obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Na výspě civilizace - Kapitola 9. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ve svitu Luny
 autor Kondrakar publikováno: 18.12.2016, 18:15  
Poslední kapitola, ve které se dořeší vše, co se stalo.
 

Kapitola 9.

      Henry, který se v životě bál jen zřídka, se nyní třásl hrůzou. Pohled na bestii, v níž se změnil jeho přítel, byl dostatečný. Tak takhle to vypadá, když se vlk osvobodí. On sám netvora ve svém nitru držel pevně na uzdě. Nikdy, ani během lovu za úplňku nepovolil otěže.
      Měl oprávněný strach z El Cida, bál se Rohatého pána, ale Plamen hvězd… To bylo něco úplně jiného. Z pohledu na běsnící bestii mu běhal mráz po zádech. Proto si zhluboka oddechl, když naiadův život vyhasl s krví, jež zalila zemi. Věřil, že teď se Bran vrátí do normálu.
      Jeho chatrná naděje zmizela s pohledem bestie stojící nad mrtvolou Lovce Herna. Ten prázdný pohled plný krvežíznivé touhy po smrti a hladu. Otřásl se. Ne, to už není Bran. Jen jeho vlk. Věděl, co bude muset udělat a obával se toho. Ale udělat se to muselo. Jinak by nikdo nebyl v bezpečí. Bolelo jej takové rozhodnutí. Bran musí zemřít. Pochyboval však o tom, že ho dokáže i s celou smečkou zastavit. Ne po tom, co jim právě předvedl.
      Zapraskaly větévky a vánek mu k nosu donesl známý pach. Diana! Co ta tady dělá?! Jeho strach o sebe samého zmizel a nahradil jej úplně jiný, mocnější. Sevřel jeho útroby ledovým spárem. Zhluboka se nadechl a opanoval svého vlka, kterého dráždil ženin strach. Všiml si, že se pohled bestie přesunul na mladou ženu a jeho polila další vlna ledové hrůzy. Zhluboka se nadechl a povolil okovy, kterými poutal netvora ve svém nitru. Věděl, že jej nesvazuje strach nebo jiné negativní emoce. Netvor v něm toužil po boji a zabíjení. Přesto však i on choval k mladé vdově náklonnost.
      Konečně mohl volně dýchat. Jeho strach zmizel s tím, jak se vlády nad tělem z části ujal vlk. Zvedl se a s naježenou hřívou přešel k Dianě. Otočil se čelem k bestii a upřel pohled nad její rameno. Nehodlal se jí podívat do očí, neboť by souboj o dominanci okamžitě prohrál, ale zároveň odmítal uhnout.
      Čas se začal nesnesitelně vléct. Odkapával rychlostí ztuhlého medu. V okolí se nic nepohnulo a nezazněl jediný zvuk. Celý les s napětím čekal. Brane, vzpamatuj se. Tohle nejsi ty.
      Henry se snažil šílícímu příteli předat svoje myšlenky. Vzpomeň si. Jsme přátelé. Bratři ve zbrani. Nech bestii spát. Krve už bylo dost.

*******


      Bran hluboce pohřbený v nitru bestie se cítil volný. Nemusel nad ničím přemýšlet, nebyl svazován zákony či jinými pravidly. Bylo tak snadné ztratit se ve vlkovi a nechat to jen na něm. Jen boj, zabíjení a krev. Dívka před ním byla křehká, slabá a bála se. Snadná kořist, snadné žrádlo.
      Neústupný vlk, který ji chránil, jej dráždil. Přesto mu přišel povědomý. Kdo to je? Jen velmi pomalu a těžce se mu vracely vzpomínky. Jak těžce se vracelo jeho lidské já. Henry! Jeho mysl náhle vzplála jasným plamenem. Vzepřel se bestii a pustil se do nejtěžší bitvy svého života. Jednou přenechá vlkovi úplnou volnost, ale teď ne. Ještě ne.

*******


      Po nekonečně dlouhé době vražedný žár v očích Plamene hvězd vyhasl, nahradila jej chladná šeď a z jeho tlamy unikl vyčerpaný vzdech. Následně se vlk proměnil v člověka. Sotva proměna skončila, Bran se v bezvědomí zhroutil k zemi.
Henry si dovolil dlouhý výdech úlevy. Bylo po boji. Málem se mu podlomily nohy.
„Henry?“ roztřeseně šeptla Diana.
      Rusý vlk se k ní otočil a zkroušeně zakňučel. Než stačil cokoliv udělat, z jejích rtů splynul dlouhý vzdech. S ním se bezvládně zhroutila k zemi. Znovu zakňučel a natáhl se vedle ní, aby ji ochránil před nastávajícím nočním chladem.
      Přiloudal se k němu Josef a lehl si k jejímu druhému boku. Blýskl po něm pohledem, ale druhý vlk již tiše oddechoval ze spánku. Složil tedy hlavu na tlapy a usnul.
      Ráno je přivítalo křišťálovým úsvitem. Probouzející se slunce zalilo krajinu zlatavým světlem. Henry se vzbudil a započal s proměnou. Ostatní vlci jej následovali. Sotva poslední z nich nabyl lidské podoby, Diana se probudila. Rudovousý hromotluk se k ní hned starostlivě otočil.
„Ach, Henry,“ vzdychla.
„Seš v pořádku? Není ti nic?“
„Nic mi není,“ zavrtěla hlavou. „Jen…“
„Jen co?“
„Tys byl ten rudý vlk, že? Ten, který se přede mě postavil.“
„Jaks to poznala?“ vyhrkl dřív, než si uvědomil, že měl zalhat a vše popřít.
„Ten vlk má stejnou barvu jako tvé vousy,“ odvětila s mdlým úsměvem.
„Tak,“ hlesl Henry a bleskl pohledem po Branovi.
      Jeho přítel již seděl opřený o strom nedaleko s hlavou v dlaních a vyzařovalo z něj vyčerpání.
„Diano, já no…“ zakoktal se Henry.
„Ano?“ zvědavě k němu pozvedla oči.
      Henry jí chtěl říct, co jej už takovou dobu tížilo, ale bál se to vyslovit. Co když mě bude nenávidět, pro to, co jsem? Jeho vlk, unaven váháním své lidské půlky, se drsně ujal vlády nad tělem, přitáhl si Dianu blíž a políbil ji. Tvrdě a majetnicky. Odtáhl se a dlouze jí pohlédl do očí. Sledovala jej omámeným pohledem.
„Milujeme tě. Já i Henry. Staň se naší družkou,“ zachrčel a stáhl se. Vlády se opět ujal Henry.
„Diano, já…“ zakoktal, zatímco se mu tváří šířil ruměnec.
„Pšt,“ položila mu prst na ústa. „Já tebe taky.“
      Rty jí zvlnil nesmělý úsměv.
„Jsem rád, že jste si to vyjasnili,“ pronesl Bran vyčerpaně.
      Henry po něm střelil pohledem. Jeho přítel vypadal o něco lépe, přesto však nebyl v pořádku. Nadechl se, aby odpověděl, ale Branovo úsečné gesto jej umlčelo.
„Měl by ses zamyslet, Henry.“
„A nad čím?“
„Nad svým dalším životem,“ hlesl Bran. „Jak dlouho myslíš, že budeš moct skrývat, co jsi, před lidmi z osady?“
„Co tím myslíš?“
„Uvažuj,“ zašeptal Bran, aniž by pohlédl Henrymu do očí, jakoby se bál, co v nich rudovous uvidí. „My nestárneme. Až nynější batolata v osadě zemřou jako vetchý starci, ty nebudeš mít jediný šedivý vlas, jedinou vrásku. Běh času na nás nemá vliv. Kolik si říkal, že už jsi tu? Dvacet let? Máš tak nanejvýš pět let, než to lidem přijde divné a začnou se ptát.“
      Henry chtěl něco odseknout, ale pak si vzpomněl na svůj rozhovor s Jakem. Náhle plně pochopil Branova slova.
„Chápu,“ přikývl. „A co ty? Nechceš se stát znovu vůdcem smečky? Stačí slovo a smečka je tvá.“
„Nemám zájem,“ zamítavě mávl rukou Bran, aniž by pozvedl zrak. „Jsem příliš nebezpečný pro blaho smečky. Budeš dobrý vůdce.“
„Ale…“ začal Henry. Nedopověděl.
„Přeju vám dvěma hodně štěstí,“ pronesl Bran a poprvé na ně pohlédl. „Však se ještě uvidíme.“
      Vstal a záhy jej pohltila divočina.


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 18.12.2016, 18:14:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Je snad tento díl poslední kapitolou příběhu "Na výspě civilizace"? Bran odešel někam do divočiny bez své smečky (už nebyl vůdcem). Ona zkušenost s bestií, kterou v sobě vyvolal jej nejspíš udolala a on se cítil být nebezpečný jak pro své druhy tak pro lidi v osadě. A nebo se mýlím? Jsem zvědav zdali bude nějaké další pokračování, nebo půjde o konec "ságy" Ve svitu luny...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 18.12.2016, 22:08:08  
   Šíma: Má-li smysl sem dávat pokračování, to už musím nechat na Tobě, máš tu alespoň jednoho čtenáře... Je pravdou, že se na saspi málo komentuje a hodnotí, ale s tím já nic nenadělám. Asi je taková doba, lidi málo píší a málo čtou... Je to škoda.
 ze dne 18.12.2016, 19:43:42  
   Kondrakar: Nazdárek, ano, toto je poslední kapitola Na výspě civilizace. Z části máš pravdu, z části se mýlíš.
A konec ságy to není. Mám hotové dvě další novely a rozpracovanou tu, která patří mezi tuto a ty dvě :-))) jen nevím, zda má smysl to sem dávat.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Lidský charakte...
joshua
Rozuzlení
Šimon
Samuel - IV. ka...
Nicolas
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr