|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39051 příspěvků, 5696 autorů a 387929 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Univerzita ::
 Nikis |
publikováno: 13.01.2017, 12:27
|
| Carly si musela vybrat – buď práce, nebo vysoká. A ona se rozhodla pro vysokou školu. |
| |
|
|
„Vstávej,“ probudila mě ráno mamka.
„Co je?“ zeptala jsem se rozespale.
„Půl sedmé,“ odpověděla, „v osm máš být ve škole, tak makej!“ A odešla z pokoje.
Převalila jsem se na záda a instinktivně zašátrala na nočním stolku po telefonu. Náhle mi ale došlo, že jsem svůj telefon stále nedostala zpět. Proto jsem vstala, šla se do koupelny osprchovat a převléknout se.
Po snídani jsem opět zamířila do pokoje a do tašky si naházela nějaké prázdné papíry, tužky a svůj fotoaparát. Tašku jsem si hodila přes rameno a vrátila se za mamkou do kuchyně.
„Můžu dostat zpět svůj telefon?“ natáhla jsem k ní ruku. Neochotně mi ho podala. „Díky,“ řekla jsem a hned zapnula internet.
V tu chvíli mi ale mamka před obličejem zamávala SIM kartou, díky které jsem měla v telefonu internet.
„Za co mě trestáš?“ chtěla jsem vědět.
„Až se začneš chovat normálně, vrátím ti to,“ ukončila náš rozhovor a já zamířila na metro.
„Páni,“ vydechla jsem, když jsem stanula před Londýnskou univerzitou. Všude bylo plno studentů, kteří si četli v knihách, profesorů, kteří na poslední chvíli spěchali na přednášky, a zmatených prváků, jako jsem byla i já.
„Ahoj, jsem Mandy,“ zaslechla jsem něčí hlas a ohlédla se, „vypadáš zmateně, potřebuješ pomoct?“
„Hledám zápis,“ odpověděla jsem drobné dívce se světle modrými vlasy.
„Pojď za mnou,“ vybídla mě a vedla do jedné z kanceláří.
„Přednáška mi začíná za půl hodiny,“ vyčetla jsem ze svého nového rozvrhu. Posadila jsem se do trávy pod stromy a dále studovala svůj rozvrh hodin.
Když jsem se dozvěděla, že mám s mamkou odletět do Londýna, zůstaly mi dvě možnosti. Buď začít pracovat, což se mi neskutečně příčilo, nebo se zapsat na vysokou. Zvolila jsem méně bolestivou cestu a vybrala si obor fotograf.
„Znovu se setkáváme,“ uslyšela jsem povědomý hlas.
Ohlédla jsem se a spatřila mladíka, kterého jsem potkala včera v parku.
„K mé smůle,“ utrousila jsem.
„Nebuď nezdvořilá,“ zasmál se a posadil se ke mně do trávy.
„Ty tady studuješ?“ zeptala jsem se.
„Druhý ročník, tvůrčí psaní,“ odpověděl s úsměvem, „co ty?“
„První ročník, fotograf,“ odvětila jsem.
Podívala jsem se na hodinky: „Musím jít, začíná mi přednáška.“ A rozběhla jsem se k nejbližší budově.
...pokračování příště...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 7 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
