Jistě, Juane.“
„Chci u tebe zůstat do konce konkláve…s Giuliou.“
Cože, s Giuliou? Jsem překvapená.
„Ano, synu, můžete tu zůstat.“
Do jídelny vchází Giulia. Nemohu si nevšimnout, že má větší břicho. Snad není těhotná? Giulia i Juan se posadí ke stolu a snídají s námi.
Dopoledne si jdu sednout do besídky. Giulia jde za mnou.
„Zdravím tě, Lucrezie“.
„ I já tebe, Giulio.“
„Vidím, že už je tu taky tvůj budoucí manžel.“
„Ano, přijel, když jsme byli v Orviettu.“
„Jsem ráda, že tu mohu zůstat, má matka si nepřeje, abych teď byla u Rodriga.“
„Proč?“
„Má strach, že by vyšlo najevo, že s ním čekám dítě. To se musí ututlat.“
„Giulio, ty jsi těhotná? A s mým otcem?!“
„Ano, ty se zlobíš?“
„Ne, jen mě to překvapilo. A to budeš tvrdit, že ho máš se svým manželem?“
„Co jiného mi zbývá.“
Vidím, že se k nám bliží Gaspar.
„Vítám vás, done Gaspare.“
„Já vás též, signoro Giulio.“
„Nechám vás o samotě,“ říká Giulia a odchází.
Gaspar si sedá vedle mě.
„Kdo je vlastně Giulia?“
„Moje sestřenice.“
„Aha. Vypadá, že čeká dítě.“
„Ano. Je už dlouho vdaná a teď s manželem otěhotněla.“
„Doufám, že i my budeme mít po svatbě dítě.“
„Určitě, můj drahý.“
„Jak jsi mi to řekla?“
„Můj drahý.“
„To je krásné,“ usmívá se Gaspar.
Také se usměju a políbím ho.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 4 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
