obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915584 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39864 příspěvků, 5778 autorů a 391993 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nefritová brána ::

 autor Bob Cileček publikováno: 17.12.2016, 12:03  
Rozhodl jsem se podělit, s vámi, ctěnými čtenáři o fantasy příběhy, plné mágů, magie, skřetů, démonů, Drápalů a jiných známých či méně známých fantasy postav, jakožto i nesmírné statečnosti, hrdinství, ale i podlosti, zrady a dětské naivity, které nesou název: Příběhy princezny Siomary. Omluvte prosím, že jednotlivé povídky na sebe nenavazují, stejně tak se omlouvám, že děj nejde chronologicky po sobě. Píši tak, jak si postupně vybavuji celou tu strastiplnou cestu. Jediné co mohu zaručit, je pravdivost svých slov, neb jsem měl tu čest princeznu Siomaru, na její výpravě, jako člen její družiny doprovázet.
 

Nefritová brána

Princezna Siomara stála před posledním ze stupňů zasvěcení. Celkem jich bylo čtyřicet sedm, tak jestli dobře počítám, měla jich za sebou už úmorných čtyřicet šest. Snad právě proto z její zarputilé, ale překrásné tváře, lemované nádherně vlnitými kadeři v barvě zralé pšenice se zračila zvědavost malého dítěte. Přestože věděla, že ani tato úroveň se nebude od těch předchozích lišit, těšila se už na poslední bránu. Nejdřív ji ale čekal nesmiřitelný boj na život a na smrt. Jako vždy, jakmile vstoupila do brány, vyřítilo se na ní dvanáct, výjimečně i tucet skřetů, a jako pokaždé naprosto neorganizovaně. Spíš bych se odvážil říct, že se na princeznu za strašlivého řevu živelně vrhli. Prostě jako čuníci na porážku.

Pro princeznu se z toho už dávno stala obehraná rutina. Svým Langmesserem bodla toho prvního do nechráněného boku. Ten druhý o něj jako vždy zakopl, tak stačilo ukročit a useknout mu tu jeho odpornou hlavu. Vzápětí hbitě ukročila levou nohou a na pravé trochu podřepla, (Skřeti byli až na jednu výjimku menšího vzrůstu a tak kdyby nepodřepla, mohlo se stát, že by místo probodnutí srdce, překvapila protivníka probodnutím krku a to by jí asi moc nepoděkoval. Co hůř mohla zranit i jeho soudruha za ním. Věřte tomu, že by to princeznu Siomaru rozhodně vyhodilo z rytmu.) vzápětí s mečem v podpaží, zády k útočníkům, efektně proklála hruď dalšího skřeta. Vzápětí na to se otočila kolem své osy čelem k dalšímu útoku.

Vidím to jako dnes, v hlavě si zpomaleně přehrávám tyto okamžiky, jak se nejdřív točí princeznina ušlechtilá hlava, její zlaté vlasy ve výru září kolem hlavy, za ní se otáčí její lepé tělo, z hrotu meče tančí okolo princezny rudý vějíř kapek skřetí krve rudě jiskřící ve svitu měsíce. Suknice se odstředivou silou rozprostře a odhalí její dokonalé nohy až… ale co to?

Těsně pod zadečkem se objevil malý faldík. Ihned jsem si tyto zpomalené záběry zakázal.

Přesto, ještě aspoň jednou… Suknice se odstředivou silou rozprostře a odhalí její dokonalé nohy až… , krásný faldík...

Ale, to stačí, rychle dál.

Tím to jednodušší bylo za námi. Následovala improvizace, kdy vždy podle momentální nálady, buď sekala hlavy, nebo proklála jejich srdce.

Jenom jednou obě tyto metody zkombinovala, a to si velmi dobře pamatuji, bylo to ve dvacátém druhém stupni zasvěcení.

Ale odpusťme princezně, je to přece dívka, rozdováděné kůzle, které si nemohlo v daném okamžiku vybrat způsob zabíjení. Pro její omluvu - toto se již nikdy neopakovalo.

No co hledíte, to se přece v tomto věku může stát každému…

Zatím co si tady tak pěkně povídáme, princezna zrovna skončila. Poslední skřet padl a konečně se otevřela Nefritová brána k Prameni věčného mládí.

Jen upřesním, tentokrát princezna sekala skřetí hlavy.

Pomalu překračovala padlé a jako bohyně války Enýó,*

(*bohyně války, sestra boha války Area, kterého doprovází do bitev. Je stejně krutá jako Arés, čímž se liší od bojovné, avšak vznešené bohyně Pallas Athény.)

akorát daleko krásnější. S mečem stále ve své drobné ručce, se blížila k cíli své dlouhé strastiplné cesty. Jak pomalu kráčela k bráně, uvědomovala si ten rozdíl. Před bránou zem rozpraskaná suchem, při chůzi doslova šustila pod jejíma úžasnýma, souměrnýma, rovnýma, jak z alabastru tvarovanýma nožkama. Za bránou ji čekal nádherný svět. Na obloze se klenula úchvatná duha, pramen věčného mládí přetékal démantovou vodou. Na listech roztodivných květů a čarokrásných rostlin se třpytili krůpěje vody, které jako mlžný jiskřivý závoj, neustále padal z oblohy na vlahou zem. Princezna rozzářenýma, mandlovýma očima pohladila tu krásu za branou, a pak… se pomalu otočila. K překvapení všech společníků rozhodným krokem kráčela zpátky do ležení.

Ne nemohla do této čarokrásné země a smočit své růžové rtíky v té zázračné vodě. Právě dnes ráno si dala hodně záležet na svém účesu a celé hodiny strávila před zrcadlem, než se jí konečně podařilo své zlaté vlasy natočit do tak úchvatných lokýnek. Prostě nemohla ten výtvor nechat tím jemným mrholením zničit.


 celkové hodnocení autora: 95.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.12.2016, 12:00:56 Odpovědět 
   Zdravím.

Fantasy není mým šálkem kávy, to jen na okraj. Když se nad textem zamyslím, nechal se vyprávěč (který u všeho byl a po pravdě čtenářům předkládá vše, co se stalo) nechal krapet strhnout (až k určité žoviálnosti). Tento příběh je krapet hravý, se spoustou mrtvých skřetů, zatím co naše princezna zůstala nezraněna a při síle. Proč jen nedošla až ke svému cíli, který měla na dosah. Jen proto, aby se nerozvrkočila? Když se jeden při tom zamyslí, ustály-li ony lokny bojové scény, proč by neustály drobné mrholení?

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
crook
(24.6.2020, 21:22)
Dany
(21.6.2020, 15:45)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Loď
Rilian
Arn Dresko IV. ...
jindra
obr
obr obr obr
obr

Vězeň
Mathew
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr