obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39001 příspěvků, 5685 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Útesy mrtvých ::

 autor TheOneWithoutName publikováno: 16.01.2017, 13:04  
Krátká povídka vydaná na mém Wattpad profilu.
 

Na neznámém místě




Na těchto útesech už odnepaměti ležela kletba. Kdokoli se k nim přiblížil, byl nucen jít k jejich okraji...a spadnout dolů. A dole, těsně pod hladinou moře, čekaly další útesy... Ten pád ještě nikdy nikdo nepřežil.

A tak rodiče nabádali své děti, aby se k útesům nepřibližovaly, doufali, že děti budou natolik moudré, aby uposlechly jejich rad. Avšak i přes všechna varování se našli tací, kteří se na útes odvážili... ne, neodvážili, tomu se nedá říkat odvaha... To je prostá hloupost.

Avšak Peter se k útesům vydal na piknik, i se svou přítelkyní Clarou. Říkali si, že se nepřiblíží k útesům natolik, aby je ovládly. A tak seděli na dece, povídali si, vesele se smáli... A najednou Clara zachrčela, zfialověly jí oči, vstala, a vydala se k útesu. Úplně ztuhlý Peter jen seděl na dece, hrůzu v očích, bradu až na zemi... A nemohl se ani pohnout... Nemohl udělat vůbec nic pro záchranu Clary. Byl imunní vůči volání útesu, vůči volání smrti. Ale byl vyděšený...tak moc vyděšený. Nadával si ve svém nitru, jeho mozek řval na jeho tělo, nadával mu do neschopných bastardů...nic nepomáhalo. Peter jen bezmocně pozoroval Claru, kterak napřáhla jednu nohu, v posledním záblesku příčetnosti se otočila a křikla: "Sbohem Petere! Miluji tě! Až za hrob!", a spadla z útesu. Teprve v tu chvíli se Peter mohl hnout. Zvedl se z deky, rozeběhl se k okraji útesu, kde se zastavil, klenul si, shlédl dolů...a rozbrečel se. Jeho tělem otřásaly vzlyky. Cítil se rozervaný, jako by se cáry jeho duše už nikdy neměly dát dohromady.
Trpěl jako zvíře, jako by se nikdy neměl dočkat odpočinku. Něco v něm zemřelo...a nikdo už to nikdy neoživí.
Jeho jiskra uhasla... a už nikdy se neměla rozsvítit. Při pohledu na Clařino nepřirozeně zkroucené tělo pod ním, na vodu zbarvenou do červena, měl chuť skočit dolů za ní. Ale neudělal to. Neudělal to, protože se rozhodl dát tohle všem jako další varování, aby se k útesům nikdo nepřibližoval. "Claro..." zašeptal naposledy její jméno mezi vzlyky. Poté vstal, obrátil se, a vzdálil se od kraje útesu, zpět k piknikové dece, zpět ke košíku, zpět...domů.

V košíku objevil její šátek. Sbalil deku a vložil ji do košíku, který vzal do pravé ruky, co levé vzal šátek, a zabořil do něj obličej plný slz.

Vešel do domu, beze slova odhodil košík na jídelní stůl, a vyběhl o patro výš, do svého pokoje, kde si lehl na postel, a brečel. Takhle brečel dlouho do noci, nikdo ho nepřišel vyrušit...

To se stalo 15. června 1950. Clara zemřela v pouhých sedmnácti letech, po krátkém vztahu se stejně starým Peterem.

Clařini rodiče Peterovi její smrt vyčítali. Den po nehodě, týden po nehodě na jejím pohřbu, měsíc po nehodě, rok po nehodě... Prostě pořád. Ale ze všech nejvíc si Clařinu smrt vyčítal Peter sám. Každý rok, 15. června, chodil na útes, aby Claře zapálil svíčku a nechal jí na útese kytici růží. Každý rok jich bylo 17, jako připomínka nízkého věku, ve kterém Clara zemřela.

Peter se ve svých dvaceti letech odstěhoval, aby nemusel poslouchat Clařiny rodiče. Každý rok ale jezdil za svými rodiči, každý rok jezdil na útes uctít památku Clary. Nikdy se neoženil, nikdy neměl děti. Když Clařini rodiče zemřeli a Peterovi bylo 45 let, přestěhoval se zpět ke svým rodičům...kteří, bohužel, také brzo zemřeli. A tak Peter zůstal v rodinném domě sám. A každý rok, 15. června, stále neúnavně nosil kytici růží a svíci na útes. Vždy odtamtud odcházel se slzami v očích, a doufal, že už nikdo neskončí jako Clara.

15. června 1993, ve svých šedesáti letech, 43 let po smrti Clary, šel Peter znovu uctít její památku. A jeho očím se již velký kus od útesu naskytla děsivá scéna: mladý pár, který si na stejném místě, jako před třiačtyřiceti lety Peter s Clarou, pořádá piknik. Peterovo staré tělo už se k páru blížilo, byl už natolik blízko, aby viděl, že dívce zfialověly oči, že se zvedá z deky, a že pomalu kráčí k útesu. Rozeběhl se za ní co nejrychleji mohl, proběhl kolem strnulého, opuštěného chlapce na piknikové dece, a pomalu se k ní blížil. Dívka se kousek před útesem zastavila, pohlédla na chlapce a její oči na chvíli získaly normální, modrou barvu. "Miluji tě Joshi. Až za hrob!" zavolala na něj, a obrátila se zpět útesu. "NE!" zakřičel Peter. "Jedině přes mou mrtvolu!" zakřičel ještě, podrazil dívce nohy a odstrčil ji od okraje útesu. Obětoval svůj starý život pro mladou lásku. V dívčiných očích zahlédl záblesk překvapení...a potom už se mu jen smekla noha, přišel pád...přišla bolest...a potom ten hlas...ten hlas co ho volal: "Petere! Já věděla, že se tu potkáme, čekala jsem na tebe!"

Tímto činem byla kletba útesů zrušena. Už nikdo na tomto místě nezemřel...

A všichni na věky věků vzpomínali na hrdinský čin Petera Abbotta.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 53 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Cyrano 25.01.2017, 0:20:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 23.01.2017, 20:39:58

   Ahoj!
Nemyslím, že bych zase tak moc plýtval vykřičníky, použil jsem je tam, kde jsem chtěl položit větší důraz, podobně jako tři tečky užívám tam, kde se chci nadechnout či oddělit dvě významové části textu, změnit trochu téma. Ne vždy je třeba dělat nový odstavec, ovšem já zde zapomínám na odsazení na po čátku odstavců, mělo by být tak tři znaky...
Nahlížet do starých sešitů je arci prospěšné, ovšem na http://prirucka.ujc.cas.cz/ to najdeš hezky pohromadě, stačí se prokliknout na příslušnou část...
Ani já nejsem žádný exhibicionista a naposledy jsem předčítal svým synům na dobrou noc, někdy i vyprávěl zpaměti pohádky a příběhy často v té chvíli vymýšlené. Dokonce jsem jim i zpíval, to když ti holomci pořád nechtěli usnout! Často mi došla zásoba písní (a že byla slušná!) a já už si pak vymýšlel své, na které jsem si později ani nevzpomínal. No, pak už stačilo jen pohrozit...:-P
Jj, bavilo mne to a navíc tenhle čas věnovaný potomkům není ztracený a rodičům se vrátí v podobě větší citové vazby i lepšími vyjadřovacími schopnostmi dítek. Jen se mi občas stávalo, že jsem byl z práce unavený (dělali jsme dvanáctky a v turnuse) a třeba jsem nakonec uprostřed slova sám jako první usínal a mladší synek mne pak láskyplně přikrýval a napomínal brášku na bidle, aby mne nerušil...:-)))
O.K. Přeji hodně štěstí a úspěchů v dalším psaní! Když tak koukám, kolik jsem toho zase napsal, začnu asi vážně uvažovat o knize pamětí! :-)
 Cyrano 23.01.2017, 20:39:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 22.01.2017, 22:13:28

   Ahoj! Víš, já jsem ale netvrdill, že se před těmi souřadícími spojkami čárka nikdy nepíše, napsal jsem, že zpravidla ne! :-)
A uvedl jsem i odkaz, kde je to podrobně vysvětleno, kdy ano a kdy ne! Měl bys na to juknout, abys ty čárky fakt necpal i tam, kde být nemají...:-P
A pokud jde o ty tři tečky, na tom příkladu jsem ti ukázal, že je máš podle mne na nesprávném místě. A to platí i pro pár dalších míst...Víš, nemusíš všude tak plýtvat třemi tečkami, čárka postačí, abys ty (či jiný čtenář!) věděl, že je třeba jít hlasem dolů. Trojtečka je spíše pro delší odmlku. Ale to je ovšem můj názor a můj způsob vnímání! Samozřejmě mám jistou představu a zkušenost jednak s přednesem básní, býval jsem v tom dobrý a tak mne občas učitelka vyhecovala, abych zkusil nějakou soutěž, jenže jsem nepřednášel angažovanou tvorbu, jak se tenkrát žádalo, ale mne díla jako Bezručova Maryčka Magdonova moc nerajcovala a pro další kola jsem si vybíral něco romantického. Taky jsem patřil k asi třem nejlepším čtenářům ve třídě a když se předčítalo nahlas, zpravidla z nějaké dobrodružné knihy, nejčastěji jsem to celé odtáhl právě já, protože jsem třeba uměl měnit intonaci i hlasy v přímé řeči a pamatoval jsem si, komu jsem jaký hlas přidělil...Seděl jsem na první lavici uprostřed čelem ku třídě a snažil se číst dostatečně nahlas a zřetelně...
A když jsem si neřekl o vystřídání, nikdo se tam netlačil a raději poslouchali. :-P
Teatrální vlohy jsem prokázal i ve scénce ze Švandy dudáka, ke které jsme se dobrovolně přihlásili se spolužačkou a jednička i aplaus třídy nám byly odměnou! Nevím, zda někde přednášíš či předčítáš, je dobré cvičit paměť učením se básní či písňových textů. Poznáš to pak i na učení, víc si budeš pamatovat už ze školy. My třeba dostali dvě vyučovací hodiny literatury na to, abychom se naučili co nejvíc z Erbenova Vodníka. Jako jediný jsem ho pak dal s lehkou nápovědou dohromady celého! A pamatoval jsem si třeba napoprvé prozaické texty Smutného muže. (To bývaly takové zábavné monoogy zpravidla na Silvestra.) Konec reklamy a vychloubání! :-P
Dnes už nevím, jak bych dopadl, naposledy jsem recitoval na vojně na ASUT, přihlásili jsme se všichni z našeho družstva, abychom se ulili o den ze cvičení. Já recitoval Shakespeara (sonet), kluci hráli na kytary a zpívali americké lidovky. Takže jsme nikam nepostoupili, ale zato jsme skončili na plese a užívali si...
A jéje! To jsem se zase rozkecal...Pokud to celé přelouskáš, snad si z toho vybereš to, co chtěl básník hlavně říci: I čárky a trojtečky jsou něco jako koření a nesmí se s nimi příliš plýtvat. Hezký večer! :-)
 ze dne 24.01.2017, 20:49:09  
   TheOneWithoutName: Samozřejmě jsem to přečetl celé, a musím si rýpnout :D
Rád poslouchám různé příběhy, ale... plýtváte vykřičníky :P
Já nikde nerecituji, nepřednáším. Jen dne jsem na hodině češtiny recitoval (z tabule) část něčeho od Heinricha Heineho a četl svou slohovou práci. To je pro mě jako vražda. Nejsem žádný exhibicionista, a z vystupování na veřejnosti, které nemám předem připravené, jsem vždy nervózní (taky se mi pak patřičně klepaly ruce). Ale jinak předčítám rád, troufám si říct, že čtu dobře, snad i srozumitelně, a nečtu nijak... ploše, stroze. Také se snažím nějak pozměnit hlas v přímé řeči, aby to znělo uvěřitelněji, ovšem trpím představou, že můj hlas není vůbec příjemný.
Ale dost bylo o mně. Na čárky si dám pozor, prostuduji svůj loňský sešit z češtiny, kde mám toho o čárkách dost, a snad to nějak půjde :)
 Eva Glgan 23.01.2017, 4:39:26 Odpovědět 
   Rozhodně bojuj, s tečkami, čárkami i všemi protivnými broučky, co se, sem tam, do textu musí přimíchat...
Stojí to za to ;-)
 ze dne 23.01.2017, 18:45:46  
   TheOneWithoutName: Bože... čárky... S těmi vážně musím bojovat, něco na tom asi bude, když mi jich ve slohové práci přebývalo celých 7... bože... -_-
Děkuji :D
 Cyrano 22.01.2017, 22:15:37 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 22.01.2017, 22:13:28

   >i já jsem chyboval<...Vida, nejsem bez chyby ani já! :-P
 Cyrano 22.01.2017, 22:13:28 Odpovědět 
   Ahoj!
Předně buď vítán na saspi. Já normálně moc povídek nečtu, protože sám zatím žádné nepíšu. Ale čertíček patří k mně blízkým lidem a na saspi jsem si jej přivedl právě já, když jsem následoval naši jinou společnou kamarádku. A se šímou a čukem už jsme tu taky lecos prožili...
Takže jsem si to pročetl a to podstatné už zde napsali ti druzí. Úvozovky neřeším, mám na klávesnici jen ty nahoře, leda bych si našel, jak napsat ty dolní pomocí alt + čísla anebo označil přímou řeč zjednodušeně, tedy čárkou a apostrofem. Ovšem před spojkami "a", "i", "ani" (s výjimkou této věty) se čárka zpravidla nepíše, viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=153. A také to psaní malým písmem po 3 tečkách: Jeho jiskra uhasla... a už nikdy se neměla rozsvítit. Ty 3 tečky bych dal až na konec, za "rozsvítit"...
Jj, měl bys to po sobě i číst a vypěstovat si jistý cit pro jazyk. No, já jsem toho asi načetl mnohem víc než ty a přesto i jsem chyboval v tom, že jsem třeba nedělal mezery za čárkami nebo občas i dnes udělám hrubku nebo překlep...:-)
K vlastní povídce: V úvodu bych uvítal vysvětlení příčiny oné kletby a proč zjevně působila právě jen na ženy, ač úvodní odstavec tvrdí něco jiného. Mohl za to nějaký zlý čin, vražda či sebevražda ženy nebo naopak nějaký muž způsobil smrt nevinné dívky a jen smrt jiného nevinného muže kletbu mohla zrušit? A nenazval bych ji ve 2. odstavci hloupostí, ale spíše osudovou přitažlivostí! Stejně tak vyznívá podivně, že by se během 43 let nic podobného nestalo (spíše bych tam vložil poznámku, že se to stávalo, leč beze svědků.) a právě 43 let poté jde najednou Peter uctít památku Clary a je nejen svědkem, ale i tím, jehož oběť znamená vykoupení! Dal život za život a zrušil tím kletbu...
Asi tak...
Nu, zkus se nad všemi připomínkami zamyslet a poučit se z nich pro další psaní...Přeju hodně štěstí i trpělivosti. Já míval skvělé slohy, párkrát jsem je předčítal i ostatním, když je učitelka označila jako nejlepší práce, přesto si tu zatím troufnu jen na verše. :-)
 ze dne 23.01.2017, 18:49:26  
   TheOneWithoutName: No slohy taky mívám dobré. Tahle povídka je už půl roku stará, troufám si říct, že jsem se zlepšil, a můj cit pro jazyk je vlastně téměř dokonalý - kromě těch čárek. Cpu je všude.
To, že před "a", "i", "ani", "nebo" se čáka nikdy nepíše, je blbost. Existuje spousta případů, kdy se píše, a já si je všechny nepamatuji, prostě... nevím.
Tři tečky píšu často. Představuji si, jak příběh někdo předčítá nahlas, a třemi tečkami naznačuji odmlčení vypravěče, klesnutí hlasem...
Děkuji mockrát za názor :)
 čertíček244 21.01.2017, 21:03:30 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244 ze dne 19.01.2017, 19:01:55

   Ahoj,
nemáš zač. Chtěl jsi zpětnou vazbu na dílo, tak jsem ti ji napsala. Nevím, ale tvá odpověd mi připadá, jako bych tě naštvala, ale může to být jen můj pocit.
Určitě jsem dej i další díla, abychom zjistili, jak se posouváš dál, popřípadě jestli neděláš stejné chyby.
Ještě... budeš si muset po sobě díla číst, taky to nesnáším, ale bez toho to nejde. :o) A taky nerada předělávám již napsané.
Pěkný zbytek víkendu.
 ze dne 21.01.2017, 23:49:38  
   TheOneWithoutName: Ne, určitě jsem se nenaštval :D
Jsem rád za zpětnou vazbu, jakoukoli...
Taky si myslím, že si to po sobě budu muset číst. Fakt to nemám rád, ale nic jiného mi nezbývá. :/
Také peji hezký zbytek víkendu :)
 čertíček244 19.01.2017, 19:04:52 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244 ze dne 19.01.2017, 19:01:55

   Za chyby v komentáři se omlouvám... moje oční vada mě někdy pořádně potrápí.
Takže... variantu slova neměl... je správně
 čertíček244 19.01.2017, 19:01:55 Odpovědět 
   Vítej na Saspi,
předně se omluvím za tykání, ale je to pro mě při psaní komentářů lepší, takže, kdyby ti to vadilo, tak mi dej, klidně, co proto.
Jelikož nevím, kolik je ti let, tak se budu snažit být "mírná," i když hodně kritická.
Při čtení mě zarazilo, kolik je v tak krátkém textu chyb. Pro mou lepší orientaci jsem si text překopírovala do wordu (po napsání komentáře, samozřejmě, mažu) a napočítala jsem jich věru dost na cca jedenáct odstavců textu... Počínaje chybějícími čárkami (třeba tady - Rozeběhl se za ní, co nejrychleji mohl, proběhl kolem strnulého, nebo tady... „Miluji tě, Joshi.) a konče špatně napsanými uvozovkami u přímé řeči ("Claro…“ zašeptal - proč dvakrát uvozovky nahoře, a takových míst je tam víc, stačí se začíst pořádně).
Přijde mi, že s tou přímou řečí všeobecně docela bojuješ... V psaném textu je zvykem odsazovat přímou řeč zvlášť na odstavec, pokud máš dva mluvčí, tak bude každý na svém odstavci. Uvozovky nahoře a uvozovky dole - d´ty dole jsou na začátku přímé řeči, ty nahoře na konci. Je zajímavé, že někde to máš správně a někde ne. Nepsal jsi, náhodou, povídku rovnou sem, bez toho, aniž bys jí měl v nějakém textovém editoru? Ten by totiž většinu těch chyb odhalil.
Tak tedy vezmeme jednu tvoji přímou řeč a rozebereme si ji:

pozoroval Claru, kterak napřáhla jednu nohu, v posledním záblesku příčetnosti se otočila a křikla: "Sbohem Petere! Miluji tě! Až za hrob!", a spadla z útesu

Pokud v přímé řeči oslovuješ, tak je před oslovením vždy čárka - správně by tedy bylo: Sbohem, Petere! (o těch uvozovkách nahoře už jsem mluvila), dále za tím posledním vykřičníkem už před a čárka nebude, je tam zbytečná - Až za hrob!" a spadla z útesu...
V textu... po třech tečkách někdy mezeru máš a někdy ne, jako by ses nemohl rozhodnout, jak je to správně.
Hodně opakuješ slova... napočítala jsem čtyřikrát varanu slova neměl ve třech větách blízko u sebe. Přitom by se to určitě dalo napsat i jinak.
To by bylo k chybám.
A teď k povídce samotné:
Přišla jsem si, jako kdybych četla novinovou zprávu, nebo hodně neovedený scénář. Prvně si protiřečíč... Útesy přitahovaly každého a najednou jsou ti chlapci imunní a ani to s nima nehne. Proč? Proč jsou vlastně ty útesy prokleté? Je na nich nějaký život? Ptáci, rostliny... nebo nepřežije nic?
Peter přišel domů, brečel a jeho rodiče se ho nešli ani zeptat, co se stalo? Policie nic nešetří... vždyť by mohla Petera podezírat, že Claru shodil.
A takhle bych mohla pokračovat dál, jenže jsem se už rozepsala do aleluja a svoje ti napsal i Šíma ve svém dlouhém komentáři... můžu se pod něj podepsat, plně s ním souhlasím.

Jediné, co ti můžu poradit, je číst, číst, číst a číst. Člověk se tím hodně naučí o práci se slovy, větami, odstavci, což ti taky kulhá. S postavami... protože, ať je povídka sebekratší, měla by se čtenář s tvojí postavou i přesto sžít a pokud na konci třeba i zemře, tak mu to musí být líto... a upřímně, Peterovu smrt jsem vzala jako tu zprávu v novinách, nic to se mnou neudělalo.
Piš, ale určitě své povídky nevkládej sem na Saspi hned, jak je doděláš a už vůbec je nepiš rovnou do editoru pro vkládání. Word ti spoustu chyb vychytá a ty se budeš moct soustředit na ten zbytek. Taky je dobré nechat povídku pár dní uležet a vrátit se k ní. Znovu jí přečíst a popř. poupravit. Věř mi, že když si dáš odstup od právě dokončené povídky, na kterou jsi v ten okamžik strašně hrdý, spadnou ti ty "růžové autorské brýle" a budeš kritičtější.

Doufám, že tě můj komentář nenaštve a nedej Bůh neodradí od psaní. Všichni se pořád učíme a ani já nejsem mistr světa. :o)

Měj se krásně.
Čertíček

PS: Omlouvám se za délku, ale chtěls zpětnou vazbu.
 ze dne 20.01.2017, 15:38:12  
   TheOneWithoutName: Tak abych začal.
Bude mi 16. Radit mi, abych četl, je vskutku směšné - nepřeháním, když řeknu, že knih jsem přečetl za svůj nedlouhý život stovky.
Tato povídka je už přibližně půl roku zveřejněná na mém Wattpadu. Je psaná přímo tam, a Wattpad dělá tzv. ASCII uvozovky, nepletu-li se, proto nejsou ty první dole. Vím, že tam mají být, ale nechtělo se mi to všechno předělávat.
Opakování slov. O tom vím. Má slovní zásoba je věru nemalá, ovšem při tom, jak rychle přemýšlím ,a své myšlenky převádím v psaný text si neuvědomuji, že použiji nějaké slovo vícekrát za sebou. A jelikož nenávidím, když po sobě musím něco číst (pravděpodobně bych to smazal nebo půlku předělám, a tím zhoršil), tak si takových chyb nevšimnu.
Čárky. Můj věčný problém. Buď jich píšu málo, nebo moc, ale prostě s nimi opravdu mám trable.
jak se píše přímá řeč... stydím se za to, ale vím to přesně až od minulého týdne, když nás na to náš profesor na češtinu upozorňoval před psaním slohové práce.
S tím odsazováním přímé řeči na nový řádek jsem začal až někdy před měsícem, proto to tu není.
Tuto povídku jsem sem hodil jako takový experiment, protože chci mít srovnání s mým dnešním psaním, proto jako další sem dám věc napsanou v listopadu, která by měla být mnohem lepší - ovšem já tu nejsem od toho, abych to posuzoval, já ne, ale vy ano. :)
Děkuji za názor
 čuk 19.01.2017, 11:22:35 Odpovědět 
   Ta Peterova imunita je podivná. bylo by dobře to slovo vynechat.Přece se píše, že tam mohl spadnout kdokoliv. Proč zfialovění a pád nastává jen u dívek? Pak mohl Peter bojovat. Spíš si mohl vyčítat svou zmrazenost nebo i zbabělost , což se objevilo u toho druhého páru. Pokračování příběhu je dost sentimentální (ta poznamenanost Petera je až za hranou a naopak porušení kletby málo rozvinuté- o ní mělo být napsáno víc a nějak ji zdůvodnit (proč se msta útesu týká jen dívek), byť třeba fantaskně. V textu jsou trhliny: Což se další pád u útesu nastal teprve až po dlouhé době, když hrdina zestárl? Jeho reakce sebevýčitek je nadměrná, což zůstal pasivní celý život a nepokusil se i později přijít tomu kouzlu na kloub a nějak varovat ostatní? Co se dělo mezitím? Chce text víc propracovat.
 ze dne 20.01.2017, 15:40:07  
   TheOneWithoutName: není to tak, že by byli všichni chlapci imunní, byli to prakticky jen někteří "vyvolení". Já vím, zasloužilo by to více se rozepsat, lépe to vysvětlit, ale já jsem v takovýchto krátkých povídkách až příliš přímočarý.
 aegitalos 19.01.2017, 4:23:45 Odpovědět 
   Tuším sa tomu hovorilo gotické príbehy, možno sa mýlim. Najprv som myslel, že by mohlo ísť o surrealitu, ale tej odporuje potom tá sentimentalita. Chce to viac nadhľad, takto sa príbeh vnára tam, kam ho ako čitateľ nechcem mať. Inak majster v tomto žánre je starý dobrý E.A.Poe, lenže on písal majstrovsky, zamladi som ho žral.
 pedvo 17.01.2017, 13:31:44 Odpovědět 
   I fantasy žánr má být psán uvěřitelně, i sebefantastičtější příběh také lze uvěřitelně napsat. Je ovšem třeba mít v tom příběhu nějakou logickou stavbu (když už tak odkazuješ na logiku).
Tady se z ničeho nic dozvídáme o prokletých útesech, bez nějakého přiblížení. Prosím – přijměme to. Pak se náhle dozvídáme o tom, že Peter byl vůči prokletí imunní. Tohle už se mi jen tak bez vysvětlení přijmout nechce. A věděl o své imunitě? To už by přece v jeho jednání hrálo roli. A co ten druhý pár, také byl chlapec imunní, že to vtáhlo jen dívku?
I pár dalších věcí, třeba i podružnějších by stálo za vysvětlení, takhle je to jako nějaká zpráva o události.
Celkově mi to přijde jako promarněný dobrý nápad.
 ze dne 17.01.2017, 19:59:57  
   TheOneWithoutName: Rozumím. Příběh jsem psal před půl rokem... Doufám, že můj příští příspěvek se bude líbit více :/ O své imunitě Peter samozřejmě nevěděl.
 Šíma 16.01.2017, 13:02:35 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Vyprávění je malinko naivní a neuvěřitelné. Útesy, které k sobě vábí své oběti, proč ne, ale muselo by to být podáno trochu uvěřitelnější formou. Případně uvést, že se tam stávají nešťastné náhody, kdy se nedopatřením lidé dostávají až na hranu útesu a přepadnou přes okraj. Mohly by je kupříkladu přitahovat zpět bájných sirén, nebo hlasy zemřelých, ono zfialovění očí mi prostě nestačí. Stejně tak mi smutek hlavního hrdiny připadá docela pateticky. Říká se sice láska až za hrob, ale každý normální člověk tolik netruchlí, přestože mu v srdci zůstane po milované osobě "díra". Chtělo by to více oživit, přidat více tajemna a příběh by dostal hnedle jiný nádech (viz prokleté útesy jako "povídačky" a nevěřící mladí lidé, kteří by podlehli jejich kouzlu a nechali se svést hlasy mrtvých). Alespoň tak to vidím já, uvidíme, co řeknou další čtenáři...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 17.01.2017, 12:27:48  
   TheOneWithoutName: Mockrát děkuji. Něco takového jsem potřeboval. Jelikož můj styl psaní se nijak nemění, vím na co se zaměřit.
 ze dne 16.01.2017, 23:52:28  
   Šíma: Zdravím.

Předně se musím omluvit, pokud bude můj výklad malinko kostrbatý, podrobnější "rozbory" jsem už dělal ani nepamatuju. Za případné překlepy se omlouvám. Pokusím se svůj komentář obhájit, pokud se Ti zdá nedostatečný a není k věci (viz můj předešlý komentář ke Tvému textu).

První seznámení s textem:
================

Máme tu dva hrdiny Petera a Cláru, kteří si vyšli na piknik k zapovězeným (či prokletým) útesům, proč byly prokleté, o tom se v textu nepíše, můžeme toto brát jako prostý fakt, ne vždy musí být vše čtenářům vysvětleno, některé události či místa mohou být prokleté, aniž by čtenář měl znát důvod. Clára podléhá „kouzlu“ a je dohnána neznámou silou k okraji a padá z útesů do zčeřené vody dolů na skaliska, kde umírá. Peter jí není schopen pomoci, natož ji zastavit, stejná síla, která vábila Cláru skočit dolů zřejmě držela Petera na místě, jak jinak by se nemohl ani pohnout? Následně Peter odchází a celý svůj život truchlí za Clárou, nosí ji květiny a zapaluje svíčky. Ke konci zachraňuje další milenecký pár a sám se obětuje, když chce z útesů skočit další dívka. Nyní nastává konec příběhu, kletba je zrušena… Celý děj směřuje k této události, ke smrti Petera na stejném místě, kde zemřela Clára.

Popisy:
====

Každý čtenář, který se dá do čtení mi nejspíše dá za pravdu, že nevíme, jak vypadali Clára s Peterem, jak vypadalo ono místo, kde si udělali piknik, stejně tak netuší, jak vypadali další postavy, které v příběhu vystupují. Necháváš vše na fantazii čtenáře, ať už si svým vnitřním zrakem vymodeluje všechny postavy podle chuti, stejně tak místo činu (útesy mrtvých). Když povídku pročítám, jeví se mi být poněkud sterilní, chybí v ní více detailů, které by textu daly více uvěřitelnosti. Na útesech by mohli křičet rackové a další ptáci, foukat vítr, padat déšť nebo svítit slunce, prostě cokoliv, co by textík posunulo o další level. Takto vše vyznívá poněkud komorně a účelově, ať se čtenář potrápí s příběhem sám.

Děj a zápletka:
=========

Děj se jeví jako prvoplánový, jednoduchý (přímočaře vedený), nikde neodbočuje. Zápletkou je zde prastará kletba, díky které umírají mladí lidé skokem do hlubin z útesů. Zatímco hrdinka onoho mileneckého páru umírá, on si do své smrti vyčítá, že jí nepomohl a nezastavil ji před skokem a smrtí. Celým příběhem je vedena jedna dějová linka, která začíná a končí na oněch útesech, jen hrdinové jsou jiní (až na Petera, který tehdy nepodlehl a nenásledoval svou milou). Když jsme u děje, mohl by být složitější, ano, jde o poměrně krátkou povídku (co do rozsahu) proto zde nejde dělat zázraky, ale mohl jsi namísto prostých popisů, kdy Peter lituje svého činu a smutní za Cláru (a je mu vyčítáno, že jí nepomohl) vložit do děje více postav, nejen popisovat kdo co proč udělal a tak dále. Když se nad tím zamyslíme, nevyšetřovala by celý případ policie? Nedali by rodiče Cláry více nevole, přeci jen byl při smrti své milé a nehnul ani brvou. Ony výčitky musely být k nevydržení. Je mi jasné, že kdybys vložil do povídky další postavy, které by s Peter komunikovaly v rámci děje (i samotné zápletky) byla by povídka o něčem jiném a hlavně by byla daleko rozsáhlejší (delší). Ono když jsme u toho prokletí, nic se neděje samo od sebe a vše musí mít svůj důvod (ať už se nám to líbí nebo ne). Souhlasím, že někdy prostě ten důvod neznáme...

Vývoj postav:
========

Máme zde dvě milenecké dvojice. Tu první známe, jde o Petera a Cláru a další dvě postavy jsou neznámé, jejich jména nejsou důležitá. Stejně tak nejsou důležitá jména rodičů Petera a Cláry. Zatím co Clára umírá hned na začátku povídky, Peter prochází po psychické stránce hotovým peklem. Jeho výčitky byly tak velké a silné, že si již nenašel další partnerku a zůstal sám až do své smrti. Takže s postupem času zde máme určitý vývoj postavy (alespoň co se Petera týče). Peter nakonec umírá na stejném místě jako jeho milá před léty, jako zástupná oběť za jinou (další) dívku, která také podlehla prokletí útesu mrtvých. Peter umírá s přesvědčením, že těch obětí již bylo dost a sám se vrhá vstříc svému osudu. Tady není co dodat.

Pointa:
====

Konec příběhu je jasný, Peter umírá a setkává se (v jiném světě) se svou milou, která jej volá a těší se na něj, že se konečně znovu setkají, tentokrát provždy. Celý příběh směřoval od Clářiny smrti k smrti Petera. Kletba byla zrušena a nikdo již na těchto útesech nezemřel. (cituji Tvá slova)

Co se mi nelíbí:
=========

Jak už jsem napsal, nelíbí se mi absence bližších popisů a příliš rychlý děj bez řádné zápletky, který je povícero veden jen v popisech událostí (co se stalo) než vlastními prožitky daných hrdinů (Petera, rodičů Cláry a jeho rodičů), byť je tato povídka krátká a vše do ní vložit nelze, aniž by byla rozšířena (co do rozsahu) a čtenáři by se mohli do čtení více „položit“ a prožít vše spolu se samotnými hrdiny. Postavy si mohly povídat, přijít k útesům, položit do trávy deku a košík, těšit se z pěkného dne. A náhle by mohla přijít ke slovu ona kletba. Pomalu a pomaloučku. Jako když had v ráji sváděl Evu ke hříchu. Takto jde jen o prosté odvyprávění samotných událostí a nic více. Proto jsem psal, že pro mne není příběh dostatečně uvěřitelný. Když se nad ním zamyslím, vůbec by mne nenapadlo, že by se mělo jednat o žánr fantasy, ale to už ponechám na Tobě, klidně by mohlo jít o horor a vyznělo by to nastejno. Ale to jen na okraj.

Chybí Ti zpětná vazba, chce to více čtenářů. Já nemám dostatek času se věnovat několik hodin denně jednomu či dvěma příspěvkům…

Hezký den přeji.
 ze dne 16.01.2017, 16:20:05  
   TheOneWithoutName: Je logické, že toto vyprávění je neuvěřitelné - překvapivě se jedná o fantasy žánr, a ten naprosto logicky nemůže být uvěřitelný. "Bájné sirény" mi připadají jako nechutné klišé, hlasy zemřelých podobně. Řekl bych, že blíže nespecifikovaná kletba je lepší řešení. Poděkoval bych vám za názor, ovšem chybí mi v něm jakýkoli názor na můj styl psaní, a to považuji za hrubý nedostatek. Přece jen, na ten bych chtěl slyšet názor. A ne, "nedostatek tajemna" nebo "neuvěřitelnost" mi skutečně nestačí. Doufal jsem v něco, co by mě skutečně mohlo posunout. :/
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Název je dole
Čorny
Sex on the Beac...
Racek
Říkám si
toman
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr